Hlavní obsah

Komentář: Druhé zatmění sněmovních mozků – potravinové kvóty

Martin Čaban
Komentátor
Foto: Profimedia.cz

Hlavního beneficienta potravinových kvót je třeba hledat na Chodově. A ve Strakově akademii.

Reklama

21. 1. 7:00
aktualizováno • 21. 1. 10:33

Doufejme, že potravinový paskvil, který prošel Sněmovnou, se do Sbírky zákonů nepodívá. Senát má šanci na reparát po fatálním selhání u daňového balíčku.

Článek

(Z původní verze textu jsme odstranili odstavec zmiňující hlasování poslanců Trikolóry. Poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková ve čtvrtek 21. ledna na plénu Poslanecké sněmovny uvedla, že její druhé středeční hlasování pro návrh potravinových kvót bylo chybou hlasovacího zařízení a hlasování se chtěla stejně jako v prvním případě zdržet.)

Zatímco úplné zatmění Slunce může člověk spatřit nejvýš párkrát za život, a ještě kvůli tomu musí hodně cestovat, úplné zatmění mozků v Poslanecké sněmovně se stává nebezpečně frekventovaným jevem. Po nedávném schvalování daňového balíčku byl tento úkaz znovu výtečně pozorovatelný ve středu 20. ledna v dopoledních hodinách.

Schválení povinného podílu českých potravin prodaných v obchodech s plochou větší než 400 metrů čtverečních smířlivěji než zatměním mysli nazvat nelze.

Na tom zákonu je špatně úplně všechno, takže je dost těžké odněkud začít, ale zkusme to nějak projít.

Tak například je velmi pravděpodobné, že je schválená úprava v rozporu s právem Evropské unie, a to přímo s jeho základními principy, v první řadě s volným pohybem zboží a kapitálu neboli se zásadou jednotného trhu. Jak upozornil server iHned.cz, kvůli záměru schválit potravinové kvóty psali po všech českých čertech pražští velvyslanci několika klíčových unijních zemí a upozorňovali tuzemské politiky na hrozící střet se základy fungování EU. Marně.

Pokud by tento hlas nepřipadal někomu dostatečně silný nebo by jej podezíral z podjatosti, je tu ještě jeden. Pro zájmy svého majitele hlasovali nakonec poslušně všichni členové poslaneckého klubu hnutí ANO s jedinou výjimkou. Člen sněmovního evropského výboru a poslanec ANO Jaroslav Bžoch byl proti a své kolegy se snažil poctivě přesvědčit, že kvóty nejsou dobrý nápad – a to jak ve Sněmovně, tak už před časem na sociálních sítích. Marně.

Komu je evropský rozměr nedostatečný, najde na zákonu samozřejmě i mnoho dalších chyb.

Nabízí se otázka ústavnosti. Potraviny nejsou na rozdíl od energií nebo léků regulovaným zbožím, jejich prodej na volném trhu neomezuje nic než hygienická a živnostenská pravidla. Kvóty by se tedy daly číst jako zcela nečekaný a ničím neopodstatněný zásah do svobody podnikání. A pokud se zákon posune do dalších fází, nebo se nedej pánbůh dokonce objeví ve Sbírce zákonů, je celkem jasné, že ústavní soudci budou mít práci.

Pak je tu legislativní proces. Jeho řádný průběh byl stejně jako v případě takzvaného „zrušení superhrubé mzdy“ zcela ignorován. K zákonu, který měl do českého práva vsunout evropskou směrnici o dvojí kvalitě potravin, přilepil potravinové kvóty poslaneckým pozměňovacím návrhem místopředseda SPD Radim Fiala. Návrh neprošel připomínkovým řízením, neprošel patřičnou legislativní úpravou, takže je to právní zmetek (k tomu níže), nebyl konzultován s odbornou veřejností. Jde o čirý produkt velkoagrární lobby.

Jeho přijetí navíc provázely velmi zvláštní okolnosti, u nichž stojí zato se na moment zastavit. V prvním hlasování byl Fialův pozměňovací návrh zamítnut. Hlasovalo pro něj jen 49 poslanců, tedy o tři méně než by bylo potřeba. Pak ovšem velmi hbitě zaúřadoval sněmovní démon a věrný služebníček Agrofertu Jaroslav Faltýnek. K řečnickému pultu se náhle sklesle připloužil poslanec ANO Roman Kubíček a zpochybnil hlasování – že prý mačkal „pro“, ale v hlasovacím protokolu má „zdržel se“. Hlasování se v takových případech opakují.

A hle! Pro zákon najednou hlasovalo 57 poslanců, o osm víc než při prvním pokusu. Bylo to osm poslanců ANO, kteří se v prvním hlasování zdrželi. Kromě Kubíčka náhle prozřel mezi jinými třeba i šéf Sněmovny Radek Vondráček, který si původně myslel, že pro zákon hlasovat nechce, ale při pohledu na Faltýnka si to při druhém pokusu rozmyslel.

Tahle nenápadná, z hlediska historie málo významná, ale zato velmi nedůstojná hlasovací šaráda ukazuje, že ačkoli je oficiálním původcem návrhu na potravinové kvóty Radim Fiala z SPD, naprosto eminentní zájem na jejich schválení má hnutí ANO. A to proto, že jde o přímou nahrávku velkým agropodnikům v čele s Agrofertem, jimž kvóty zaručují zvýšení odbytu a zároveň oslabují jejich zahraniční konkurenci.

Faltýnkem předvedené nekompromisní srovnání rozevlátých poslanců do haptáku celkem jasně ukazuje, pro koho jsou kvóty opravdu důležité a kdo posloužil jako užitečný idiot při jejich sepsání. Protože aby velkou domů pro agrobarony navrhoval poslanec Andrej Babiš nebo některý z jeho věrných zaměstnanců, to by asi vypadalo už fakt hloupě.

A protože návrh nevznikl u vládních legislativců, ale někde mezi SPD a Agrární komorou, je úplně špatně napsaný.

Zřejmě aby se jeho autoři vyhnuli apriornímu nařčení z nacionalismu, nepracují s pojmem „česká potravina“, ale s pojmem „potravina z krátkého dodavatelského řetězce“. Podle definice ovšem musí být taková potravina vyrobena (vypěstována, odchována, poražena a tak dále) v Česku. Takže když si nákupčí příhraniční samoobsluhy někde v Krušných horách zajede pro klobásky do saského řeznictví deset kilometrů daleko, musí je započítat do kvóty pro „dlouhý řetězec“, zato když si nechá přivézt kamionem agrofertí klobásku z kroměřížského Kmotra, bude řetězec patřičně krátký. Tolik mimo jiné k argumentu o nižší ekologické stopě „krátkého dodavatelského řetězce“.

I když ale přejdeme špatně skrývaný nacionalismus a protekcionismus, návrh je pořád právní paskvil. Zcela nesmyslně diktuje obchodníkům, že jsou „povinni zajistit, aby podíl vybraných základních potravin z krátkého dodavatelského řetězce (…) prodaných konečným spotřebitelům“ činil v příštím roce 55 procent. Takže obchodníci jsou povinni hlídat si nikoli zboží, které objednávají, anebo zboží, které mají v danou chvíli na pultu, ale zboží, které si od nich zákazníci kupují. To dělá z dodržování kvót fakticky neřešitelný rébus.

Ledaže by obchodník na konci rozhodného období zastavoval své zákazníky se slovy „Nezlobte se, ale nemůžu vás pustit k pokladně, dokud si nedáte do košíku ještě dvě kila českých brambor a půl kila českého eidamu. Protože jinak mi nebudou vycházet kvóty a hrozí mi likvidační pokuta tři miliony korun.“

Á propos rozhodné období. To z návrhu nijak jasně nevyplývá, lze jen dovozovat, že se jedná o kalendářní rok. Návrh tedy stanovuje povinnost prodat v průběhu roku 2022 zákazníkům 55 procent českých jahod. Jak budou obchody tuto kvótu dopočítávat? Pokud malá samoobsluha prodá v jahodové sezóně 55 kilo českých jahod, musí si bedlivě ohlídat, aby náhodou před sezónou ani po zbytek roku neprodala víc než 45 kilo jahod z dovozu, protože jinak jí hrozí třímilionový flastr.

Řešením je samozřejmě jahody mimo sezónu neobjednávat, což je mechanismus, který v případě platnosti kvót zásadně pročistí české regály. Jistě se dá namítnout, že bez jahod se v zimě dá obejít, jenže stejná pravidla platí třeba pro jablka, broskve, hrušky, meruňky, švestky, hrozny či prakticky veškerou zeleninu. Pokud nás zákonodárci chtějí vychovávat k menší zhýralosti a vrátit nás do rurálních dob, kdy obyvatelstvo v zimních měsících čerpalo vitamíny výhradně z kysaného zelí a nejtrvanlivějších druhů zeleniny, je to jistě legitimní politický postoj. Ale měli by to říci na rovinu.

Obhájci zákona odmítají námitku, že kvóty povedou ke zvýšení cen v obchodech. Na seznamu dotčených potravin je ovšem třeba máslo. A všichni víme, jak vypadá regál s máslem v běžném supermarketu. České výrobky kolem 50 až 60 korun a vedle nich často i za poloviční cenu máslo nějaké privátní značky daného obchodu obvykle polské nebo belgické provenience. Vypudí-li kvóty tyto levné výrobky z regálů, pak průměrná cena másla v obchodě nutně stoupne, ne že ne. O ostatních potravinách platí totéž.

Další nehorázností spojenou s tímto zákonem je samozřejmě děsivý střet zájmů. Jestliže zákon podporující tuzemské agrobarony prosazuje vláda, která má jednoho agrobarona v čele a druhého na Ministerstvu zemědělství, je to mimořádně nevkusné a neměli bychom si na takové obrázky z českého politického života zvykat.

Ve výčtu chyb potravinových kvót by se dalo pokračovat dál, ale můžeme doufat, že to už není nutné. Vzhledem k rozporu s právem EU a dalším zmíněným hrůzám se tato úprava snad do Sbírky zákonů nepodívá. Její schvalování bylo, doufejme, jen předvolebním představením pro voliče populistů a extremistů, jimž bude pak ještě patřičně prodán ten „zlý Brusel“, který nám naše poctivé domácí české kvóty zatrhne.

Pokud to nemá dojít až na úroveň mezinárodní ostudy, můžeme ještě vkládat naděje do Senátu. Tomu se podruhé v krátkém čase dostane do rukou norma, kterou bude muset zásadně opravit a dostát své pověsti rozumnější parlamentní komory. V případě daňového balíčku Senát bohužel fatálně selhal. Tak mu držme palce, ať při tomhle reparátu, který mu poslanci nabízejí, svůj úkol splní.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované