Hlavní obsah

Vizita: Jak umravnit lékaře, kteří zpochybňují pandemii?

Foto: Getty Images

Stížnosti pacientů, které se dostanou na stůl komorových orgánů, mají zcela mizivou úspěšnost (ilustrační foto).

Reklama

8. 12. 2021 10:00

Představujeme vám Vizitu – nový newsletter Martina Čabana plný postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Níže si můžete přečíst ukázku. Pokud vás zaujme, přihlaste se k odběru.

Článek

Česká debata kolem boje s pandemií je stále ostřejší. Specifickou roli v ní hraje malá, ale slyšitelná část lékařů, kteří zpochybňují samotné základy boje s nákazou podepřené širokou vědeckou shodou a tvrdými daty, jako je ochranná funkce zakrytí dýchacích cest nebo účinnost očkování při ochraně před těžkým průběhem onemocnění covid-19.

V té souvislosti se ve veřejné debatě objevují i otázky, zda by „s tím neměl někdo něco udělat“. Tu se objevuje myšlenka vypovězení smluv s pojišťovnami, tam nápad využít principu „lege artis“, onde zase myšlenka nátlaku zaměstnavatelů. V mnoha rozhovorech bývá v tomto duchu tázán prezident České lékařské komory Milan Kubek. A na stránkách komory se v neděli objevil příspěvek, který má otázku „Může prezident někoho z komory vyloučit?“ přímo v titulku. A vzápětí odpovídá, že nemůže.

Emoce v těchto debatách tečou proudem, proto bude možná přínosné se s chladnou hlavou podívat na to, zda existují nějaké represivní nástroje, které by lékaře, jejichž postoje jsou v přímém rozporu s vědeckým poznáním, takříkajíc „umravnily“.

Vlastně první dobrou zprávou je, že takových nástrojů je velmi málo. Dokud zůstane u názorů a postojů, jakkoli hloupých, scestných, ba i potenciálně nebezpečných a zneužitelných, vztahuje se na lékaře skoro stejná ochrana svobody projevu a myšlení jako na kohokoli jiného.

Na páku v podobě zdravotních pojišťoven můžeme zapomenout rovnou. Není nezajímavé nahlédnout do některých smluv mezi pojišťovnou a lékařem, například praktickým. Smlouvy jsou veřejné a jsou snadno k dohledání (v případě VZP například zde). Tam se o tom, co si lékař myslí, opravdu nic nepíše. S pracovními smlouvami lékařů-zaměstnanců, které tedy veřejné nejsou, to patrně bude dost podobné.

O možnostech stavovské organizace už by se ale přece jen diskutovat dalo a mělo. A je trochu škoda, že komora tuto diskusi rovnou odmítá, jako by skutečnost, že nemůže lékaře snadno vyloučit, znamenala, že nemůže dělat nic.

ČLK má etický kodex, který upravuje vystupování lékařů i ve sféře svobodného projevu, a disciplinární řád, jenž dodržování etického kodexu vyžaduje. Ze zákona, který fungování ČLK a dvou dalších profesních komor upravuje, skutečně vyplývá, že za porušení etického kodexu nelze lékaře z komory vyloučit. Na to upozorňuje i komorový právník ve výše zmíněném příspěvku. Ale okresní sdružení ČLK, přesněji řečeno jeho čestná rada, může za porušování etického kodexu udělit svému členovi buď důtku, nebo pokutu od dvou do dvaceti tisíc korun.

Je pravda, že spory během disciplinárního řízení by mohly být složité. Etický kodex reguluje veřejné vystupování lékařů hodně obecně. „Lékař se podle svého uvážení účastní na prezentaci a diskusi medicínských témat na veřejnosti, v tisku, v televizi, rozhlasu, musí se však vzdát individuálně cílených lékařských rad a doporučení ve svůj soukromý prospěch,“ píše se například v jednom z bodů.

A další, ještě hezčí: „Lékař se musí zdržet všech nedůstojných aktivit, které přímo nebo nepřímo znamenají propagaci nebo reklamu jeho osoby a lékařské praxe.“ Vejde se tam někam vystupování populárního lékaře, který na veřejných shromážděních vykládá o tom, jak ONI chtějí smyšlenou pandemií, rouškami a vakcínami ovládnout a zotročit společnost? Nevydalo by to třeba na stavovskou důtku? Nevíme.

Jakmile by došlo na to, že lékaři by své nevědecké postoje promítali do péče o pacienty, posunuje se otázka na jinou úroveň. Jestliže například gynekolog rozmlouvá těhotné ženě bez zdravotních problémů vakcinaci, postupuje přímo proti doporučení odborné vakcinologické společnosti. To už se dá vnímat jako postup non lege artis, z nějž mohou plynout postihy ze strany zaměstnavatele i ČLK. Dojde-li postupem non lege artis k poškození zdraví pacienta, hrozí lékaři i občanskoprávní, nebo dokonce trestněprávní důsledky.

Například podle advokáta Jakuba Uhra, který odpovídal v anketě odborného časopisu Medical Tribune, může ale ČLK sankcionovat v disciplinárním řízení i lékaře, který pacienta bezprostředně nepoškodí.

Bohužel obecně platí, že ČLK se stavovským přím snaží dlouhodobě co nejvíce vyhýbat. Velmi důležitou roli při rozhodování sporů hraje lékařská kolegialita a vzájemná známost lékařů na úrovni okresních sdružení. Stížnosti pacientů, které se dostanou na stůl komorových orgánů, mají zcela mizivou úspěšnost.

Jak vyplývá z dat, jež mi komora poskytla, za roky 2010 až 2020 přijala 13 335 stížností na jednání lékařů. Za stejné období udělily okresní čestné rady 157 důtek a 97 pokut. Centrální čestná komise rozdala 18 pokut. Během oněch 11 let bylo také 13 lékařů podmíněně vyloučeno z komory. Šest lékařů dostalo za posledních jedenáct let trest nepodmíněného vyloučení (které znamená pětiletý zákaz činnosti), poslední z nich v roce 2012.

Jakkoli je možné si představit, že stížnosti na komoru posílá mnoho různých kverulantů, takto nízká „úspěšnost“ nutně ukazuje, že se „stížnostní agendou“, jak se tomu v komoře říká, je něco špatně. A řeč je tady ve všech případech o písemných podáních se jménem a adresou, jak je vyžadují komorové normy. E-mailové, či dokonce anonymní stížnosti komora rovnou ignoruje.

Je pravda, že prezident ČLK Milan Kubek si dlouhodobě stěžuje na zákonnou úpravu disciplinárních řízení i dostupných sankcí. Kubek by rád, aby návrh na disciplinární řízení mohl vzejít nejen z úrovně okresu, ale i z centrály, rád by viděl také možnost v závažných případech vyřadit lékaře z praxe předběžným opatřením, protože proti současným vyloučením se lékaři mohou s odkladným účinkem soudně bránit.

Podle dalších informací by komora uvítala i širší paletu mírnějších trestů. Například kdyby mohla lékařům po některých prohřešcích uložit například práci pod dohledem nebo povinnou účast na různých školeních, především komunikačních.

To jsou všechno zajímavé podněty. Ale rozdivočelá covidová debata v první řadě ukázala, že své hranice by měla najít jinak obdivuhodná a bytelná lékařská kolegialita. Ta je navenek ztělesněna nepřátelským a neprostupným systémem stížností. Od věci by nebyla ani větší aktivita okresních sdružení při střežení etického kodexu a důstojnosti vystupování členů komory. Jestliže se lékařský stav chce samoregulovat – a je to systém, který dává hluboký smysl –, měl by také ukázat, že samoregulační mechanismy nejsou úplně zrezivělé, ale dokážou reagovat i na mimořádné situace, jako je společenský var kolem pandemie covidu-19.

V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc. Třeba další pokračování příběhu o cestě molnupiraviru k českým pacientům nebo statistiky o nebezpečí nákazy na vánočních večírcích. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované