Hlavní obsah

Komentář: Drtí nás pandemie nedůvěry. Můžeme za to všichni

Miloš Čermák
komentátor
Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

Ilustrační foto.

Reklama

28. 11. 2021 8:30

Je to pandemie „neočkovaných“, nebo „netestovaných“? Ani jedno. Aneb Pokus o analýzu, proč jsme v háji.

Článek

Držte si klobouky, vláda už zase utahuje šrouby. Tím to nekončí, samozřejmě. Když vystrčíme hlavy z míst, kde je minimálně někteří máme, a rozhlédneme se po Evropě (a zejména sousedních zemích), snadno dojdeme k přesvědčení, že se plošnému lockdownu nevyhneme.

Ale je to celé nešťastné a problematické. Současná opatření vyhlašuje vláda, která končí, a ta budoucí zatím vydala jen obecné, zcela nekonkrétní prohlášení. Ano, aspoň něco. A je asi dobře, že ucelenější dokument nahradil dosavadní nekoncepční a zkratkovité výroky budoucího (pravděpodobného) ministra zdravotnictví Válka. Ale proč se budoucí vláda nechce nijak podílet na rozhodnutích, s jejichž dopady se bude potýkat, je těžko pochopitelné.

K tomu jen jedna poznámka: to, že se politická scéna nebyla schopná dohodnout na společném postupu nastupujících a odcházejících, přičemž obě tyto síly zůstávají v parlamentu a budou nadále formovat politiku v příštích letech, je pro mě velké, skoro bych řekl zásadní, zklamání. A zklamali mě nikoli lidé z týmu Babiš a spol., protože o nich jsem si po zkušenostech z předešlého období nic dobrého nemyslel. Zklamali mě politici vítězných koalic. Stejně jako jejich četní advokáti a podporovatelé (nepochybně i ze stranických sekretariátů), kteří všechny kritiky okřikují: „Vždyť ještě nevládnou, nechte je být!“ Těm i touto cestou vzkazuju, ať si vyndají hlavu ze zadku jako první.

Před třemi týdny jsem psal o tom, že současná podzimní vlna není „pandemií neočkovaných“, ale „pandemií netestovaných“. Samozřejmě platí, že cestou z pandemie jsou vakcíny a že je třeba mít podíl naočkované populace co nejvyšší. Ale v tuto chvíli už ani sebevětší zrychlení očkování nepomůže. Myslím pro momentální situaci. Pokud chceme zvládnout rozbíhající se vlnu (před třemi týdny už byla neoddiskutovatelná), pak je jediným způsobem testování. V mém jiném textu všichni dotázaní experti na covid (včetně kapacit typu Hořejší, Maďar či Smejkal) tvrdili, že testovat očkované je zbytečné. Doteď nevím, kde tohle přesvědčení vzali, ale každopádně to v té době byl jakýsi konsenzus. Dnes je už – aspoň myslím – všem jasné, že to byla chyba.

Ale pozor, nesouhlasím s tím, že zklamala věda. Nezklamali ani jednotliví vědci třeba tím, že se v minulosti mýlili, nebo že přišli s prognózami či stanovisky, které se posléze ukázaly jako mylné. Rolí vědy není nabízet finální pravdy, nýbrž naopak takzvané pravdy neustále zpochybňovat či ověřovat. Jestli věda něco nabízí, tak je to obraz světa, který v daném momentu nejlépe odolává pochybnostem. Což znamená, že v jakémkoli momentu v budoucnosti může být ten obraz jiný.

Chápu nekomfort lidí, kteří tvrdí, že je to pro ně málo. Že když si nechají do těla píchnout vakcínu, tak chtějí mít stoprocentní jistotu, že je neškodná. A zároveň velmi vysokou jistotu, že je ochrání a změní jejich život k lepšímu. Ale to je iluze a bláznovství. Četl jsem na Twitteru názor, že jestli vakcíny zabily jednoho člověka, tak je to nepřijatelné. A že stát nemá právo za žádných okolností své občany k vakcinaci nutit, byť by to zachránilo životy libovolného počtu jiných lidí.

K tomu mám jen jedno: všechno, co v životě děláme, je, aniž si to uvědomujeme, výsledkem analýz rizik a benefitů. Prakticky nic na světě není bez rizika. To důležité je nenechat se ovládat obavami a strachy, které jsou často iracionální. A když jsou iracionální, neznamená to, že jsou bezvýznamné a že nad nimi můžeme mávnout rukou. Vím to, já se například bojím v letadle. Vždycky, když letím, a to jsem před pandemií létal docela často. Srdce mi buší a propadám panice. Jiný příklad: sekačky na trávu ročně zabijí 70 lidí (aspoň podle statistiky, kterou lze najít na Googlu). Je to důvod přestat sekat trávu, anebo se vrátit ke kosám a srpům? Nemyslím si.

Někteří lidé budou vždycky pochybovat, a to i o tom, co většinová společnost předkládá jako fakta či nezpochybnitelné pravdy. Víme, že nejvíc tzv. antivaxerů je mezi lidmi s nižším vzděláním. Můžeme se domnívat, že jde taky o lidi se spíše průměrným či podprůměrným intelektem. Ale to platí jen do určité míry. Skeptiky jsou velmi často i lidé, kteří jsou nadprůměrně inteligentní i znalí.

Ostatně ono vyzdvihované kritické myšlení je přece založené tom, že věci promýšlíme z různých úhlů a s pochybami. Ale aby společnost mohla fungovat, musí být iracionální strachy i pochyby vyváženy existencí autorit. Bez nich nejsou diskuze ani hledání pravdy možné. Je to jako sportovní utkání, které se hraje bez pravidel a nakresleného hřiště. Takže bych rád opravil své tři týdny staré tvrzení. Tím hlavním problémem není ani pandemie neočkovaných, ani pandemie netestovaných. Tím hlavním problémem je pandemie nedůvěry.

Část společnosti má obecně nedůvěru vůči „systému“ či tzv. establishmentu. To platí vždy, a dokazuje to ve volbách podpora populistických a „antipolitických“ stran. Demokratické země můžou docela dobře fungovat, když se podpora těchto stran drží na rozumné míře, řekněme mezi 10 až 20 procenty. V Evropě včetně Česka to tak bylo v 90. a nultých letech. V posledním desetiletí ale vidíme, že populisté všude posílili. Opět včetně Česka.

Možná k tomu opravdu přispívají sociální média, možná se tím směrem prostě bohužel ubírá globální vývoj. Avšak spory kolem covidu, v tomto roce hlavně o očkování, ukázaly, že to rozdělení je hlubší a zásadnější. A že v krizi, jakou je pandemie, může představovat ohromnou hrozbu. Pozor, není to zdaleka jen vina oné – donedávna – disentní menšiny. K atmosféře nedůvěry přispíváme všichni.

Tím se vracíme k problému očkování a dlouho proklamované „bezinfekčnosti“. Je to opravdu tak, že jsme chtěli dát „bonbónek“ lidem, kteří váhají s očkováním? A že jsme zamlčeli či ignorovali riziko, které pro šíření představují očkovaní? Nemám tušení. Ale pokud ano, je to tristní a smutné.

Proti neracionalitě lidí, kteří odmítají očkování (drtivá většina z hloupých důvodů) bojujeme tím, že sami prosazujeme neracionální chování. Zhruba od začátku léta vědci s velkou jistotou ví, že naočkovaní lidé nejsou bezinfekční. Ale protože se to nehodí do krámu, tak tuto skutečnost většina zemí ve svých protipandemických opatřeních nereflektuje. Zdá se, že to je hlavní důvod současné podzimní vlny, která decimuje řadu evropských zemí. Na jedné straně cynismus a nedůvěra ve vědu, na druhé pak zoufalá snaha propagandisticky upravovat realitu. Díky tomu jsme dnes tam, kde jsme. A nevyhnutelně přicházejí nová tvrdá opatření, která dopadají už samozřejmě taky na očkované. A na celou společnost i ekonomiku.

Ještě větším nebezpečím je to, že dlouhodobé působení viru v populaci zvyšuje riziko vytváření nových mutací. I před tím vědci varují už minimálně rok. A stejně dlouhou dobu je tu v seznamu scénářů ten „hororový“, spočívající v tom, že se objeví mutace, která bude infekčnější, nebezpečnější a odolnější vůči vakcínám než mutace stávající. Modleme se, ať mutace „omikron“, která se – shodou okolností, i příroda má smysl pro dramatický efekt! – objevila tento týden, tento popsaný scénář neodstartuje.

P.S. Úvahy o kořenech či důvodech krize jsou jedna věc, praktická doporučení pro život v pandemii zase druhá. I v tomto Babišova vláda, lépe řečeno státní instituce v době jejího vládnutí, zcela selhaly. Jejich komunikace byla a je katastrofální. Dobrá zpráva: mezioborová skupina MeSES vydala seznam 10 doporučení, jak se v současné fázi pandemie chovat, a mimo jiné například co dělat, když onemocníte. Je to stručné, jasné a srozumitelné. Považuju tento dokument zatím za nejlepší, který je od počátku pandemie k dispozici.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované