Chcípl PES chystá generální stávku. Kdo jsou lidé, kteří se neštítí šibenic

Šibenice před Poslaneckou sněmovnou, zraněný policista. Skandování „Zrádci národa!“ směrem ke konkrétním politikům a lékařům. Hnutí Chcípl PES na sebe poutá stále více pozornosti. Můžeme lidi demonstrující proti přijetí přísnějšího pandemického zákona označit za extremisty?

„Na jedné straně nemůžeme říct, že odmítají demokratické procedury. Zúčastnili se voleb, využívají shromažďovacího práva. Na druhé straně minimálně u některých lidí, kteří se těch akcí účastní, dochází k odmítání demokratické politické reprezentace,“ říká politolog Miroslav Mareš, odborník na politický extremismus.

Makety šibenic jsou podle něj daleko za etickou hranou. Je ale obtížné odlišit, co chtějí organizátoři demonstrací a co dělají přímí účastníci.

„Minimálně jednotlivci nebo skupinky, které se zúčastňují těch akcí, do nějaké specifické formy extremismu spadají,“ popisuje Mareš.

Hnutí Chcípl PES už více než rok napadá vládní opatření proti epidemii covidu-19. Často přitom balancuje na hraně zákona, ať už jde o symbolické šibenice nebo třeba odmítání kontrolovat očkování v hospodách. Kdo za hnutím vlastně stojí a jaké jsou cíle jeho představitelů? Kdo to celé platí? A jakou roli v tom hrají známé tváře české krajně pravicové scény?

Na břehu pražského rybníka Šeberák stojí dřevěná restaurace. Za jedním ze stolů sedí její majitel Jakub Olbert – podnikatel, který si podle svých slov spíš jen tak pro radost pořídil hospodu. Zapáleně mluví o svobodě, budoucnosti našich dětí, boji za zachování základních lidských práv.

Občas se pousměje, třeba při otázce, jak se z podnikatele a pravicového voliče stal zakladatel odborových organizací. Nebo jak se mu jako zastánci malého státu spolupracuje s exposlancem Volným, který byl od 19. října téměř do poloviny ledna na nemocenské, přitom chodil po demonstracích.

Olbert je především pragmatik, podnikatel zvyklý využít každou příležitost, s každým se domluvit. Ale také přejít od slov k činům, zorganizovat masové demonstrace, pronajmout pódium, dát věci do pohybu. Na rozdíl od mnoha jiných samozvaných vůdců odboje proti vládním opatřením.

Jeho Šeberák se v posledním roce stal středobodem odporu proti vládním opatřením. Takřka denně se tu schází „velitelský štáb“, aby naplánoval další demonstrace, manifestace, prohlášení nebo petice. Zkoumají zákony i jednací řád Sněmovny, radí se s právníky, připravují podklady pro ty, kdo se kvůli porušování opatření handrkují s policií a úřady.

„Celé to vzniklo na konci listopadu 2020. Přečetl jsem si další zprávu od ministra Blatného, že to, co mělo platit od neděle, nakonec nebude od neděle, ale už od středy. To nám udělal několikrát. Provozovatelé nakoupili zboží, objednali lidi, roztopili podniky a on jim zase řekl, že mají zavřít,“ říká majitel Šeberáku.

Olbert tehdy před více než rokem napsal na Facebook, že jako řádný hospodář svůj podnik nezavře. Druhý den nechal i přes přísný zákaz otevřeno. V sedm hodin večer do hospody přišli policisté, našli uvnitř několik lidí a rozdali jim osmitisícové pokuty.

„Policisté všechny osoby zkontrolovali, osm osob bylo obviněno z porušení vládních nařízení,“ komentoval tehdy situaci policejní mluvčí Jan Rybanský. Olbert ale nechal hospodu otevřenou dál.

„Následovala obrovská lavina, i když zatím jenom v naší bublině. Začali jsme bojovat s policajty,“ říká zakladatel hnutí Chcípl PES. „Třikrát mě zajistili. Ani jedna strana jsme neznala zákony. Policisté křičeli, že mám zavřít restauraci, já na to, že ne. Oni na mě, že jestli neuposlechnu, tak použijí donucovací prostředky. Já jsem znovu řekl, že ne. Nakonec mě naložili do auta, odvezli na Lhotku a vyslýchali, potom mě odvezl právník. To se ještě dvakrát opakovalo,“ popisuje.

K násilí podle Olberta nikdy nedošlo. On sám začal studovat zákony, především krizový zákon. Zjistil, že v něm chybí přestupky právnických osob, včetně takzvaných „ičařů“. Vládě chyběly zákony, na kterých by mohla vystavět přísné restrikce. Soudy později daly v mnoha případech za pravdu lidem, kteří na to poukázali.

Ministerstvo zdravotnictví v průběhu minulého roku zvolilo taktiku vydávání stále nových opatření tak, aby je soudy nestíhaly rušit. K tomu ale bylo na konci roku 2020 ještě daleko.

„Podle krizového zákona nemohla právnická osoba spáchat přestupek. A na tom jsme policajty vyprovodili počtvrté. Pořád běhali ven, telefonovali na ústřednu. Oni se učili zákon, my také. Potom jsme udělali manuál, co všechno musí policie dělat. Vzali jsme rakev, symbol pohřbení našich svobod. Objeli jsme republiku, spousta hospodských otevřela. Začalo živelné hnutí živnostníků,“ říká Olbert.

Desátého ledna nově zrozené hnutí uspořádalo demonstraci na Staroměstském náměstí. Pro řadu lidí to byl impuls. Hospody napříč republikou začaly otevírat navzdory zákazu a často si tím vysloužily návštěvu policie a správní řízení. Majitel Šeberáku nicméně tvrdí, že za celou dobu nemusel zaplatit jedinou pokutu.

„Jedna pokuta přišla v prosinci, proti té jsme se odvolali. Zásahů tady bylo přes sto. Takže někde leží sto podnětů ke správnímu řízení. Nikdy se nic nestalo. Někteří kolegové od úředníků v jiných městech pokuty dostali, těm jsme pomohli,“ říká Olbert.

Brzy se připojil podnikatel Jiří Janeček, bývalý poslanec a pražský radní za ODS. Janeček je mimochodem jedním ze zastupitelů Prahy 11, kteří čelili policejnímu obvinění kvůli prodeji obecního majetku. Do médií se také dostala menší kauza, kdy Janeček vymáhal dvoumilionovou půjčku, kterou v rozporu se zákonem poskytl v hotovosti jisté podnikatelce a neuvedl ji v majetkovém přiznání. Od občanských demokratů Janeček odešel už před dvanácti lety, krátce po této kauze. Politickou kariéru se poté neúspěšně snažil oživit pomocí nové strany Občanští konzervativci.

Na podzim roku 2020 Janeček zvedl telefon, zavolal Olbertovi a na konci roku stál u zrodu skupiny Chcípl PES, která se posléze proměnila v registrované politické hnutí a kandidovala ve sněmovních volbách. Mezitím ale podnikal jako hoteliér.

„Po odchodu z politiky jsem si vzal poměrně veliké úvěry a pronajal jsem si tři hotely, nakonec jsem měl čtyři. Platil jsem poměrně vysoké daně, měl jsem skoro 80 zaměstnanců. Po určité době jsem se dostal do situace, že jsem měl leccos poplaceného. Psal se rok 2020 a těšili jsme se na sezonu, která by konečně byla zisková,“ říká Janeček.

Za firemní úvěry, jak říká, ručil vlastními nemovitostmi. Místo ziskové sezony přišla pandemie, vláda zavřela hotely a Janeček postupně o ty své přišel. Kompenzace dorazily pozdě a nepokryly ani náklady na provoz prázdných hotelů. Místo hoteliéra a provozovatele tří restaurací v Praze je tak dnes z Janečka „pouze“ majitel menšího pivovaru v Jincích.

Podobný příběh zasáhl tisíce dalších lidí v České republice. Krize dopadla jak na podnikatele a živnostníky, tak na jejich zaměstnance. Právě tito lidé začali plnit demonstrace proti vládním opatřením. Na přelomu roku 2020 a 2021 se začali radikalizovat.

„Opravdu nás dohnali do kouta. Udělali z nás sociálně vyloučené občany,“ tvrdí Janeček.

Vládě Andreje Babiše (ANO) nemohli tito lidé přijít na jméno už od zavedení EET. Proticovidová opatření vše ještě vyhrotila. Ani s výměnou politické garnitury vztek rozhodně nevyprchal.

„Fialova vláda je pro mě teď možná ještě větší zlo. Oni se mohli poučit, ale neudělali to,“ říká Janeček. Olbert k tomu dodává, že Babišova vláda alespoň neměla nástroje nebo schopnosti, aby opatření důsledně vymáhala. Zato nový kabinet chystá novou verzi pandemického zákona, kolem kterého už nebude tak snadné proklouznout.

Základem hnutí Chcípl PES jsou podnikatelé, restauratéři živnostníci. Dle vlastních slov liberálové, podle nichž by stát měl do věcí co nejméně strkat nos. Hnutí Chcípl PES provází výrazný étos odporu ke stranické demokracii a tradičním politikům.

„Jsou to lidé, kteří jsou dlouhodobě přisátí na státní rozpočet. Za krize nezaznamenali žádnou újmu, spíš naopak,“ říká o současných vládních politicích Janeček.

Tady je ale potřeba připomenout, že politicky relativně nezkušený Olbert je spíše výjimka. Také on, nebo právě Janeček, na podzim kandidovali do Sněmovny. Olbert se bude navíc ucházet o úřad prezidenta.

Především se ale kolem hnutí točí několik lidí, kteří opakované zkoušejí v politice prorazit. Ať už je to exposlanec Janeček, exposlanec Volný nebo exposlankyně Zuzana Majerová Zahradníková (Trikolóra), která v pondělí mluvila na pódiu před Poslaneckou sněmovnou. Také ona mimochodem stejně jako Volný nastoupila těsně před ukončením mandátu na nemocenskou, a čerpá tak již několik měsíců podporu ze státního rozpočtu.

Příkladů je ale mnohem víc. Například předseda Svobodných Libor Vondráček a jeho místopředseda Miroslav Havrda. Nebo bývalý funkcionář Sládkových Republikánů a dnešní předseda Dělnické strany sociální spravedlnosti Tomáš Vandas, kterému soud jeho předchozí Dělnickou stranu zakázal, neboť podle rozsudku představovala bezprostřední riziko ohrožení demokracie, byla ideově navázaná na nacionální socialismus a neonacismus a podporovala násilí. A nakonec třeba soudem trestaný antisemita Adam B. Bartoš, bývalý člen ODS a dnešní předseda Národní demokracie.

I když dnes představitelé iniciativy Chcípl PES mluví hlavně o svobodě, právech jednotlivců a svobodné společnosti, na začátku všeho byly peníze. Tedy jasný konflikt mezi vládou, která vydala protiepidemická opatření, a podnikateli, již kvůli tomu přišli o výdělek.

Na transparentním účtu se k tomu scházejí příspěvky od široké škály podporovatelů. Olbert i Janeček zpočátku přispěli řádově stovkami tisíc korun, dnes to ale není potřeba. Náklady na pódia a ozvučení demonstrací, reklamní plachty, nálepky, benzín a všechny ostatní výdaje pokryjí příspěvky od fanoušků. Většinou jde o částky ve výši několika stovek nebo tisíc, v několika případech jsou to padesátitisícové dary od spřízněných podnikatelů.

Na demonstracích hnutí Chcípl PES se dlouhodobě podílejí i známé postavy české krajní pravice. Loňskou akci na Letné spoluorganizovaly Aliance národních sil nebo zmíněná Dělnická strana sociální spravedlnosti, která v minulosti pravidelně pořádala protiromské demonstrace.

Na akcích iniciativy Chcípl PES jsou pravidelně k vidění i příznivci krajní pravice, byť tvoří spíš okrajovou část demonstrantů. Na Letné se například vyfotil neonacista Vlastimil Pechanec, který strávil 13 let ve vězení za rasistickou vraždu Roma Oty Absolona. Na pořádání demonstrací se pravidelně podílí třeba zmíněný Tomáš Vandas, předseda Dělnické strany i následnické Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS). Naposledy o víkendu organizoval demonstraci v Děčíně. Zakladatelům hnutí to nijak nevadí.

„Před x lety ano, dělal chyby. Nechci to omlouvat. Ale takových výstřelků udělala spousta lidí, a nesoudíme je za to. Chtěli ho odstřihnout, protože je za ním jen pár lidí, ale já jsem se s ním chtěl nejdřív seznámit. Tomáš je neuvěřitelně pracovitý člověk. Stavař, podnikatel, má stejnou krevní skupinu jako máme my. S Tomášem jsme dohodnutí, že ve fázi, kdy to začne škodit tomu proudu, tak se úplně stáhne a bude nám dělat background. Na demonstracích, kde jsme všichni, také rozhodně nevystupuje. On to ví, je s tím smířený. Ale je to on, kdo první vykládá ploty, nakládá ploty, vezme si vestu a dělá ochranku,“ popisuje Olbert.

Podle dalšího českého odborníka na krajní pravici, politologa Jana Charváta, patří Dělnická strana mezi českými neonacisty spíše na periferii. Pro tvrdé jádro je málo radikální a nemá velký počet sympatizantů. Neznamená to ale, že by Vandas přehodnotil své názory. Spíš upravil rétoriku tak, aby nebylo snadné proti němu zakročit. Jednoduchým příkladem je důsledné používání termínu „nepřizpůsobivý“, což v kontextu takřka vždy znamená „Romové“. Není ale možné dokázat, že se jedná o čistý rasismus.

Vedení hnutí Chcípl PES, včetně předsedy Olberta, se nevyhýbá ani spolupráci se Žarkem „Raptorem“ Jovanovičem, kterého mnozí obviňují z cíleného šíření dezinformací ve prospěch Ruské federace. Také on je v Šeberáku jako doma, pravidelně například zajišťuje přenos tiskových konferencí.

Hnutí ale přitahuje mnohé další lidi nejrůznějšího ražení a často i velmi odlišných názorů a zázemí. Ať už je to nedávný kandidát na ministra zdravotnictví za Piráty právník Ondřel Dostál, nezávislá senátorka Alena Dernerová, režisér Igor Chaun, šéf organizace Podnikatelské odbory Radomil Bábek nebo třeba zpěvák a podnikatel Daniel Landa, který v devadesátých letech se svojí skinheadskou kapelou Orlík šířil rasismus mezi nejširší vrstvy české společnosti.

Landa se pokusil přispět k odboji proti vládním opatřením založením vlastní skupiny Žlutý, respektive Zlatý špendlík. Pozornost na sebe upoutal především ve chvíli, kdy jeho příznivci zahltili zaměstnance krajských hygien obrovským množstvím opakujících se žádostí o informace.

Přitom zrovna Landa podle Olberta odmítl minulý týden usednout na tiskové konferenci v restauraci U Schnellů k jednomu stolu s Lubomírem Volným, kterého pro změnu proslavily obstrukce a násilí ve Sněmovně. Sám Olbert je ale ochotný sednout ke stolu takřka s kýmkoliv.

„Já říkám, hele mně to je jedno. Seďte tady všichni. Když to nebude Lenin, Hitler nebo Andrej Babiš, tak je mi to jedno. Luboš (Volný) nakonec řekl: ‚Dobře, mně to je jedno, na tiskovce být nemusím, já se jdu najíst‘,“ popisuje Olbert.

Na vlně kritiky proticovidových opatření se pokusil svézt kde kdo. Předseda Svobodných Libor Vondráček láká na nové sdružení Úl svobody. Landa, jak bylo řečeno, založil Žlutý a posléze Zlatý špendlík. Právník Tomáš Nielsen fakturuje každý měsíc 60 tisíc sdružení Zdravé fórum. Miliardář a kandidát na prezidenta Karel Janeček naopak finančně podporuje některé představitele Iniciativy 21.

Uprostřed toho všeho ovšem stojí právě Olbert, jehož platforma zřejmě dokáže zaujmout nejvíc lidí. Ambice hnutí ale nekončí u masových demonstrací. Hlavním cílem je teď podle Olberta zamezit přijetí nové verze pandemického zákona.

„Cíl našeho jednání je… pojmenuji to generální stávka. Může to být jakýkoliv jiný formát, jde o to, aby to vládu trápilo. Jestli nás na Letné bude 500 tisíc, tak je to jedno, nic to nezmění. Začali jsme jednat s velkými fabrikami. Nastartovala to Škodovka, kde budeme mít tisíc lidí v paralelních odborech. A tisíc lidí už dokáže zastavit minimálně tři provozy ve Škodovce, a to zastaví celou Škodovku. Mají na to legitimní nárok, je to standardní odborová organizace, kterou jsme založili přes Ministerstvo vnitra,“ tvrdí Olbert.

Představitelé hnutí přitom oficiálně nestojí v čele odborů. „Ve Škodovce se tři kluci vzedmuli a zavolali nám. Řekli jsme jim, ať založí paralelní odbory. Dali jsme jim právníka, udělali jsme jim k tomu noty, oni to založili  a během zakládání se jim přihlásilo 500 lidí ze Škodovky,“ tvrdí Olbert. Následovat má montovna Škody Auto ve Vrchlabí nebo třeba Agrofert.

Z podnikatele a hospodského se tak rázem stal fanoušek odborových organizací. Podobně pragmaticky se Olbert staví nejen ke spolupráci s různými kontroverzními osobnostmi, ale třeba i k výhrůžkám násilím. On sám koneckonců minulé léto vyhlásil „Čtvrtou pražskou defenestraci“. Minulý týden vyvolala menší pozdvižení šibenice, kterou demonstranti přinesli před Poslaneckou sněmovnu. Chcípl PES se od ní sice oficiálně distancoval, ve skutečnosti jim ale takový symbol extra nevadí.

„Víme, kdo tam tu šibenici přinesl. Dohodli jsme se, že příště jich bude deset,“ říká se smíchem Olbert. A na pondělní demonstraci se skutečně objevilo několik šibenic. Jejich význam je možné vykládat různě. Podle některých nápisů na nich má být oběšen pandemický zákon, podle Olberta má jít o pietu za podnikatele, kteří si kvůli vládním opatřením vzali život. Význam symbolů ale vychází z kontextu. A tak je nutné vzít v úvahu, že dav skanduje „Zrádci národa“ směrem k poslancům a kolem pódia jsou rozestavěné portréty ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislava Duška nebo biologa Jaroslava Flégra, rovněž s nápisem „Zrádce národa“.

Demonstrace ale nejsou jen rejdištěm neonacistů a zradikalizovaných násilníků. V jedné minutě dav výhrůžně skanduje „Zrádci národa“, v další minutě zní „Jednou budem dál“ z nahrávky Spirituál kvintetu. Zpočátku ostatně většinu protestujících podle Olberta tvořily ženy a mezi podporovateli na transparentním účtu také převládají ženská jména.

Veškerá aktivita hnutí teď podle Olberta směřuje k odmítnutí pandemického zákona. Zákon je podle něj nebezpečný a zneužitelný i v době mimo epidemii. „Pokud teď covid zmizí a s ním i všechny vládní opatření a restrikce, tak se rádi vrátíme každý ke své práci,“ tvrdí Olbert.

Zakladatel a předseda hnutí Chcípl PES už ale oznámil kandidaturu na prezidenta republiky. „Kolegové na mě udělali trošku léčku, udělali mi kandidaturu na prezidenta. Řekl jsem dobře, jsem sice proti tomu, prezident by měl mít víc zkušeností a větší rozhled než já, ale jestli seženete 50 tisíc podpisů, tak už je to nějaký mandát. Ale vláda, komunálky a Senát jsou pro mě zapovězené,“ tvrdí.

V úvodu citovaný politolog a expert na extremismus Mareš by ale zatím masové demonstrace, které mezitím Chcípl PES stále pořádá, nepodceňoval. „Samozřejmě je problém, že to může vést k další radikalizaci těch lidí, třeba i směrem k násilí. Byť by s násilím nemuselo přímo souhlasit vedení toho hnutí. Ale celkově ta rétorika, vyhrocené označování politiků za vlastizrádce, slibování nějakých procesů, symbolika šibenic a podobně, to samozřejmě k radikalizaci přispívá,“ varuje odborník.

Aktualizace: V textu jsme opravili, že je exposlanec Lubomír Volný stále na nemocenské, už ji ukončil.