Hlavní obsah

Komentář: Privatizace státu. Vedlejší efekty Babišova auditu

Sabina Slonková
novinářka
Foto: hnutí ANO

Jde už jen o to, jaká bude „výše trestu“.

Reklama

Jak moc můžeme věřit úřadům, které patří do sféry vlivu premiéra? Komentář Sabiny Slonkové.

Článek

Může se to zdát směšné, ale ve skutečnosti to k smíchu vůbec není.

Jen co do médií unikly zprávy, že bruselský audit potvrdil předběžné závěry a konstatoval střet zájmů českého premiéra Andreje Babiše, přispěchala ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová s tvrzením, že vlastně o nic nejde, protože zpráva není konečná. „Rozhodně nejde o finální podobu auditní zprávy,“ prohlásila.

Co na tom, že odborníci na unijní dotace obratem konstatovali opak. A dokonce reagovala i jindy zdrženlivá Evropská komise. „Skutečně jde o finální zprávu,“ citoval jejího mluvčího Český rozhlas.

Na závěru auditu – tedy na faktu, že premiér je ve střetu zájmů – už se zkrátka nic měnit nebude. Hraje se jen o to, jak velkou sumu budeme muset kvůli tomu vracet zpět do unijního rozpočtu. K tomu se ještě může Česká republika vyjadřovat, k podstatě případu už ale ne.

Pokud tedy ministryně Dostálová i přes prohlášení Evropské komise trvá na tom, že nic není definitivní, je to typická manipulace. Definitivní je „rozsudek vinen“. Debata se vede jen o „výši trestu“.

Příběh bruselského auditu, který premiérovi škodí politicky a hlavně byznysově, tak s sebou přináší vedlejší efekt, který je možná hrozivější než Babišův střet zájmů sám.

Ukazuje, jak jsou státní úřady ochotny ohýbat realitu ve prospěch jedné mocné osoby. Lidé placení z našich daní pomáhají premiérovi minimalizovat následky jeho činů. I za pomoci lží.

A není to poprvé. Stejná situace nastala před dvěma lety, kdy Brusel poslal do Prahy výsledky vyšetřování Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) v kauze Čapí hnízdo. Navzdory tomu, že šlo o veřejné peníze – stejně jako nyní v případě auditu – Babišova administrativa zprávu tajila.

Pod tlakem opozice a médií pak ministerstvo financí zveřejnilo tři odstavce z dokumentace, kterou OLAF sepsal k dotační aféře premiéra. Úřad Aleny Schillerové je publikoval v tiskové zprávě s názvem „Ministerstvo financí zveřejňuje závěry ze zprávy OLAF k Čapímu hnízdu”.

Potíž ale byla, že to, co mimochodem dodnes s tímto titulkem visí na webu ministerstva, nebyla zpráva OLAF, ale jen průvodní dopis k doporučením, která OLAF v souvislosti se svým vyšetřováním dotace pro Čapí hnízdo vydal.

Nikde ani slovo o porušení zákonů, ani slovo o podvodu. Jako jediné zjištění bylo ve zveřejněných odstavcích slovní spojení „nesrovnalosti zjištěné v rámci projektu”.

Jen díky nezávislým médiím se tehdy podařilo úřad Aleny Schillerové usvědčit ze lži. Novináři tehdy zprávu OLAF neoficiálně získali – stejně jako nyní informace k auditu – a citovali z ní. Stálo v ní jasně: Je tu podezření z podvodu, v žádosti byly předloženy nepravdivé údaje, dotace byla přidělena neoprávněně.

Nic z toho ale ministerstvo financí ve svém tiskovém oznámení nezveřejnilo. A titulek původní tiskové zprávy minimálně načas fungoval. V některých médiích se dokonce objevily zprávy, které hlásily: „Ministerstvo zveřejnilo zprávu OLAF. V Čapím hnízdě jde o nesrovnalosti.” O podvodu ani slovo.

Stejné je to i dnes. Média, která si Andrej Babiš před lety koupil, už o víkendu stavěla zprávy o bruselském auditu právě na tezi, že dokument není finální. Takhle zněl například jeden z titulků: Auditní zpráva Evropské komise k Babišovi není konečná, nelze ji zveřejnit.

Upravování reality v souvislosti s fakty nepříjemnými premiérovi nesou znaky profesionální práce s dezinformací. „Dezinformace je lživá, klamná, falešná informace, která má za cíl ovlivnit úsudek a názor jedince, více osob či celé společnosti tak, aby vyvolala zdání důvěryhodnosti a pravdivosti. Primárním cílem dezinformací je ovlivnit rozhodování nebo názory těch, kteří je přijímají. V konečném důsledku tak mohou měnit náladu ve společnosti či mít například vliv na myšlení společnosti.” Právě taková je definice dezinformací podle českého ministerstva vnitra.

S ohledem na výše popsanou praxi v případě auditu a zprávy OLAF se tak jen můžeme ptát, jak moc můžeme věřit dalším úřadům, které patří do sféry vlivu premiéra. Středočeskému krajskému úřadu například.

Ten před časem konstatoval, že Andrej Babiš rozhodně v žádném střetu zájmů není. Změní teď po výsledcích bruselského auditu svůj názor? A co další rozhodnutí v kompetenci kraje, v jehož čele stojí Babišova stranická kolegyně Jaroslava Pokorná Jermanová? Nakolik jsou důvěryhodná?

PR mašina českého premiéra bohužel dělá všechno pro to, aby důvěra ve státní instituce byla minimální.

Reklama

Doporučované