Článek
Čtete ukázku z newsletteru Chlebíček, ve kterém Jonáš Zbořil a kulturní rubrika SZ každý čtvrtek glosují dění v současné kultuře a přinášejí tipy na nové seriály, filmy, hudbu a knihy. Pokud vás Chlebíček zaujme, přihlaste se k odběru!
Znáte písničku Love, Love, Peace, Peace? Zpívá se v ní „Láska, láska, mír, mír / staré ženy pečící chleba / Mír, mír, láska, láska / a chlapík v kreččím kolečku“ a je jen jedno místo, kde mohla vzbudit bouřlivé ovace. Na svátku pospolitosti, technofolkloru a queer extravagance jménem Eurovize.
Skladbu před deseti lety odzpívala moderátorská dvojice Petra Mede a Måns Zelmerlöw, aby ukázala, jak ve druhé nejbizarnější hudební soutěži na světě (nezapomeňte na kremelskou Intervizi) zvítězit. Potřebujete polonahé, potem zbrocené bubeníky bušící do kotlů, dědečka hrajícího na neznámý lidový nástroj a refrén o lásce i míru. Hodit se může také nečekaná výměna kostýmů (ideálně prudkým strhnutím těch původních) nebo housle. Housle prý fungují vždycky.
Mede a Zelmerlöw si dělali legraci, ale na ideální parametry skladeb pro Eurovizi ve skutečnosti existuje akademická studie. Před pěti lety ji vypracoval muzikolog z prestižní americké Berklee College Joe Bennett. Ten při svém výzkumu prostudoval 259 skladeb, jež se probojovaly do finálových kol Eurovize v letech 2010 až 2019, a vytěžil z nich spoustu užitečných informací.
Například že soutěž oblíbená mezi milovníky lokálního folkloru i přeshraničního přátelství má šest písňových archetypů (třeba euro-pop, ethno-pop, hymnu nebo šlágr), že účastníci nejčastěji zpívají o lásce, jednotě nebo sebevědomí a že vítězné songy jsou častěji v mollové než v durové stupnici.
Neboli, pokud chcete vyhrát Eurovizi: Zpívejte o osobním osvobození jako vousatá drag queen Conchita Wurst. Popřípadě zkuste zařadit bizarní prvek – třeba tanec na pódiu připomínajícím rotující centrifugu (viz předloňský vítěz Nemo).
Účastníci Eurovize nejčastěji zpívají o lásce, jednotě nebo sebevědomí. Vousatá drag queen Conchita Wurst soutěž vyhrála v roce 2014.
S úlety to ale nepřehánějte. Každý rok má svou virální skladbu, v níž Skandinávci skládají taneční poctu saunování nebo se kníratý Estonec Tommy Cash vyznává z lásky k espressu. Od doby, kdy podobné vtípky dokázaly v Eurovizi zvítězit, už ale uplynulo dlouhých 20 let. Tehdy u toho byli opět obvyklí podezřelí – Finové. Pop-metaloví Lordi se převlékli do kostýmů zombie satanů a na výhru jim v roce 2006 stačilo máchat kytarami a vikingskými sekerami.
V posledních letech Eurovize krapet zvážněla. Pod nánosem třpytek se rozehrávají politická klání, dochází k hromadným bojkotům Izraele a soutěží se nejen o nejlepší píseň, ale také o to, kdo dokáže do živého přenosu dostat politické gesto rychleji, než bude zakázán.
Nicméně zpátky k hudbě. Podle Bennetta mají velké šance na výhru taneční hity, jak ostatně ukázala švédka Loreen, která uspěla hned dvakrát, poprvé roku 2012 s písní Euphoria, podruhé před třemi lety se skladbou Tattoo. Ani pomalá balada se ale nemusí minout s úspěchem. Nizozemec Duncan Laurence sice v ploužáku Arcade zpíval o tom, že ve hře o lásku nemůže zvítězit, ale Eurovizi v roce 2019 vyhrál.
Letošní český reprezentant Daniel Žižka to také zkouší pomalu. První, čeho si po rozvážném intru jeho písně Crossroads nejde nevšimnout, je výrazný vokál. O tom sice v Bennettově muzikologickém průzkumu není řeč, ale minimálně v posledních několika ročnících Eurovize si bez něj člověk neškrtne. Vždyť loňský vítěz JJ i jeho předchůdce Nemo na pódiích vystřihli téměř operní výkony.
Třiadvacetiletý hudebník a herec, který se objevil například v seriálech Taneční nebo Modrý kód, vyvolává dojem, že je ze stejného těsta. Z jemného úvodu přechází do dramatické tenze tak sebejistě, až si člověk skoro nevšimne poněkud nekoncepčně poskládaných metafor v textu: Ze dna oceánu jsme najednou přes pavučinu doputovali na pomyslnou křižovatku.
Crossroads jako by se snažily do pravidly stanovené tříminutové stopáže vměstnat osobní příběh i společenský komentář. Na jedné straně Žižka zpívá o tom, že si připadá ztracený, na druhé filozofuje o lidském údělu. „Člověk se nezmění,“ konstatuje před závěrečnou katarzí. Zde vložte libovolný počet mužů majestátně bušících do kotlů a smutné poselství o naší nepoučitelnosti.
Český reprezentant aktuálního ročníku Eurovize zatím zveřejnil pouze hrstku songů, ze kterých je ale zřejmé, jak se hudebně profiluje. Na jeho YouTube jsou k poslechu hlavně balady s minimalistickými aranžmá a hlasem přikrytým vrstvami reverbu. Zpívá se v nich třeba o osamělosti kluka, co se naučil žít s neopětovanou láskou (a taky psát sympaticky civilní texty).
Tři měsíce stará skladba Never Felt Like Less, doprovázená klipem z japonské Ósaky, zase ukazuje, že si poradí i se svižnějším tempem. Živý záznam písně Airplane sice Žižkovu intonaci trochu zbytečně vyhlazuje vokálním procesorem, ale zároveň napovídá, jak uhrančivý by mohl být na pódiu Eurovize.
Sečteno, podtrženo: Žižka kompletně rezignuje na lokální kolorit (nepředpokládám, že by se ve Vídni na pódiu převlékl do kroje). Místo toho jde cestou, kterou před ním vyšlapal třeba loňský tuzemský reprezentant Adonxs. Sází na sílu vlastního hlasu, pomalé tempo a spalující energii, kterou žádná finská sauna nedožene. Jak v soutěži dopadne, to si netroufám říct. Ani forenzní muzikolog nedokáže odhadnout, v jaké náladě bude Evropa, až si v květnu nasadí třpytky.
V plném vydání newsletteru Chlebíček toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých kulturních tipů od našich redaktorů i čtenářů. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každý čtvrtek přímo do své e-mailové schránky.
