Hlavní obsah

Konec záhadě. Vědci vysvětlili pohyb severního magnetického pólu

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační snímek.

Reklama

6. 5. 2020 17:00

Evropští vědci možná přišli na kloub tomu, proč dochází k posouvání severního magnetického pólu. Ten se od 90. let minulého století posouvá rychlostí až 60 kilometrů za rok směrem od Kanady k Sibiři.

Článek

Posun severního magnetického pólu výrazně ovlivňuje fungování navigačních systémů včetně těch, které používají například chytré telefony. Systémy tak bylo nutné stále častěji aktualizovat. Pól se v posledních letech nepravidelnou rychlostí přesunuje od Kanady směrem k Sibiři. Na důvod, proč se tomu tak děje, teď pravděpodobně přišel tým vědců z univerzity v Leedsu ve Velké Británii.

Podle týmu vedeného doktorem Philem Livermorem má posun severního magnetického pólu na svědomí soupeření dvou magnetických „bodů“ na okraji vnějšího jádra Země. Tím, jak kolísá tok roztaveného železa v zemském jádře, mění se zároveň i síla toku magnetického. Země totiž svou rotací roztáčí tekutou vnější vrstvu jádra v podobě roztaveného železa, která tak vytvoří dynamo, jež následně vytváří magnetické pole planety. Alespoň tak vysvětluje magnetické pole nejuznávanější vědecká hypotéza, tedy takzvaná teorie hydromagnetického dynama.

Foto: Evropská kosmická agentura

Model magnetického pole planety Země.

Tekoucí roztavené železo se střídavě otepluje od pevného jádra Země a ochlazuje od vnějšího okraje jádra, což následně podle vědců způsobuje stoupání a klesání žhavého materiálu. Právě to má podle Livermorova týmu vliv na zmíněné magnetické body ve vnějším okraji jádra. Ten blíž Kanadě kolísání oslabuje a naopak ten pod Sibiří posiluje. „Proto sever Ruska vyhrává, můžeme to nazvat přetahovanou, o severní magnetický pól,“ cituje Livermora britská BBC.

Severní magnetický pól poprvé určil polární badatel James Clark Ross ve 30. letech 19. století na území kanadského teritoria Nunavut. Další zkoumání provedl ještě v roce 1904 norský polárník Roald Amundsen. V té době ještě neodcházelo k tak rychlému přesunu, od 90. let minulého století se ale pól začal posunovat stále rychleji a v roce 2017 dokonce překročil datovou hranici, urazil tak několik stovek kilometrů. Jeho rychlost se za posledních 19 let téměř zčtyřnásobila. Od roku 1831, kdy byl poprvé zaměřen, se posunul o 2 300 kilometrů.

Podle posledních modelů Livermorova týmu by měl pohyb pólu směrem k Rusku, který při nejvyšší rychlosti překoná za rok 50 až 60 kilometrů, postupně zpomalovat. „Jestli se ale v budoucnu bude podobně vracet zpět, to zatím nikdo nedokáže odhadnout,“ cituje BBC Livermora. Simulaci pohybu vědci provedli pomocí dat ze satelitů, které pohyb pólu sledují posledních dvacet let.

Planeta Země má celkem tři severní póly. Severní magnetický pól se pohybuje a vedou z něj indukční čáry geomagnetického pole, které směřují svisle vzhůru. Severní geomagnetický pól je pak místem, kde povrch Země protíná hypotetická osa magnetického dipólu planety. Ten se také pohybuje, ale v porovnání s geografickým téměř nepatrně. Najdeme ho v severozápadním Grónsku. A konečně ten nejznámější, geografický severní pól, se nachází na zamrzlém povrchu Severního ledového oceánu, kde se sbíhají všechny poledníky.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované