Hlavní obsah

Komentář: Směšný průzkum zavede Hniličku a spol. leda k dalšímu soudu

Luděk Mádl
šéfreportér
Foto: Profimedia.cz

Anketou o atraktivitě sportů, jejíž výsledky chce užít při rozdělování dotací, si Milan Hnilička jenom zavařil.

Reklama

14. 1. 11:30

Pokus Hniličkovy Národní sportovní agentury srovnat jednotlivé sporty podle atraktivity na bázi diváckého průzkumu se na první pohled nepovedl. Rozdělovat podle něj státní miliardy zavání bláznovstvím, nebo dalším soudním sporem.

Článek

Fiktivní Kocourkov bezpochyby připomíná naše země v lecčem, rozhodně však při hledání způsobu, kterak ze státních prostředků financovat sport.

Akutně hrozí, že se Národní sportovní agentura bude pokoušet rozdělovat státní dotace i podle svého vlastního – a nutno říct, že velmi pofiderního – průzkumu atraktivity sportů.

Nejenže totiž podle něj vychází fotbal až jako osmý nejpopulárnější sport v zemi, do očí například bije, že automobilový a motocyklový sport je tu prý 11. nejoblíbenější kratochvílí národa z hlediska aktivního provozování této vysokooktanové zábavy. A střelba z kuše se v tomto žebříčku ocitla hned za basketbalem.

Bláznivá fantazmagorie? Na první pohled ano. Ovšem děsivě vyhlíží nápad pracovat s tímto žebříčkem při rozdělování státních miliard. Navzdory mnohostranné kritice, která se na projekt snesla.

Za sebou máme období, kdy si sportovní funkcionáři sami počítali, kolik dotací mají od ministerstva školství jejich organizace či svazy dostat. A když to nevycházelo, vznikl problém, který pánové Miroslav Pelta, Miroslav Jansta a další budou ještě nějaký ten pátek řešit u soudu.

Nově teď sportovní dotace spravuje Národní sportovní agentura vedená bývalým hokejovým šampionem Milanem Hniličkou. Agentura má v průběhu tohoto roku rozdělit na dotacích 10,2 miliardy korun, dalších 1,6 miliardy pak může použít na investice.

To by bylo pořád všechno v pořádku, kdyby Hnilička a spol. nezačali čarovat kolem rozdělovacího klíče. Vedle tradičních tvrdých dat, jako je počet členů, počet sportujících mládežníků, finanční náročnost jednotlivých sportů a podobně, se pokusili vytáhnout faktor atraktivity sportu.

„Dřív se třeba srovnávaly medaile. Ale jak porovnat váhu dvou medailí z různých sportů, které položím vedle sebe?“ zamyslel se nad řečnickou otázkou Ivo Lukš, Hniličkův místopředseda v agentuře.

A tak agentura vymyslela průzkum míry popularity sportu. Z agentury Český národní panel si vytáhla respondenty, které pak sama oslovila otázkami, jejichž nešťastná formulace vytvořila celý tenhle blázinec.

Širokospektrální pětitisícový vzorek respondentů, tedy i těch, kteří se vyjádřili, že je sport vůbec nezajímá nebo že ho sledují naprosto minimálně, dostal soubor 105 sportů s pokynem ocejchovat je od 1 do 10 podle toho, jak atraktivní jim přijde je sledovat nebo je aktivně provozovat.

Laika jako mě by asi napadlo ptát se spíš, které sporty jako divák nejčastěji sledujete nebo které z nich aktivně provozujete a jak často. Byť v koronavirovém roce 2020 to bylo celé, pravda, složitější.

Ale výsledkem ankety Národní sportovní agentury je jakási přehlídka imaginace, ve které se davy shodnou, že by pro ně bylo například atraktivní provozovat automobilový či motocyklový sport (11. místo žebříčku). Jen o málo méně by je bavilo provozovat sportovní střelbu (12. příčka).

A to přesto, že v reálném světě asi respondenti žádnou rallye nikdy nepojedou. A z brokovnice si taky zastřílet nepůjdou. O střelbě z kuše (24. příčka) ani nemluvě.

Takhle vyšel žebříček divácké atraktivity:

Nemohu si pomoct, ale je snad naprosto zjevné, že se uvažovaný účel ankety patrně úplně minul účinkem. Tyhle výsledky jsou bláznivé, naprosto k ničemu.

Přesto si Národní sportovní agentura trvá na tom, že i podle nich bude rozhodovat o přidělení dotací.

Takhle jí to vyšlo z hlediska atraktivity vlastního sportování. Či spíše její imaginace:

Zajímavé je, že ve výzvě k vypsanému programu Organizace sportu, do kterého se spojily „stará dotační jednička, dvojka a pětka“, tedy peníze na reprezentaci, talentovanou mládež a provoz sportovních svazů, a to s alokací 2,885 miliardy korun, se hovoří o padesátiprocentní váze výsledků právě diskutovaného průzkumu.

Na úterní tiskovce k výsledkům ankety už Hnilička mluvil o 30–40 procentech. Poté, co se spustila mediální bouře, už ustupuje ke dvaceti procentům. I to svědčí o tom, jak „jistá“ si je agentura tím, co vytvořila.

Nabízí se rada: Pracujte s tím, co průzkum přinesl v jiných otázkách. A sice v tom, jak lidé sportují, a to podle věku, regionálního rozložení, podle příjmů a podobně. Ale průzkum atraktivity sportů odložte ad acta.

A nechte ho příště zpracovat profesionály. Ostatně od firem a agentur, které průzkumy veřejného mínění profesionálně provádějí, se na tento Hniličkův výtvor snesla také velmi intenzivní kritika.

Je to průzkum udělaný na koleně, amatérsky. A dávat mu byť třeba pětiprocentní váhu při rozdělování státních miliard do sportu se jeví jako bláznivina.

Pokud k tomu Hniličkova agentura přesto sáhne, bylo by s podivem, kdyby se tomu ti, které by to finančně poškodilo, nebránili právní cestou.

Tak teď jen aby soudy stihly vyřešit Peltu a spol., než je tam bude následovat tahle bláznivá anketa jako z Kocourkova.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované