Hlavní obsah

Uhlí v Česku skončí v roce 2038. Komise ale vařila z vody, chybí analýzy

Foto: Shutterstock.com

Zámek Jezeří nad uhelnými doly na Mostecku. Ilustrační foto.

Reklama

4. 12. 2020 6:50
aktualizováno • 4. 12. 2020 12:28

Uhelná komise oznámila kdy Česko skončí se spalováním uhlí. Doporučila kompromisní scénář, který počítá s rokem 2038. K rozhodnutí ale chyběly potřebné analýzy. Nevíme tak, jak cesta k energetice bez uhlí bude vlastně vypadat.

Článek

Česká uhelná komise rozhodla, kdy se Česko definitivně zbaví uhlí, resp. jeho využívání ke tvorbě energie a tepla. Na pátečním jednání nakonec 15 z 19 členů komise hlasovalo pro „kompromisní“ variantu ukončení využívání uhlí do roku 2038. Do nových zdrojů se podle ministra průmyslu Karla Havlíčka (za ANO) bude do roku 2050 investovat 355 miliard korun. „To budou výdaje do nových zdrojů spojené s tím, že budeme dekarbonizovat a ustupovat od uhlí,“ řekl v pátek ministr.

„Naše ambice vybudování nových obnovitelných zdrojů do roku 2030, je ještě dál než aktuální plán 22 procent, současně máme jasný jízdní řád vybudování jaderného bloku, což nebude dříve než v roce 2036, a zcela zásadní je i faktor útlumu uhlí v oblasti teplárenství, což nebude dříve než v roce 2030,“ uvedl ministr. „Pokud se podíváme na kapacity, finanční zdroje a závazky vůči EU k rokům 2030 a 2050, tak rok 2038 je možný i technologicky a časově,“ dodal.

Z původních 24 scénářů budoucnosti české energetiky, s nimiž uhelná komise loni při svém vzniku začínala, se ve finále výběr zúžil na čtyři. Komisaři měli i na tyto finálové varianty stále velmi rozdílné názory, navíc jim chyběly některé analýzy. Na páteční schůzi tak někteří z nich hlasovat ani nechtěli. Podle dosavadních informací se dva hlasování zdrželi a dva byli proti vítěznému návrhu.

„Podklady pro rozhodování nejsou připravené tak, aby se dalo hlasovat. Navíc se změnilo základní východisko: ve všech scénářích jsme počítali s tím, že roku 2036 začne fungovat nový jaderný zdroj v Dukovanech, ale premiér minulý týden odsunul tendr na dodavatele, takže se už vůbec není o co opřít. Já hlasovat nemohu,“ řekl před hlasováním jeden z komisařů (podobně jako většina členů komise oslovených redakcí SZ Byznys nechtěl situaci komentovat s uveřejněním jména, protože se členové k práci v komisi nemají veřejně vyjadřovat).

Byly čtyři scénáře

Jaké scénáře měla komise na stole?

Nakonec vítězný scénář zvaný „Koncepční“ počítá s koncem české uhelné energetiky v roce 2038, stejně jako v Německu. Sympatiemi k němu se netajil ministr průmyslu Karel Havlíček, který spolu s ministrem životního prostředí Richardem Brabcem komisi předsedá.

Pak je tu byl scénář „Progresivní“, podle něhož by poslední český uhelný zdroj vyhasl už v roce 2033. Další byl scénář „Ambiciózní“ se stejným termínem pro konec uhlí, ale s vyšším nasazením obnovitelných zdrojů, hlavně větrníků a solárů. Obě varianty měly podporu „zelených“ iniciativ, zastoupených v komisi. A také třeba pěti bývalých českých ministrů životního prostředí, kteří v otevřeném dopise vyzvali komisaře k co nejrychlejšímu odchodu od uhlí.

Poslední čtvrtou variantu představuje scénář „Referenční“ s koncem uhlí v roce 2043. Ten by se v praxi týkal jen zlomku domácí energetiky, protože většina uhelných zdrojů u nás se nedožije ani roku 2040. Už dnes se výroba energie z uhlí kvůli vysoké ceně emisní povolenky přestává vyplácet.

Spontánní útlum

Provozovatelé s uhelnými zdroji už nyní sami končí, nebo to plánují. Teplárny už zahájily přechod z uhlí na plyn a biomasu. Největší výrobce elektřiny v zemi ČEZ chce většinu svých uhelných elektráren zavřít už do roku 2035.

Podle generálního ředitele firmy Daniela Beneše po roce 2040 přichází ve skupině ČEZ v úvahu nejvýš provoz nejmladšího a nejmodernějšího 660megawattového bloku v Ledvicích, spuštěného teprve před třemi lety. Kromě toho by mohla přežít horizont roku 2040 ještě teplárna společnosti SevEn miliardáře Pavla Tykače na Kladně.

Spontánní útlumové plány uhelných firem by mohly zvrátit jen dvě věci, obě málo pravděpodobné: zhroutí se cena emisní povolenky, což Evropská komise téměř jistě nepřipustí. Nebo bude energie takový nedostatek a její cena tak stoupne, že se výrobcům spalování uhlí vyplatí i přes drahé povolenky.

Dopady neznámé

Uhelná komise o datu „vypnutí uhlí“ v pátek rozhodla bez ohledu na to, že zatím nejsou známy sociální a ekonomické dopady jednotlivých scénářů. Stále také není navržen legislativní plán celého procesu ani případné kompenzace pro provozovatele uhelných zdrojů, kteří by z rozhodnutí vlády museli elektrárny nebo teplárny zavřít před vypršením jejich životnosti. Takové kompenzace přislíbilo energetikům Německo. A zpracovány nejsou ani útlumové křivky jednotlivých scénářů, tedy přesný jízdní řád vypínání uhelných zdrojů.

Dvě pracovní skupiny uhelné komise, které měly legislativní podklady a socio-ekonomickou problematiku zpracovat, svůj úkol nestihly.

„Dlouho se čekalo na zúžení počtu scénářů, při původním množství se to počítat nedalo. K zúžení na hlavní varianty došlo až v září, ale dlouho jsme neměli detaily scénářů, takže nebylo o co se opřít,“ popsal pro SZ Byznys člen pracovní skupiny, která má analyzovat sociální a ekonomické dopady.

Ne všichni komisaři se s tímto stavem smiřují. „Není ideální rozhodovat o datu odchodu od uhlí bez analýzy dopadů,“ říká například klimatolog Jiří Koželouh, který v komisi zastupuje sdružení ekologických neziskovek Zelený kruh. Tomu vadí i to, že do jednotlivých scénářů nejsou zapracované dopady konverze teplárenství – ani z hlediska výroby elektřiny, ani tepla.

Plyn místo uhlí?

Komise je rozpolcená také v otázce, jak by energetika bez uhlí měla vypadat. Stále platná Státní energetická koncepce z roku 2015 za jeden z hlavních cílů stanoví zachování soběstačnosti ve výrobě elektřiny a nezvyšování dovozní závislosti.

Bez zvýšení dovozní závislosti ale nelze od uhlí odejít. Všechny čtyři scénáře počítají přinejmenším s dočasnou náhradou uhelných zdrojů plynem. A půjde hlavně o dovoz ruského plynu, který k nám dnes proudí přes Německo.

Česku chybí propojení na severojižní evropské plynovodní trasy. Německo, s nímž nás pojí výkonný plynovod od západu, počítá do budoucna hlavně s plynem z Ruska. Kvůli tomu staví přes protesty amerických spojenců nový podmořský plynovod Nord Stream. Hlavní dovozce plynu do Česka, německá firma Net4Gas, už rozšiřuje přepravní kapacity z Německa k nám. Vypnutí uhlí tak nevyhnutelně zvýší českou závislost na Rusku.

Mimochodem, výroba elektřiny z plynu, dováženého z obrovských vzdáleností, nemá ve srovnání se spalováním domácího uhlí v elektrárnách postavených přímo na uhelných lomech pro snižování emisí velký význam: „Emise jen přesunete jinam, celková emisní stopa včetně těžby a přepravy plynu nemusí být nižší,“ varuje profesor František Hrdlička z ČVUT, který je rovněž členem uhelné komise. V celkové emisní stopě se totiž promítají emise z těžby i transportu plynu.

Naděje v obnovitelných zdrojích

Zástupci zelených iniciativ v uhelné komisi sázejí ale hlavně na obnovitelné zdroje energie. Podle Vnitrostátního plánu ČR v oblasti energetiky a klimatu má u nás podíl všech obnovitelných zdrojů na spotřebě energie do roku 2030 stoupnout z dnešních 13 na 22 procent. Plánované náklady jsou vyčísleny na 900 miliard korun.

Akademie věd letos ale pro Komoru obnovitelných zdrojů (KOZE) zpracovala studii potenciálu větrné energetiky, podle níž by jen větrníky mohly v roce 2040 pokrývat až 31 procent domácí spotřeby.

Sama KOZE tvrdí, že by Česko mohlo už v roce 2030 nahradit zelenými zdroji čtyři pětiny dnešní produkce uhlí, a to hlavně díky rozvoji solárů.

Proto uhelná komise nechala propočítat ke třem základním scénářům uhelného útlumu v letech 2033, 2038 a 2043 navíc ještě čtvrtý „Ambiciózní“ scénář, který zapracovává vyšší potenciál obnovitelných zdrojů podle KOZE a Akademie věd.

Ambiciózní scénář také počítá s koncem uhlí v roce 2033. Do téhož roku by ale podle něj měla být navýšena kapacita solárních elektráren na víc jak čtyřnásobek dnešního stavu (tj. na 8 392 MW) a kapacita větrníků na 4 tisíce megawattů z dnešních 0,3 MW. Do roku 2043 by se pak měla kapacita solárů ještě dál skoro zdvojnásobit na 15 GW a kapacita větrníků by stoupla na 7 GW.

Podle podkladů pro páteční jednání uhelné komise by si ale toto navýšení obnovitelných zdrojů vyžádalo další investiční náklady jen do roku 2033 ve výši 493 miliard korun. Tedy asi trojnásobek sumy, za kterou slibuje vláda nový jaderný reaktor v Dukovanech.

Jakou by tato zelená ofenziva přinesla úsporu skleníkových plynů? Proti „Progresivnímu“ scénáři s koncem uhlí v roce 2033 by byla produkce emisí do roku 2030 menší o pouhá dvě procenta, do roku 2045 o necelých 13 procent. Náklady do roku 2045 už se ale pohybují kolem bilionu korun.

Limity pro soláry a větrníky

Jiná věc je, zda je výstavba větrníků a solárů v takovém rozsahu v Česku reálná. Stavbě větrných elektráren se brání obce. Soláry by se musely stavět nikoliv jen na střechách, ale i na půdě, byť třeba nekvalitní, jako jsou skládky, brownfieldy, výsypky. Vláda ale nechce takové stavby financovat z Modernizačního fondu.

Na další limity upozorňuje třeba jaderný fyzik Jan Horáček, spoluzakladatel stínové uhelné komise, která hledá alternativní cesty k ještě rychlejšímu odchodu od uhlí, než je rok 2033. Podle Horáčka jakmile se produkce obnovitelných zdrojů dostane zhruba na 10 procent energetické spotřeby země, začneme narážet na neřešitelné problémy: nárazová produkce elektřiny závislá na počasí vyžaduje obrovský počet záložních energetických úložišť. Kromě toho hrozí vysoká dovozní závislost – dvě třetiny globální produkce solárních panelů zajišťuje Čína, suroviny pro výrobu solárů a baterií se těží v rozvojových zemích. Navíc celková uhlíková stopa při započtení emisí z transportu, emisí při výrobě a recyklaci panelů či při výrobě oceli na větrníky opět neúměrně roste.

Mimochodem, Horáček před časem stínovou uhelnou komisi opustil – kvůli názorovým neshodám se zastánci solárů a větrníků. Podobně jako on se ale na energetiku dívají i někteří členové vládní uhelné komise. „Potenciál větrníků snižuje všeobecná nechuť nechat si postavit stožáry za svým domem. Soláry nemohou plně nahradit klasické velké elektrárny, jsou užitečné hlavně v komunální energetice. A když slýchám, jak se akumulace obnovitelných zdrojů vyřeší stavbou přečerpávacích elektráren v Podkrušnohoří, musím se smát. Víte, jak obrovskou kapacitu bychom na to potřebovali? Navíc spotřeba elektřiny bude stoupat – s elektromobilitou, nástupem tepelných čerpadel, transformací hutnictví a podobně,“ říká profesor Hrdlička.

Nejisté jádro

Vládní strategie počítají s tím, že hlavní roli v české energetice bude po útlumu uhlí hrát jádro. Přiklání se k tomu i většina členů uhelné komise, včetně zástupců zelených iniciativ.

Zatím ale stále není jisté, zda se podaří prodloužit provoz dukovanské jaderné elektrárny o dekádu do půli 40. let, jak se o to snaží ČEZ. Pokud by se to nepovedlo, skončí jedna ze dvou českých jaderek, jež dnes vyrobí 40 procent české elektřiny, už v polovině let třicátých. A poté, co premiér Andrej Babiš přiznal, že je třeba odložit tendr na stavbu nového dukovanského reaktoru minimálně o rok, sílí nejistota, zda se podaří obří komplikovanou stavbu nové jaderky vůbec rozjet.

Co z toho všeho plyne? Odhlasování konce uhlí v roce 2038 je jen formalita. Neznáme ani cestu k tomuto datu, ani všechny dopady. Verdikt poslouží vládě jen pro politické gesto.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované