Hlavní obsah

Glosář Jaromíra Bosáka: Vrbova cesta začíná. Jak bude dlouhá?

Glosář Jaromíra Bosáka o budoucnosti Sparty s novým trenérem Pavlem Vrbou.

Reklama

5. 2. 11:30

Kdo o hvězdy jeví zájem, zem když večer chladne, ať jde klidně přesto hájem, hvězda někdy spadne, ať se pro ni rosou brodí a pak vrbu najde si, a pro ty, co kolem chodí, na tu větev zavěsí…

Článek

Nemůžu si pomoci, ale ve chvíli, kdy bylo dáno světu na vědomí, že se Pavel Vrba stal novým trenérem Sparty, okamžitě mi na mysli vytanula část textu z dávné písničky skupiny Olympic Hvězda na vrbě. Na druhou stranu se mi dere na jazyk současné pokračování někdejšího hitu – celé by bylo o tom, že další Vrbův osud je skutečně ve hvězdách. Začíná být nejvyšší čas, aby si fotbalové kluby začaly platit služby hvězdopravců a astrologů. Ti budou alespoň tušit.

Musím přiznat, že mě Vrbův nástup do funkce ve Spartě překvapil. Ještě v pondělí jsem v jedné twitterové diskusi odpovídal na dotaz, jak vidím pozici Václava Kotala, s tím, že si myslím, že jeho pobyt na lavičce Letenských by dle mého neměl být akutně ohrožen. No, mýlil jsem se. Otázka je, jestli to, co v posledních desítkách měsíců probíhá ve Spartě, slouží klubu ku prospěchu. Nemám informace insiderů, nejsem součást vybavení sparťanské kabiny, tudíž nemám přehled o tom, jak funguje předivo vztahů v šatně či kancelářích.

Jakkoli sociální sítě jsou plné zaručeně pravdivých informací, protože „to říkal Karel, jeho brácha má kámoše, jehož bratranec dělá v ochrance na Spartě, a ten povídal, že tuhle viděl Křéťu (Rosu, Dočkiho…), a tak se ho zeptal, jak to jako je, a on mu řekl, že…“ – doplňte cokoli. Tak těmito informacemi vskutku nemohu sloužit. Takže nevím, jestli se kapitán totálně rozkmotřil s trenérem, zda majitel zasahuje do pravomocí podřízeným, jestli má někdo nos moc nahoru, jestli sportovní ředitel chtěl přivést jiného trenéra. Ne, vážně, tohle opravdu úplně běží mimo mě. Zajímá mě reálný stav věcí, ne to, co by se mohlo stát kdyby.

Říkám si, jaký signál směrem do světa vysílá rychle se točící trenérský kolotoč. To nastoupíte, vyškrábete se do sedla vyřezávaného koníka, motor se rozjede, po nějakém čase zrychlí do neobvyklých otáček, odstředivá síla začne plnit své povinnosti a najednou trenér letí vzduchem a dochází ke střídání. Dávno předtím, než by se nebohý kouč mohl dopodrobna seznámit s materiálem, z něhož je kolotoč vyroben a najít příčiny skřípání, praskání a nerovnoměrného chodu dotyčného stroje.

Dle mého neodborného názoru by to ve špičkových klubech mělo vypadat tak, že sportovní ředitel určí dlouhodobou strategii a podle ní se bude postupovat ne pár měsíců, ale aspoň několik let. A bez toho, že by do ní „ kafral“ kdokoli, kdo se sportovním úsekem nemá nic společného. Ať už jde o majitele, nebo uklízečku. Upřímně, já taky během přenosu nebudu okřikovat kameramana, že má vymyslet jiný záběr, to je jeho práce a odpovědnost.

Stejně jako kameraman nenapovídá komentátorovi, co má kdy říct. Máš svou práci a odpovědnost za ni. Podobně by to mělo fungovat i ve fotbalových klubech. Podle určeného dlouhodobého výhledu by se měli kupovat nebo vychovávat hráči a také přivádět trenéři. Ne řešit věci ad hoc, až když přijde problém. Jistě, ne vždy se zadaří, a když se kandidát na titul bude polovinu sezony poflakovat kolem patnáctého místa, tak je čas na řešení a pak musí šéf fotbalových operací skládat účty. Ale tohle není případ Sparty. Právě to, že se s trochou nadsázky na Letné mění koncepce i trenéři každého půl roku, vidím jako největší příčinu současného stavu.

Myslím, že i zarytí slávisté, o sparťanech nepochybuji, mi odkývnou, že Sparta má hrát o nejvyšší příčky, pohárová umístění, potažmo o titul. Všichni si přejeme, aby liga byla zajímavá, napínavá, je to lepší pro diváky i komentátory. Sparta pátrá po tom pravém muži ke kormidlu. Není tajemstvím, že Pavel Vrba už v minulosti na listině potenciálních nákupů letenského klubu byl, stejně jako Jindřich Trpišovský nebo třeba Adrián Guľa. Nedopadlo to. Z různých důvodů. Tak až teď.

Pavel Vrba je výborný trenér, o tom nelze vést spory, statistiky a výčet úspěchů mluví poměrně zřetelně. Ale povede se mu okamžitě nastavit správný kurz a vybrat správné hráče do základní sestavy? Času bude mít zatraceně málo. Jeden příklad z české ligy ukazuje, že na kouzelné proutky se příliš věřit nedá.

Karel Jarolím, další z těch velmi úspěšných koučů, nastoupil do Mladé Boleslavi s jasným zadáním – okamžitě dostat tým z pásma sestupu. Zatím ale jeho svěřenci pod jeho vedením ani jednou nevyhráli, i když v kabině probíhá, jak to u Karla Jarolíma bývá, značný pohyb. Přicházejí nevytížení hráči na hostování (Malínský, Takács, Zmrhal, Řezník), v kabině je čím dál méně místa. Napětí může bublat a stoupat. Jde o záchranu, to není legrace.

Popadat se smíchy za břicho nemůže ani Vrba. Je v pozici, že se od něj také očekává bleskurychlé vylepšení herního projevu a hlavně body. V prostředí, tím myslím především fanoušky, které mu nebude, kulantně řečeno, příliš příznivě nakloněno. Dovoluji si předpokládat, že hlavním cílem bude zisk druhého místa, jelikož červenobílí svému odvěkému rivalovi prchli už příliš daleko. Nejen bodově, ale i co se týče herní kvality.

Ovšem kdybych byl fanouškem Sparty, primárně by mne zajímalo, jestli vytčeného cíle má být dosaženo stabilním nasazováním zkušených hráčů, nebo budou dostávat šanci i mladíci. Přece jen ve zlatých plzeňských časech se Pavel Vrba klonil jednoznačně k první variantě, přičemž nutné omlazování a občerstvování kádru poněkud vázlo. Myslím, že své by o tom mohl povídat i dnes již zmíněný Adrián Guľa.

Tomáš Rosický nastavil zabudovávání vlastních odchovanců do kádru – a já mu za to tleskám – jako prioritu. Bude na to ale Pavel Vrba slyšet, když se po něm chce úspěch hned a tady? I když jde jednoznačně o správnou cestu v dlouhodobějším výhledu? To je úplně základní otázka celého příběhu, do slova a do písmene za miliony.

Zastávám názor, že Sparta by se měla snažit přiblížit spíše filozofii Ajaxu než třeba Realu Madrid. Ano, sem tam koupit, třeba i za balík (viz Sébastien Haller), ale zároveň si na takový nákup vydělat prodejem vlastních odchovanců, kteří se otlučou dva tři roky v české lize a pohárech, eventuálně v reprezentaci, o penězích z evropských klání nemluvě.

Zároveň tím vyslat signál klukům, kteří jsou v žákovských či dorosteneckých mužstvech: makejte, máte šanci. Minimálně v tomto ohledu pracovala Sparta v nedávné době dobře, byť někdy mladí naskakovali z nouze, když nebylo kam sáhnout. Ale Hložek, Vitík, Karabec, Plechatý a do budoucna třeba Fortelný se osvědčují a nemuseli by být posledními.

To bude ale záležet na zadání pro trenéra. Ideální by bylo domluvit se s vedením na tom, že sezona je určena ke konsolidaci a zkvalitnění herního projevu, nebude vyvíjen žádný extrémní tlak na výsledky. I s tím rizikem, že se bude hrát o čtvrté či páté místo. Zároveň by bylo nutné tento plán komunikovat s fanoušky. Obětovat půl roku nebo rok a na ty následující se zase vrátit do špičky a určovat krok. Na první pohled logické. Jenže touha po co nejrychlejším úspěchu je spalující, tak nevím, jak to dopadne. Ale zaplaťpánbůh nejsem ani majitel, ani sportovní ředitel, ani trenér. Jen budu sledovat výsledky…

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované