Hlavní obsah

Glosář Jaromíra Bosáka: Řekni, kde ty góly jsou…

Glosář Jaromíra Bosáka.

Reklama

10. 9. 11:00
Článek

Kvalifikační týden s (ne)přidanou hodnotou přátelského utkání s Ukrajinou má český reprezentační fotbalový tým za sebou, stejně jako fanoušci. Nebyly to dny plné radosti, spíše se nabídla hned celá řada otázek.

Tou kardinální je, kdo bude střílet góly, není-li k mání Patrik Schick. Výběr Jaroslava Šilhavého odehrál tři utkání, v nich skóroval dohromady toliko dvakrát. Ano, jedním ze soupeřů byla Belgie, držící první příčku světového žebříčku. Ale proti Bělorusku i Ukrajině očekával český fotbalový nadšenec daleko větší produktivitu, než mu byla samotnými fotbalisty nabídnuta.

Především zápas proti běloruskému mužstvu byl z tohoto pohledu poměrně smutným obrázkem. Bezradnost, pomalá hra, příliš kontaktů s míčem, nepřesné centry, zkrátka nic, co by našince potěšilo. Pravda, Belgičané se s tímto soupeřem v posledním utkání tohoto cyklu také docela natrápili. Chyběl jim Lukaku i někteří další hráči a světové jedničky byly nakonec rády za stejnou výhru, kterou ukopal český národní tým. Ale to by nemělo zakrýt potíže české ekipy s útočnou hrou při absenci forvarda Leverkusenu.

Jistě, Patrik Schick se na příští reprezentační cyklus vrátí do týmu. Ovšem problémem zůstává, že chybí adekvátní náhrada pro případ, že by se ofenzivní jednička měla zranit.

Pravda, Vydra dokázal v posledních vteřinách utěšenou střelou vyrovnat skóre duelu s Ukrajinou, zároveň ale v paměti taktéž zůstává jeho neproměněná stoprocentní šance v mači s Belgií. Doležal se proti Bělorusku snažil, jenže spoluhráči mu nepomohli ani jediným pořádným centrem nebo povedenou kombinací.

Případ Tecl

Proti Ukrajině se v základní sestavě objevil Stanislav Tecl a napsal další kapitolu ve svém kariérním románu. Divte se, nedivte, stoprocentně souhlasím s vyjádřením Vladimíra Coufala nebo Jaroslava Šilhavého. I mně se výkon útočníka Slavie zamlouval. Jistě, Tecl si ještě dlouho ponese stigma muže, který se potýká se schopností proměňovat jasné šance a kvůli tomuto traumatu je výrazně podepsán pod vyřazením Slavie z Evropské ligy. O tom není sporu.

Na druhou stranu, když jsem tak pročítal, co všechno se sneslo na jeho hlavu právě po dvojutkání s Legií Varšava, musel jsem uznat, že je velmi psychicky odolný, protože byl doslova zasypán urážkami, žerty, výsměchem, rádoby vtipnými glosami a nadávkami. Leckdo by v takové situaci asi pozvánku do národního týmu odmítl, nikoli Stanislav Tecl. Proti Ukrajině dostal šanci od první minuty a rozhodně nezklamal. Odpracoval své minuty na trávníku, střídat šel úplně vyšťavený, absolvoval desítky soubojů, z nichž těžili spoluhráči, a dvakrát v gólové šanci reagoval tak, jak měl. Bohužel pro něj z toho byla dvakrát tyč, žádné políbení střeleckou múzou se nekonalo.

Ale přesto mám Tecla zařazeného v kolonce těch, kteří v Plzni odvedli dobrý výkon. Ale ano, máte pravdu, Patrik Schick je samozřejmě jiná liga, o tom není možné vést spory.

Pravda je, že český nároďák v tom není sám. Představte si, kdyby hrálo Portugalsko bez Ronalda, Polsko bez Lewandowského, Anglie bez Kanea, Wales bez Balea a konečně i Belgie bez Lukaka. Najednou by měli dost potíží dát gól i ti velcí.

Kde vidět perspektivu

Tak jsem uvažoval, kdo by v budoucnu mohl Schicka doplňovat, občas i nahradit. Nemám v rukou křišťálovou kouli, ale něco mi říká, že by nemuselo dlouho trvat, než se začne pravidelně prosazovat na nejvyšší úrovni mladoboleslavský Daniel Fila. Osmnáctiletý útočník už nastupuje v jednadvacítce, ukazuje velmi solidní perspektivu. Musí ji pochopitelně podpořit tvrdou prací v tréninku a stát se nejprve postrachem ligových obran. Jestli se tohle bude dařit, můžeme se za pár sezon možná dočkat dalšího kvalitního doplnění reprezentační sestavy. Když budou hvězdy nakloněny. Potenciál ve vytáhlém mladíkovi dřímá veliký, ale to samo o sobě ještě nikoho na špičku nedostalo.

Jestli mě něco zarazilo během nedávného srazu, teď nemyslím výsledky nebo týmový herní projev, tak to bylo nenasazení Michala Sáčka proti Ukrajině. Za čtvrthodinku v samotném závěru toho nemohl nic moc ukázat i vzhledem k tomu, že na hřišti už byly sestavy, které se do té doby na trávníku nikdy nepotkaly, a myslím, že v budoucnu ani nepotkají. A že to bylo znát.

Sáčkovi se v lize daří, určitě by zasloužil poněkud větší porci minut. Očekával jsem, že klání s ukrajinským celkem bude příležitostí vyzkoušet všechny ty, kteří se zatím na trávník nedostali nebo se ukázali jen na několik málo minut.

Na druhou stranu svou šanci využil Jakub Pešek, dobré momenty měl rozhodně i Adam Hložek. Naopak Alex Král se dostával do tempa pomalu, opravdu si myslím, že ruská liga není soutěž, která by posouvala hráče příliš dopředu. Během následujících měsíců bude dýchat vzduch Premier League, což by mu mělo pomoci vrátit se na vzestupnou vlnu výkonů.

Po zápase s Ukrajinou bych rozhodně nemohl vytknout českým fotbalistům nedostatek bojovnosti nebo snahy. To v žádném případě. Co chybělo s výjimkou prvních dvaceti pěti minut, to byla chytrost a schopnost přehrát dobře bránícího protivníka. Což byl opsaný vzor z ostravského utkání s Běloruskem.

Zápas v Belgii se pochopitelně hodně lišil. Útočení se pochopitelně očekávalo především od domácích borců, tudíž bylo jasné, že ofenzivní složky Jaroslava Šilhavého budou mít výrazně větší pole působnosti. Čeští fotbalisté si také dokázali vytvořit proti poněkud bohorovné defenzivě domácích poměrně dost střeleckých příležitostí. Ovšem dát gól, to byl na rozdíl od Belgičanů neřešitelný problém.

Hazardův piknik

Jak hezky se koukalo na rychlé kombinace Belgičanů na jeden dotek… tedy s výjimkou českých obránců. Myslím, že především v úvodu utkání byl především Filip Kaša jako v Jiříkově vidění. Od monitoru jsem měl dojem, že kdykoli si Belgičané usmysleli dát gól, tak ho také dali. Jinak odehráli proti výrazně oslabenému českému výběru velice pohodový zápas.

Nejvíc o tom svědčilo defenzivní chování Hazarda. Ne že by bránil špatně, nebránil vůbec. Postával u půlicí čáry, skoro to vypadalo, že si na lavičku řekne o cigaretu a něco dobrého k pití, souboje o míč nechával na jiných. Jeho prací bylo starat se o gólové akce, což Belgičanům jednoznačně prospělo.

Samozřejmě nelze nezmínit více než výrazné oslabení českého mužstva. Zranění, tresty a řešení přestupových starostí, to udělalo z národního týmu výrazně slabší jednotku než při nedávném mistrovství Evropy. Nejsme zemí, která by byla schopná vyprodukovat třicet fotbalistů s evropskou kvalitou každých pár let. Tím spíš mi přijde podivné, že dva členové kádru, navíc oba stopeři, dostanou místo důležitých zápasů volno na podpis smlouvy s novými zaměstnavateli. Nejsem si jist, že by něco takového mohlo proběhnout třeba v Německu… Rozumím motivaci hráčů a jejich agentů, potažmo i klubů, z nichž odcházejí. Ale nerad bych se dožil doby, kdy se ten či onen hráč omluví z reprezentačního zápasu, protože – pozor, nadsázka! – musí vyzvedávat dítě ze školky.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované