Hlavní obsah

Komentář: Proč Tálibán vyhrál. A proč byla válka v Afghánistánu nutná

Foto: Profimedia.cz

Obrněné vozidlo sil NATO během patroly na americké základně v afghánském Kandaháru (ilustrační foto).

Reklama

3. 5. 15:00

Afghánistán má stále mnoho problémů a obavy z odchodu amerických vojáků jsou pochopitelné. Ale země už není švédským stolem pro všechny islamistické teroristy. V tom měla válka smysl.

Článek

Se začátkem května začalo stahování amerických vojáků z Afghánistánu. Jejich odchod skončí symbolicky 11. září. Na den přesně dvacet let poté, co teroristé s unesenými letadly narazili do newyorských dvojčat a washingtonského ministerstva obrany. Sebevražední piloti dirigovaní z Afghánistánu tehdy rozzuřili Ameriku a ta se organizátorům útoku pomstila. Alespoň tak to chápe většina obyvatel USA i zbytku planety.

Teď američtí vojáci zemi opouštějí. A Tálibán slaví. Pohledem z Afghánistánu totiž vyhrál. Invazi přežil a nyní suverénně vládne zhruba pětině státu. A na dalších 50 procentech území znepříjemňuje prozápadní vládě v Kábulu život.

Internetoví trollové už generují desítky posměšných komentářů o západních žoldácích, kteří v neklidném kraji dostali za vyučenou. Protože – jak všichni pohovkoví stratégové samozřejmě vědí – Afghánistán se dobýt nedá. Vždyť to zkusili i Sověti, to byli jinačí machři, a ani ti přece nepochodili.

Jistěže Amerika nemohla nechat bezprecedentní útok na své srdce i svaly bez odezvy. Mnohem důležitější ale bylo sesadit vládu Tálibánu, který na přelomu tisíciletí v Afghánistánu hostil celou plejádu islamistických teroristů včetně šéfů organizace al-Káida. Nešlo vždycky jen o projev ideové pohostinnosti. Původní Tálibán tvořili chudí, negramotní venkované, kteří dohlédli sotva na konec vlastního údolí. A bohatí světáci typu Usámy bin Ládina jim nabídli pomoc nejen finanční, ale i manažerskou při řízení země. Výměnou žádali klid a prostor pro výcvikové tábory.

Teď, po dvaceti letech, už Tálibán tuší, co neměl dělat. A ví také, co chce svět a hlavně Západ slyšet. Proto se zavázal, že k sobě nevpustí cizí extremisty. Tajné služby dokládají, že kontakty s al-Káidou sice přetrvávají, ale především proto, že její bojovníci prorostli prostřednictvím sňatků do afghánských klanů. Jiné zahraniční teroristické skupiny dnes ale zřejmě v Afghánistánu opravdu vítány nejsou. Moderní technologie i modernizované tajné služby by navíc velké přesuny či nová vojenská ležení brzy odhalily a zničily.

Tálibán vždy byl a zůstává afghánský. O rady cizinců dvakrát nestojí. Ano, jeho charakter se v čase mění a dnešní mladší předáci prý vstřebali více islamistických idejí, třeba tu o světovém vzepjetí všech muslimů. Pořád ale platí, že typický bojovník k Tálibánu přišel buď kvůli žoldu, anebo zastává silně konzervativní a patriarchální postoje, se kterými by celkem snadno zapadl do leckteré z českých vlasteneckých formací. Což je zřejmě také důvod, proč hnutí přežilo. Nejedná se o sofistikovanou avantgardu islamistické revoluce. Tálibán je masové místní hnutí opírající se o bigotní, přesto stále domácí představy.

Ve válce symbolů se proto Američané spokojili s hlavou „kultivovaného“ arabského teroristy Usámy bin Ládina, který útok z 11. září zosobňoval. A který – na rozdíl od venkovského Tálibánu – opravdu toužil pokořit Spojené státy. Mimochodem, v neděli to bylo na den přesně deset let, co jej komando amerických mariňáků dostihlo. V tu chvíli měly USA splněno, alespoň co se pomsty týče.

Je pochopitelné, že liberálně naladění Afghánci – a především Afghánky – mají z odchodu Američanů strach. Jejich obavy jsou namístě i proto, že kábulská vláda proslula nejen vnitřním hašteřením a korupcí, ale také ochranou svých venkovských spojenců, jejichž názory se od těch tálibánských takřka neliší.

Lze a je potřeba doufat, že s americkými vojáky zcela nezmizí také západní vliv a hlavně finanční pomoc, která do Afghánistánu putuje. Překvapivě pragmatičtí lídři všech afghánských hnutí totiž chtějí žít po svém, nevadí jim ale jíst za cizí.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené