Hlavní obsah

Glosář: Jde vám jen o prachy, vzkázal Courtois na adresu UEFA

Foto: Seznam Zprávy, Profimedia.cz

Belgický brankář Thibaut Courtois zkritizoval UEFA za současný zápasový program.

Reklama

15. 10. 10:30

Peníze nejsou ve fotbale vším. Jak Vladimíra Coufala doběhla nenasytnost druhých a proč jeden z nejlepších brankářů veřejně spílá asociaci UEFA? V glosáři se za tím vším ohlédl Jaromír Bosák.

Článek

Čeho je moc… Svět už není tím, čím býval. Ne, nebojte se, tohle nebude další dlouhá analýza povolební situace v České republice, zůstaneme u fotbalu. A začneme konkrétně u osoby Vladimíra Coufala, obránce londýnského West Hamu a české reprezentace. V životě musíte mít nějaké jistoty, které dávají světu určitý řád a smysl. Například že neprší zdola nahoru, oheň pálí a že šťourat se šroubovákem v elektrické zásuvce není ten nejlepší nápad.

Ryze fotbalový axiom nedávných dní a měsíců zněl: Vladimír Coufal se nedá unavit. Může hrát dva zápasy denně a stejně uštve jakéhokoli protihráče. Nejenže ho vymaže při útočení, ale ještě ho bude nutit bránit své útočné výpady po pravé straně. Skutečně, někdejší liberecký a slávistický bek se i díky tréninku pod Jindřichem Trpišovským dostal na takřka nadlidskou úroveň fyzické kondice. Den co den o tomto stavu věcí přesvědčoval na všemožných úrovních. Skok z české ligy do Premier League pro něj byl jen nepatrným krůčkem, žádné překonání propasti. Pro českého, ale i anglického fanouška se stal nezničitelným bojovníkem, skoro až komiksovým hrdinou, který sílí každým dotekem s planetou Zemí.

Jenže zjevně nic netrvá věčně. Na začátku týdne proskočily z Anglie zprávy, tlumočené serverem Aktuálně.cz, že příčinou neúčasti Coufala na posledním reprezentačním srazu možná nebylo ani tak zranění, ale především Vladimírova únava a nutnost dát tělu odpočinek. Osmnáct měsíců nastupoval takřka pravidelně ke všem utkáním na klubovém i reprezentačním pódiu, vždy mohl zahlásit po závěrečném hvizdu: odpracoval jsem zápas na maximum. Nyní řekly svaly a šlachy dost – nahlásily jsme dovolenou. Nejsme nezničitelné, brácho, potřebujeme pauzu. Samozřejmě je možné, že pravého beka skutečně trápí konkrétní zranění, což ale stejně jen potvrzuje výše uvedené.

Asi každého napadne, jaký to musí být nápor, když dostane do podobného stavu i Vladimíra Coufala. Ale není v tom sám. Možná je to jen můj dojem, ale řekl bych, že blízko podobnému stadiu se v současné době nachází i jeho spoluhráč z West Hamu Tomáš Souček. V posledních dvou reprezentačních vystoupeních vypadal, že má poněkud zadřený motor, chyběla výbušnost i některé další atributy nedávných výkonů. Zkrátka, nebyly to výkony, na které jsme si u Součka zvykli. Samozřejmě, hodně s tím mají co dělat i záměry trenéra, ale rozdíl mezi Součkem z loňska a tím dnešním byl přece jen dost patrný.

To už není náhoda. Pokud spojíme zmíněné případy s vyjádřením Thibauta Courtoise po závěrečných utkáních Ligy národů, asi začne svítat. Belgický gólman si nebral servítky a směrem k vrcholným funkcionářům fotbalových asociací FIFA a UEFA pohovořil na téma „jde vám jen o prachy, na nás na hráče, kteří fotbalový produkt vytváříme, kašlete“. Neustále zvyšujete počet utkání bez ohledu na naše fyzické možnosti a stále rostoucí počet zranění.

S vyjádřením brankáře Realu Madrid se nedá nesouhlasit. Myslím, že by ho podepsala většina hráčů nebo trenérů. Liga, domácí poháry, evropské soutěže, kvalifikace na šampionáty, Liga národů, to je šílený kolotoč. Opravdu není náhoda, že je v současnosti na marodce velký počet špičkových fotbalistů. Stačí si vzpomenout na obrovské problémy Jaroslava Šilhavého, kterému v současnosti chybí v národním týmu více než desítka hráčů.

A zdaleka v tom není sám. Podobné potíže řeší realizační týmy napříč evropským kontinentem. Zrovna v takové době přichází na svět nápad rozšiřovat počet účastníků světového a evropského mistrovství, respektive pořádat závěrečné turnaje v daleko rychlejším než obvyklém čtyřletém rytmu. Je úplně jedno, jestli jde o výroky pana Infantina, šéfa FIFA, nebo experta UEFA, pana Wengera. Na každý pád je to kardinální hloupost. Nechci nikomu sahat do svědomí, možná se pletu, ale já za podobnými nápady vidím především snahu vyrýžovat z fotbalu – a tedy ze samotných fotbalistů – maximum peněz.

Zaklínat se tím, že více fotbalu bude v konečném efektu přínosem pro fanoušky i samotné kluby, je dle mého scestné. Už teď si fotbalový příznivec, pokud tedy odmyslím opravdové šílence a nešťastníky, které fotbalový míč zprostředkovaně živí, hodně vybírá. Vždyť se podívejte do televizních programů, kolik atraktivních utkání můžete sledovat během víkendu. Možná deset, možná také patnáct. Kolik z nich se dá usledovat? Přiznávám, patřím do čeledi workoholiků, takže mohu hlásit pravidelně dvouciferné výsledky, ale asi nejsem ten správný příklad.

Už něco pamatuji, takže mám v hlavě, jaké to bylo, když sportovní kanály opanoval před přelomem století tenis. Vysílal se každý turnaj, každý set. Co se stalo? Divák se poměrně záhy přesytil, sledovanost prudce klesla a tím i peníze za televizní práva. Pochopitelně, vyjma několika nejprestižnějších velkých turnajů. Ale třeba týmové akce typu Davis Cupu nebo Fed Cupu se potopily do hlubin nezájmu a dnes se zoufale snaží vrátit se na výsluní v nové, hodně podivné formě.

Inu, když v televizní branži z něčeho uděláte zboží prosté denní potřeby a zbavíte svůj produkt alespoň náznaku výjimečnosti, zpláčete nad výdělkem. Dáváte divákovi najevo, že si vaše zboží může vzít z pultu kdykoli, bez ohledu na denní či noční hodinu nebo roční období.

Fotbal zatím ještě vydělává. Stále jde o nejpopulárnější sportovní odvětví s výhodou celosvětového působení. Ale odpovědní muži na nejvyšších místech by měli myslet na to, jak bude situace vypadat za deset nebo patnáct let. Zatím se těší na to, že do hry o práva se razantně přihlásí nejen společnosti jako Google či Amazon, ale i další velcí hráči a peníze potečou. Jen se ptám, jak dlouho. Pokud bude současný trend nahuštěnosti termínových listin pokračovat, bude přibývat zraněných a unavených mladých mužů, kteří mají v roce pět dnů dovolené a zpátky do práce se opravdu vůbec netěší, zároveň poroste počet utkání hraných jen z povinnosti. Anebo se bude hrát s béčkovými týmy, což se zase asi nebude příliš líbit fanouškům a zároveň bude takovýto trend klást velký důraz na co nejširší kádry, tudíž se budou stále více rozevírat nůžky mezi těmi nejlepšími (tedy nejbohatšími) a ostatními.

Fotbal je na rozcestí. Musí si vybrat, kterou cestou se bude ubírat. Pokud si vybere tu přinášející v krátkém časovém horizontu více peněz na úkor přetíženosti hráčů, může také dojít zanedlouho k názoru, že na konci cesty číhá drak…

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované