Hlavní obsah

Fotbalový glosář: Padne trenér reprezentace Jarolím? Řeší Mádl se Šídlem

Luděk Mádl a Jindřich Šídlo hodnotí vystoupení fotbalové reprezentace ČR v kvalifikaci na MS v Rusku. (Video: Luděk Mádl)

 

Reklama

9. 10. 2017 19:05

Kvalifikace na fotbalové mistrovství světa 2018 se nepovedla. Co dál? Dojde ke změně trenéra českého týmu?

Článek

Postoupit na fotbalové mistrovství světa není jen tak. Co jsem naživu, povedlo se to Československu a Česku jen v letech 1982, 1990 a 2006. Přičemž už nějaký ten pátek víme, že i v roce 2018 se šampionát v Rusku odehraje bez české účasti.

Zápasy v Ázerbájdžánu a se San Marinem už se teď hrály jen tak nějak z povinnosti, výhry v nich dosažené už ale pachuť na českém patře nijak zvlášť nespravily. Základní otázka i po nich zbývá: Bude tým i po neúspěchu v kvalifikaci pokračovat pod vedením trenéra Karla Jarolíma? Nebo vedení českého fotbalu takříkajíc „přepřáhne“? Nejspíš se to dozvíme v úterý po zasedání výkonného výboru Fotbalové asociace ČR.

Co mluví proti Jarolímovi? V první řadě sportovní neúspěch. Že skupinu vyhrají Němci, bylo nabíledni, že Češi naberou čtyřbodovou ztrátu na Severní Irsko, druhé v tabulce skupiny, to je zklamání.

Bojovníci ze severu „zeleného ostrova“ nepředváděli ve skupině nic zázračného, ale hráli konsolidovaně a měli se o co opřít, konkrétně o prakticky neprostupnou obranu, která ve skupině inkasovala jen proti Němcům a v neděli v Norsku.

Jarolím žádný pevný bod ve vesmíru, o který by se tým dlouhodobě opíral, nenašel a nevytyčil. A když se na nějaký takový upnul, jako třeba na Tomáše Sivoka nebo Bořka Dočkala v Norsku, s bídou se potázal.

Jediný herní systém, který mužstvu celkem fungoval, bylo zatažení do hlubokého obranného bloku s rychlými protiútoky. Takhle Češi překvapili doma norský výběr, takhle pak v Edenu hráli i proti favorizovaným Němcům.

Jinak dost často předváděli na hřišti herní „bramboračku”, když nejzoufaleji vyhlížela druhá půle v Norsku a celý zápas v Severním Irsku, ve kterém Češi potřebovali vyhrát, aby si udrželi alespoň poslední zbytky kvalifikačních nadějí. A místo toho pomalu ani nevystřelili na bránu.

Tady se zrodila deprese, která zintenzivnila úvahy o tom, jestli má být u Jarolímova kontraktu uplatněna opce na další období, či nikoli.

Pojďme se podívat na polehčující okolnosti, které by mohla využít jeho obhajoba.

Startovní čára, na které Jarolím začínal, byla přímo strašidelná. Po neúspěšném Euru 2016 využil dosavadní trenér Pavel Vrba výstupní klauzule a utekl do Machačkaly. Po návratu z Francie svlékli nadobro reprezentační dres Petr Čech, David Limberský, Roman Hubník, Jaroslav Plašil či David Lafata. Oproti Euru navíc v kvalifikaci chyběl i zraněný Tomáš Rosický.

Jarolím byl jmenován reprezentačním koučem až po dlouhých tahanicích s FK Mladá Boleslav, přičemž klubový šéf Josef Dufek si vymínil, že Jarolím ještě středočeský tým povede i v pohárových předkolech.

Příprava na kvalifikační start proti Severnímu Irsku se tedy neměřila pomalu ani na týdny, ale na dny. Prakticky všichni Jarolímovi předchůdci měli k dispozici zhruba půl roku na výběr a sehrání nového týmu, teď byla k dispozici jediná příprava proti Arménii.

A to byl handicap, který reprezentační tým, jenž začínal prakticky z nuly, tvrdě zasáhl. Kvalifikace začala domácími remízami se Severním Irskem i Ázerbájdžánem a debaklem v Německu. A už po pár měsících bylo skoro jasné, že se můžeme jít klouzat.

Kromě už jmenovaných v té době vypadla řada dalších hráčů kvůli zranění, v první řadě několik zápasů nemohl hrát Vladimír Darida, dlouhodobé zranění ale postihlo i Martina Frýdka, Lukáše Pokorného a další hráče mladší nadějné generace, s nimiž se původně počítalo.

Jarolím tedy postupně zapojil mladíky z „jedenadvacítky”. Že jsou zakomponováni Jakub Jankto či Antonín Barák a půda je připravena pro Patrika Schicka, to jsou aktiva, jež trenérovi nutno přičíst ke cti, na třech jmenovaných talentech asi český tým jednoho dne bude stát.

Jenže tahle kvalifikace byla ještě dobou přerodu, kdy se víc čekalo i od starších. Dočkala ale zasáhl přestup do „pěší” čínské ligy - a že ho v klíčovém utkání v Norsku poslal Jarolím na plac i se Sivokem, který v Oslu zahrál opravdu pod psa, byl asi největší Jarolímův konkrétní personální přehmat.

Všechno se odvinulo od nepovedeného začátku soutěže, tým v průběhu kvalifikace vlastně nepoznal klid a chvíle pohody. Přitom se úvodní duel se Severním Irskem dal i vyhrát, Filipa Nováka jistě dodnes straší obrovská šance, které bohužel nedokázal využít.

Vynikající individuality nyní český tým postrádá, svou herní tvář nenachází, novou kostru v průběhu kvalifikace teprve hledal, ohledně bojovnosti se, bohužel, dvakrát nepřetrhl. Snad se tohle výsledkově nepovedené přechodné období podaří zúročit v roce 2018, kdy celek čeká Liga národů a hlavně v roce následujícím, kdy se odehraje kvalifikace o účast na Euru 2020.

Teď je otázka, kdo do těch bojů Čechy povede. Po mém soudu stojí před šéfy českého fotbalu jen dvě reálné varianty: pokračovat s Jarolímem, nebo tým předat Vítězslavu Lavičkovi, který řadu nových hvězd typu Jankto a spol. dobře zná z týmu do 21 let.

Žádnou hlubokou odbornou analýzu nebo široký diskurz se zapojením trenérské unie bohužel v současném nastavení Fotbalové asociace ČR čekat nelze čili si asi pánové z výkonného výboru víceméně hodí korunou. Tak tedy šťastnou ruku…

Jak hodnotí kvalifikaci na MS v Rusku Luděk Mádl a Jindřich Šídlo, se podívejte ve videu nad článkem.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované