Komentář: Hledáme šňůru od padáku. Zatím je to jako na pouti

Zažíváme hospodářský volný pád. A zem se blíží rychle.

„Je k tomu zapotřebí, nežli skočíte dolů, hodně odvahy?“ ptá se ve filmu Kdyby tisíc klarinetů moderátor uvolněného večera v kasárnách Alkalis parašutisty v podání Jiřího Šlitra. „No, buď hodně odvahy, anebo aby do vás někdo strčil,“ praví moudře Šlitr. Česká ekonomika se do volného pádu dostala, protože do ní strčil koronavirus, přesněji řečeno vláda, která se snaží před koronavirem chránit zemi.

Fakt, že padáme, je daný. Potřebujeme nutně najít šňůru, která otevře padák, aby setkání se zemí bylo jenom nepříjemné, nikoli fatální. Zatím ale nabídka pomoci v nouzi vypadá spíš jako ten chuchvalec provázků na pouti, mezi nimiž máte vybrat jeden, aniž byste tušili, kam vede, a odměna závisí jenom na tom, jak velkou máte kliku.

Že padáme rychle, bylo od začátku jasné. Každý další statistický údaj, který přijde do veřejného prostoru, tuto hypotézu jenom zpřesňuje a zdůrazňuje. Posledním byl předběžný odhad vývoje HDP v prvním čtvrtletí, který ukázal, že ekonomika se oproti stejnému období loni smrskla o 2,2 procenta, zatímco oproti minulému čtvrtletí dokonce o 3,6 procenta. To je dost prudký sešup vzhledem k tomu, že až do začátku března bylo všechno víceméně v pořádku a skutečná hibernace ekonomiky nastala až s vyhlášením nouzového stavu, zavřením škol a karanténou kolem 12. března. Ekonom investiční skupiny Natland Petr Bartoň spočítal, že během karantény mohla česká ekonomika zaznamenat 18procentní propad.

Čísla za druhé čtvrtletí budou samozřejmě ještě mnohem horší. Uvidíme v nich celý karanténní duben a jen pozvolna rozvolňovaný květen. Boleslavská Škodovka uzavřela továrnu 18. března stejně jako kolínská TPCA, nošovický Hyundai 23. března. V Nošovicích se znovu pracuje už od 14. dubna, ale Boleslav vypustila skoro celý duben a Kolín dodnes stojí, obnovení provozu je plánováno na 25. květen. To prostě v ekonomice země, která vyrábí druhý nejvyšší počet aut na světě v přepočtu na hlavu, musí nadělat paseku. Ostatně v zemi, která vyrábí vůbec nejvíc aut na světě v přepočtu na hlavu, tedy na Slovensku, se ekonomika mezi posledními dvěma kvartály propadla ještě výrazněji než u nás – o 5,4 procenta. Průšvih se ale ani zdaleka netýká jen autoprůmyslu. Hibernovala prakticky celá ekonomika a první údaje o propadech tržeb v obchodech, službách, dopravě nebo cestovním ruchu ukazují, že těch, kteří se v krizi nebo po ní budou smát, fakt nebude mnoho.

Vláda si vážnost situace uvědomila hned poté, co ekonomice zmizela paluba letadla pod nohama, za což jí patří uznání. Ale před otřesené firmy a podnikatele s bravurou pouťových vyvolávačů rozprostřela jen širokou paletu příslibů a nepřehlednou spoustu šňůrek, aniž by některá z nich skutečně vedla k bytelnému padáku.

Naopak po zatažení za některé z nich na lidi v nouzi vyskočily jen bezcenné cetky, jejichž kvalita daleko zaostává za halasnými sliby. Úvěry, na které buď nejde dosáhnout, nebo nemají dostatečný objem, nebo je nestíhá odbavit malá státní banka. Takzvaná mimořádná okamžitá pomoc, u níž chybovost žádostí přesahuje 90 procent. Zmatky s programy na odklady a dotace nájemného. Kurzarbeit, který je smysluplný, ale pomalý, nepřipravený na postupný rozjezd zmrazených firem a nepočítá s těmi, kteří alespoň nějaký „arbeit“ navzdory okolnostem provozují. Dohodáři našli na konci svých provázků jen jedno velké nic.

Odvážný, rychlý, silný, dostupný a funkční program, při němž by se stát skutečně praštil přes kapsu a ochotně si pustil žilou ve prospěch trpící ekonomiky, prakticky žádný. Za dva měsíce nejhoršího období zaostává objem státní pomoci za původními sliby o řády.

Snad by se mohlo blýskat na lepší časy. Návrh na odklad plateb pojistného zaměstnavatelů za zaměstnance byl jedním z prvních návrhů, s nimiž přišli ekonomové z think tanku IDEA při ekonomickém institutu CERGE už před dvěma měsíci. Včetně decentního úročení, které by mělo odradit ty, kteří pomoc akutně nepotřebují a jen by je lákaly peníze zadarmo. Forma odkladu pojistného a úroku v podobě sníženého penále je navíc efektivní, protože od firem nevyžaduje žádné krocení úředního šimla a úředníci budou ušetřeni vyhodnocování tisíců žádostí. Vyhlášením zákona může pomoc začít, peníze (pokud tam ještě po dvou měsících nouze nějaké jsou) prostě zůstanou v rozvahách firem.

Strach z toho, co bude, až se stát po těchto penězích v říjnu zeptá, je samozřejmě oprávněný. Ale jednak je snad šance do října alespoň trochu nahodit motory a zalátat cash flow a jednak je do té doby čas lobbovat buď za obecněji mírný přístup při vymáhání dluhu, nebo třeba za selektivní přístup k dlužníkům dejme tomu na základě míry propadu jejich byznysu. Důležité je, že pokud příslušný zákon proběhne legislativním procesem (zbývá Senát a prezident), program začne fungovat hned, bez nutnosti dalších zdlouhavých příprav.

Dalším akutním úkolem je vyladit program Antivirus, českou verzi kurzarbeitu, která je ovšem nyní zaměřena jen na podporu zaměstnanců „na překážkách“ pobírajících náhradu mzdy. Program se musí stát polštářem a motivací pro ty, kteří pošlou své lidi zase do práce, byť třeba kvůli ochablé poptávce na kratší úvazky. Jinak pro rozjezd ekonomiky úplně ztratí smysl.

Společně se zlepšením dostupnosti mimořádné pomoci a programů, které zabrání pádu chudších do úplné bídy – lidovecká myšlenka „milostivého léta“, jež by odlehčilo stará exekuční břemena, rozhodně stojí za úvahu – by se už z těchto šňůrek dalo uplést lanko schopné otevřít padák, jenž by dopad ekonomiky na zem mohl učinit snesitelným.

Materiál padáku je přitom v českém případě naprosto spolehlivý, to je naše velká výhoda. Zátěž slibovaných bilionových státních nákladů na řešení krize české veřejné finance samy o sobě hravě unesou. Samozřejmě za podmínky, že se takové hospodaření nestane novým normálem. Jenže způsob utracení onoho bilionu, jeho včasné a efektivní využití jsou naprosto rozhodující. Pokud zůstane kvalitní padák pečlivě složený uvnitř batohu, bude na něj i po dopadu jistě hezký pohled. Na parašutistu ale rozhodně ne.