Hlavní obsah

Komentář: Kdo a proč pěje Zachovej nám, premiére, Hniličku a naši zem

Luděk Mádl
šéfreportér
Foto: Profimedia.cz

„My jsme ten správnej tým!“ Zleva Andrej Babiš, Milan Hnilička a Jaromír Jágr, široké úsměvy Léta Páně 2017.

Reklama

26. 1. 14:00

Podpisy pod prohlášením, které by se dalo interpretovat jako „Stojíme pevně za Milanem“ nebo snad tradicionalističtěji „Zachovej nám, premiére, Hniličku a naši zem!“, napomáhají rozkrýt, kdo tu ve skutečnosti řídí český sport.

Článek

Máme tu krizi. Sobotní narozeninová party v Teplicích, rozjásaná všemožným anticovidovým opatřením navzdory, a především pak zpoza oken rozsvíceného hotelu dokumentovaná objektivem fotografa Blesku, zavařila pěkně ostrý guláš v první řadě Milanu Hniličkovi, českému (skoro)ministrovi sportu. A nejen jemu.

Když nepomohlo 50 000 korun na charitu, složil Hnilička poslanecký mandát za hnutí ANO. A teď se ještě pere o udržení pozice předsedy Národní sportovní agentury. A má za sebou celý tým. Perou se za něj i ti, co ho tam vyzdvihli a teď ho tam nutně potřebují.

Premiér Andrej Babiš se v pondělí po ránu vyjádřil jasně: „Je to papalášismus a Hnilička by měl složit všechny funkce.“

Hniličkova reakce: „Co se týče funkce šéfa Národní sportovní agentury, počkám, jak se k celé věci postaví sportovní prostředí. Zatím ale cítím velkou podporu.“

Už to samo o sobě je ale přece úplně našišato. Komu se předseda Národní sportovní agentury zodpovídá? Přece premiérovi a vládě. Jenže on se zaštiťuje tím, že prý za ním stojí sportovní prostředí, jemuž má rozdělovat státní prostředky. No a právě v tom to celé bude.

Připomeňme si v rychlosti, proč jsou vlastně trestně stíháni a obžalováni Miroslavové Pelta s Janstou. A spolu s nimi Česká unie sportu a Fotbalová asociace ČR, v jejichž čele stáli či stojí.

V kostce proto, že v éře ministryně Kateřiny Valachové si na Ministerstvu školství rozdělovala dotace Národní sportovní rada tvořená sportovními potentáty. Alespoň jmenovaní pánové to tak chápali. A když se pak ve výpočtech konkrétních dotací objevily nesrovnalosti, začali se cukat, zaveleli k tomu, aby se vše přepočítalo – a protože to odposlouchávala policie, tráví teď dotyční spoustu volných chvilek u soudu.

„Dosti již té komedie! Takhle už to nikdy nebude!“ hlásil Milan Hnilička, muž, který se vlastně jen před pár měsíci objevil v čele fungl nového orgánu jménem Národní sportovní agentura. A nemyslel to snad ani zle. Jen si to časem krásně zavařil…

Vedle toho, že dostal na rozdělení víc peněz, a díky tomu si mohl vymyslet třeba i líbivý dotační program typu Kabina pro malé obce, nechal jinak plus minus všechno při starém, jak strukturu dotačních programů, tak Národní radu pro sport. Tu mu, pravda, nadiktoval zákon coby poradní orgán.

Ale té staré se svým složením podobala až nebezpečně. Kromě toho, že se v ní tedy ocitli třeba i Pavel Nedvěd s Jaromírem Jágrem, aby se to víc blýskalo. Nicméně obžalovaného Miroslava Janstu, šéfa obžalované České unie sportu, v ní samozřejmě najdete bezpečně. V zásadě jen ultratoxického Miroslava Peltu v ní vystřídal nový šéf obžalované Fotbalové asociace ČR Martin Malík, který má přeci jen tu výhodu, že na rozdíl od svého předchůdce či od svého místopředsedy Romana Berbra sám zatím trestně stíhán není, takže na Strahově může organizovat divadelní představení „Za fotbal čistší a integrovanější“.

No a teď si tento důvěryhodný muž, co loni ještě s Berbrem podepsal objednávku na dezinfekci fotbalových kabin za tolik peněz, že by ta suma vystačila pro celou střední Evropu, a nechal ji následně v plné výši ze svazové kasy proplatit, aniž by na většině smluvených míst reálně proběhla, odskočil, aby svým morálním kreditem podpořil předsedu Národní rady pro sport.

Malíkův podpis se totiž hned za Janstovým skví pod prohlášením „představitelů sportovního prostředí“, které nejprve připouští, že Milan Hnilička vskutku pochybil. Ale pak už se za něj signatáři bijí do roztrhání těla. A to těmito slovy:

„Domníváme se, že jeho rezignace na pozici předsedy NSA by mohla vést ke značné destabilizaci dosud zdárně se rozvíjející činnosti prvního státního orgánu, který zajišťuje financování a rozvoj českého sportu. S jeho jménem jsou spojeny aktuálně rozpracované dotační programy a minulý týden Národní rada pro sport schválila kroky související s rychlým vyplacením finančních prostředků sportovním subjektům, stejně jako s tříletým plánem stability financování sportovního prostředí.“

To se dá volně přeložit jako: „Sotva jsme si ho zpracovali, aby nám rozdělil peníze tak, jak potřebujeme, a to pěkně s výhledem na tři roky, už byste nám sem strkali někoho jiného, kdo by to chtěl, nedejbože, jinak?!“

Tomu, kdo v těchto dnech sleduje na ČT3 geniální seriály BBC Jistě, pane ministře a Jistě, pane premiére, se jistě mnohé rozjasní, když si do role naivního a snadno manipulovatelného Jima Hackera obsadí Milana Hniličku a jako skutečného zákulisního šéfa úřadu sira Humphreye Applebyho si představí lobbistu Miroslava Janstu či snad někdejšího šéfa fotbalové disciplinárky, později olympijského ombudsmana a v mezidobí krátce i člena legislativní rady vlády Alexandra Károlyiho, nyní místopředsedu Národní rady pro sport.

Loutkovodičům ze sportovního prostředí je bezpochyby plus minus jedno, kdo Národní sportovní agenturu skrze svůj obličej a podpis navenek řídí, ovšem za podmínky, že si ho tam sami vyberou, dosadí a následně jej budou, ideálně po celých šest jeho mandátu, oblbovat.

Foto: Profimedia.cz

Z tiskovky po zasedání Národní rady pro sport: Zleva Jaromír Jágr, Milan Hnilička, Alexander Károlyi a Jiří Ježek.

A zrovínka teď, na přelomu ledna a února, se žádná změna už vůbec nehodí. Proč? Protože právě teď se přidělují dotace, měly by se i ve značné míře opravdu brzy začít rozesílat na účty. A kdyby měl Hnilička padnout a místo něj by měl přijít jiný potentát, takřka jistě by všechno stopnul, posunul – a peníze by na svazy dorazily třeba někdy v létě, což by tedy českému sportovnímu prostředí pochopitelně sakra vadilo.

Dovolte malou vsuvku: V tomto ohledu funguje obzvláště bizarním způsobem tvrzení šéfa policie Libereckého kraje Vladislava Husáka, že byl v inkriminovaném teplickém hotelu, kde toho večera jako z udělání kmotr Benda paralelně slavil narozeniny, shodou okolností s Hniličkou na pracovní schůzce, jejímž předmětem byla činnost policejní sportovní unie.

Předpokládejme totiž, že si tento policejně-tělovýchovný subjekt, který se teď Husákovi hodil do krámu, taktéž zažádal o nějakou tu státní dotaci. A právě nyní, když se rozdělení dotací řeší, si její představitel smluví schůzku se šéfem Národní sportovní agentury? Neměl by se tedy pan Husák v souvislosti s tím ocitnout na lavici obžalovaných vedle pánů Pelty a Jansty? Nepřiznává se mimoděk k manipulaci dotačního řízení, kvůli kterému jsou jmenovaní pánové stíháni?

Ale vraťme se k „prohlášení sportovního prostředí“. Ďábel se totiž leckdy skrývá v detailu. Například v odpovědi na otázku, kdo je pod citovaným zvoláním konkrétně podepsán. A kdo ne.

Takže: je tu Hniličkův stvořitel Miroslav Jansta, dále šéf fotbalu Martin Malík, šéf hokeje Tomáš Král, šéf atletiky Libor Varhaník a šéf florbalu Filip Šuman. Všechno členové Národní rady pro sport, Hniličkova poradního orgánu. Někdo by možná řekl řídícího, ale tak to zákon nepředpokládá.

Pak je tu podepsán Jiří Dolejší, šéf svazu judistů. Ten členem Národní rady pro sport není, alespoň podle toho, jak je vyvěšena na oficiálním webu. Ale možná chtěl přispěchat svým díkem za to, že se Hnilička přimluvil a v listopadu mohlo i v covidové Praze proběhnout mistrovství Evropy v tomto sportu. Bez vyjednané výjimky by to jistě nešlo.

A jako ozdoba nescházejí ani jména tří slavných sportovců, členů Národní rady pro sport: Jsou tu Jaromír Jágr, který už by na zimáku v Kladně moc a moc potřeboval nějakou tu státní korunu nejen na novou střechu, Barbora Špotáková, která podepíše všechno, co jí nařídí či doporučí její manažer Varhaník, a také Radek Štěpánek, bývalý daviscupový hrdina.

Nebádejme raději, proč pod listinou chybí třeba jméno Pavla Nedvěda. Přeci jenom je teď „jeho“ Juventus Turín v Sérii A průběžně až čtvrtý, takže La Furia Ceca teď asi nemusí být zrovna v ideální náladě.

Podstatné je, že pod prohlášením chybí jméno Jiřího Kejvala, předsedy Českého olympijského výboru. Což je ten pán, kterého momentálně Miroslav Jansta, šéf České unie sportu, nenávidí div ne na smrt.

Kejval zjevně v téhle lobby nehrál první ani druhé housle, dokonce ani vznik Národní sportovní agentury nebyl jeho prioritou. Takže opravdu nemá důvod válet se teď v prachu u Babišových nohou a žadonit o Hniličkovo setrvání ve funkci. Ostatně za zmínku jistě stojí, že se v tom prachu nezmítá a Tyršovým odkazem nezaklíná ani Hana Moučková, starostka všech Sokolů.

Podle toho, co se proslechne ze zákulisí, tak posledním, kdo by se šel nyní za Hniličkovo setrvání ve funkci bít, je údajně šéf fotbalové Sparty Daniel Křetínský, kterého prý do fialova rozzuřila Hniličkova nedávná samostatná aktivita v podobě průzkumu údajné atraktivnosti sportů, kde fotbal skončil kdesi hluboko v průměru, ohrožován střelbou z kuše. Což poškodilo dlouhodobé marketingové plány fotbalu, nyní už tak dost nabourané kauzou Berbr.

Kdyby si Milan Hnilička pořídil kondiciogram jako František Koudelka z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje, asi by si vzal na poslední týdny dovolenou a vůbec do ničeho veřejného by se nepouštěl.

Hodně údivu totiž vyvolal i jeho nedávný twitterový výkřik, že by si pro sportovní reprezentaci rád předobjednal 6000 kusů vakcín. Což teď, v době jejich nedostatku a preference zdravotníků a spoluobčanů starších 80 let, také zrovna marketingově nebřinklo.

Do celé akce přitom Milana Hniličku uvrtala právě Národní rada pro sport, na níž zazněly názory, že na olympijské kvalifikace a další závody bude v dohledné době patrně zapotřebí předložit pro možnost startu právě osvědčení o očkování. Míněno ovšem podle všeho až někdy v pozdějších měsících, až se očkovací strategie propracuje k obyvatelstvu středního či mladého věku. Tím, že si Milan Hnilička na Twitteru vakcíny veřejně objednal už teď, mnoho pozitivních bodů věru nezískal.

No a krátce po téhle nepřehlédnutelné porážce už přišlo zakázané uvolnění v teplickém hotelu Prince de Ligne, maskované mimo jiné za pracovní jednání s Jiřím Šlégrem, chlapíkem spojeným s litvínovským hokejovým klubem, který už by přeci jen také potřeboval nový zimní stadion. S výrazným státním příspěvkem, jak jinak.

Otázka zní, zda jde z Hniličkova pohledu o definitivní konec celé série, nebo zda jeho rozdivočelé play off bude ještě nějaký čas pokračovat.

Rozhodovat o tom bude Andrej Babiš. A ne sportovní potentáti, i kdyby mu už zmíněnou upravenou rakouskou c.k. státní hymnu „Zachovej nám, Hospodine“ zpívali ve Strakově akademii sborově pod okny celý den a noc.

Jisté je jedno: Zůstane-li Milan Hnilička ve funkci, budou ho mít signatáři provolání ještě omotanějšího kolem prstu nežli kdy předtím. Což by se obzvláště hodilo fotbalovému šéfu Martinu Malíkovi, jemuž Hnilička po aféře Berbr vyhrožoval zostřeným dotačním režimem. A kdo z nich že má teď najednou navrch?

Inu, jak se zpívá v už několikrát zmíněné písni: „Když se ruka k ruce vine, pak se dílo podaří!“

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované