Hlavní obsah

Kapitánův reprezentační konec: Zvítězila politika, pod Finem nechce hrát 16 hráčů

Matěj Jendrišák vedl český národní tým jako kapitán na posledním mistrovství světa v Praze v roce 2018.

29. 1. 11:40

Kapitán a jedna z největších hvězd českého florbalu Matěj Jendrišák poskytl Seznam Zprávám otevřený rozhovor o problémech v národním týmu. Řada hráčů, v čele s ním, odmítá reprezentovat pod finským trenérem Petrim Kettunenem. Toho však výkonný výbor Českého florbalu minimálně do dalšího mistrovství světa ve funkci podržel. Třicetiletý Jendrišák tak v reprezentaci skončil.

Článek

Dost často je mezi sportovními fanoušky slyšet názor, že florbal je sport do školních tělocvičen, v lepším případě pro hokejisty, kteří se nenaučili bruslit. Podle statistik členských základen je ale florbal momentálně druhým největším sportem v Česku a na poslední mistrovství světa v roce 2018 přišlo v Praze přes 180 tisíc fanoušků. S tím souvisí i vzrůstající mediální pozornost.

Té se florbalu v posledních týdnech dostává zejména díky kauze kolem finského trenéra Petriho Kettunena, který vede český národní tým od března roku 2017. Skupina hráčů v čele s kapitánem a největší osobností českého florbalu Matějem Jendrišákem začala proti způsobu vedení finského stratéga brojit a prohlásila, že dokud bude u kormidla Kettunen, v národním týmu nastupovat nebude. Výkonný výbor Českého florbalu však Fina podržel a o víkendu rozhodl o jeho pokračování minimálně do konce tohoto roku.

Reprezentační výběr je momentálně v Lotyšsku na kvalifikačním turnaji na prosincový šampionát a na české soupisce je z důvodu několika omluvenek hned řada nováčků. Matěj Jendrišák, hráč švédského Linköpingu, chtěl o situaci v národním týmu poskytnout Seznam Zprávám otevřený rozhovor už na začátku ledna, do tohoto víkendu ale čekal na administrativní ukončení své reprezentační smlouvy.

Matěji, kdy jste poprvé začal uvažovat o tom, že ukončíte působení v reprezentaci?

První myšlenky na konec jsem měl po domácím mistrovství světa v roce 2018, na kterém nás už vedl Petri Kettunen a kde jsme skončili čtvrtí.

Proč?

Myslím, že výsledek, ale hlavně předvedená hra nebyly něco, čím bychom se mohli a chtěli prezentovat, a nic, za čím bychom si měli stát. Nejen pro mě to byl obrovský neúspěch a dlouho mě to ubíjelo. Vnitřně jsem si ty věci analyzoval a nakonec nebyl daleko od toho skončit už tehdy. Upřímně říkám, že jako hráč jsem zodpovědný za to, co se děje na hřišti, ale některé věci zkrátka ovlivnit nemůžu.

V reprezentační kariéře jste ale nakonec i přesto pokračoval. Váš konec přišel až nyní.

Člověk má tendenci na špatné věci zapomínat. Velká touha nosit reprezentační dres a příchod Pavla Bruse jako nového asistenta trenéra moje rozhodnutí zvrátily. Myslel jsem, že se něco změní. Po uplynulém roce můžu říct, že se nezměnilo nic. Naopak Pavel Brus spolu s dalšími asistenty po neshodách uvnitř realizačního týmu na podzim u reprezentace skončil. Vedení Českého florbalu věří i nadále Kettunenovi a já jsem se rozhodl, že se pod to další rok jako kapitán nepodepíšu.

Bylo ukončení vaší reprezentační smlouvy jediným možným řešením?

Pro mě ano. Nebylo to nějaké impulzivní rozhodnutí, ale podepsala se na něm celá tříletá zkušenost.

Pak to tedy mezi vámi a trenérem muselo skřípat delší dobu. Kdy přesně začalo být ve spojení hráčů a a finského trenéra Kettunena něco špatně?

Z mého pohledu to začalo být zřejmé dost brzo. Drhlo to a komunikace s hráči v podstatě neexistovala. Nicméně všechny nás spojoval společný cíl na domácím šampionátu, a ať už byly naše názory jakkoliv odlišné, všichni jsme se chtěli dostat na mistrovství světa do Prahy a tam uspět.

Co dalšího kromě komunikace vázlo?

Komunikace je základ všeho. A to i takových věcí, jako jsou herní prvky, celkové fungování týmu, role hráčů v kádru a tak dále. V posledních týdnech jsem zaregistroval pojem volnost. Že prý jsme jí měli až příliš a neuměli si s ní poradit. To ale není a nikdy nebyla pravda, žádnou volnost jsme nikdy neměli. Já si naopak myslím, že jestli jsme my Češi v něčem měli na mezinárodním poli výhodu, tak to byl fakt, že jsme často i přes menší kvalitu dokázali soupeře překvapit kreativním řešením a nápady. Tak to teď nebylo.

Co říkáte na rozhodnutí výkonného výboru Českého florbalu z 25. ledna o tom, že Petri Kettunen bude pokračovat v roli hlavního trenéra?

Informací měli činovníci dost, jenom se, ostatně jako vždy, rozhodli ignorovat názor velké většiny hráčů a rozhodli se podle svého. V tuhle chvíli ale situaci z pozice hráčů nijak organizovaně neřešíme. Zaráží mě však ještě jiná věc.

Jaká?

Je jasné, že názory funkcionářů a sportovců se budou lišit asi v každém sportu. Ve florbale se ale rozhoduje politicky a nikoliv na základě sportovních výsledků a odvedené práce. Já osobně považuji za velmi nešťastné, když se ve vyjádřeních představitelů Českého florbalu a v oficiálních zprávách objevují lži, které v konečném důsledku dopadnou zas a znovu jen na tým a hráče.

Reakce předsedy reprezentační komise Václava Culky:

„Jsou hráči, kteří se vyjádřili, že pod trenérem Kettunenem nechtějí reprezentovat a jsou odhodláni se vzdát i případné účasti na mistrovství světa. Na druhé straně je v reprezentačním týmu početná skupina hráčů, kteří za trenérem stojí. Můj osobní pocit je takový, že během cyklu před MS v Praze reprezentace šlapala. Napovídaly tomu mediální výstupy od hráčů i trenérů, ale především výsledky, které byly první dva roky pod trenérem Kettunenem nejlepší za dlouhou dobu. Nepovedený výkon i výsledek na MS ovlivnil atmosféru v národním týmu a evidentně i důvěru některých hráčů ve finského trenéra. Respektuji Matěje lidsky i sportovně, ale v tomto ohledu s ním naprosto nesouhlasím. Naše rozhodnutí nemělo s politikou nic společného a bylo výsledkem dvouměsíční snahy vyřešit ji co nejlépe. Kdybychom chtěli udělat politicky líbivý krok, tak trenéra naopak odvoláme a hledáme nového.“

Jaké lži máte na mysli?

Stačí si přečíst rozhovory a prohlášení například předsedy reprezentační komise. Uvést jako důvod neúčasti patnácti reprezentantů na kvalifikaci nechuť cestovat do Lotyšska, mi přijde přinejmenším zvláštní. Podobných věcí tam ale bylo mnohem víc.

Kolik dalších hráčů kromě vás momentálně odmítá pod Finem nastupovat za český národní tým?

Lidí, co se rozhodlo přerušit či ukončit spolupráci s Petrim, je podle mých informací zhruba šestnáct. Hráči se bez nějakého společného sdružování a domlouvání rozhodovali sami.

Další světový šampionát se koná už letos v prosinci. Myslíte, že všech 16 hráčů v nastávajícím roce opravdu nebude reprezentovat, nebo si to někteří rozmyslí?

Můj názor je takový, že lidé z Českého florbalu budou chtít znovu s hráči situaci řešit a přesvědčovat je, že tentokrát to bude mnohem lepší. A určitě se najdou takoví, kteří si to rozmyslí, což jim rozhodně nebudu mít za zlé. Ale jestli je to dobře, to nevím. Pokud chce tým na mistrovství světa uspět, musí být jednotný a věřit trenérům.

Byla ze strany Českého florbalu snaha přemlouvat hráče, aby si své rozhodnutí nereprezentovat rozmysleli?

Zatím nebyla, lidé z Českého florbalu jsou dobře informovaní. Není to krátkodobá záležitost a navíc se z jejich strany oficiálně stále mluví jen o dvou hráčích, kteří skončili – o mně a Lukáši Veltšmídovi. To hlavní ale nastane teď. Oni přesně vědí, kolik lidí a z jakého důvodu jim odmítlo reprezentovat.

Co podle vás přinese české reprezentaci další rok pod vedením Petriho Kettunena?

Pro dobro reprezentace doufám v ponaučení z předchozích měsíců a let. Věřím v řešení opravdových problémů a ne žádné předstírání a vymýšlení si těch, které tým ve skutečnosti nemá.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené