Hlavní obsah

Glosa: Plácáme se po ramenou, ale z mapy mizí celé státy

Foto: Profimedia.cz, Seznam Zprávy

Pavilon Tuvalu byl na summitu COP26 dost depresivní.

Reklama

16. 11. 15:30
Článek

Nejsilnější zážitek z klimatického summitu COP26 v Glasgow se pojí s malým ostrovním státem Tuvalu.

Celý minulý týden jsem prožila v bublině. V bublině zelené, plné velkých vizí, slibů a prosperity. Teda – tak se na klimatický summit COP26 určitě dalo z jednoho úhlu nahlížet. Z těch ostatních už to tak přívětivé nebylo.

Procházela jsem se po hale, kde měly různé země a organizace své pavilony – tu Africká rozvojová banka, tady Saúdská Arábie, támhle Austrálie. Byť vklíněná mezi daleko větší hráče, zaujala mě kostka, ve které se prezentoval ostrovní stát Tuvalu. Skromný prostor s pultem, letáky a plastikou ledních medvědů v záchranných vestách a tučňáka-oběšence. Zatímco většina ostatních zemí na summitu prezentovala své úspěchy, Tuvalu se rozhodlo vykreslit blízkou budoucnost. Jako by už nebylo co dodat.

Velké země na COP26 napínaly svaly a chlubily se svou zářivě zelenou politikou. Často vyloženě absurdně. Tuvalu ale volalo o pomoc. Ostrovy se totiž potápějí a klimatická akce pro ně není otázkou, která by se měla řešit v příštích dekádách. Jim a mnoha dalším jde o přežití – tady a teď.

Dvě minuty

Pravidelné autorské glosy osobností Seznam Zpráv. Názory, postřehy, komentáře. Ve dvou minutách, v textu a zvuku, každý všední den.

Dvě minuty můžete poslouchat na Podcasty.cz a ve všech dalších podcastových aplikacích.

S Tuvalu, tím víceméně neznámým státem ležícím v Oceánii, se pojí i můj asi nejsilnější zážitek ze summitu. Na jednom z posledních plenárních zasedání vystoupil zástupce této malé země. Výrazně se mu třásl hlas, když konstatoval, že Tuvalu – vlivem oteplování – rychle mizí pod vodou. A že naděje, s nimiž delegace přiletěla z druhého konce světa na summit, jsou pryč. Prosebně vyzval kolegy k akci, mělo jít o „rozhodující okamžik“.

A jak to bývá, slovy klasika, snažili se, ale dopadlo to jako vždycky. Dohoda z Glasgow vznikla, rozhodující ale není. Státům nelze upřít, že k nějakému posunu došlo, jasně. Ale bude to stačit, aby se v tom vzývaném roce 2050 lidé žijící blíž k rovníku nesmažili ve stínu? Bude to stačit k tomu, abychom se za pár desítek let mohli bavit o Tuvalu, Maledivách a dalších ostrovních zemích v přítomném čase?

Je to debata na pokračování. A i když se teď my ze států, které jsou takzvaně „v pohodě“, můžeme poplácat po rameni, že jsme přišli s dalšími znělými sliby, něco mi říká, že příští rok se o tomtéž budeme bavit znovu. Jen s egyptskými kulisami.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:
Tuvalu

Doporučované