Hlavní obsah

Gayové jsou prý zvěř, hebronský terorista hrdina. Do Knesetu míří kahanisté

Foto: Profimedia.cz

Itamar Ben Gvir, vůdce extremistické strany Židovská síla a možný koaliční partner Benjamina Netanjahua.

Reklama

25. 3. 16:11

Do izraelského parlamentu míří kahanisté. Hned šest poslaneckých křesel v Knesetu pravděpodobně získají lidé, kteří oslavují teroristy, chtějí vyhnat Araby z Palestiny a vedou kampaň proti LGBT komunitě.

Článek

Podle doposud sečtených hlasů v izraelských volbách se zdá, že většinu v Knesetu nezíská ani nábožensko-nacionalistický blok Benjamina Netanjahua, ani jeho názorově roztříštění odpůrci. Přesto mají volby své vítěze – uskupení extremistických stran vystupující pod nenápadným názvem Náboženský sionismus.

K jeho vzniku výrazně přispěl premiér Benjamin Netanjahu, který dokonce zklamané voliče svého Likudu vyzval, že pokud nebudou volit jeho, mají dát hlas alespoň kandidátům Náboženského sionismu. O konzervativní a náboženské voliče totiž Netanjahu nechce přijít, v extrémně poměrném volebním systému bojují oba bloky doslova o každý hlas. A představitelé Náboženského sionismu jsou připraveni se podílet na dalším Netanjahuově kabinetu. I on s nimi počítá.

„Když máte podporu předsedy vlády, to už něco znamená,“ potvrdil existující alianci Itamar Ben Gvir, trojka extremistické kandidátky, v den voleb serveru Times of Israel. Právě Ben Gvir je jednou z nejviditelnějších tváří novodobých kahanistů, kteří navazují na v Americe narozeného rabína Meira Kahaneho.

Máme auto, dostaneme i Rabina

Guru izraelské extrémní pravice Kahane založil v New Yorku organizaci Jewish Defence League, kterou FBI označila za teroristickou. Na konci 70. let byl pak Kahane odsouzen za plánování pumového útoku na libyjskou ambasádu. Po emigraci do Izraele založil hnutí Kach, které bojovalo za úplnou anexi palestinských území, zákaz styků mezi židy a Araby a propagovalo násilí proti všem, jež Kahane vnímal jako „nepřátele židovského lidu“. Kahane se svou nenávistnou ideologií dostal dokonce do Knesetu, po jednom mandátu bylo ale v roce 1988 jeho hnutí zakázáno. O dva roky později ho v New Yorku zavraždil egyptský atentátník.

Vraťme se ale k Ben Gvirovi, který zastupuje stranu Židovská síla. Ten o sobě dal poprvé veřejně vědět týden před vraždou mírotvůrce Jicchaka Rabina, když se v televizi ukázal s ukradeným znakem premiérova Cadillacu. „Máme už auto, dostaneme i Rabina,“ prohlásil. Když pak Rabina zavraždil jiný kahanista, Ben Gvir se teroristy zastával a vedl kampaň za jeho propuštění.

Dnes 44letý Ben Gvir žije v osadě Kirjat Arba na Západním břehu Jordánu. Osada leží nedaleko Hebronu, jehož centrum obývají za silné přítomnosti vojáků i jedni z nejradikálnějších židovských osadníků. Ben Gvir se živí jako právník obhajující radikály útočící na palestinské civilisty. Mezi jeho klienty patří například dva teenageři obvinění ze žhářského útoku na palestinskou rodinu, při němž zemřeli tři lidé včetně 18měsíčního dítěte. Hájí také izraelské vojáky obviněné z použití nepřiměřeného násilí vůči Palestincům.

Oddělené pláže pro židy a Araby by nezavedl

V rámci Náboženského sionismu je Ben Gvir paradoxně považován za přívětivější tvář strany. „Itamar představuje novou generaci, která si uvědomuje, že účastnit se veřejného politického života znamená mluvit pozitivně – ne o nenávisti k Arabům, ale o lásce k židovskému národu, ideologie ale zůstává stejná,“ řekl deníku The Washington Post Nati Smadar z krajně pravicové organizace Lahava. Ta napadá palestinské muže, kteří jsou podezřelí z toho, že randí s židovkami.

Ben Gvir obhajoval i vůdce Lahavy Benciho Gopsteina, který mimo jiné volal v jedné z ješiv po zapalování kostelů.

„Vždycky říkám, že jsme střed,“ vtipkoval v den voleb Ben Gvir, v jehož obývacím pokoji visí portrét židovského teroristy Barucha Goldsteina, také kahanisty. Muže, který v hebronské hrobce patriarchů v roce 1994 povraždil 29 lidí.

Zákaz hnutí Kach ale neznamenal, že by jeho stoupenci z Izraele vymizeli. Hnutí dál pokračovalo v ilegalitě a nynější nástup Náboženského sionismu je toho důkazem. Sám Ben Gvir mluví o Kahanem jako o „svatém muži, který bojoval za židovský lid“.

„Vzal jsem si od něj mnoho, mnoho věcí,“ řekl Ben Gvir v nedávném rozhovoru. Úplně stejný prý ale není – argumentoval třeba tím, že by neuzákonil oddělené pláže pro židy a Araby. Ben Gvir také tvrdí, že by ze Svaté země nevyháněl všechny Araby, ale jen ty, kteří nebudou loajální vůči židovskému státu.

Další známou postavou Náboženského sionismu je vůdce uskupení Bezalel Smotrič, bývalý ministr dopravy v jednom z Netanjahuových kabinetů. Smotrič sám sebe označuje za „hrdého homofoba“. V roce 2005 pobyl tři týdny ve vězení kvůli tomu, že plánoval útok proti vojákům vyklízejícím osady v Pásmu Gazy. Otec sedmi dětí žijící v osadě Kedumim se v parlamentu dlouhodobě zasazoval za separaci židů a Arabů a o anexi palestinské půdy. Známý je svými homofobními postoji, Gay Parade označil za „přehlídku zvěře“. Reformní judaismus pak považuje za „falešné náboženství“.

Náboženský sionismus doplnila i strana Noam, jejímž hlavním programem je boj proti LGBT komunitě, kterou tato krajně pravicová a náboženská strana považuje za hrozbu pro tradiční rodinu.

Až do letošních voleb byli výše zmínění politici považovaní za párie, s nimiž nechce na izraelské politické scéně být nikdo spojován. Premiér Netanjahu se je ale po třech po sobě jdoucích volbách rozhodl dostat do politického mainstreamu. Právě oni by mu teoreticky mohli pomoci udržet post premiéra – a tím ho i uchránit od probíhajících soudních procesů.

Na otázku, zda právě premiér přispěl k obrození a politickému comebacku kahanismu, odpověděl Ben Gvir následovně: „To je levicová otázka“.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované