Hlavní obsah

Kobaltu i niklu pro elektroauta tam leží miliony tun. Jde je ale těžit?

Podívejte se, jak by se mohly ze dna oceánu těžit miliony tun kobaltu a niklu. (Video: Jan Marek)

 

Reklama

17. 9. 20:03

Řešení klimatické krize leží na dně oceánu, ale přesto ho řada velkých firem odmítá. Těžba kovů potřebných k výrobě baterií by totiž mohla zdevastovat životní prostředí. Jedna firma se toho nebojí a ukázala, jak na to.

Článek

Svět chce čelit klimatické krizi mimo jiné jízdou v elektroautech. Poptávka po kovech do jejich baterií však podle květnového odhadu Mezinárodní agentury pro energii (IAE) založené OECD vzroste od loňska do roku 2040 více než třicetkrát.

A na to se kobaltu, niklu, manganu a mědi netěží dost. Ne v zemi.

Baterie pro miliardy elektromobilů

Možné řešení prý leží na dně oceánu mezi Havají a Mexikem. V hloubce pět tisíc metrů se na 4,5 milionu kilometrech čtverečních doslova povaluje okolo 21 miliard tun tzv. polymetalových konkrementů – kamenů z usazených kovů, které by stačily do baterií až 4,8 miliardy elektrovozů, píše magazín Time.

Těžit je tam jako první mají už v roce 2024 údajně „jemní a přátelsky vyhlížející“ roboti firmy The Metals Company. Ta se sice může zdát mezi zájemci o těžbu jako nováček, to však jenom díky tomu, že v červenci díky fúzi s jinou společností změnila název z původního Deep Green Metals.

Výdělek v řádu miliard dolarů s minimálními poplatky

Pod dřívějším jménem už si firma předtím vyjednala i přednostní práva na těžbu od ostrovního státu Nauru, díky kterým by však za 23 let těžby na 75 tisících kilometrech čtverečních mohla vydělat 95 miliard dolarů a na poplatcích odvést státu i správním úřadům jen 7,6 procenta zisku. Situace ohledně povolení se však zkomplikovala.

Správní úřad, který surovinové zdroje na dně oceánu v mezinárodních vodách spravuje, je Mezinárodní úřad pro mořské dno (ISA) fungující pod OSN. Ten může komerční licenci udělit minimálně po třech letech, co žadatel podstoupí na vlastní náklady výzkum o dopadech své činnosti na životní prostředí. Podle vědců to je však příliš krátká doba na zásah takového rozsahu, jímž se na první pohled jednoduché sbírání kamenů nezdá být.

Podmořský život se jen tak nevzpamatuje

Nedávná studie publikovaná časopisem Scientifics Reports simulovala těžbu na dně oceánu v oblasti podobné té mezi Havají a Mexikem (Clippertonské zlomové pásmo) a zjistila, že podmořský život se nevrátí do rovnováhy ani po 30 letech od ukončení.

Podle biologů žijí na kamenech a v jejich okolí i dosud neznámé druhy rostlin a živočichů a zvířené sedimenty by se mohly podmořskými proudy dostat stovky a tisíce kilometrů daleko a ovlivňovat tak i vzdálenější ekosystém. Těžbu přirovnávají k motýlímu efektu nebo „vyrábění cementu z korálů“.

Na jejich stranu se staví i automobilky jako BMW, Volvo či společnosti jako Samsung a Google. Zásahy na oceánském dně odmítají.

Podle Metals Company však na kamenech žijí především bakterie, sedimenty se usazují rychle a emise z podvodní těžby by prý byly desetinové proti té na zemském povrchu. Ta probíhá hlavně v Kongu, kde kromě zpráv o nehumánních podmínkách a pracujících dětech vzniká velké množství toxického odpadu znečišťujícího okolí.

O těžbu vzácných kovů na oceánském dně pomocí obdobných robotů žádá i firma Global Sea Mineral Resources (GSR), která prý hodlá v době, kdy se do práce pustí její konkurent, těžit už tři miliony tun kamenů ročně, a to za pomoci jen dvou strojů.

Obě společnosti v současnosti v oblasti odebírají vzorky. Vedle větších firem i výrobců aut, které jsou proti těžbě, na rizika upozorňuje třeba také Světová banka.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované