Hlavní obsah

Export vakcín je třeba omezit, říká europoslankyně za ANO

Foto: Martina Dlabajová

Česká europoslankyně Martina Dlabajová (za ANO).

Reklama

24. 3. 13:25

Martina Dlabajová (ANO) je poslankyní Evropského parlamentu v rámci druhého mandátu. Aktuálně je jedinou Češkou v tzv. Kontaktní skupině pro očkování, která s Komisí řeší, „co je v rámci vakcín špatně a co by se mělo dělat líp“.

Článek

Některé evropské státy, včetně České republiky, se ozývají, že je unijní systém na nákup a distribuci vakcín „nespravedlivý“. Podle nich by se totiž měly vakcíny dodávat podle počtu obyvatel států. Tak ale unijní systém není nastavený – každá země nakoupila vakcíny od jednotlivých firem podle vlastního uvážení. Na Evropskou komisi se snesla kritika zejména kvůli netransparentnosti procesu i smluv, i proto vznikla z iniciativy europoslanců skupina těch, kteří s Komisí každý týden problémy řeší. Český pohled tam zastupuje Martina Dlabajová (Renew Europe, za ANO).

Pro Seznam Zprávy říká, proč přesně skupina vznikla a co je jejím cílem. Zmiňuje, v čem tkví problém s britsko-švédskou firmou AstraZeneca, ale i to, zda česká vláda umí využívat unijní výhody v řešení pandemie. Padne i otázka na její možné působení v české politice a na to, zda si stojí za svojí dvojitou kandidaturou do Evropského parlamentu za hnutí ANO.

Selhala v něčem Evropská komise v rámci nákupu, distribuce vakcín nebo třeba komunikace v rámci posledních měsíců?

Evropa vyslala do jednání s výrobci vakcín svého nejsilnějšího hráče, v tomto případě Evropskou komisi, protože věděla, že jako celek se EU vůči konkurenci prosadí lépe než jednotlivé státy.

Na stranu druhou se musí říct, že ne všechno probíhalo podle ideálních scénářů. Koneckonců předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová sama někde uvedla, že se situace zpočátku podcenila. Mě osobně mrzel nedostatek transparentnosti v jednání s výrobci. Rozumím tomu, že není možné zveřejnit citlivé údaje týkající se laboratorních výsledků nebo konkrétního know-how na výrobu vakcíny, ale vše ostatní nepochybně ukázat jde. Přispělo to k nedůvěře v očkování obecně, a to je podle mě škoda.

Popište mi, jak vypadají jednání v té úzké skupince europoslanců, která řeší s Evropskou komisí dodávky vakcín. Proč vlastně skupina vznikla? Dokazuje to, že Komise nezvládá? Připomínám i to, jak popisují jednání i lidé z vašeho týmu, tedy že „si zvete na kobereček“ EK…

Pravidelná setkání kvůli očkování, která probíhají každý týden, jsme si na Evropské komisi vyžádali my europoslanci. Umožňuje nám to rozdělení pravomocí mezi institucemi a je v tom snaha vyvolat tlak na lepší výkon všech. Zřízení kontaktní skupiny souviselo také s tím, co jsem říkala před chvílí. Chceme mít přehled o tom, co se děje, a k tomu potřebujeme přímý přístup k informacím. Bez toho si neuděláme přesný obrázek a nebudeme schopni to správně vysvětlovat lidem doma. Funguje to i obráceně, protože Komise se nás může ptát na vnímání a náladu v národních státech.

Martina Dlabajová

Narodila se 26. července 1976 ve Zlíně. Vystudovala politologii na univerzitě v italské Padově. V Itálii poté podnikala, založila si poradenskou firmu. V roce 2012 se stala předsedkyní Krajské hospodářské komory Zlínského kraje. Od roku 2014 je poslankyní v europarlamentu jako nezávislá za hnutí ANO.

Pandemie je naprosto mimořádná situace, a i když neexistuje něco jako evropský nouzový stav, tak se v něm nacházíme. To vyvolává nároky na mnohem užší spolupráci a to se nyní děje. Líbí se mi, že Komise chodí na jednání připravená, reaguje na naše podněty, a když na něco upozorníme, tak se tomu věnuje.

Navíc nejde jen o výpadky v dodávkách vakcín, které sledujeme, ale také o obrovské výzvy, jež musí řešit evropský průmysl. Neustále je nutné rozšiřovat výrobu a bylo by naivní si myslet, že se nevyskytují problémy. Vyskytují a řeší se často doslova za pochodu. Je to ale „škola“ pro všechny, která se v budoucnu neztratí. Vezměte si jen, kolik malých podniků a start-upů se přihlásilo na výzvy a zapojilo se do výzkumu vakcíny nebo právě její výroby.

V čem je přesně problém ve vztahu EU a britsko-švédské firmy AstraZeneca? Liší se nějak postoj europarlamentu a Evropské komise k celé této „vakcínové politice“?

S Evropskou komisí jsme v tomto na jedné lodi, protože jiné řešení než to „evropské“ neexistuje. AstraZeneca se smluvně zavázala k dodávkám vakcín v určitém objemu, který však neplní. Výpadky v dodávkách způsobily řadu bezesných nocí. Naštěstí se ukázalo, že jiní dodavatelé jsou schopni je vykrývat.

Komisař pro vnitřní trh Thierry Breton je už několik týdnů každé ráno na telefonu s výrobci a situaci denně sleduje. Nejde dělat nic jiného než trvat na plnění závazků, ke kterým se firma přihlásila. A jak Breton sám řekl, pokud to bude nutné, tak i za použití právní cesty.

Již nějakou dobu se ví, že systém objednávání a distribuce vakcín v EU potřebuje lépe nastavit, aby se předcházelo nerovnostem, které vznikly kvůli výpadkům od konkrétních výrobců v posledních týdnech až měsících.

Očkovací látky se objednávaly na podzim, tedy v době, kdy řada z nich ještě nebyla na trhu a bylo těžké cokoliv předvídat. V úterý jsme o nerovnostech jednali s Evropskou komisí. Hodně si slibujeme od videosummitu lídrů, který proběhne koncem tohoto týdne. Myslím si, že EU potřebuje širší politickou seriózní debatu o strategii, čeho chceme jako celek dosáhnout a jak. Nejde jen o to, abychom měli do léta kolektivní imunitu, ale také o to, že se musí už nyní začít řešit případné přeočkování.

Je správné omezit vývoz vakcíny?

Jsem liberálka a velký zastánce volného obchodu. Nemám ráda zbytečná exportní omezení a zatím se vždy ukázalo, že jakýkoliv protekcionismus je slepá ulička a později se vymstí. Dokážu ale pochopit, že nyní jsme ve zcela výjimečné situaci, na kterou je potřeba reagovat. A řekněme si to na rovinu. Evropa dosud dodržovala dohody, chovala se jako partner a byla férová. Exportní omezení začaly uplatňovat Spojené státy a realita je taková, že z nich dnes nedovezete ani lahvičku.

Myslím si proto, že je namístě, aby Evropa vážně uvažovala o omezení exportu očkovacích látek do těch zemí, které samy vakcíny nevyvážejí nebo mají obrovský náskok v očkování svých obyvatel. Cestou ale není úplné omezení exportu. Pořád platí, že zejména v době pandemie je základním stavebním kamenem spolupráce a otevřenost. Žádná země nebude nikdy soběstačná v tom smyslu, aby byla schopna vyrobit očkovací látku od A do Z úplně sama.

Existuje vakcínový nacionalismus?

Bohužel ano a je třeba ho tvrdě kritizovat. Jak už jsem říkala, jakýkoliv protekcionismus se vždy ukáže jako slepá ulička. Pandemie se týká celého světa, a pokud nebudeme hledat společné řešení a místo toho stavět další a další zdi, tak nikdy nezmizí.

Česko z těch plánů a strategií Komise ohledně vakcín i plánu obnovy těží. Daří se to české vládě správně parafrázovat lidem v zemi?

České vlády obecně mají problém vysvětlovat lidem přínosy toho, že jsme členy EU. A troufám si říct, že to není problém jen našich vlád, ale podobný přístup najdeme i jinde. Česko v tom má tedy už dlouho rezervy, ale na stranu druhou nedávný průzkum ukázal, že se členstvím ČR v EU je teď spokojeno nejvíce Čechů od roku 2010. Myslím, že to byly tři pětiny oslovených. To je určitě dobrá zpráva.

Proč myslíte, že se česká vláda snaží „zvládnout všechno sama“? Narážím tím například i na nabízenou pomoc od našich unijních partnerů ohledně převozu nemocných a ulehčení českým doktorům. V EU existuje sice byrokratický, ale jasný mechanismus, ale tady se čekalo do poslední chvíle, jestli nemocnice opravdu zkolabují… Umí Česko opravdu správně využít unijní výhody?

Neznám všechny okolnosti, proč se v konkrétních případech postupovalo tak nebo jinak, ale myslím si, že to můžeme pozorovat i v jiných zemích. Nikdo nebyl na tuto situaci připraven a dělá, co považuje za nejlepší. Myslím si také, že se tak neděje jen během této krize. Už dlouho říkám, že v Evropě obecně je řada nevyužívaných možností a také příkladů dobré praxe, kterými se lze inspirovat. Není potřeba vše vymýšlet od nuly, ale více si naslouchat a sdílet informace.

Jste nestraník, ale už v rámci druhého mandátu jste v Evropském parlamentu za hnutí ANO. Navíc jste v minulých volbách do EP společně s Ditou Charanzovou prakticky byla hlavní tváří kampaně. Stojíte si za tím?

Nikdy jsem nebyla členem žádné politické strany. Jsem vystudovaná politoložka a o evropské integraci jsem psala svou diplomovou práci na italské univerzitě. Vnímám se jako „evropská politička“, která si do Evropského parlamentu přinesla zkušenosti z dvacetiletého podnikání v Evropě. Možnost kandidovat jako nestraník se mi líbila a dodnes to beru jako výraz respektu k mé odbornosti a zkušenostem a také k tomu, že to chci plně nabídnout ku prospěchu českým občanům.

V Evropském parlamentu dělám liberální politiku, dlouhé roky se soustředím na podporu mladých lidí, hlavně jejich talentu a motivace něčeho dosáhnout, podporu podnikání zejména malých a středních firem, které to na společném evropském trhu nemají jednoduché, kreativní průmysly a také vědu a výzkum obecně.

Říkáte, že se v rámci svého působení v EP soustředíte na podporu podnikání malých a středních firem. Zároveň jste ale v europarlamentu za stranu, jejíž šéf právě tento systém podle policie obelstil a čelí kvůli tomu trestnímu stíhání. Není to ve sporu?

Podpoře podnikání jsem se věnovala i před vstupem do Evropského parlamentu, mimo jiné jako předsedkyně Krajské hospodářské Komory Zlínského kraje, a chtěla bych u ní zůstat i po odchodu z Evropského parlamentu.

Máte ambice se někdy „vrátit“ do Česka a dělat místní politiku?

V místní politice se nevidím.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované