Hlavní obsah

„Nevím, jestli ještě letos uvidím rodinu.“ Pendleři mají zůstat za hranicemi

Foto: Tomáš Svoboda

Každodenní kontroly na hranicích a strach o zaměstnání. To je teď realita českých pendlerů. (Ilustrační snímek)

23. 3. 15:45
aktualizováno • 23. 3. 18:00

Lékařka, která může přijít o atestaci, chirurg cítící zodpovědnost za rakouské zdravotnictví nebo technik, jenž dvacet let pracuje v Německu a neví, jestli má v Česku nárok na podporu. Příběhy konkrétních českých pendlerů.

Článek

Sami o sobě teď mluví jako o českém úhlavním veřejném nepříteli poté, co se uklidnila situace kolem lyžařů, kteří se vraceli z Itálie.

Více než nenávistných útoků od spoluobčanů se ale pendleři obávají toho, co s nimi bude, pokud se zcela uzavřou hranice, a nejistoty, jak dlouho může takové opatření trvat.

A právě to se stalo. Vláda kvůli epidemii koronaviru opět zpřísnila podmínky pro zajíždění za hranice za prací. Pokud chtějí pendleři nadále pracovat v zahraničí, mají si tam zajistit podle dnešního rozhodnutí kabinetu ubytování. Vláda to doporučuje na tři týdny. Po návratu je pak čeká 14denní karanténa.

„Jsem jak na trní,“ řekl ještě před jednáním vlády Seznam Zprávám chirurg, který pracuje v Rakousku.

„Nevím, jak se máme zachovat. Celý víkend jsme nespali,“ popisuje otec tří dětí a manžel německé lékařky.

Podle technika, který už týden raději zůstal v Německu, je ze všeho nejhorší právě nejistota. „Nevím, jestli ještě letos uvidím rodinu,“ děsí se.

A pondělní rozhodnutí vlády příliš jasno neudělalo. „Co bude po těch třech týdnech? Potom pendlery pustí?“ ptá se jeden z nich.

Seznam Zprávy vyzpovídaly několik lidí, kteří jezdí přes hranice za prací, případně tam jezdí člen jejich nejužší rodiny. Naprostá většina z nich v aktuální situaci nechce zveřejňovat své jméno.

Ukazuje se, že jejich dojíždění za prací není jenom o prostém příslibu lepšího výdělku v Rakousku nebo Německu. Důvody jsou často složitější.

Studium v ohrožení

Pětičlenná rodina z Prahy například řeší, jestli nebudou pro matku roky studia medicíny kvůli aktuálnímu stavu zbytečné.

„Žena je Němka, pracuje jako lékařka v Drážďanech, kde si ještě v ordinaci dodělává nutnou praxi,“ vysvětluje manžel. Pokud by jeho žena přišla o práci, tak by to ohrozilo její atestaci.

Zvažují proto, že by se vystěhovali z Prahy do Německa, ale uvědomují si, že je to aktuálně skoro neřešitelný problém. V zemi se nově nesmí scházet více jak dva lidé. „Navíc já mám tady také své povinnosti,“ dodává manžel německé lékařky.

Jeho žena měla problém už před rozhodnutím vlády uzavřít hranice zcela. Jako obvykle jeden den v Německu přespávala a mezi zeměmi cestovala dvakrát týdně. Teď ale museli pendleři vycestovat nejméně třikrát, aby si povolení dojíždět do práce udrželi.

„Musí proto jet jedenkrát navíc,“ dodává muž.

Zdravotní péče v Rakousku by zkolabovala

Chirurg, který jezdí operovat do Rakouska, mluví o tom, že bez českých pracovníků by v sousední zemi zkolabovalo v příhraničí zdravotnictví.

„Lidé z Česka pracují ve většině řetězců s rychlým občerstvením nebo na pumpách, ale mnohem důležitější je, že pracují ve zdravotnictví a sociálních službách,“ říká lékař.

Má zkušenosti z nemocnic jak v Německu, tak v Rakousku. „V příhraničí v Rakousku pracuje zhruba 20 až 25 procent personálu z Česka,“ odhaduje chirurg. V Německu pak narazil na nemocnici, kde to byla zhruba polovina pracovníků.

Podle něj by zavřené hranice s Rakouskem tvrdě dopadnou například na tamní domovy pro seniory. „Sociální služby budou bez pracovnic ze Slovenska, Česka nebo Ukrajiny úplně prázdné,“ vysvětluje. Tamní péče funguje jinak než v Česku. O seniora se stará vždy jeden pracovník.

Sám chirurg teď zvažuje několik scénářů. Kolegové v Rakousku mu nabídli, že může bydlet dočasně u nich.

„Je to problém nechat ženu a děti doma. Museli bychom pozvat babičku, a to jsme si doteď hráli na karanténu a nestýkali se s ní,“ říká lékař, s tím že by ze země vyjel například na čtrnáct dní a pak by se vrátil domů a absolvoval karanténu.

V Česku se jako chirurg zvyklý na rakouský systém cítí být fakticky nepoužitelný, proto se nehlásí do tuzemského zdravotnictví. „Chci pomáhat svým kolegům tam, kde to umím nejlépe,“ dodává chirurg s tím, že jeden z jeho českých kolegů se už kvůli nejistotě rozhodl s rodinou přestěhovat do Rakouska.

„Já si to v současné situaci nemůžu dovolit,“ konstatuje lékař.

Když se zavře čára

V Německu uvázl technik, který pracuje pro velkého výrobce zdravotnických prostředků. „Jezdím po nemocnicích a mou náplní je udržet v provozu stanice intenzivní péče a operační sály,“ vysvětluje svoji pracovní náplň a zdůrazňuje, že dříve jezdil z Německa pomáhat i do českých nemocnic.

„Teď jsou v tom samy. Pevně doufám, že vše zvládnou a nebudou naši pomoc potřebovat,“ říká technik s odkazem na to, že jeho práce je více než sto kilometrů od hranic, a rozhodl se proto raději zůstat v Německu.

„Celá ta situace mi leze na mozek a především to, že nevím, jak dlouho ještě! Týden, měsíc nebo také tři měsíce? Možná ještě déle?“ domýšlí se muž.

V opačné situaci je pak Pavel Hutník, jenž dojíždí za prací do Pasova, kde pracuje v provozu, který se postupně robotizuje. Aktuálně u něj ve firmě vyhlásili kurzarbeit.

„Jsem až do Velikonoc doma,“ říká Pavel Hutník. Řeší ale možné uzavření hranic. Většina pendlerů o nich mluví jako o čáře.

V Německu už pracuje Pavel Hutník zhruba 20 let, je tam přihlášený k sociálnímu i zdravotnímu pojištění, pobírá přídavky na děti. Bojí se toho, co by se stalo, pokud by se hranice neprodyšně uzavřely.

„V Česku, když tady také volají po kurzarbeitu, bych stěží našel práci,“ konstatuje s tím, že nemá ani jasno v tom, jestli má nárok na nějaké české dávky, když pracuje řadu let v Německu.

Doma zůstala i Češka, která pracovala v německém hotelu jako servírka. Ta si naopak vzala dovolenou. Zaměstnavateli se nelíbilo, že nosí roušku. „Bylo jí řečeno, že obsluhovat bude bez roušky, že je hysterická a šíří tím paniku,“ popisuje její matka.

Výpověď? Na reakci máte v Německu tři týdny

Němečtí zaměstnavatelé, zejména ti z řad středních a rodinných firem, se snaží udržet si české pracovníky a vycházejí jim vstříc, například jim nabízí ubytování. Tvrdí to alespoň Jiří Přenosil, který v Německu žije a dalším Čechům radí s daněmi a tamními předpisy.

Němci mají širší škálu možností, kterou mohou v krizi využít, aby zaměstnavatelům odlehčili. Jednou z nich je například propouštění pracovníků s garancí, že je opět zaměstnají. To mohou uplatnit jen v případě, pokud mají trvalé bydliště na území Německa. Další možností je institut, kdy zůstávají pracovníci doma v režimu pohotovosti. Problém ovšem je, že musí být schopní na vyzvání do práce dorazit. Zavřené hranice by tak pro ně znamenaly zásadní problém.

„A tady může nastat problém, když německý zaměstnavatel získá zakázku, kterou potřebuje rychle zpracovat, a povolá své zaměstnance, kteří byli dosud v Česku,“ říká Přenosil.

Roste podle něj i počet firem, které začaly propouštět. Zde Přenosil upozorňuje, že podle německého práva má zaměstnanec tři týdny na to se ohradit. „Pokud se lhůta na podání žaloby promešká, nabyde výpověď právní moci i se všemi důsledky, i když je třeba neoprávněná nebo obsahuje chyby, špatné termíny a podobně,“ upozorňuje poradce.

Text aktualizován po rozhodnutí vlády, pozn. redakce.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené