Hlavní obsah

„Kromě fotbalu největší soutěž v Evropě.“ Eurovizi můžete milovat i nenávidět

Foto: Profimedia.cz

Islandští Daði og Gagnamagnið mohou dál soutěžit už jen z nahrávky. Živě vystoupit nemohou, jeden z členů skupiny se nakazil covidem-19.

Reklama

22. 5. 8:16

Devětatřicet soutěžících států, devětatřicet písní. I letos se koná Eurovision Song Contest, tentokrát v nizozemském Rotterdamu. Hudební soutěž nabízí své široké fanouškovské základně „šílenosti i dobré písně“. A hlavně zábavu.

Článek

Celoevropská soutěž se již chýlí do velkého finále, do něhož se probojovala desítka nejúspěšnějších zemí. Českou republiku v Eurovizi reprezentoval zpěvák Benny Cristo s písní Omaga. V soutěži skončil po čtvrtečním semifinále.

Ročník 2021 dostalo na starost Nizozemsko, jež zvítězilo před dvěma lety díky zpěvákovi Duncanu Laurenceovi, a převzalo tak pořadatelskou štafetu. Soutěž, na kterou se podle pořadatelů dívalo v předchozích letech až 180 milionů lidí z více než 40 zemí Evropy, se koná po loňské přestávce způsobené propuknutím koronavirové nákazy.

Ačkoliv je pandemická situace letos na jaře o poznání příznivější, do organizace soutěže i přesto zasáhla. Omezený je například počet diváků v rotterdamské aréně Ahoy – na jednu show může přijít maximálně 3500 lidí, což je zhruba 20 procent kapacity centra.

Živě kvůli pozitivnímu testu na covid-19 jednoho z jejích členů nemůže vystoupit například islandská skupina Daði og Gagnamagnið, podle některých jeden z favoritů soutěže.

Podivnost a diverzita

Hudební soutěž, které se mohou zúčastnit členské státy Evropské vysílací unie, se napříč starým kontinentem těší nebývalé popularitě. „Můj výzkum ukázal, že jedním z důvodů, proč je Eurovize v Evropě tak populární a proč ji mají lidé rádi, je její různorodost. Jedna akce tvořená tolika různými umělci a hudebními styly – ve světové popkultuře jde o něco vzácného. A navíc je to prostě velká zábavná show, což je skvělé,“ řekla mediální teoretička Abby Waysdorfová z nizozemské Univerzity v Utrechtu Seznam Zprávám.

Rozmanitost je skutečně jedním z hlavních znaků soutěže. Dokazuje to i vítězství finské metalové skupiny Lordi v roce 2006. Vítěznou písní se tehdy stala jejich Hard Rock Hallelujah, kterou navíc kapela doplnila ikonickými, takřka hororovými maskami. V roce 2014 zvítězila s písní Rise Like a Phoenix rakouská drag queen Conchita Wurst, v soukromí Tom Neuwirth, která vyčnívala dlouhými vlasy a plnovousem. Předloni zase zaujala islandská multižánrová skupina Hatari, která vystoupila v BDSM oblečcích.

Eurovize dává podle Waysdorfové prostor podivnosti a diverzitě, což je jedna z jejích devíz: „Soutěž představuje místo, kde se může stát prakticky cokoliv – divák může být svědkem něčeho, co by jinde neviděl. Zhlédne i vystoupení, která mu – nehledě na jeho původ – přinesou nový zážitek. Zároveň jde o akci, která se koná velmi dlouho, v mnoha případech po celou dobu života onoho diváka. Takže jde o zajímavou kombinaci něčeho dobře známého a zcela nového. To je podle mě smysl celé akce – rozmanitost.“

Zda hudebníci soutěžící na Eurovizi odrážejí skutečný stav pop music ve své domovské zemi, je otázkou. Odpovědět na ni lze pouze s určitou mírou subjektivity. Podle Waysdorfové jde nicméně o to, že písně v soutěži reflektují stav toho, jak si soutěžící země pop music představují. „To, zda jde o reálný odraz tamní hudební scény, je jiná otázka. Země do soutěže vysílají písně, o kterých si řeknou ‚jasně, tohle je populární hudba, takhle zní‘,“ míní teoretička.

„Některé písně mají národní zvuk“

Čím dál častěji na ESC zaznívají písně zpívané v angličtině. Stává se také, že hudebníci napříč Evropou sdílí stejné songwritery. I přes to, že se soutěž stejně jako zbytek světa globalizuje, v ní ale přetrvávají národní prvky, které ji dělají tak rozmanitou.

„Část soutěže je jaksi světovější, minimálně míří víc do světa – to je prostě svět, ve kterém žijeme. Některá vystoupení jsou ale velmi nacionální. Jedním z vítězů semifinále, o kterém se hodně mluvilo, je Ukrajina. A podle mě má ta píseň velmi ukrajinský zvuk, navíc je zpívaná v rodném jazyce, jde o specifický styl zpěvu. A lidé to milují!“ podotkla Waysdorfová.

Její tezi o tom, že je to právě rozmanitost, která diváky na Eurovizi přitahuje, potvrzuje ostatně i hojně „palcovaný“ komentář pod záznamem ukrajinské soutěžící Go_A z Rotterdamu na YouTube. „Nejlepší na Eurovizi je to, že od ní můžete očekávat šílenosti, jako je tahle. A pak je MILOVAT!“

Foto: Profimedia.cz

Benny Cristo na závěr svého vystoupení ve čtvrtečním semifinále.

Globalizace soutěže se nepřímo projevila i na kvalitě některých prezentovaných hudebních kusů. „Najdete tam opravdu dobré písně, v některých případech jde vyloženě o neotřelý přínos populární hudbě. Pro fanoušky soutěže, s nimiž jsem mluvila, je to jedna z věcí, které mají na soutěži rádi. Tu zajímavou hudbu. Zda jde zároveň i o vlivnou show, která by předestřela budoucnost hudby? Těžko říct, v tomto je spíš pár let pozadu,“ okomentovala akademička.

Výrazní vítězové soutěže

Bezesporu nejúspěšnějším vítězem soutěže je švédská čtveřice ABBA, která na Eurovizi zazářila v roce 1974. Mezi slavné vítěze patří i zpěvačka Celine Dion, která reprezentovala Švýcarsko a vyhrála ročník 1988. Píseň Euphoria Švédky Loreen, která vyhrála v roce 2012, se dostala na vrchol hudebních žebříčků ve většině evropských zemí – v Česku byla druhá.

Soutěž se za svou pětašedesátiletou existenci proměnila, zejména rozšířila. Z komorního hudebního klání, ve kterém soutěžilo pár západoevropských zemí se svými šansony, je z ní monstrózní akce se třemi, čtyřmi desítkami soutěžících států. „Eurovize je teď mnohem různorodější. A oproti ročníkům třeba v šedesátých letech je – i přes určitou komercializaci a globalizaci – zajímavější co do rozmanitosti jednotlivých vystoupení,“ uvedla Waysdorfová.

Nizozemce začala soutěž bavit až s úspěchem

Seznam Zprávy mluvily také s Rientsem van Ganswijkem, který působí mimo jiné jako hudební ředitel pro show vysílané v nizozemských veřejnoprávních médiích. Nyní spolupracuje i na doprovodném vysílání zaměřeném na Eurovizi. Podle něj se popularita této akce skrývá i v tom, že jde jednoduše o největší celoevropské soutěžní klání – vedle fotbalu.

„Z čísel sledovanosti je jasné, že jde o obrovskou událost. Což je zajímavé, protože je to podle mě přesně ten typ show, které nás baví nenávidět. Ne všichni soutěžící jsou tak dobří, ne všechny písně jsou předvedené nějakým očarujícím způsobem. Ale je zábava je pozorovat. A samozřejmě, lidé rádi soutěží, takže je vlastně jedno, s jakým songem země do Eurovize půjde, její obyvatelé ji stejně budou podporovat,“ uvedl Van Ganswijk.

Soutěž má velký úspěch i na sociálních sítích. „Lidé ji sledují společně a komentují ji, například na Twitteru. Takže i špatná show, špatné vystoupení přinášejí spoustu zábavy, diváci o nich pak vtipkují na sítích a diskutují o nich,“ okomentoval Nizozemec.

Foto: Profimedia.cz

Srbská skupina Hurricane a jejich píseň Loco Loco. „Působí jako Ruslana,“ ozývá se ze sítí.

Nadšení, které vůči Eurovizi chovají Nizozemci, se podle něj naplno rozvinulo až v posledních pár letech. Před asi deseti lety to dokonce vypadalo, že se Nizozemsko už dál soutěže účastnit nebude.

„Vyslali jsme tam spoustu hudebního odpadu a lidé to nesnášeli – nikdo se na to nedíval. Kolem roku 2013 se do Eurovize v Nizozemsku přestalo vybírat skrze národní kolo, osloveny naopak byly větší hudební hvězdy, aby napsaly nějakou píseň. Nakonec nás reprezentovala Anouk a skončila na devátém místě, nejvýš, kam se Nizozemsko dostalo za dlouhou dobu. A pak se něco změnilo, lidi začala soutěž zajímat,“ popsal Nizozemec.

Před dvěma lety Eurovizi vyhrál Nizozemec Duncan Laurence s písní Arcade. Sledovanost finálového kola byla v zemi oproti předchozím ročníkům obrovská – dívalo se přibližně sedm milionů lidí. „Ve chvíli, kdy jsme dostali možnost vyhrát, popularita soutěže v Nizozemsku neuvěřitelně narostla,“ shrnul úspěch soutěže v Nizozemsku Rients van Ganswijk.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované