Článek
Ve svých memoárech napsal, že fráze „iracionální nadšení“ ho napadla ve vaně. Dnes je z ní památný ekonomický citát. Sice už skoro 30 let starý, ale stejně aktuální, jako když ho Alan Greenspan vypustil z pusy.
Bylo to na Mikuláše 1996. Po skoro deseti letech v čele americké centrální banky, s autoritou na úrovni prezidenta, do jednoho z projevů přimíchal něco, co se v tehdejších bezproblémových časech nenosilo. Pochybnosti.
Letos se Greenspan dožil sta let a toto pondělí zemřel doma ve Washingtonu. Jeho odkaz je hodně rozporuplný. Právem se mu vyčítá, že měl sice v devadesátkách dobrou intuici, ale nezakročil. To stojí za připomenutí, protože co když stejný příběh zažíváme i teď?
Kontext projevu na jednom z předvánočních banketů byl takový, že Spojené státy – zalité optimismem konce studené války a počítačového pokroku – měly za sebou slušnou pětiletou konjunkturu, doprovázenou nebývalými výnosy na burze. Úspory, vložené do akcií, se Američanům zhodnocovaly v druhé polovině 90. let každý rok nejméně o pětinu.
Greenspan to ve své řeči označil za pochopitelný důsledek stabilního prostředí, kdy nízká inflace snižuje nároky na ziskovost firem a eliminuje investiční rizika. „Jak ale poznáme, že hodnotu aktiv nepřiměřeně zvedá iracionální nadšení, po kterém přijde neočekávaný a dlouhodobý pokles jako v Japonsku v minulé dekádě?“ zeptal se Greenspan publika a zbytek vystoupení věnoval výkladu, jak jeho instituce, zodpovědná za stabilitu finančního světa, bude rizika hlídat.
Celý Wall Street v závěsu
Tehdejší Amerika byla v jedné věci podobná té dnešní. Ekonomice a investicím dominovaly technologie, v té době hlavně první masový rozmach internetu a vidina nekonečných možností on-line podnikání. Technologické firmy vznikaly přes noc a obratem nabíraly vyšších hodnot než zavedené průmyslové značky.
Greenspan patřil k principiálním zastáncům volného trhu a lidské vynalézavosti. Věřil, že technologie mají sílu přinést permanentní skok v produktivitě a že Amerika prožívá kvalitativní posun, díky kterému je investiční boom zasloužený. Úplně stejně, jako je to dnes s průkopníky umělé inteligence, kteří táhnou jako lokomotiva dopředu celý Wall Street a v závěsu za ním i celý finanční svět.
Greenspan nechal své pochybnosti veřejně vyznít jako varování, které si mohl přebrat každý po svém. Sám ale proti trendu nijak nešel. Dokud bublina nesplaskne, nikdo si nemůže být stoprocentně jistý, že vůbec existuje.
Propíchnout ji – třeba tak, že by Fed zvedl úroky a snížil dostupnost levných investičních peněz – by znamenalo velký politický zásah a do toho se nikomu nechtělo. S odůvodněním, že bublinu dopředu nikdo neumí spolehlivě rozpoznat a že rolí měnové politiky je uklízet následky spíš než dělat prevenci.
Greenspanův vstřícný přístup si finančníci vyložili jako implicitní záruku, že centrální banka v případě tržních turbulencí zakročí a úspory nějak zachrání.
Mohlo by vás zaujmout
Ceny rostly a bublina se nafukovala, až v roce 2000 praskla. Technologický index Nasdaq se rázem zřítil o 70 procent a s tím i úspory mnoha Američanů, kteří na internet vsadili všechny své karty. I když Fed pomáhal a srazil své úroky na minimum.
Levné peníze ekonomice pomohly, ale – spolu s deregulací bankovního sektoru – nafoukly novou bublinu, tentokrát v nemovitostech, která praskla při pádu banky Lehman Brothers v roce 2008. To už byl Greenspan v důchodu, ale jeho odkaz zůstal. Přišla další, ještě větší náplast v podobě levných peněz. A po ní to, v čem žijeme dnes, kdy akciové trhy znovu lámou jeden rekord za druhým, mimo jiné i proto, že každou várku záchranných peněz je potřeba někam investovat.
Greenspan naučil svět, že centrální banka není jen hlídačem inflace, ale také hasičem finančních krizí. A jakmile si na to trhy zvykly, začaly s touto záchrannou sítí počítat.
Lidé mají pokaždé dobrý příběh
Matka všech otázek zní, zdali jsme zpátky v roce 1996 a čeká se jen na nového Greenspana, který poukáže dostatečně důrazně na to, že iracionalita v investicích je zpět. Firmy jako Nvidia, Facebook nebo Google vykazují – na rozdíl od záplavy dot-com firem v 90. letech – reálné a velmi vysoké zisky. Ale třeba mánie kolem SpaceX, kdy burzovní hodnota firmy je skoro na stonásobku jejích tržeb, už s racionalitou moc společného nemá, stejně jako sázky fanoušků Donalda Trumpa na jeho kryptoměnu a spousta dalších věcí, které jsou dnes ve finančním světě k vidění.
Pokaždé, když je bublina nafouknutá, mají lidé dobrý příběh. V roce 2000 to byl internet a nová ekonomika. V roce 2007 sofistikované řízení bankovních portfolií a hypotečních rizik. Dnes je to umělá inteligence a nová produktivita.
Pokaždé se říká, že tentokrát je to jiné. Možná ano – dopředu bublinu vidí spolehlivě málokdo, v tom měl Greenspan pravdu. Ale stejně tak měl pravdu i v pochybnostech před 30 lety.
