Hlavní obsah

Komentář: Boris Johnson udělal z královny spolupachatelku tvrdého brexitu. Neměla na výběr

Jiří Hošek
zástupce šéfredaktora
Foto: Profimedia.cz

Navzdory ujišťování je královna Alžběta II. zatažena do boje o podobu brexitu.

Reklama

28. 8. 2019 17:05

Mluvit v zemi bez psané ústavy o ústavní krizi je poněkud problematické. Jenže pro popis Johnsonovy strategie je tohle označení více než vhodné.

Článek

Vystavení Dolní sněmovny do „ofsajdové pozice” nemá v moderní britské historii úplně precedens. Když se cestou předčasného ukončení parlamentní schůze vydal v roce 1997 tehdejší premiér John Major, bylo už jasné, že jsou za dveřmi předčasné volby. I to svědčí o mimořádnosti premiérova středečního kroku…

Pro Brity je charakteristická až posvátná úcta k pilířům demokracie. Proto i řada odpůrců brexitu, z našeho kontinentálního pohledu možná až nepochopitelně, lpí na dodržení výsledku referenda z června 2016. Věří totiž ve správnost respektování této plus minus spravedlivé soutěže.

Na tuhle notu pak dlouhodobě apeluje sám Johnson se svou brexitovou kohortou. A bác, najednou chce bez mrknutí oka demokratické zápolení v parlamentu předčasně utnout. Boris svým přístupem silně připomíná české fotbalové rozhodčí, kteří jsou v Plzni schopní odpískat konec zápasu v 91. minutě, i když by se podle všeobecné shody mělo ještě minimálně pět minut hrát.

Nový britský ministerský předseda staví do velmi nepříjemné situace královnu Alžbětu II. Britský monarcha je osobou politicky přísně neutrální, od níž se očekává, že udělá přesně to, co jí ten který ministerský předseda řekne. Její Veličenstvo se tohoto výkladu celý život důsledně drží. Královna mlčela i před skotským referendem, kdy by bývalo bylo zcela legitimní utrousit alespoň poznámku na téma udržení územní celistvosti Spojeného království.

Alžběta II., která právě dlí na skotském Balmoralu, už premiérův návrh posvětila. Nechtěně (a nepřímo) tak připojila svůj podpis pod určitý brexitový scénář, tedy nejspíš ten, že její země odejde k 31. říjnu z Evropské unie ve zlém. Mimochodem, to je taková podoba brexitu, pro kterou většina zastánců odchodu z EU v červnu 2016 opravdu nehlasovala.

Kdyby se panovnice bývala premiérovi vzepřela, bylo by to samozřejmě také špatně, protože britský monarcha přece něco takového dělat nemá.

Johnsonův postup, který naštval kdekoho, včetně logicky Jeremyho Corbyna nebo předsedajícího Dolní sněmovny Johna Bercowa, jde i proti dalšímu cíli, který se nový premiér snaží deklarovat. Tím je sjednocení brutálně rozštěpené a rozhádané společnosti. Vynucená poslanecká pauza k něčemu takovému sotva přispěje. Ba právě naopak. Další lidé si oprávněně řeknou, že se tady děje nějaký švindl.

Boris Johnson se reálně bojí, že by poslanci opravdu mohli odhlasovat legislativní normu, která by vládě ukládala, že když do půlky října nebude dohoda s EU, musí Británie požádat o další odklad brexitu. Jinak by premiér k silně problematické operaci, kterou předseda Labour Party Corbyn označil „smash and grab”, tedy rozbij výlohu, chňapni po špercích a uteč, nesáhl.

Johnson si zřejmě myslí, že má aktuálně tak komfortní náskok ve stranických preferencích, že mu tenhle faul u voličů zas tak neuškodí. Aby se nájemník v Downing Street 10 nepřepočítal.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované