Článek
V průběhu pandemie se rozhodla držet dietu. Následovalo vyhazování jídla, omezení komunikace i odmítání opustit vlastní pokoj. „Při výšce 170 centimetrů zhubla na nějakých 47 kilo. Diagnostikovali jí mentální anorexii,“ popisuje paní J. z vesnice poblíž Brna příběh své sedmnáctileté dcery. Redakce totožnost matky zná, kvůli zachování soukromí se ale rozhodla ji nezveřejňovat. Dcera si řekla o pomoc, problémy začali řešit.
Nejzranitelnější jsou dospívající dívky
Porucha příjmu potravy byla jen začátek. „Měla velké výkyvy nálad – byla zlá, potom brečela, vzápětí se smála. Začala se sebepoškozovat,“ vzpomíná matka. „Není to tak dlouho, začalo to asi půl roku zpátky. Říká, že jí to pomůže, že se jí uleví. Vezme si třeba žiletku a poškrábe si nohy a ruce.“
Jak paní J. přiznává, celá situace je extrémně náročná na psychiku. „Plno nocí jsem probrečela. Říkala jsem si, jestli to třeba není moje chyba. Člověk si vyčítá všechno,“ říká. „Je to pro nás něco nového, co jsme nikdy nezažili. Nevěděli jsme, jak s tím bojovat, jak s ní máme hovořit.“
Dceřiny problémy začaly zhruba v patnácti letech. Ve věku, který je podle odborníků nejrizikovější. „Pokud bychom vycházeli z dat o hospitalizacích pro záměrné sebepoškození, je zřejmé, že nejohroženější věkovou skupinou jsou jednoznačně dospívající a mladí dospělí, zejména dívky ve věku 15–19 let,“ popisuje Roksana Táborská z Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ).
Ke stejné skupině došli i na Lince bezpečí. „Sebepoškozování se nejvíce týká dospívajících dětí 14–18 let. Nedá se ale říct, že různé věkové kategorie mají konkrétní psychické potíže,“ říká Regina Jandová z Linky. „Spíš se potíže mohou prolínat – u depresí může být větší riziko sebevražedného pokusu, u úzkostí a emoční nestability je větší riziko sebepoškozování a tak dále.“
Obě odbornice se navíc shodují na dalším faktu – případy, které se na povolaná místa dostanou, jsou jen pověstnou špičkou ledovce. V případě NÚDZ například proto, že jde o ty nejzávažnější případy sebepoškozování.
Linky bezpečí se svými klienty řeší téma sebepoškozování stále častěji. Mezi lety 2017 a 2022 vzrostla četnost téměř šestkrát, jen za první dva měsíce letošního roku se s tímto problémem setkali v 634 případech. Častěji se řeší jen sebevraždy. A opět je důležité zdůraznit – skutečné hodnoty v populaci budou výrazně vyšší.
Ústav duševního zdraví podle Táborské eviduje zhruba tři tisíce hospitalizací pro úmyslné sebepoškození ročně. Dívky ve věku 14–17 let jsou hospitalizované z důvodu sebepoškozování čtyřikrát častěji než chlapci, vyplývá z dalších statistik NÚDZ.
Problémů přibývá
To vše jen potvrzuje nepříjemný trend – psychické potíže se v populaci objevují čím dál častěji. A čísla rostou rychle. Jen pro srovnání – za celý rok 2017 je Linka bezpečí řešila v 3184 případech, jen za leden a únor letošního roku již 2448krát. Samozřejmě je možné, že čísla do určité míry rostou i proto, že problémy duševního zdraví se zbavují stigmatizace a společnost se učí, že jde o stejně důležitý aspekt jako zdraví fyzické. To však problém nijak nesnižuje.
„V Česku se například ukazují zvýšené úzkosti a deprese,“ upřesňuje Táborská. „Není podmínkou, že by při zhoršení psychického zdraví nutně docházelo k sebepoškozování, avšak je možné, že někteří lidé při sílící psychické nepohodě a vnitřním tlaku sáhnou k sebepoškození jako nezdravé formě, jak takovou situaci zvládnout.“
Důvodů, které vedou k sebepoškozování, je celá řada. Na první pohled pro mnohé nelogická věc – sám si působit bolest – může být pro někoho například nástrojem, jak se cítit lépe. Pokud má člověk například silné nepříjemné pocity, může fyzické sebepoškození „přehlušit“ psychickou bolest. Pro někoho zase může jít o cestu, jak okolí ukázat emoční bolest, kterou cítí, jiný se k tomuto kroku rozhodne jako k trestu vůči vlastní osobě.
Pomoc je možná, nebojte se o ni říct
Je vhodné, když člověk v takové situaci vyhledá odbornou pomoc a nezůstane na to sám. „Každý si zaslouží cítit se lépe,“ říká Roksana Táborská.
Lidem, kteří se k sebepoškození uchýlí, nemusí dojít, že pocit úlevy je jen krátkodobý. Může následovat ještě větší hromadění viny, emoční zátěž a přetížení organismu. To pak vede k dalšímu sebepoškozování a vzniká takzvaný cyklus sebepoškozování.
Kde najdu pomoc v případě psychických problémů:
Pokud máte pocit, že se vám zhoršuje psychické zdraví, můžete využít tipy a kontakty na následujících odkazech:
- Linky důvěry pro krizovou pomoc
- Sebevrazdy.cz pro případ sebevražedných myšlenek
- Opatruj.se pro dospělé a seniory
- Linka bezpečí pro děti a studenty
Tématem sebepoškozování se do hloubky zabývá web sebevrazdy.cz, kde je celé téma podrobně popsáno. Oba problémy spolu velmi úzce souvisí. „Studie ukazují, že 55–85 % lidí, kteří se sebepoškozují, uskuteční ve svém životě alespoň jeden pokus o sebevraždu,“ upozorňuje na varovnou statistiku server spadající pod NÚDZ. „Může se také stát, že si člověk dostatečně neuvědomí rizika, která s sebou sebepoškozování nese, čímž může dojít k nezamýšlené sebevraždě.“
Dlouhé rukávy v létě? Zpozorněte
Důležité jsou varovné signály. Je vhodné zpozornět například při nepřiměřeném zahalování. Dlouhé rukávy v horkém létě, potítka, hodně náramků na zápěstí nebo obvazy mohou sloužit k zakrytí jizev. Varovné teoreticky mohou být i zvláštní osobní věci jako třeba žiletky, nebo stažení se z dříve oblíbených aktivit a kroužků.
Server sebevrazdy.cz varuje také před jizvami, škrábanci a řeznými ranami, modřinami nebo popáleninami a vytrhanými vlasy. V prožívání mohou jako varovné signály sloužit kupříkladu přetrvávající otázky týkající se osobní identity, bezmoc a beznaděj, emoční nestabilita nebo pocity viny a studu.
Obsáhlejší výčet varovných signálů naleznete zde. Tady je ale třeba připomenout, že i když někdo signály splňuje, neznamená to hned, že se sebepoškozuje.
Naopak jako ochranné faktory vyzdvihují odborníci mimo jiné pevné a podpůrné vztahy, stabilní rodinné prostředí, prostor pro vyjádření sebe sama a vlastních emocí nebo respektující přístup okolí a dovednost zvládat zátěžové situace a negativní emoce.
Dá se předpokládat, že křivka nárůstu psychických problémů bude dále stoupat. Linka bezpečí se proto snaží pomáhat už dětem. „Na Lince bezpečí pomáháme dětem a studentům, kteří se dostanou do náročné životní situace nebo řeší každodenní starosti a problémy, s kterými si neví rady,“ popisuje Jandová. „Jsme dostupní pro klienty z celé České republiky, nonstop na telefonním čísle 116 111, ale i na chatu a v e-mailové poradně. Velkou pozornost věnujeme prevenci.“
V rámci prevence jezdí konzultanti linky do škol i sportovních klubů, natáčejí vzdělávací videa a podcasty, píší blog. „Pravidelně se zapojujeme do odborných a veřejných akcí, které přispívají k rozvoji péče o duševní zdraví dětí a mladistvých. Pro všechny rodiče, prarodiče, pedagogy a všechny dospělé, kteří mají starost o dítě, je určená Rodičovská linka,“ připomíná Jandová.
V následující infografice se můžete podívat na tipy na péči o vlastní duševní zdraví podle serveru opatruj.se spravovaném Národním ústavem duševního zdraví, kde jsou rozepsány více podrobně. Pokud jste například na mobilním telefonu a máte problém text přečíst, je možné jej přiblížit.
