Hlavní obsah

Glosář Jaromíra Bosáka: Krásná sešívaná jízda Evropou skončila

Foto: Profimedia.cz, Seznam Zprávy

Glosář Jaromíra Bosáka o utkání Slavie s Arsenalem, po kterém sešívaní vypadli z Evropské ligy.

Reklama

16. 4. 6:06

Ještě tak pár minut po čtvrt na deset večer mohli včera slávisté snít svůj sen o finále Evropské ligy. Jenomže pak se sečetly chyby v defenzívě červenobílých s kvalitou útočníků Arsenalu a přišlo poněkud kruté procitnutí.

Článek

Pro slávistický tábor nebyly poslední dny jednoduché. To, co se všechno odehrálo, odehrává a zřejmě ještě odehrávat bude kolem Ondřeje Kúdely, už je pomalu na román. S nelaskavým a opravdu velmi hloupým přispěním hradního kancléře bude aféra bobtnat a kvasit, pro klub i samotného hráče je to situace vpravdě nelehká. Můžete tvrdit, že na to nemyslíte, že vás to nemůže nijak poznamenat, ale nemyslím si, že je to pravda. Atmosféra kolem týmu byla narušená, ani fotbalisté nežijí ve vzduchoprázdnu.

Jejich světem není jen hermeticky uzavřená šatna. A teď máte nastoupit proti Arsenalu, který sice v Premier League klopýtá, ale pořád má ve svém středu velmi kvalitní fotbalisty, což ostatně ukázal slávistům už první zápas v Londýně. Tehdy ovšem Gunners nebyli ani zdaleka tak produktivní jako při odvetě v Edenu. Jistě, ani Arsenal nemohl do odvety ve Vršovicích postavit všechno nejlepší, co se pohybuje v jeho kádru, ale pořád má kde brát. Sice se Arteta musel obejít bez zraněných Luize a Tierneyho či malárií ochořivšího Aubameyanga, ale na výkonu jeho mužstva se tyto absence nijak nepodepsaly.

Slávisté neměli dobrý den. To není možné zastírat. Přišlo mi, že do utkání domácí fotbalisté nastoupili v nepříliš dobrém psychickém rozpoložení. Příliš mnoho respektu, málo tradičního důrazu, nedorazy v komunikaci, technické nedostatky, tohle všechno hrálo Arsenalu do karet. Tím spíše, že oba křídelní útočníci Pépé a Saka jednoznačně přehráli Bořila s Bahem. Ale nebyl to jen problém právě jmenovaných, začínal už někde kolem půlicí čáry, kde měli londýnští rychlíci spoustu prostoru na to, rozběhnout se směrem ke Kolářovi. Když tuhle šanci dostanou, už je těžko někdo na trávníku doběhne.

Bránit útočné hráče Arsenalu jeden na jednoho, to je hotová sebevražda. Opravdu si nemyslím, že tohle byla taktika Jindřicha Trpišovského. Spíše jeho muži nestačili včas přistupovat k soupeři, nechávali mu příliš mnoho prostoru k ofenzivním alotriím, velmi špatně komunikovali. Bude se hodně diskutovat o tom, nakolik by byl zápas jiný, kdyby mohl nastoupit Kúdela, který dokáže obrannou hru velmi dobře organizovat a zároveň patří k pozičně nejlépe hrajícím stoperům celé Evropské ligy. Zároveň by se v takovém případě Holeš mohl posunout do středu zálohy, což by Slavii určitě prospělo. Můj názor je, že by slávisté nejspíše bránili o něco lépe, možná by nedostali čtyři góly, ale v celkovém pohledu by se moc nezměnilo.

Včerejší utkání nebylo postaveno na výkonech jednotlivců, slávistům to prostě nešlo víceméně kompletně. Ostatně nezvyklá čtyři střídání v poločase hovoří poměrně jasnou řečí. Jindřich Trpišovský ani zdaleka nemohl být spokojen s tím, co se na hřišti odehrávalo. Červenobílí se dostali do totálně submisivního postavení a nedařilo se jim z téhle pozice vyklouznout. Tudíž vlastně nevíme, jak funguje neobvykle složená obranná řada Arsenalu s Xhakou na postu levého beka a Marím uprostřed. Bernd Leno si také zrovna nezachytal, rukavice prakticky vůbec nezašpinil. Naopak, hodně si kromě útočníků zahrál výborný Ceballos, dobrý mač odehrál Smith Rowe, i na Xhakovi bylo vidět, že když se soustředí na fotbal, tak dokáže být týmu velmi prospěšný.

Nejsmutnější pro sešívané je ten fakt, že čtyři inkasované branky, respektive akce k nim vedoucí, se velmi podobaly. Rychlý přechod hostí do protiútoku, nerozhodnost domácích při bránění, spoléhání jeden na druhého a pak si třeba Smith Rowe poradí se čtyřmi obránci uprostřed pokutového území a gól je na světě. Nebo třeba penalta. Varování v podobě neuznané branky právě Smitha Rowea nestačilo. Opravdu jsem čekal, že to bude budíček pro slávisty, že se v Edenu začne odehrávat trochu jiný příběh. Daleko dynamičtější a útočnější ze strany slávistů. Zůstalo u očekávání.

Naopak, do Kolářovy branky docestovaly v průběhu devíti minut tři banány a bylo po legraci. V tuhle chvíli mi na hřišti chyběl někdo, kdo zařve, postaví tým do latě a ano, fotbalový estét promine, třeba někoho přejede, ukáže mu, zač je toho loket. Zkrátka udělá něco, co tým postaví na nohy, změní mu optiku. Nikoho takového jsem tentokrát v dresu Slavie neviděl, jako by na všech zúčastněných ležela těžká deka a nikdo se zpod ní nedokázal vymanit. S tím jde ruku v ruce sebevědomí. Obejít protihráče bylo sakramentsky složitou úlohou. Takřka neřešitelnou. Snažil se o to Ševčík, ve druhé půli Provod, ale to bylo moc málo.

Arsenal hrál přesně to, co potřeboval. Arteta měl hru českého mistra evidentně perfektně nastudovanou. Rozehrávka kolem vlastního pokutového území, zhusta s účastí gólmana Koláře, je typickou součástí hry Slavie. V české nejvyšší soutěži tato přípravná fáze dokáže otevřít prostory pro ofenzívu. Někdy přijde rychlá kombinace po zemi, jindy nákop na útočníka, který je schopen se prosadit proti obráncům, obvyklá je i diagonála od Koláře na vysunuté krajní beky. Jenomže tentokráte Kanonýři obránce domácích dostávali okamžitě pod velký tlak, nebylo kam přihrát a slávisté se utápěli v kombinaci uprostřed vlastní šestnáctky.

Velmi často přicházela po první dlouhé přihrávce ztráta míče a protiútok, Kuchta neměl v souboji s urostlými stopery šanci na to, aby vyhrál souboj a podnikl smysluplný útok. Ostatně bilance, kdy slávisté nevystřelili na branku soupeře, je velmi netradiční vzhledem k tomu, jak skvělou sezonu odehráli. Summa summarum – Arsenal byl jednoznačně lepší po všech stránkách a nedal slávistům ani tu nejmenší šanci na postup do semifinále.

Nebyl to konec putování fotbalovou Evropou podle představ slávistických hráčů i fanoušků. Tvrdý náraz při střetu s realitou. Ale nepodařené měření sil s Arsenalem by nemělo zakrýt to, co slávisté dokázali v předchozích týdnech a měsících. Pravda, na úvod podzimu to poněkud skřípalo a drhlo, ale postupem času se vršovický motor rozjel a i velcí favorité se leckdy nestačili divit. Nejenže sešívaní ukázali Evropě, že i v České republice je možné vytvořit konkurenceschopný tým, ale zároveň do pokladny doteklo přes 400 milionů korun a dá se očekávat, že velmi záhy se přidají další interesantní platby za letní přestup(y). Já bych si v tomto směru vsadil na Lukáše Provoda, ale nechám se překvapit.

Co je ale nejcennější, alespoň z mého pohledu? Slavia byla schopná přehrát velice kvalitní mužstva s tím, že se s nimi utkala jako rovný s rovným. Žádná bázlivá taktika typu nějak to v deseti ubráníme, a když dá pánbůh, šoupneme jim fíka z rohu. Na tohle Jindřicha Trpišovského neužije. V tomto punktu by měla Slavie být vzorem pro ostatní česká mužstva. Opravdu to byla z evropského pohledu velmi vydařená sezona, byť její konec byl příliš hořký. Ale porážkami se roste k vítězstvím, když si z nich vezmete to správné. V tomto ohledu nemám o Jindřicha Trpišovského vůbec žádný strach. Takže zase za rok?

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované