Článek
Miloš Budík patřil mezi generaci autorů, kteří se v polovině padesátých let snažili očistit fotografii od nánosů ideologie a přetvářky. Znovu nacházel cestu k člověku a jeho všedním radostem i starostem. Krása obyčejných okamžiků vytlačila do té doby inscenované snímky v duchu socialistického realismu.
Brněnský rodák se k fotografii dostal náhodou na začátku 50. let. Po tatínkovi, který zahynul v průběhu války, našel fotoaparát a chtěl si práci s ním jednoduše vyzkoušet. Zvědavost se ale rychle změnila v zálibu a vášeň. Pod mentorstvím Karla Otto Hrubého se pak Budík stal špičkovým a nezvykle všestranným fotografem.
Mnohé ze svých nejslavnějších snímků vytvořil jako mladík. Svůj nejslavnější snímek Tělocvična, pořízený ve vile Tugendhat, vytvořil v jedenadvaceti letech.
V interiérech brněnské vily vytvořil celkem v zimě roku 1956 šedesát snímků. Stavba od Miese van der Rohe sloužila tou dobou jako pobočka nedaleké Dětské nemocnice určená pro ozdravné cvičení dětem a mládeži. Budík neváhal využít mimořádných světelných podmínek vily, aby vytvořil vizuálně podmanivé snímky dětí.
Tělocvična ve vile Tugendhat na snímku z roku 1956 a útržek rozhovoru kurátora Lukáše Bártla a Miloše Budíka: „V těch letech jsem občas dělal pro noviny, pro brněnskou Rovnost, a hoši z redakce říkali: ,Zajedeš do vily, tam je nápravný tělocvik a potřebujeme z toho fotky.‘ To byly děti, které měly vadu páteře a tam měly rehabilitaci. Myslím, že to patřilo pod Dětskou nemocnici. Tak jsem tam nadělal pár fotek. No a mně se to zalíbilo, tak jsem tam byl ještě několikrát a při jedné z těch návštěv vznikla tato fotka. Ty holky měly medicinbaly, cvičily a jedna z nich byla lichá, a tak se opřela o tu onyxovou stěnu. A tak to vyšlo. No a teď je zajímavé to, že já jsem se letos potkal ve vile s jakousi paní docentkou, a to je ona, ta dívenka, co stojí opřená u té stěny! Tak tu fotku chceme po šedesáti letech zopakovat!“
Postupem času se Budíkův tematický záběr neobyčejně rozrostl. Fotografoval doslova všechno a všude: běžné záběry z rodinného života, zdánlivě banální scény v ulicích města, sport, hudební vystoupení, reportáže i krajinu. Věnoval se také technické fotografií, ale i módní, která byla v tehdejším Československu ještě v plenkách. Budíkovou prominentní modelkou, se kterou pracoval bez ohledu na zakázky, byla Eva Vodičková.
Jeho snímky, prodchnuté zájmem o člověka a podané často v efektních světelných kompozicích, netvoří koncepční celky, ale stojí samy za sebe. Téměř všechna jeho díla spojuje čisté fotografické vidění. Mít fotoaparát, ovládnout ho, najít místo, vycítit situaci, zvolit záběr a tu pravou chvíli pro pořízení snímku.
Ukázku z tvorby Miloše Budíka poskytl Seznam Zprávám kurátor všech tří výstav, Lukáš Bártl, se kterým fotograf delší dobu spolupracoval.
Nejvíce snímků pak pochopitelně vytvořil v Brně, s nímž byl spjat celý jeho život. Dokumentoval dění ve městě, ale také významné stavby a jejich interiéry, historické památky i vznik celých nových čtvrtí. Krom nesporné umělecké kvality má jeho dílo také velkou dokumentární hodnotu a stává se pramenem poznání vývoje města a života v něm.
Brno.
Uznávaný fotograf se rozsáhlé retrospektivy nedožil, zemřel letos v únoru v 87 letech.
Velká část prezentovaných snímků na výstavě vznikla do konce sedmdesátých let a je vybrána z archivu uloženého dnes v Muzeu města Brna.
Čepuje se Plzeň.
Výstava se koná na třech místech současně. Na Špilberku, kde je uchována významná část jeho díla, ve vile Tugendhat, kterou soustavně fotografoval téměř celou svoji kariéru, a v Galerii Valchařská, která byla jeho „výstavní základnou“ v posledních letech. Kurátorem všech tří výstav, které je možné shlédnout do 3. září, je Lukáš Bártl.
Miloš Budík (1935–2023)
Miloš Budík, autoportrét.
- Budík se narodil v Brně v roce 1935.
- Vystudoval chemickou průmyslovku.
- Fotografovat začal od roku 1951.
- Ve svých dvaadvaceti letech získal druhou cenu v soutěži Kodak World Competition a od této chvíle úspěšně obesílal nejrůznější světové soutěže.
- V roce 1974 se vyučil fotografem. Pražskou FAMU nedokončil z rodinných důvodů.
- Bývá řazen k žákům a následovníkům brněnského fotografa Karla Otto Hrubého.
- Právě s Karlem Ottou Hrubým a Vilémem Reichmannem vytvořil již ve svých 25 letech publikaci Brno (1955) s verši Jana Skácela a Ludvíka Kundery. Jedná se stále o dechberoucí knihu o moravské metropoli.
- Zaznamenal úspěchy na československých i mezinárodních výstavách a soutěžích, byl spoluzakladatelem skupiny VOX (1965), která svým vnímáním fotografie ovlivnila celou řadu dalších autorů.
- Obdržel Cenu města Brna za rok 2007, a to s odůvodněním, že jeho dílo patří k tomu vůbec nejlepšímu, co v československé fotografii vzniklo.
- V roce 2015 Galerie Pecka a Tiskárna Helbich vydávají knihu fotografií Miloše Budíka, která získává ocenění Nejkrásnější kniha roku.
