Hlavní obsah

Komentář: Spalničky útočí. Tak proč je nevyhubíme jako hraboše, aha?

Jan Lipold
šéfkomentátor
Foto: Shutterstock

Ilustrační snímek – očkování.

Reklama

29. 8. 2019 14:00

Světová zdravotnická organizace (WHO) odebrala Česku statut země, ve které byly vymýceny nakažlivé spalničky. To přece není ta správná zpráva ze země, která má mířit na špici Evropy.

Článek

Pravidelné očkování proti spalničkám začalo v Československu 1. září 1969. Přesně po padesáti letech se nemoc oficiálně vrátila.

Za první pololetí 2019 je hlášeno 573 nových případů, o 100 víc než v Albánii (pravda, ta má asi čtyřikrát méně obyvatel). Spalničkový seznam WHO zahrnuje ještě Velkou Británii a Řecko.

Návrat spalniček je ale globální problém. Evidentně souvisí s rostoucí nedůvěrou v očkování. Spolehlivá vakcína byla objevena už v roce 1963, od té doby spalničky ustupovaly, a v posledních letech se objevují častěji spolu s tím, jak zdravotnické statistiky zaznamenávají klesající „proočkovanost“ populací.

Neochotu nechat očkovat děti označila WHO za jedno z největších zdravotních rizik současnosti. Průzkum přitom ukázal, že skepse k očkování je nejvyšší v Evropě, zatímco nejvíc na vakcíny spoléhají v některých částech Afriky a Asie. Zjednodušeně: Evropané, v průměru s vyšší životní úrovní, která zahrnuje i přístup k internetu, jsou nejen dobře informováni – ale také dobře dezinformováni.

„Vyzýváme provozovatele sociálních sítí, komunity, vůdce i další lidi, kteří se veřejně vyjadřují, aby se ujistili o tom, že sdělují přesné a vědecky důvěryhodné informace,” prohlásila k návratu spalniček Kate O'Brienová z WHO. Kulantně, ale srozumitelně. Mýty a konspirační teorie účinkují. Souvislost je patrná.

Zdravý rozum 2.0

Je pozoruhodné, jak moderní člověk čelí „přírodním hrozbám“ dvěma protichůdnými způsoby. Zůstaňme u našich domácích příkladů z poslední doby. Vyberte si.

Když se přemnoží lýkožrout smrkový, jedni přísahají na kácení a hubení, protože s havětí přece musíme bojovat – a zvítězit, neb tato země je naše. Jiní tvrdí: nechte to přírodě, poradí si, uvidíte. Trpělivost přináší stromy. Ani remíza není špatný výsledek.

Když se přemnoží hraboš polní, jedni automaticky sahají po chemii, protože s havětí přece musíme bojovat s nasazením všech prostředků – a zvítězit, zastavit mor. Jiní tvrdí: neukvapujte se, nedávejte přírodě zabrat, pomáhejte jí, ať si udržuje svoji přirozenou imunitu. Nechte to čápům a dravcům.

Když se objeví „přírodní hrozba“ v podobě infekční nemoci (spalničky se přenášejí jen z člověka na člověka), jedni s ní bojují očkováním, kdežto jiní tvrdí: nechte to přírodě, očkování je chemické zlo, ublíží nám, má vedlejší účinky, o kterých ani nemusíme vědět.

Je možné, že názorové tábory se ve třech zmíněných případech všelijak prolínají. Mohou existovat i lidé, kteří by na kůrovce vytáhli motorovou pilu a hraboše posypali Stutoxem, ale očkování – což není nic jiného než člověkem vynalezený umělý recept na přírodu – se jim z principu příčí.

Na druhou stranu je jisté, že existují lidé, kteří by u kůrovce i hraboše vsadili hlavně na respekt k matce přírodě – a očkování proti spalničkám jim přijde jako výborný nápad. Znám přinejmenším jednoho, jsem to já.

Zdravý, ve vyšším stupni metafory sepětí s půdou zdravý selský rozum vzývá kdekdo. Od Země živitelky po Greenpeace, od komunistů po liberály. Zdravý rozum je otloukánek, každý si pod ním představí, co mu vyhovuje. Já například to, že si u doktora nechám píchnout injekci.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované