Článek
Libereckou výtvarnou scénu první poloviny 20. století teď v tamní Galerii Lázně představuje výstava nazvaná Argonauti ideálu. Obsahuje olejomalby, grafiky, sklo i dobové filmy.
V hlavních prostorech instituce dříve známé pod názvem Oblastní galerie Liberec lze ještě do 22. února vidět přes 200 děl autorů, kteří ve městě vystavovali nebo žili. V takovém rozsahu zdejší umělecká scéna ze začátku minulého století dosud nebyla zmapována, zdůrazňuje kurátorka Anna Habánová.
Projekt je výsledkem jejího několikaletého výzkumu. Odbornice se zaměřila na výtvarnou scénu v období, kdy se Liberec díky průmyslovému rozvoji stal významným regionálním centrem. Donedávna řadové průmyslové středisko začalo aspirovat na pomyslné hlavní město německých Čech.
„Už před první světovou válkou usiloval básník Erich Posselt o propojení mladých Liberečanů hledajících vyšší umělecké cíle. Sebe a své souputníky označil jako argonauty ideálu. Jeho snahy ale zhatila první světová válka. Teprve 20. léta 20. století můžeme označit za dobu výtvarného rozkvětu,“ vysvětluje Habánová.
Výstava představuje práce česky i německy hovořících autorů. Podstatná část je věnovaná umělecké skupině Oktobergruppe, která fungovala v letech 1922 až 1927 a podle Habánové byla významná také v republikovém měřítku. „Měla 11 členů, mezi nimi byla pouze jedna malířka. A ve výstavě jsou ti autoři ukázáni jak zvlášť, tak jsem se je snažila dát i do nějakých dvou celků. Jeden je věnovaný nejbližšímu místnímu okolí a druhý jizerskohorské krajinomalbě,“ objasňuje kurátorka.
Zakládajícími členy Oktobergruppe byli Erwin Müller, Rudolf Karasek, Hans Thuma a Alfred Kunft, který se později proslavil jako reklamní výtvarník ústecké firmy Schicht. Do tohoto výtvarného uskupení náleželi také Alfred Dorn, Richard Fleissner nebo malířka Edith Plischke. Oktobergruppe se roku 1927 dočkala i přehlídky v pražském Mánesu.
V liberecké galerii jsou teď k vidění díla vycházející z akademické malby 19. století, tvorba ovlivněná expresionismem i nastupující směr známý jako nová věcnost. Vše podrobně přibližuje také stejnojmenná publikace vydaná nakladatelstvím Arbor vitae.
„Výstavu končím mnichovskou dohodou, protože na další období je nutné se dívat úplně jinou optikou. Do budoucna předpokládám, že by se v nějakém širším týmu mohlo podařit zmapovat i tuto politicky nepříliš dobrou dobu,“ naznačila kurátorka v podcastu Jizerské ticho.
Kurátorka Anna Habánová zaplňuje bílá místa v dějinách zdejšího umění 20. století.
Annu Habánovou může širší veřejnost znát díky výstavě Nové realismy, kterou předloni připravila se svým manželem Ivem Habánem pro Galerii hlavního města Prahy. Zaměřila se na moderní realistické přístupy na československé výtvarné scéně mezi roky 1918 až 1945.
„V zaplňování bílých míst na mapě dějin našeho umění 20. století tu kunsthistorička Anna Habánová odvádí práci jako málokdo,“ napsal tento týden v týdeníku Respekt kritik Jan H. Vitvar. Podle něj kurátorka „musela opět podstoupit detektivní práci při pátrání po zápůjčkách“ z veřejných i soukromých zdrojů v Česku a Německu.
