Článek
Požár v Českém Švýcarsku zasáhl podle hasičů přes 1000 hektarů. Nyní mají hasiči situaci pod kontrolou, je však jisté, že požár poškodil významnou část tamní přírody.
Posunutím čáry uvidíte změny krajiny před požárem v Hřensku a po něm.
Zdroj fotografií: Fakulta lesnická a dřevařská České zemědělské univerzity v Praze, z akademického přístupu do databáze Planet Labs PBC
„Škody budou rozsáhlé. Požářiště je obrovské, takže tam budou stovky metrů čtverečních odlesněného území,“ oznámil již minulé úterý, dva dny po začátku požáru, po ranním jednání krizového štábu primátor Děčína Jiří Anděl (ANO).
Jeho slova nyní potvrzují i satelitní fotografie z databáze Planet Labs PBC, do které mají přístup vědci z České zemědělské univerzity (ČZU). Snímky potvrzují, že spálená plocha je rozsáhlá.
Rozsah spáleniště je detailněji vidět na infračerveném snímku, který vytvořili vědci z Fakulty lesnické a dřevařské ČZU. Na fotografii jsou šedivou barvou označena spáleniště, tedy místa, která požár zničil. Červenou barvou jsou vyznačena zelená území, tedy jehličnaté i listnaté stromy, trávy a podobně. Peter Surový pro Seznam Zprávy uvedl, že čím červenější je na snímku barva, tím zelenější místo ve skutečnosti je.
Ze satelitní fotografie je tedy zřejmé, že na ploše zasažené požárem (vyznačené žlutě) některé stromy neshořely. Podle Petera Surového se jedná převážně o listnaté stromy, které hoří hůře než smrkové dřevo, a nyní už je nepravděpodobné, že by je požár zničil.
„Buď je požár obešel, nebo hořelo jen pod nimi, například hrabanka,“ říká vědec.
Na infračerveném satelitním snímku Českého Švýcarska písmeno M označuje osadu Mezná a H Hřensko. Zasažená plocha požárem je vyznačena žlutě. Červená barva značí v realitě zelené plochy.
Mluvčí parku České Švýcarsko Tomáš Salov pro ČTK uvedl, že přežily především ty listnaté stromy, které byly ve větší skupině. „Bohužel při požáru vzaly za své dobře se zmlazující porosty. Buky a břízy, které byly 30 metrů vysoké, zmizely.“
Správa národního parku chce obnovu lesů po požáru nechat více na přírodě, jak to udělala již v roce 2006. Po požáru v okolí Jetřichovic v Českém Švýcarsku, při kterém shořelo zhruba 20 hektarů, správci nezasahovali do obnovy lesa a nechali místo samovolně zalesnit. Nyní již podle Salova nikdo nepozná, že na místě hořelo, oblast je zarostlá břízou, olší, borovicí a dalšími stromy.
„Pokud jde o obnovu lesa, bude maximum ponecháno na přírodě. Teď si vybíráme, jestli to bude dělat příroda dobře a zadarmo, nebo jestli tam bude člověk pomáhat za peníze a blbě,“ říká mluvčí parku. S ním se shodují i mnozí experti, které Seznam Zprávy oslovily.
Paseku nadělal už kůrovec
Satelitní snímky z databáze Planet Labs PBC však neukazují jen škody napáchané požárem. Starší snímky ze srpna roku 2019 ukazují, jak národní park vypadal předtím, než se správa parku rozhodla přestat bojovat s kůrovcovou kalamitou. Na začátku května 2019 vydala správa oznámení, že se škůdce rozmohl natolik, že by vykácením zmizely celé velké plochy lesa.
Posunutím čáry uvidíte změny krajiny před kůrovcovou kalamitou v Hřensku a po ní.
Zdroj fotografií: Fakulta lesnická a dřevařská České zemědělské univerzity v Praze, z akademického přístupu do databáze Planet Labs PBC
Z fotografie (výše vpravo) z 20. července 2022, tedy těsně před požárem, je ale zřejmé, že České Švýcarsko utrpělo výrazné škody již před jeho vypuknutím. Kvůli kůrovci vznikly velké holiny a plochy s uschlými lesy. „Podle dat získaných z měření vědců z Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze v posledních čtyřech letech bylo více než dvě třetiny této oblasti před požárem tvořeno smrkovými soušemi po kůrovci,“ říká Radim Löwe z lesnické a dřevařské fakulty.
Podle Víta Šrámka, ředitele Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, měl národní park problém s kůrovcem větší kvůli německému Saskému Švýcarsku, které proti kůrovci nezasahovalo, a tak se více do české části parku šířil. Správa parku však do roku 2019 zasahovala standardně, poté však kácela jen uschlé stromy u turistických cest a u hranic parku.
„V tu chvíli se ohniska hodně rozšířila a jádro parku kompletně uschlo. Poté, co proti kůrovci přestali zasahovat, se ta situace rapidně zhoršila,“ řekl pro Seznam Zprávy ředitel VÚLHM s tím, že Lesní ochranná služba správce parku upozorňovala na to, že nezasahování proti kůrovci povede k výraznému rozšíření kalamity. Dodal ovšem, že národní park může mít jiné priority než správu lesního hospodářství.
Po napadení kůrovcem nechali správci Národního parku část plochy vlastnímu osudu a nezasahovali do jeho obnovy. Chtěli, aby vznikl smíšený les. Starostové okolních obcí však po vypuknutí požáru začali správu parku kritizovat za to, že kdyby nenechali ležet ladem vyschlé části po škůdci, nešířil by se oheň tak rychle. Podle některých odborníků je však problematická hlavně skladba dřevin a rozsáhlé smrkové lesy.
Vít Šrámek ovšem souhlasí, že se měl národní park rizikem požárů více zabývat. Podle ředitele VÚLHM ještě před deseti lety byly lesní požáry v Česku velmi vzácné a malého rozsahu. Na druhou stranu když hořelo, byla to jižní Morava, která je velmi suchá, nebo právě České Švýcarsko.
„Myslím si, že někdo mohl myslet na to, že když je tam takové množství suchého dřeva, tak tam to riziko požáru významně stoupá,“ říká Šrámek s tím, že lépe hoří souše (suché stromy), která stojí, protože je vyschlá, než souše, která je pokácená na zemi a leží. „Když oheň dosáhne vysokých teplot, tak už to takovou roli nehraje, protože hoří i ty živé jehličnany. Ale pro ty prvotní fáze ohně je to, jestli jsou na místě souše, nebo živý les, velmi významné.“
