Hlavní obsah

Glosář Jaromíra Bosáka: Ze hry ještě Anglie gól nedostala. Co ve finále?

Foto: Profimedia.cz

Pohár Henriho Delaunaye, trofej, o kterou se v neděli večer ve Wembley bude hrát.

Reklama

9. 7. 14:00

Euro jde do finiše, v neděli od 21 hodin se v londýnském Wembley hraje finále mezi týmy Anglie a Itálie. S čím jdou oba celky do boje o zlato? Nad tím se v glosáři zamyslel Jaromír Bosák, spolupracovník Seznam Zpráv.

Článek

A sedmý den byla neděle. Po nesporně velmi těžkých šesti dnech plných práce. Musíte uhníst zeměkouli, zařídit to nějak s tmou a světlem, vyřešit zásobování vodou, sem tam rozmístit nějaký kopec, to není legrace. Logicky to chtělo chvilku volna.

V takový moment se vyloženě nabízí věnovat se něčemu příjemnému. Můžete si kromě jiného třeba zaskočit na fotbal. Všemohoucí dobře věděl, proč se právě neděle stala dnem, kdy je možné vymanit se ze světa povinností či nutností a pozornost upřít na zelené trávníky. Nejinak tomu bude i tento týden, neděle je zasvěcená velkému fotbalovému představení. Londýnské finále letošního evropského šampionátu svede dohromady týmy Anglie a Itálie, což je nabídka, kterou se nedá pohrdnout.

Ani jeden z finalistů neměl cestu přes semifinále jednoduchou. V obou případech se prodlužovalo, Italy posunul do závěrečného utkání turnaje až penaltový rozstřel. Nic pro slabší nátury. Dost důvodně se dá předpokládat, že i nedělní vyvrcholení evropského šampionátu bude dramatické do poslední vteřiny, varianta jednostranného průběhu se nejeví jako reálná.

Už se hodně napsalo o tom, co pomohlo anglickému souboru v měření sil s Dány. Ano, byl většinu času jasně lepší, ale měl dát tři góly během devadesáti minut, ne proskočit do finále díky kontroverznímu gólu, pod nímž je podepsán nizozemský rozhodčí Makkelie více než samotní reprezentanti Albionu.

Pane rozhodčí, takhle ne!

Dva míče na hřišti, navíc v těsném sousedství, to vše ve chvíli, kdy Angličané podnikli útočný výpad, to byl hodně nečekaný obrázek. Každý, kdo někdy hrál fotbal, jistě potvrdí, že hráče takový moment minimálně zarazí. Z mého pohledu šlo o zcela jasné ovlivnění hry. Tím spíše zřetelné, že když Dánové vhazovali z autu zhruba dvě minuty před koncem prodloužení a na hřiště vlétl druhý míč, neváhal sudí ani vteřinu a hru přerušil. Dvojí metr? Jinak si to nedovedu vysvětlit.

S trochou nadsázky se chce napsat, že velkou chybu udělal dánský stoper Vestergaard. Kdyby napálil onen míč navíc na vlastní branku, Makkeliemu by nezbylo nic jiného než fouknout do píšťalky a hru přerušit. Tím pádem by nedošlo k situaci, po níž následovala penalta. Nesmyslná.

Sterling, jinak v zápase opět velmi dobrý, chtěl upadnout v pokutovém území a využil drobného kontaktu. Za mě se „pětka“ pískat neměla, o faul nešlo. Jenže nizozemský arbitr měl jiný názor, stejně jako muži obsluhující ve Švýcarsku VAR. Divná pachuť přetrvává dodneška. Tohle si Dánové věru nezasloužili.

Ani to, že dánskou hymnu angličtí fanoušci vybučeli, stejně jako v předcházejících utkáních s jinými soupeři. Arogance a buranství ve vzácné symbióze. Tohle nemá s fair play nic společného. Velké části návštěvníků Wembley se podařila před nedávnem ještě úplně nemyslitelná věc. Totiž sjednotit takřka celou fotbalovou Evropu, která bude v neděli večer unisono fandit italskému výběru. Přitom bývalo obvyklé, že anglické mužstvo patřilo u neutrálního publika k těm nejoblíbenějším. Jenže časy se mění. To, jak částečně náhodou a částečně programově hraje všechno do not domácím reprezentantům, vyvolává jistou protireakci. Tudíž budou palce držet Manciniho výběru i ti, kteří ještě před měsícem nemohli Chielliniho a spol. ani cítit.

Není sporu o tom, že Angličané byli v semifinále lepším mužstvem. Ve druhém poločase a během prodloužení byla jejich převaha více než zřetelná. Významnou roli hrála kromě jiného úplně odlišná síla laviček. Střídající dánští fotbalisté zdaleka nedosahovali kvalit domácích plejerů, jako jsou Grealish nebo Foden. Navíc druhou část prodloužení odehráli v deseti, protože Jensen, který šel na hřiště v průběhu druhého poločasu „nakřáplý“, nemohl zápas dohrát, tělo mu vystavilo stopku. Už nebylo kde brát.

Jedinou myšlenkou Dánů bylo nějak přežít nastavený čas a pokusit se o zázrak při penaltovém rozstřelu. Jenže kvůli výše popsaným událostem se nedočkali. Domácím fotbalistům hrálo do karet úplně všechno. Což ovšem nemusí tak úplně platit pro duel s Itálií.

Pozor, Sterling se probouzí

Italové budou pro Southgateův tým silným protivníkem. Jsou fyzicky velmi dobře připravení a střídání mužstvo neoslabuje, spíše naopak. Jistě, do hry nebude moci zasáhnout zraněný Spinazzola, což je velká ztráta, ale Emerson neodehrál proti Španělům špatný zápas.

Navíc jestli v něčem Italové dominují, tak je to taktická připravenost a vyzrálost. Je skoro jedno, koho italský trenérský štáb pošle na hřiště, systém funguje bez ohledu na to, kdo ho zrovna naplňuje. Hodně jsem zvědavý, jak budou hrát Chiellini a Bonucci na Kanea. Anglický hrdina Harry si určitě zase bude hodně často odskakovat do hloubky pole, tudíž bude velmi záležet i na spolupráci italských stoperů s Jorginhem, který by se měl starat o zmenšení životního prostoru zatím čtyřgólového střelce.

V semifinále byl hodně vidět Sterling, nejen při akci, z níž sudí vykouzlil penaltu. Využíval toho, že minutu od minuty působil především Vestergaard unavenějším a unavenějším dojmem, takže si hbitý útočník mohl dělat na pravé straně, co chtěl, nalevo to nebylo o moc jiné. Něco mi říká, že tak lehké to tentokráte forvard Manchesteru City mít nebude. Italští krajní beci nemají s rychlostí ani ten nejmenší problém, možná že to bude impulz pro Sterlinga, aby to spíše zkoušel středem přes zkušené, ale přece jen ne tak rychlostně vybavené stopery. A zároveň aby otevíral prostor u autových čar pro nabíhající rychlíky Shawa a Walkera. I s těmito variantami určitě oba trenéři počítají a vymýšlejí se svými kolegy, jaké překvapení by mohli ještě soupeři připravit.

Gareth Southgate rozhodně nezmění rozestavení se dvěma „šestkami“, tedy středními záložníky Ricem a Phillipsem, bude chtít eliminovat útočnou sílu italského týmu a myšlenka „safety first“ bude mít opět prioritu. Není divu, Angličané se zatím na defenzivu mohou naprosto spolehnout, inkasovali jen jedinkrát v šesti utkáních, což je bilance fantastická.

Neprostupná anglická hráz

Stones a Maguire odtrkají všechno, co letí vzduchem, předběhnout Walkera na jeho pravé straně, to je prakticky nemožné zadání. Jinými slovy, překonat obranou řadu anglického mužstva je úkol srovnatelný se snahou vyšplhat se do třetího patra po namydlené kovové tyči. Onen jediný gólový zářez na účtu anglického národního týmu má na svědomí Damsgaard z volného přímého kopu. Přímo ze hry prozatím Angličané neinkasovali. Zatím ale nenarazili na tak variabilní útočné trio, jaké pošle na trávník trenér Mancini. I tohle bude hodně zajímavá konfrontace.

Jak finále dopadne, si netroufnu predikovat. Ale doufám, že se nebude vysílat žádná „nuda ve Wembley“. Už tak hodně podivný šampionát, ať už jde o jeho roztahanost, poznamenání covidem, či zvýhodnění jistých mužstev, by si zasloužil podařenou tečku. Snad na to fotbalová božstva dohlédnou. Čas by na to mít měla, vždyť se hraje v neděli.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované