Hlavní obsah

Který kontakt je rizikový? V Česku tak trochu oříšek

Foto: Seznam Zprávy

Ilustrační fotografie.

Reklama

8. 5. 20:05

Jaro do Česka přineslo pokles denních případů nákazy covidem-19 a s ním přišlo i postupné uvolňování vládních opatření. Patří mezi ně zmírnění povinnosti nosit venku respirátor. Hrozí při tom zvýšené nebezpečí nákazy?

Článek

Od 10. května nebude venku nutné mít nasazenou roušku či respirátor, pokud bude dodržena vzdálenost od ostatních alespoň dva metry (nepočítají se členové společné domácnosti).

S uvolněním, které se týká přísné ochrany dýchacích cest, nepřišlo jen Česko. Své rady ohledně kontaktů mezi lidmi doplnilo na konci dubna například americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí. Zdůrazňuje přitom, že kontakty venku jsou méně rizikové než ty uvnitř. I zde ale podle centra platí, že pokud se venku setká menší společnost neočkovaných, měli by mít všichni ochranu dýchacích cest.

Rizikový kontakt není jen o roušce nebo respirátoru

České Ministerstvo zdravotnictví za rizikový považuje takový kontakt, kdy se zdravý člověk potká s nemocným a je možné, aby došlo k přenosu. Musí tedy splňovat určité parametry, aby mohl být „rizikový“. Problém je, že některé faktory se v nedávné době změnily a dostatečně jasný popis rizikového kontaktu není možné ve veřejných zdrojích najít.

Rizikový kontakt po česku

Vzdálenost mezi lidmi je menší než dva metry a alespoň jedna strana nemá dostatečnou ochranu dýchacích cest.

Veřejnou definici rizikového kontaktu zásadně zkomplikoval příchod nakažlivějších variant viru, jako jsou britská, jihoafrická nebo brazilská. Původně totiž platilo, že rizikový kontakt musí trvat nad patnáct minut, toto pravidlo ale ministerstvo v únoru zrušilo.

„To, že jsme si mysleli, že nějaký kontakt do 15 minut by neměl být příliš rizikový, už zdaleka také neplatí,“ řekl tehdy bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula.

Jak dlouho trvá, než se člověk nakazí? Nikdo neví

Zmíněných 15 minut ovšem žádný nový časový údaj nenahradil. Pokud tedy člověk chce vědět, který kontakt může být rizikový, a případně tak například zkrátit nutné styky s ostatními, nebo je jakkoliv upravit, bude to mít obtížné. Na českém Covid portálu již další faktory rizikových kontaktů kromě roušek a rozestupu nijak rozepsané nejsou. Přitom jde o klíčové faktory, které při trasování kontaktů zkoumají i krajské hygienické stanice.

„Při vyhledávání rizikových kontaktů se vyhodnocuje více faktorů, kromě délky kontaktu a vzdálenosti také intenzita kontaktů, ochrana dýchacích cest u nemocného i kontaktu, zda byl kontakt venku, nebo ve vnitřních prostorách,“ sdělil Seznam Zprávám mluvčí KHS Zbyněk Boublík. „Také se orgány ochrany veřejného zdraví zaměřují na to, zda v době kontaktu měl nemocný již příznaky onemocnění či nikoli a dále také, zda bylo laboratoří vysloveno podezření na případnou mutaci viru SARS-Cov-2,“ doplnil.

Podle pražské krajské hygienické stanice podobné faktory při vyhodnocování rizika kontaktů čerpají z metodických pokynů Evropského úřadu pro kontrolu a prevenci nemocí (ECDC), Světové zdravotnické organizace (WHO) a dále také z algoritmů na národní úrovni přijímaných Ministerstvem zdravotnictví.

Rezort zdravotnictví ovšem na opakované dotazy Seznam Zpráv, jakou roli zmíněné faktory ve vyhodnocování rizikových kontaktů hrají a jak lze tedy rizikový kontakt určit, nereagoval.

Venku je riziko nízké, i když to někdo vidí jinak

Alespoň částečné odpovědi podávají některé studie, které se rizikovými faktory zabývají. Podle nich jsou všechny zmíněné faktory důležité. Například v jedné z italských studií, publikovaných v časopise Environmental Research, vytvořili vědci matematický model, podle kterého určili riziko nakažení venku. Zvolili poměrně pesimistický scénář, v němž počítali v Miláně s nakaženými 10 procenty populace. Výsledek? V případě, že by člověk chodil ven, ale vyhýbal by se davům, trvalo by 31,5 dne soustavného pobytu venku, než by se nakazil.

Tyto závěry poskytují vědecké opodstatnění mimo jiné i pro argument nenosit roušku, když jde člověk třeba sám běhat.

Podle průzkumu Yaleovy univerzity je pak vnímání veřejnosti naopak často nakloněné tomu, že venkovní setkávání je nebezpečné. A to přesto, že třeba v Česku lidé s příchodem teplejších dnů zaplnili náplavky a další turisticky atraktivní místa, jak opakovaně upozorňovala média.

Preprint studie ukazuje, že za zkreslené vnímání může právě zejména mediální obraz těchto událostí. Konkrétně fotografie například zalidněných pláží zvyšovaly podíl osob, které považovaly zalidněnou pláž za nebezpečnější místo než vnitřek restaurace. Dokonce i v případech, kdy byly fotografie doprovázeny textem, který doslovně tvrdil, že venkovní riziko je nižší než riziko nákazy ve vnitřních prostorách.

Také z už dříve dostupných dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky na podzim loňského roku vyplývalo, že riziko nákazy je nejvyšší ve vnitřních prostorách, v první řadě na pracovišti a v domácnosti.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované