Hlavní obsah

Herec Leoš Noha: Radši budu mrtvý, než abych se nudil

Foto: David Neff

Hostem Blanky Kubíkové byl herec Leoš Noha.

Reklama

15. 5. 22:00

Leoš Noha získal největší popularitu jako Adolf „Áda“ Větvička v seriálu Okresní přebor. Rolí má za sebou ale daleko víc. Nejen o tom, jak vnímá seriálové herectví, hovořil pro Televizi Seznam.

Článek

Co je to Vyžvejklá bambule?

Chceš vědět, co to znamená ta vyžvejklá bambule, nebo tě zajímá ten soubor Vyžvejklá bambule?

Mě zajímá, co to znamená pro tebe?

Pro mě to je moje první seznámení se s nahotou na jevišti. V souboru Vyžvejklá bambule jsem vystupoval v několika komponovaných pořadech. A vždycky je preference Vyžvejklé bambule, že vystupují zásadně nazí. Takže tam jsem se několikrát prezentoval.

Kolik ti bylo?

Pětadvacet, třicet, byl jsem mladý. To jsem se ještě mohl klidně vytahovat.

Teď už nemůžeš?

Teď už to spíš nikoho nezajímá.

Vždyť jsi výrazně zhubl, ne?

To jo. Ale to neznamená, že se musím ukazovat nahatý.

Hubnutí se většinou řeší u žen. U mužů moc ne, ale stejně by mě zajímalo, jak jsi to dokázal.

Jednoduše tolik nežeru. Ale je to ze zdravotních důvodů, protože mi doktor řekl, že by bylo dobré, kdybych zhubl. A když jsem zhubl, tak jsem zjistil, že to je fakt docela dobré, že „to“ nemusím tahat.

Co ještě jsi musel změnit, omezit?

Já bych neměl skoro nic. Ale to by mě pak zase vůbec nebavil život. Správně bych neměl pít, ale stejně si občas dám, protože mně to chutná a prostě mě to baví. Dá se říct, že bez toho bych se trochu nudil, a to radši budu mrtvý, než abych se nudil.

Pořád se držíš hesla Sex, drogy, rokenrol?

Chtěl bych, ale už to není, co to bývalo. Vlastně se mi to postupně změnilo na Pivo, guláš a country. Teď mě doktoři nutí k tomu, aby bylo Ticho, dieta a voda.

A to by tě už vůbec nebavilo?

Ne. Aspoň Ticho, dieta a pivo, to by bylo dobré.

+8

Musí tě kontrolovat tvoje přítelkyně?

Ona chce, ale úplně se jí to nedaří. Já jsem v tomhle svobodomyslný a specifický.

Před časem jsem s tebou četla rozhovor z období, kdy jsi byl dvakrát rozvedený a říkal jsi, že asi jen tak někoho nenajdeš, protože tě jen tak někdo nevydýchá. Jak jsi dokázal, že se to změnilo a našel jsi tu pravou? Když jsem s Lenkou (Lenka Bartíková, Leošova přítelkyně – pozn. red.) při natáčení mluvila, chválila tě.

Já jsem furt stejný, bych řekl. Spíš mě asi vydýchává.

Tvoje úplně první titulní stránka, na které jsi prorazil, byla o drogách, je to tak?

Bylo tam napsáno: Jsem feťák! Šokující odhalení šišlavého Ády!

Co tomu říkali tvoji blízcí?

Všichni to vědí, já se tím vůbec netajím. Volal mi Ondra Vetchý, kolega z Okresního přeboru, jestli bych je neměl žalovat. A já mu řekl, že to je pravda. Já mám kladný vztah k těmhle věcem.

Jak jsi dokázal to, že jsi do toho nespadl?

To nevím. Chvíli to vypadalo, že se to stane. Ale vzhledem k tomu, že jsem pak začal s touhle prací, tak jsem se na to vykašlal. Pak už nějak ani nebyl čas a vlastně ani chuť. Takže vím, že do toho vyloženě nespadnu, ale to neznamená, že si nemůžu dát.

Rekreačně?

Občas. Když je chuť a čas.

StB vadil každý se svobodným názorem

Když jsi byl mladý a nechtěl jsi jít na vojnu, tak jsi šel do dolů. Proč?

Já jsem nejdřív chtěl mít modrou knížku na hlavu.

Chystal ses do blázince?

Chystal jsem se do blázince, jenomže mi řekli, že stejně na tu vojnu půjdu. Tak jsem se upsal na tu šachtu. Vzhledem k tomu, že jsem hned po revoluci dostal modrou knížku, tak jsem z té šachty rychle zas odešel. Byl jsem tam tři čtyři roky.

Bylo to prý takové prostředí, kde se dost bonzovalo a občas si pro tebe přišla StB. Proč?

Protože jsem byl mánička. A byl jsem hlavně členem Mírového klubu Johna Lennona. To byl takový ilegální spolek. Ale jenom jsme chtěli být svobodní a v klidu si poslouchat muziku, která nás baví. Dělali jsme ale různé aktivity, mimo jiné za našeho zavřeného budoucího prezidenta. A to asi jim vadilo nejvíc. Ono tehdy vadil každý svobodný člověk se svým vlastním názorem.

I bratr tvého praděda měl v sobě jisté odbojářství… je to tak?

Ano. Zúčastnil se Rumburské vzpoury v roce 1918. V Rumburku to neradi slyší, tam se mluví o vzpouře vojáků proti Rakousku-Uhersku, ale ti vojáci byli popraveni, protože se vzbouřili, že nedostali žold. Máme to rebelství v rodině.

Tvůj tatínek má v sobě taky rebelství?

Asi částečně jo.

A maminka?

S tou se nestýkám.

Nechybí ti?

Chybí, nechybí. Kdyby přijela, tak se nezblázním, ale že bych po tom vyloženě toužil, to tak nemám.

A se svými dětmi se vídáš?

Taky málo. Já to mám v té rodině takové divoké.

Jak je to možné?

Člověče, nevím. Nevím, jestli nebude chyba i ve mně.

Rodinu má člověk danou a musí se snažit o vztahy…

Právě proto. V rodině si člověk nevybere, tak mám radši lepší kamarády. Mám náhradní rodinu, mám děti od své přítelkyně a ty si mě trochu váží.

Tvoje děti si tě neváží?

Nevím. Já jsem s nimi o tom nikdy nemluvil.

Nemrzí tě to?

Ale tak mrzí mě to, ale já nebudu tlačit na pilu. Oni jsou mladší, tak by se měli hlásit. Když se nehlásí, tak mě asi nepotřebují.

Co potřebuješ ty pro život?

Teď už hlavně klid, žádné nervy. Protože stres není nic zdravého. I kvůli tomu jsem vlastně odešel z Divadla Na zábradlí, abych zvolnil. To jsem si tedy myslel, že zvolním, ale místo toho jsem ještě přidal. Ale teď už jsem všechno odřekl a vlastně už moc nechci dělat žádné další divadlo. Možná za pár let, až si trošku odpočinu.

Umění jsem dělal spoustu let, teď si můžu dovolit řachandy

Máš dost široký rozptyl: Na jedné straně Shakespeare, na druhé zájezdovky, řachandy…

Těm jsem se dřív smál, ale když člověk zjistí, že ho to celkem slušně uživí, proč to nedělat? Umění jsem dělal takových let, nějakých dvacet osm, tak už bych si mohl dovolit dělat i řachandy.

A když potom vezmeš roli v nějakém seriálu?

To je všechno o složenkách. Pokud to není zrovna nějaký umělecký seriál, nebo něco vyloženě kvalitního, tak většinou to všichni dělají pro peníze. I když říkají, že je to strašně baví a že to je velká srdcovka. Ale ono je pak hezké, když je to příjemná parta u toho natáčení, což se mi zatím, musím zaklepat, podařilo skoro ve všem. Ale každý člověk ví, že to není žádné velké umění.

Jak tě teď baví seriál Slunečná?

To je zrovna o tom, že tam je příjemná parta. A že tam je občas i legrace.

Na co se rád koukáš v televizi ty?

Na fotbal, box a nějaké ty bojové sporty. Občas na nějakou muziku a jinak na filmy pro pamětníky.

Jsi milovník Buriana?

Ten už mně připadá moc. Spíš mám rád třeba Hugo Haase. Nebo se nedívám úplně na nic, poslouchám rádio. Začal jsem poslouchat country rádio, protože jak jsem říkal, že mám to: Pivo, guláš a country, Tak jsem začal poslouchat country rádio, kterému jsem se dřív hodně vysmíval.

Proč?

Nevím. Já jsem poslouchal vždycky spíš tvrdší hudbu, hard rock, heavy metal a tak. A teď si poslechnu to country.

Petr Čtvrtníček nám říkal, jakým způsobem tě vzal do kapely: Napsal SMS, že jsi frontman a zpěvák. Takže jsi taky muzikant?

To neznamená, že jsem muzikant. Já vždycky říkám, že jsem víc herec, takže hraju zpěváka. Dostal jsem roli zpěváka, tak hraju zpěváka.

Baví tě to?

Občas jo. S kluky z kapely je velká sranda. Většinou když se potkáme před koncertem, tak já říkám klávesákovi: Pavlíku a nedáme si vodku? A on mi na to vždycky řekne: Radši jo.

Dáš si něco i před představením?

Občas. Jak mám chuť. Samozřejmě nesmím si dát půl litru vodky. Ale když si dáme dva frťany a jedno pivo, to nikdo nepozná vůbec nic.

Udělal bys něco v životě jinak?

Vůbec. Možná bych si vyřešil dřív to zdraví. Ale to už je pozdě bycha honit. Ale když mě poprvé postrašili s tím, že mě dají na nějaký pořadník na transplantaci srdce, tak jsem úplně z toho šťastný nebyl. To mě zaskočilo.

Když tě postrašili, držela se ti životospráva dobře?

Chvilku. Pak člověku otrne, zkusí trochu, trochu, trochu. A zjistí, že to drží…

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované