Hlavní obsah

Jak se stal ze syna diktátor? Na veřejnost se dostávají dopisy Hitlerova otce

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační snímek.

Reklama

24. 2. 20:03

Rakouský historik v nové knize představuje korespondenci otce Adolfa Hitlera. Popisuje ho jako samolibého samouka, který se rád přeceňoval. Publikace přináší komplexní pohled na Hitlerovu rodinu i jeho samotný psychologický vývoj.

Článek

Uznávaný historik Roman Sandgruber ve své nové publikaci otevírá dosud veřejnosti málo známou stranu nacistického vůdce a diktátora Adolfa Hitlera. Díky dochovaným dopisům, které napsal jeho otec svému příteli, tak má veřejnost možnost nahlédnout do rodiny nacistického vůdce komplexnějším pohledem.

Kniha „Hitlerův otec: Jak se syn stal diktátorem“ vznikla na základě 31 dochovaných dopisů, které autorovi věnovala pravnučka jejich původního příjemce. Jednalo se o Josefa Radleggera, mistra stavby silnic a muže, od kterého otec Alois Hitler koupil farmu v Hafeldu ve spolkové zemi Horní Rakousko.

V knize Sandgruber popisuje, jak významný psychologický vliv měl otec Alois na svého syna, který stál u rozpoutání druhé světové války a způsobil smrt milionů lidí.

Alois Hitler se narodil v roce 1837 v rakouském císařství. Celý život bojoval s tím, že neměl žádné formální vzdělání. Přesto se mu podařilo vypracovat a stal se celníkem. Jeho rodina se tak kvůli němu stěhovala 18krát.

Za svůj život se oženil třikrát. Poprvé s o 14 let starší ženou, ale manželství bylo bezdětné. Podruhé s o 18 let mladší dívkou, nicméně manželství skončilo jejím předčasným úmrtím. Napotřetí si vzal Klaru Pölzlovou, později Hitlerovou, se kterou měl šest dětí. Do její smrti na rakovinu v roce 1907 přežily pouze dvě děti. Mezi nimi i malý Adolf.

Ten se narodil v roce 1889 v rakouském Braunau am Inn. Na základě dopisů ho autor popisuje jako dítě, které po otci zdědilo ty nejhorší rysy: aroganci, autoritativní povahu, tvrdohlavost a pohrdání církví, vědou a šlechtou.

Podle Sandgrubera otec Adolfa Hitlera selhal na mnoha stranách – jako otec, manžel i člověk. Popisuje ho jako člověka s pár přáteli a žádným domovem. Alois Hitler byl podle něj velice samolibý člověk s přehnanou schopností se přeceňovat. Byl také samouk. Příkladem uvádí Aloisovo nadšení pro farmaření. I když neměl Hitlerův otec praxi, „vždycky se toužil stát počestným farmářem, který by byl lepší než ostatní,“ uvádí autor.

„Existuje až otrocká podoba syna skrze otce. Od nápadně podobného stylu podpisu až po společné opovrhování školními znalostmi a důvěrou ve schopnosti samouka,“ píše dále Sandgruber. Poukazuje také na velice podobné písmo, kterým oba psali. Alois i Adolf Hitlerovi používali kurent (poznámka redakce: obdoba novogotického písma) s mnoha ostrými úhly a změnami směru, dodává autor na základě analýzy písma.

Sandgruber v publikaci dále vyvrací některé mýty. Například až archetypální vyobrazení jeho rodičů. Otce jako tyrana a matku jako nevinnou ženu bez vlivu. Naopak, popisuje ji jako chytrou ženu, která mohla mít ve společné domácnosti vlastní rozhodující slovo. „Moje žena je ráda zaneprázdněná,“ píše Alois Hitler v dopise z roku 1894, „a má potřebnou radost, ale také smysl pro úklid,“ dodává.

Autor dále přibližuje dosud nikdy nezveřejněná fakta. Diktátorova rodina například pobývala určitý čas v podnájmu v části města Linec Urfahr, jehož majitelé byli židovského původu. Dále pak, že Hitlerovu matku před její smrtí v roce 1907 ošetřil židovský lékař, který později utekl do Ameriky.

Popírá také teorii, že se stal Hitler antisemitou až po přestěhování se do Vídně. Podle autora se jím stal již v mládí. Je tak v rozporu s historiky, kteří často vycházejí z popisu Hitlerova přítele z mládí, Augusta Kubizka.

Přestože si byl s otcem podobný, uvádí Sandgruber, i tak proti svému otci Aloisovi mladý Adolf jednou revoltoval. A to když se rozhodl nevyslyšet jeho přání jít v jeho stopách a stát se státním úředníkem. „Chtěl být volný umělec, a ne následovat svého otce,“ popisuje.

Novinářka Alexandra Föderl-Schmidová pro server Süddeutsche Zeitung v hodnocení publikace píše, že Hitler, „který si sám tolik potrpěl na důležitost původu svých předků a árijský původ, měl ve svém rodokmenu více než jednu mezeru“. Zdůrazňuje i význam publikace pro německou i světovou společnost. Podle ní „existuje více knih o Hitlerově šoférovi, osobním lékaři, vedoucím tisku, fotografovi a sekretářce“ než o jeho otci.

Německo se s nacistickou minulostí vypořádává dodnes. I po více než 75 letech od konce druhé světové války. Pověřenec pro boj proti antisemitismu v Německu, Felix Klein, řekl minulý měsíc pro agenturu AFP, že země stále musí vyřešit 29 právních a regulačních textů, které používají terminologii zavedenou v době vlády Adolfa Hitlera.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené