Hlavní obsah

Komentář: Přestaňme brát covid jako alibi. Nejsme jen tělo

Jiří Kubík
šéfredaktor
Foto: Profimedia.cz

Případ Slunečnice posunula policie k trestnímu stíhání. Podstatu problému zatím bohužel zastínil covid-19.

Reklama

16. 11. 2020 6:30

V době, kdy s covidem umírá na dvě stě lidí denně, se zdá, že v péči o seniory nás nic než záchrana životů nemá zajímat. Boj s covidem ale nesmí překrýt problémy, které se projevily už dříve a dodnes je nikdo nevyřešil.

Článek

Nedostatek kvalifikovaného personálu. Slabé finanční ohodnocení. Obsazování vedoucích pozic ve stylu politických trafik. Nedostatečné kontroly. Neřešení stížností. To jsou problémy, které se vyjevily přesně před rokem, kdy jsme na Seznam Zprávách zveřejnili reportážní sérii Ve stínu Slunečnice.

Minulý týden jsme se dozvěděli, že policie v této věci začala stíhat dvě pečovatelky pro podezření ze zločinu týrání svěřené osoby.

Případ ostravského domova seniorů se ukázal jako kapka v moři, de facto symbol dlouhá léta neřešených celospolečenských problémů v péči o nejstarší generaci odkázanou na pomoc ostatních.

A od té doby? Přišel covid-19 a jak říká ostravský primátor Macura (ANO): „Nezlobte se, ale tyto věci letos překryly poněkud jiné problémy než řešit tyto soft manažerské dovednosti u pana ředitele. Na to nebyla příležitost.“

Do jisté míry má primátor pravdu.

Domovy seniorů na řadě míst zachvátila pandemie. Mimochodem Slunečnice s téměř 130 nakaženými v jednu chvíli patřila k nejpostiženějším v republice. Bylo naprostou prioritou zachraňovat životy.

Ale řekněme si to na rovinu: jeden chronicky neřešený problém (nastavení standardů v sociální oblasti) se umocnil aktuálním průšvihem (špatná ochrana nejzranitelnější skupiny lidí v sociálních zařízeních). A ten průšvih je zase důsledkem toho, že vláda v domovech seniorů včas nezajistila účinné testování na koronavirus.

Do toho se domovy uzavřely pro veřejnost, takže senioři odkázaní na pečovatele se ocitli v naprosté izolaci.

Raději nedomýšlet, co se teď aktuálně děje tam, kde v dobách „před covidem“ vytočilo vyhořelého pečovatele či pečovatelku doběla něčí opakované volání o pomoc nebo třeba „jen“ o vodu. A tady dodávám, že věřím, že ve většině zařízení se nic takového nedělo dříve, neděje se ani teď a personál přistupuje ke klientům naprosto profesionálně.

Vraťme se ale na chvíli k případu Slunečnice a připomeňme si autentické výroky.

Připomeňte si klíčové momenty reportážní série Ve stínu Slunečnice. (režie: Braňo Pažitka) (Video: Seznam Zprávy)

„Prase, ty zase smrdíš!“

„Stáhla mi kalhotky na chodbě plné lidí, aby se podívala, kdo znečistil záchod.“

„Rafla mě pod krkem, cloumala se mnou, až jsem měla modřiny. Jen proto, že jsem na ni zvonila a chtěla pomoc.“

„Co já se tady už naplakala. Ale co mi zbývá? Musím to nějak vydržet.“

Výpovědi žen z ostravského domova, jak jsme je zachytili v našich reportážích, před rokem vyvolaly velký rozruch. Autentická svědectví přímo kontrastovala s neschopností vedení domova zjištění jakkoli komentovat, natož je řešit.

Jejich zveřejnění spustilo lavinu. Na jedné straně stovky reakcí čtenářů napříč republikou, zmiňujících podobné zkušenosti z jiných sociálních zařízení, na druhé straně pohoršená prohlášení a sliby politiků – od těch ostravských přes poslance až po ministryni práce a sociálních věcí: Tohle se dít nesmí. Prošetříme. Vyvodíme závěry. Připravíme změnu zákona o sociálních službách.

Rok utekl a je čas podívat se, co se změnilo. Je toho strašně málo. Někdo by řekl, že kromě pojmenování problému jako takového vlastně vůbec nic.

Ze Slunečnice odešla vrchní sestra, která byla o všech excesech informovaná a nic nedělala. Odešly i dvě pečovatelky, které byly v reportážích přímo zmiňovány.

Náměstek primátora Pražák, spojený s ředitelem mimo jiné i příslušností ke stejné politické straně (KDU-ČSL), dál zodpovídá za sociální oblast. A to přesto, že se diskreditoval svými prohlášeními, že situaci v domově Slunečnice opakovaně zkoumal a nic špatného se tam nedělo.

Ředitel Baran, který dělal během více než půlročního natáčení reportáží mrtvého brouka, zůstává ve své funkci. Trochu si posypal hlavu popelem: „Asi jsem mohl jisté situace řešit důsledněji.“ Na zadání vedení města připravil organizační změny: „Nastavíme pravidla tak, aby byli zaměstnanci spokojení, bude se pracovat úplně jiným způsobem.“ Ale jejich zavedení do praxe se odsunulo kvůli covidu.

Úřední hodiny pro veřejnost a případné stížnosti rodinných příslušníků také vzaly v důsledku infekce za své. A nějaké vyvozování osobní odpovědnosti za předchozí neřešení problémů? To už vůbec nikoho nenapadne.

Opět citujme primátora Macuru, který po zveřejnění série Ve stínu Slunečnice projevil odhodlání zodpovědné lidi potrestat.

„Přijal jsem s úlevou, že policie případ prošetřovala a nedávno oznámila, že jej odkládá, že se prokázalo, že se tam nic takového nedělo,“ přiznal minulý týden bezděky Macura, co by pro něj bylo nejlepším řešením: uzavřeno, odloženo.

Jenže situace v kauze Slunečnice se před pár týdny zásadně změnila, protože policie na základě nových skutečností rozhodla o zahájení trestního stíhání dvou pečovatelek pro podezření ze zločinu týrání svěřené osoby. Macurova „úleva“ tedy mizí a případ se může přesunout i do soudní síně.

Na konkrétní verdikt v kauze Slunečnice si musíme počkat. Ale jak už jsem psal, není jen Slunečnice. Podobných problémů souvisejících s vyhořením přetíženého, a bohužel často i nekvalifikovaného personálu v domovech seniorů bychom v celé zemi našli mnohem víc.

„Seriál Seznam Zpráv odhalující nedůstojné a necitlivé zacházení s klienty v domově pro seniory popsal faktickou bezmoc kontrol či formálních autorit – Úřadu veřejného ochránce práv, Ministerstva práce a sociálních věcí a specializované inspekce kvality sociálních služeb. Příběh odkryl několik zásadních rizik a slabin současného systému sociálních služeb v Česku,“ napsal před rokem Matěj Lejsal, ředitel pražského domova Sue Ryder.

A to je už rok jasná výzva pro Babišovu vládu.

Ministryně financí Schillerová (ANO) se tehdy nechala slyšet, že ji reportáž „zdrtila“, ministryně sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) řekla, že je v šoku a že „právě“ chystá novelu zákona o sociálních službách. Jsme o rok starší – a zatím nic. Důvod: covid-19.

Nicméně i od členů vlády budeme chtít vědět, kdy a jak se konečně systém sociálních služeb v Česku změní. Když už to nestihli v roce 2020, v roce boje s koronavirem, tak to musí stihnout v roce příštím, i když to bude rok parlamentních voleb.

Problémy k řešení jsou jasné. Nejsou to řešení tak předvolebně efektní, jako je schválení jednorázového pětitisícového příspěvku pro seniory nebo slibování nižších daní všem. Ale máme-li být schopni v této zemi nejstarší generaci zajistit důstojné stáří (pokud jej nemůže zajistit rodina sama), nesmí se naše starost omezit jen na sociální izolaci v době infekce a snahu minimalizovat denní ztráty na životech.

„Nejsme jen tělo,“ říká kaplanka Thomayerovy nemocnice v Praze Doubravka Vokáčová. „Někdy může být duchovní či psychické utrpení lidí větší než fyzická bolest. A naše psychika s tělem souvisí.“

Ať už nikdo z nás nemusí od své blízké osoby slyšet rezignované věty: „Co já se tady naplakala? Ale musím to nějak vydržet.“

Tohle vydržet nesmíme. A nic na tom nemění ani covid.

Zde najdete celou investigativní sérii Ve stínu Slunečnice

1. díl: „Fuj, zase smrdíš!“ Reportéři Seznamu se skrytou kamerou v domově seniorů

2. díl: „Stáhli mi kalhotky na chodbě plné lidí.“ Seniorky popisují dění ve Slunečnici

3. díl: „Babička mi málem umřela v náruči.“ Infiltrace reportérů v domově seniorů

4. díl: „Odejděte, nebo volám policii!“ Sestra vyhodila reportéry s důkazy o ponižování seniorů

5. díl: Jste manipulátoři, vyslechli si reportéři. Důkazů šikany seniorů přibývá

6. díl: Babička na tom byla zle, za místo v domově jsem nabídla 100 tisíc

7. díl: „Nedáte, nemáte.“ Obálky s penězi jako vstupenka do domova seniorů

Sdílejte článek

Doporučené