Novináři odhalili, kdo je Banksy. Slavného umělce prozradila cesta na Ukrajinu

Koncem roku 2022 u vybombardovaného bytového domu ve vesnici nedaleko Kyjeva zastavila sanitka. Vylezli z ní tři lidé. Jeden měl mikinu s šedou kapucí, druhý baseballovou čepici. Oba si zakrývali tvář. Ten třetí nikoliv a bylo ho snadné identifikovat, neboť měl jednu ruku a dvě protézy, jak popsali svědci.

Maskovaní návštěvníci ze sanitky vyndali kartonové šablony a přiložili je ke zbytkům zdi budovy vybombardované Rusy. Následně muži vyndali spreje a začali stříkat přes šablony. Během několika minut se uprostřed trosek zhmotnil absurdní výjev zobrazující muže s dlouhým vousem, jak si ve vaně myje záda.

Autorem tohoto díla je Banksy, jeden z nejpopulárnějších a nejzáhadnějších světových umělců, který si přísně střeží soukromí a jehož totožnost je už několik dekád předmětem spekulací. Prostřednictvím jednoduchých, avšak sofistikovaných stencilů, jak se říká malbám nasprejovaným přes šablonu, se pronikavě vyjadřuje ke společenskému dění. Jeho díla byla v průběhu let prodána za desítky milionů dolarů.

Britské úřady ho kdysi považovaly za vandala, dnes je však miláčkem veřejnosti a Britové mu v jednom průzkumu přiřkli větší popularitu než malířům Rembrandtovi a Monetovi. V jiné anketě byl Banksyho výjev znázorňující děvčátko s balonkem vyhlášen nejoblíbenějším britským výtvarným dílem všech dob.

Podle některých je Banksyho anonymita stejně zásadní částí jeho osobnosti jako samotná díla. Britský tisk se mnohokrát pokusil rozkrýt, kdo za pseudonymem stojí. Banksy i lidé z jeho nejbližšího kruhu však o umělcově totožnosti nechtějí mluvit. Někteří podepsali dohody o mlčenlivosti, další odmítají hovořit z loajality nebo kvůli obavám z reakce samotného umělce, jeho fanoušků či jeho vlivné firmy Pest Control Office, jejímž prostřednictvím Banksy potvrzuje pravost nasprejovaných děl a která také rozhoduje, kdo jako první dostane možnost je koupit.

Když se malba muže ve vaně a další Banksyho výjevy objevily na Ukrajině, agentura Reuters začala pátrat po tom, jak se umělec na místo dopravil. Vesnice Horenka sousedící s Hostomelem, kde se toto umělecké dílo objevilo, leží jen několik kilometrů na východ od Buči, kde ruské invazní síly začátkem roku 2022 zavraždily více než 300 civilistů. Reportéři se tehdy rozhodli zjistit, jak to Banksy udělal a kdo se za pseudonymem skrývá.

Několik týdnů po britském umělci navštívil Horenku zpravodaj Reuters a ukázal místním fotografie známých graffiti umělců, o nichž se spekuluje, že by ve skutečnosti mohli být Banksym. Krátce nato začala kolovat zpráva, že do Kyjeva dorazil slavný anglický muzikant, jehož jméno v souvislosti s Banksym také opakovaně zaznívá.

Novináři vyzpovídali desítky insiderů a expertů na Banksyho dílo. Nikdo se nechtěl vyjádřit k jeho identitě, mnozí ale poskytli podrobnosti o umělcově životě a díle. Pracovníci agentury prozkoumali fotografie, na nichž je Banksy zachycen sice vždy se zakrytým obličejem, přesto mnohé snímky prozradily důležité informace. Později novináři objevili dosud neznámé americké soudní záznamy a policejní protokoly. Mezi nimi našli mimo jiné dávné, Banksym ručně psané přiznání k přestupku výtržnictví, které jednoznačně odhalilo jeho skutečnou identitu. V neposlední řadě pátrání ukázalo, jak a proč muž vystupující jako Banksy před více než dekádou zcela zmizel z jakýchkoliv veřejných záznamů.

Výsledky pátrání agentura Reuters předložila samotnému umělci, zda se chce vyjádřit. Neodpověděl. Jeho firma Pest Control pouze vzkázala, že se autor „rozhodl nic neříkat“.

Podle jeho dlouholetého právníka Marka Stephense výtvarník „odmítá přijmout skutečnost, že mnoho detailů ve vašem pátrání je správných“. Blíže to rozvést odmítl a stejně tak právník výslovně nepotvrdil, ani nevyvrátil Banksyho identitu. Reportéry ale požádal, aby článek nezveřejňovali, neboť by podle něj mohl ohrozit umělcovo soukromí, zasáhl by do jeho umění a vystavil by jej nebezpečí.

Banksy už roky „čelí soustavným výhrůžkám a extremistickému chování“, napsal Stephens bez podrobností. Podle něj není v zájmu veřejnosti zjistit, kdo se pod pseudonymem skrývá. Možnost „pracovat v anonymitě nebo pod pseudonymem slouží zásadním společenským zájmům“, poskytuje umělci maximální svobodu projevu a „umožňuje mu to říkat pravdu mocným bez obav z postihů, cenzury nebo pronásledování, zejména při řešení citlivých politických, náboženských či společenských otázek“, uvedl právník.

Agentura Reuters vzala v potaz Banksyho soukromí i přání mnoha jeho fanoušků, aby nadále zůstal v anonymitě. Přesto reportéři dospěli k závěru, že veřejnost má právo lépe pochopit identitu a tvorbu muže s tak zásadním vlivem na kulturu, umělecký svět a mezinárodní politický diskurz. Novináři vycházeli ze stejných principů, které aplikují v jiných oblastech. Lidé a instituce utvářející společenskou a politickou debatu podléhají kontrole, nesou za své počínání odpovědnost a musí počítat i s možností, že budou odhaleni.

Anonymita – záměrně zvolená coby gesto směrem k veřejnosti a přispívající k finančnímu zhodnocení jeho práce – Banksymu umožňuje fungovat bez podobné transparentnosti. A zároveň se nezdá, že by kvůli své činnosti ve Velké Británii čelil pronásledování nebo cenzuře. Tamní úřady i politici vypadají už dlouho smířené s jeho sděleními a způsobem práce.

Například vloni 7. září umělec nasprejoval provokativní výjev na zeď Královského soudního dvora v Londýně. Na památkově chráněné budově se objevil obraz soudce v paruce a taláru, jak kladívkem tluče neozbrojeného demonstranta. Stalo se tak dva měsíce poté, co tamní vláda označila propalestinskou skupinu Palestine Action za teroristickou organizaci. Malba se na londýnské zdi objevila den poté, co policie zatkla asi 900 lidí protestujících proti rozhodnutí soudu.

Právník Stephens neodpověděl na dotaz, zda se Banksyho malba týká konkrétně tohoto incidentu. Nehledě na to se ale zdá, že Banksymu protest proti justici prošel.

Podle britských zákonů je graffiti trestný čin, hrozí za něj postihy v rozmezí od pokut přes veřejně prospěšné práce až po zcela výjimečně vězení. Den poté, co se malba objevila, londýnská Metropolitní policie začala prošetřovat možné poškození budovy. A vyšetřování dosud neskončilo, potvrdilo nyní ministerstvo spravedlnosti. Malba přitom byla ze zdi dávno smyta a na jejím místě zůstává jen šmouha. Na žádost podle zákona o přístupu k informacím ministerstvo upřesnilo, že odstranění výtvarného díla stálo 23 690 liber, v přepočtu asi 670 tisíc korun. Práce ještě neskončily, nyní musí odborníci použít laserové zařízení na odstranění šmouhy.

Ministerstvo odmítlo upřesnit, zda Banksymu udělilo pokutu, nebo jestli náklady na odstranění malby uhradil. Věc nekomentoval ani jeho právník. Někteří umělci se nicméně ptají, zda se kdysi antiestablishmentový Banksy nyní netěší zvláštnímu zacházení ze strany britské moci. „Proč je Banksy jediný, kdo může čmárat na britské zdi?“ ptal se už v roce 2014 časopis Vice. Ve svém článku mimo jiné ocitoval britského streetartového umělce a lídra graffiti kolektivu Davida Speeda. „Pro něj platí jiná pravidla než pro ostatní. Když něco na zeď nasprejuje jakýkoliv streetartový umělec, je to vandalismus. Když to udělá Banksy, je to umění,“ řekl.

Na doplňující dotaz nyní Speed upřesňuje, že Banksyho považuje za „skutečně významného moderního umělce“. Přesto nechápe, proč má jeden výtvarník bianco šek na něco, za co všichni ostatní čelí postihům. „Je snad Banksy nad zákonem? Zdálo by se, že ano,“ uvažuje David Speed.

Někteří experti jako možné vysvětlení zmiňují peníze. Firma MyArtBroker si všimla, že po posprejování zdi londýnského soudu stoupla hodnota Banksyho děl na trhu. Přestože díla vytvářená na veřejnosti „nelze přímo zpeněžit, posilují umělcovu značku, autorský rukopis i viditelnost a tím mezi sběrateli udržují poptávku a důvěru v jeho dílo“, napsala investiční společnost ve zprávě za rok 2025. Banksyho takzvané intervence ve veřejném prostoru podle ní pomáhají udržet hodnotu autorových děl. Například vloni aukční síň Sotheby's vydražila Banksyho malbu za 4,2 milionu liber, v přepočtu asi 118,9 milionu korun.

Banksyho právník Stephens neodpověděl na dotaz, zda umělec za svou činnost čelil postihům. Zmínil ale, že když se Banksyho dílo objeví na něčí budově, vlastník zpravidla bývá rád. „Zdálo by se, že když lidé na své zdi najdou něco od Banksyho, častěji volají do Sotheby's než na policii,“ uvedl s tím, že debata ohledně legálnosti Banksyho děl jej zajímá stejně jako ostatní.

Následující příběh je plný umění, komerce a paradoxů. Pátrání po zřejmě nejslavnějším anonymním muži na světě začalo na Ukrajině, pokračovalo u billboardu v newyorské čtvrti Meatpacking District a reportéry zavedlo také k londýnským zdím nebo do aukční síně.

Už čtvrt století Banksy vytváří dojem, že se může zjevit kdykoliv, kdekoliv a nikým nepozorován zase zmizet. Pátrat po jeho identitě je „trochu jako hledat poklad“, říká kunsthistorik a expert na jeho dílo Ulrich Blanche.

Poté, co se jeho malby objevily na Ukrajině, Banksy zveřejnil video na sociální síti Instagram potvrzující pravost děl. Na jednom záběru z Horenky se objevil i muž s šedou kapucí. Záznam byl natočen zezadu, takže dotyčnému není vidět do tváře.

Reportéři se do vesnice vypravili zjistit, zda se někomu z místních nepodařilo si Banksyho prohlédnout lépe.

Na jedné fotografii, kterou ukázali zdejším obyvatelům, byl streetartový umělec Thierry Guetta známý jako Mr Brainwash. Roku 2010 se objevil v dokumentárním filmu Exit Through the Gift Shop, který Banksy režíroval a jenž byl nominován na Oscara.

Guetta je Francouz, zatímco Banksy o sobě tvrdí, že pochází z anglického Bristolu. Guetta navíc ve filmu přiznaně účinkuje, nezdálo se tedy pravděpodobné, že by právě on mohl být ve skutečnosti Banksym.

Přesto možnost, že by slavný umělec žertovným způsobem zakomponoval sám sebe do vlastního filmu, nešlo s ohledem na jeho smysl pro humor zcela vyloučit.

Dalším kandidátem, přímo hlavním podezřelým, byl Robin Gunningham. Právě tohoto muže z anglického Bristolu v roce 2008 označil nedělník Mail on Sunday za údajného Banksyho.

Britský bulvární list rok pátral po umělcově identitě a dostal se mu „nejblíž, co to jen bylo možné“. Na titulní straně otiskl jeho domnělou fotografii. Když se přitom o několik let dříve objevila poprvé, umělcův agent popřel, že by opravdu zachycovala Banksyho.

I třetí možný kandidát pochází z Bristolu. Je jím Robert Del Naja, frontman triphopové kapely Massive Attack a průkopník graffiti působící pod pseudonymem 3D. Del Naja v roce 2013 uspořádal výstavu uměleckých děl, která vytvořil pro Massive Attack. Konala se v londýnské galerii Banksyho někdejšího agenta Stevea Lazaridese. O tři roky později si jeden skotský novinář všiml, že několik Banksyho děl vzniklo na stejných místech a přibližně ve stejnou dobu, kdy tamtéž koncertovali Massive Attack.

Dvěma mužům, kteří na zeď domu v ukrajinské Horence nasprejovali výjev koupajícího se vousáče, uvařila kafe místní obyvatelka Tetjana Reznyčenková. Novinářům řekla, že dotyčné viděla bez zakrytých tváří. Když jí reportéři na mobilním telefonu ukazovali fotografie možných kandidátů, Reznyčenková vždy zavrtěla hlavou. Pak se jí ale u jednoho snímku rozšířily zorničky - přestože vzápětí popřela, že by dotyčného kdy spatřila.

Tím mužem byl Robert Del Naja.

Reakce o ničem nesvědčí. Ale zapadá do dalších informací, na něž reportéři v průběhu pátrání narazili. Mimo jiné zjistili, že mužem s jednou rukou a dvěma protézami, který sprejery do Horenky doprovodil, byl dokumentární fotograf Giles Duley. Britský rodák v roce 2011 šlápl na minu v Afghánistánu a přišel o ruku i obě nohy. Jeho Nadace odkazu války kupuje sanitky pro místní ukrajinské neziskové organizace.

Poté, co sprejoval na Ukrajině, Banksy veřejně poděkoval Duleymu za zapůjčení sanitky, v níž se po regionu pohyboval.

Duley má zajímavou vazbu na jednoho z kandidátů. Jeho fotografie při svých koncertech promítala na velkoplošné obrazovky Del Najova kapela Massive Attack.

Nedlouho poté, co reportéři mluvili s Tetjanou Reznyčenkovou, narazili na další stopu. V době, kdy byl Banksy na Ukrajině, nejmenovaný zdroj navštívil kyjevský hotel Hilton. „A to byste nevěřili, koho jsem tam potkal. Roberta Del Naju z Massive Attack,“ řekl zdroj.

U zdrojů obeznámených s informacemi ukrajinských imigračních úřadů novináři ověřili, že Duley a Del Naja skutečně oba vstoupili na ukrajinské území. Hranici z Polska překročili 28. října 2022, krátce předtím, než se na Ukrajině objevila první Banksyho díla.

Nic ale stále nenasvědčovalo, že by ve stejné době na Ukrajinu přicestoval také Gunningham, Guetta nebo kterýkoliv jiný umělec, o němž se spekuluje, že by mohl být Banksym.

Kdo byl tedy ten třetí sprejer, kterého Duley vedle Del Naji doprovodil na Horenky? Frontman Massive Attack na dotazy zaslané manažerovi kapely neodpověděl. Duley na e-mail odepsal stroze. „To bych nechal na Banksyho týmu,“ vzkázal pouze.

Fakt, že Banksy dokáže svá díla rychle namalovat a zase zmizet dřív, než ho kdokoliv pozná, je podle odborníků „důležitým aspektem jeho tvorby, možná tím nejdůležitějším“, říká expert Ulrich Blanche. Podle něj umělec leccos říká už tím, že zůstává v anonymitě.

Podle svého bývalého agenta Lazaridese se k tomu původně uchýlil proto, aby setřásl policii. V Bristolu, kde strážci zákona uplatňovali „drakonická“ opatření vůči autorům graffiti, měla anonymita ryze praktický účel. „Prostě mu umožňovala se vyhnout zákonu,“ vysvětluje.

Postupně se anonymita stala nedílnou součástí značky. Když jej v roce 2010 časopis Time zařadil mezi nejvlivnější žijící osobnosti, Banksy se nechal vyfotit s papírovým pytlem přes hlavu.

Přestože se těší nesmírnému vlivu a popularitě, většina světových muzeí jeho díla nevystavuje. Ta, která reportéři oslovili, s omluvou odmítla uvést důvody. Například britská Národní portrétní galerie vlastní fotografii zachycující Banksyho s kapucí přes hlavu a opičí maskou na tváři. Podle mluvčího ji instituce zařadila do sbírek „s ohledem na to, že se jedná o britského umělce, který je významnou kulturní i společenskou osobností“. Fotografii galerie momentálně nevystavuje.

Banksy se umělecky vyvíjel. Začínal jako pouliční sprejer, později natočil dokumentární film nominovaný na Oscara, otevřel hotel na Západním břehu Jordánu nebo zprovoznil satirický zábavní park Dismaland. Patřil k prvním, kdo svá díla šířili po internetu a pomocí digitálních platforem. Brzy si zřídil internetovou stránku, kam jeho tým nahrával obrázky Banksyho děl. Ty, které měly nejvíc kliknutí, pak umělec sériově vyráběl a prodával jako sítotisky.

Pokud by byla prozrazena Banksyho totožnost, ovlivnilo by to hodnotu jeho děl? Agentura Reuters kontaktovala více než tucet galerií, muzeí či aukčních síní. Většina se jich odmítla k Banksymu vyjádřit. Ostatní se v této věci neshodnou.

Podle jednoho z největších obchodníků s Banksyho díly Acorise Andipy klienti oceňují výtvarníkovo dílo, „ne to, že zůstává ve skrytu a že je to takový Robin Hood“.

Galerista a obchodník Robert Casterline si naopak myslí, že pokud by byla Banksyho totožnost prozrazena, hodnota děl může klesnout. „Záleží, jaký by to mělo průběh,“ říká s poukazem na umělcovu případnou reakci. „A také na tom, co by tvořil dál a jestli by si to někdo chtěl pověsit na zeď.“

Podle galeristy „Banksy nedělá nic převratného, polovinu svých věcí prostě nastříkal přes šablonu“. Přesto se mu podařilo „vytvořit něco úžasného“, myslí si Casterline. „Vymyslel recept, na který média slyší. Vytvořil kolem sebe tajemství,“ dodává.

To tajemství výtvarník dokázal i zpeněžit. V roce 2024 jeho bývalý agent Lazarides vydražil Banksyho umělecká díla a osobní předměty včetně 15 jednorázových telefonů, laciných mobilů použitých k anonymní komunikaci s Banksym. Mobily se prodaly za 15 875 dolarů, v přepočtu 336 tisíc korun.

Agentura Reuters prozkoumala, co Banksy a lidé z jeho okolí prozradili o umělcově totožnosti. Mnohé ukazuje na Roberta Del Naju, který podle zdrojů napojených na imigrační úřady navštívil Ukrajinu v době, kdy se tam objevila Banksyho díla.

V dřívějších interview Banksy mluvil o rodném Bristolu, městě na jihozápadě Anglie proslulém hudební a streetartovou scénou. Právě v Bristolu začínal Del Naja sprejovat pod pseudonymem 3D. Někteří jej dokonce označují za britského průkopníka používání šablon, Banksyho nejčastější techniky.

Del Naja v roce 2014 řekl časopisu Very Nearly Almost, že ho tato forma zaujala díky stencilům, které se svými nahrávkami distribuovaly anarchistické punkové kapely. Jedna konkrétní naznačuje možné spojení mezi Del Najou a Banksym. „Vzpomínám si třeba na desky Crass,“ jmenoval Del Naja jednu britskou skupinu.

Ta vydávala i fanouškovské časopisy. Jeden čtenáře instruoval, jak si vytvořit vlastní šablony na sprejování. Banksy o několik desítek let později otiskl podobné instrukce ve vlastním časopisu.

Kapela Crass vydávala časopisy pod hlavičkou nakladatelství Exitstencil Press. Banksy jeden svůj fanzin publikoval pod značkou Existencilism. Plakát od Crass se objevuje v diorámě neboli obrazové scéně znázorňující Banksyho dětský pokoj, kterou umělec vytvořil v roce 2023 pro výstavu nazvanou Cut & Run.

Podobně jako Banksy i skupina Crass odsuzovala fašismus či autoritářství a prosazovala pacifismus, feminismus nebo starost o životní prostředí.

Anarchistické symboly se v Banksyho dílech objevují často. Umělec mimo jiné finančně podporuje loď, která ve Středozemním moři pomáhá zachraňovat migranty. Plavidlo se jmenuje po Louise Michelové, jedné z nejznámějších francouzských anarchistek.

Banksy rovněž vytvořil malbu nazvanou Devolved Parliament, volně přeloženo Parlament zbavený moci, na které v Dolní sněmovně britského parlamentu místo zákonodárců zasedají šimpanzi. Je to ukázkový příklad toho, jak se výtvarník vysmívá moci.

V červnu 2018 zveřejnil Banksy na Instagramu sérii obrazů krys, jež podle šablony nasprejoval v Paříži. Město označil za „kolébku stencilového umění“. Odkazoval tím k protestům z května 1968, kdy studenti oblepili francouzskou metropoli plakáty vytvořenými pomocí sítotisku, příbuzné grafické techniky.

Banksy není první streetartový umělec pracující s motivem krysy. V 80. letech minulého století jejich podobizny po Paříži sprejoval francouzský výtvarník Xavier Prou známý jako Blek le Rat.

„Kdykoliv si řeknu, že jsem konečně vymyslel něco aspoň trochu originálního, zjistím, že Blek le Rat to udělal před 20 lety,“ konstatoval Banksy roku 2008 v interview pro Daily Mail. „Lidi říkají, že ode mě opisuje, ale já si to nemyslím,“ prohlásil v témže roce Blek o Banksym. „Já jsem starší, on mladší a jestli jsem ho inspiroval, tak fajn,“ dodal.

Tuto úvahu nyní Blek v rozhovoru pro Reuters rozvedl. „Patří nějaký nápad těm, kdo na něj jako první přišli, nebo těm, kteří s ním pracují? Já myslím, že těm druhým, jinými slovy všem,“ uvažuje.

Banksy mezi svým a Blekovým dílem spatřuje jisté podobnosti, za vzor ale dříve označil i jiného výtvarníka. V roce 2012 umístil do sekce často kladených otázek na svém webu dotaz, zda opisuje od Bleka. „Ne. Opisuju od 3Dho z Massive Attack. Ten fakt umí kreslit,“ napsal.

Jedná se samozřejmě o pseudonym Roberta Del Naji, který v roce 2014 za svůj vzor označil kapelu Crass a jehož raná díla nasprejovaná podle šablon připomínají Banksyho pozdější tvorbu.

Další možnou indicii poskytl Del Najův dlouholetý kamarád, hudební producent Goldie. Když v podcastu roku 2017 mluvil o Banksym, vyslovil jeho křestní jméno. „To nemyslím nijak zle vůči Robovi,“ řekl. „Podle mě je to úžasný umělec. Úplně obrátil svět umění vzhůru nohama.“ Výrok přiživil spekulace o tom, že Banksym by mohl být Robert Del Naja.

Frontman skupiny Massive Attack koneckonců také využívá své slávy k tomu, aby upozornil na různá politická či společenská bezpráví, podobně jako to prostřednictvím svých děl a filantropických činů dělá Banksy. Například při protestu proti americké válce v Iráku z roku 2003 byl Del Naja vyfocen s transparentem, na němž měl Banksyho obrázek usmívající se smrtky.

V rozhovoru pro televizi CBS z roku 2023 na toto téma promluvil umělcův bývalý agent Steve Lazarides. „Seděl jsem zrovna u počítače, tak jsem hned začal hledat: Rob, Robin… Jo jo. Tohle jméno často létá éterem. Robin, Robert, Robbie,“ naznačil.

„Já bych řekl, že Del Naja je o dost lepší graffiti umělec než Banksy.“ A pak: „Ano. Je to Robert Del Naja. Ale jsem to taky já a je to několik dalších lidí,“ poškádlil fanoušky, načež se rozesmál: „Tohle celé možná myslím vážně a možná taky ne.“

Kvůli podobným náznakům reportéři prostudovali Lazaridesovu dvoudílnou publikaci Banksy Captured, ve které se ohlíží za spoluprací s umělcem od konce 90. let minulého století do roku 2008. Kniha je plná zákulisních fotografií, Banksy má ale na všech zakrytou tvář. I text je plný náznaků. Mimo jiné zmiňuje čtvrt století starou epizodu, jak byl Banksy zatčen v New Yorku.

V září 2000 si galeristka Ivy Brownová postěžovala Stevu Lazaridesovi a Banksymu na svůj bytový dům. Lazarides se toho času živil jako fotograf a Brownová jej zastupovala. Sídlila na newyorském Manhattanu na adrese 675 Hudson Street, v architektonicky výrazné budově z hnědého pískovce s trojúhelníkovým půdorysem, podobným slavné výškové Flatiron Building – s tím rozdílem, že na střeše této stavby se nově skvěl billboard.

„Úplně jsem se z toho hroutila,“ vzpomíná dnes Ivy Brownová. V New Yorku právě začal zářijový týden módy a u jeho příležitosti si značka oblečení Marc Jacobs zaplatila reklamu. Na billboardu byl od hlavy nahoru vyfocen mladý muž a vedle napsaný slogan „kluci milují Marc Jacobs“.

„Přišlo mi, že to tu budovu hyzdí,“ popisuje galeristka, jak své dva hosty vzala na střechu, jako by je prosila o pomoc. „Říkala jsem jim: vždyť se na to podívejte! Jako bych jim naznačovala, že by bylo super, kdyby s tím něco udělali,“ dodává.

Následující tři dny Banksy strávil v baru naproti přes ulici. Galeristka tvrdí, že si odtamtud reklamu často prohlížel.

Banksyho billboardy dlouhodobě fascinují. Z jistého úhlu pohledu v nich vidí podobnost ke graffiti – podle něj se také jedná o výjev umístěný všem na očích bez svolení těch, kdo na něj musí koukat. „Každá reklama ve veřejném prostoru, která vám nedává na výběr, jestli ji chcete vidět, je vaše. Můžete ji vzít a celou ji předělat,“ napsal v roce 2004.

V září 2000 se Banksy právě přeorientovával z obyčejného sprejování na používání šablon, které umožňuje rychlejší práci a opakování. Ale když vylezl na střechu budovy galeristky Brownové, měl s sebou ještě obyčejný sprej. Billboard přetvořil trochu v duchu Čelistí, známého filmu režiséra Stevena Spielberga. U příležitosti výstavy Cut & Run z roku 2023 popsal Banksy scénu z tohoto snímku, která ho prý přivedla ke graffiti. Kdosi v ní zohyzdí turistický billboard s idylickým obrázkem koupající se dívky. Za ní vandal přimaluje žraločí ploutev, dívce předělá oči tak, aby to vypadalo, že má vytřeštěný výraz, a k ní připíše bublinu s nápisem „Pomoc, žralok!“

Banksy v roce 2000 podobně předělal reklamu na značku Marc Jacobs. „Aby to vypadalo, že model má divné zuby,“ napsal galerista Lazarides ve své knize. K mladíkově tváři Banksy přidělal bublinu. Jenže než do ní stihl napsat, co dotyčný říká, umělce dopadla policie.

Steve Lazarides zatčení v knize zmiňuje, ale blíže nerozvádí, kdy k němu došlo, ani kde přesně to bylo. Novinářům se nyní na základě fotografií podařilo identifikovat, o jakou budovu šlo, a podle billboardu incident datovali do září 2000. Díky tomu našli policejní záznam a soudní spis. Jejich podrobnosti dosud nikdy nebyly zveřejněny.

Podle protokolu policisté 18. září 2000 v čase 4:20 ráno zadrželi muže, který na střeše budovy na adrese 675 Hudson Street čmáral po billboardu. Neboť škoda přesahovala 1500 dolarů, v přepočtu necelých 32 tisíc korun, policie chtěla muže obvinit z trestného činu. Dotyčný ručně sepsal přiznání k přestupku výtržnictví. „17. září večer jsem popíjel s kamarády v baru. Rozhodl jsem se vtipně upravit billboard na střeše budovy na Hudson Street, kde jsem měl barvy. Po žebříku jsem vylezl k poutači, přimaloval na něj oční stíny, nová ústa a u nich bublinu,“ popsal.

Podle dokumentů byl výtržníkovi několik hodin po zatčení ustanoven obhájce. Když souhlasil s dočasným odevzdáním pasu, byl odpoledne propuštěn na svobodu.

„Dostal se ven poměrně rychle a hned mi volal,“ vzpomíná Ivy Brown. „Říká něco jako: čau zlato! Tak povídám: jak ses dostal ven tak rychle? A on: Rozhodovala to soudkyně, to víš, mrk mrk,“ tvrdí galeristka. „Došlo mi, že součástí jeho umění je i schopnost rychle se vysekat z maléru,“ dodává.

Podle soudního spisu vandal složil kauci ve výši 1500 dolarů, načež mu byl vrácen pas. Následovalo překvalifikování z trestného činu na mírnější přestupek výtržnictví. Dotyčný uhradil ještě pokutu s poplatky v celkové výši 310 dolarů a začátkem roku 2001 si odpykal pět dnů veřejně prospěšných prací, vyplývá ze záznamů. Ve formuláři o kauci trestaný jako adresu uvedl 160 E. 25th Street in New York, kde sídlí jeden z nejvýstřednějších hotelů na Manhattanu.

Banksy před zatčením strávil několik měsíců v hotelu Carlton Arms, který umělcům dlouho nabízel, že v něm mohou zdarma pobývat, pokud svůj pokoj výtvarně zkrášlí. Dle archivovaných webových stránek hotelu zde Angličan v roce 1997 vytvořil jednu nástěnnou malbu. V roce 1999 podle serveru vyzdobil celý pokoj 5B.

Maloval rukou, za použití duhových barev, a výsledek vůbec nepřipomíná jeho současnou tvorbu. Postavy mají komiksové rysy. Podle stránek hotelu se autor díla jmenoval Robin Banks, což je anglická hříčka odkazující k sousloví robbing banks, tedy vykrádání bank. Dvě slova umělec postupně zkrátil na jedno: Banksy.

Emma Houghtonová s tímto výtvarníkem v 90. letech čtyři roky chodila, „těsně předtím, než se stal Banksym“. V rozhovoru odmítla potvrdit jeho identitu nebo popsat, jak se seznámili. Tvrdí ale, že v písemné korespondenci používal různá jména, od toho rodného po „pana Bankse“ až po Banksyho. Houghtonová v roce 2024 část dokumentů vydražila za 56 tisíc liber, v přepočtu asi 1,5 milionu korun.

V době jeho pobytu se s Banksym skamarádil zaměstnanec hotelu Robert Clarke. Oba pocházeli z Bristolu, jak vysvětlil v knize, kterou o jejich přátelství sepsal. Zmiňuje v ní, že Banksy tehdy zvažoval, zda si úředně nezměnit jméno a příjmení na Robina Bankse. Clarka se reportérům nyní nepodařilo znovu kontaktovat.

Když byl v roce 2000 zatčen, newyorská policie Banksyho neznala, dosvědčuje Steve Mona, tehdejší poručík 75členného sboru potírajícího vandalismus ve městě. Strážci zákona netušili, že dopadli Banksyho, který teprve čerstvě začal používat slavný pseudonym a styl, který ho proslavil až v následujících letech, vysvětluje policista, jenž je dnes už v důchodu.

Jméno uvedené pod ručně sepsaným přiznáním vandala však zpětně nabývá na významu. Mužem, který v roce 2000 poškodil billboard v New Yorku, nebyl Robert Del Naja. Byl jím Robin Gunningham.

Dosvědčuje to nejen podpis. Stejné jméno se v souvislosti se zadržením vícekrát objevuje v policejním protokolu a také soudním spisu.

Nedělník Mail on Sunday měl tedy v roce 2008 pravdu, když napsal, že Banksym je Robin Gunningham. Zpětně viděno se mu zůstat v anonymitě nepodařilo už roku 2000, kdy byl zadržen. Dokumenty o zatčení, odhalující jeho skutečné jméno, existovaly celou dobu. Kniha jeho bývalého agenta Lazaridese však vyšla až v roce 2019. A teprve fotografie s dodatečnými podrobnostmi o tomto incidentu nyní umožnily všechny indicie pospojovat.

Zbývalo rozluštit, jak jde ztotožnění Banksyho s Robinem Gunninghamem dohromady s tím, co je známo o umělcově návštěvě Ukrajiny.

Když se reportéři ptali zdrojů z imigračních úřadů, bylo jim řečeno, že žádný Gunningham na ukrajinské území nevstoupil. S kým tedy Robert Del Naja přijel sprejovat, když ne s Gunninghamem?

A pak si novináři vybavili detail z knihy Seven Years with Banksy o umělcově pobytu v hotelu Carlton Arms – tedy že Banksy zvažoval, zda si nezměnit jméno a příjmení.

V letech následujících po newyorském zatčení se Banksy stal celosvětovým fenoménem. Jeho díla se objevovala na každém kroku. Nikdo nevěděl, kdo se pod pseudonymem skrývá, a mnozí toužili to zjistit.

V roce 2004 nechybělo málo a Banksy o anonymitu přišel po střetu s jamajským fotografem Peterem Deanem Rickardsem.

Sprejer tehdy podepsal smlouvu s nahrávací společností Wall of Sound, podle níž měl vytvářet grafické návrhy pro obaly desek. Firma ho dala dohromady s Rickardsem, s nímž se Banksy setkal v jamajském Kingstonu. Ale vzájemně si ani trochu nesedli.

„Rozhodně neschvalujeme lidi jako Banksyho, kteří na obhajobu svého umění chrlí nejrůznější pseudohumanitární kecy,“ napsal Rickards v později smazaném příspěvku na svých webových stránkách. Výtvarníkovi vzkázal, že by si měl vyndat hlavu „zastrčenou neuvěřitelně hluboko v té své venkovské p*deli“ a obvinil ho z přetvářky.

Rickards v příspěvku neprozradil, jak se Banksy jmenuje. Ale zveřejnil 21 fotografií z jejich spolupráce v Jamajce, z nichž na 14 je výtvarníkovi z různých úhlů vidět do tváře. V červenci 2004 jednu fotografii přetiskl deník Evening Standard. Doprovodil ji tvrzením, že Banksy byl „konečně odhalen“. Jenže list neznal výtvarníkovo skutečné jméno, a tak panovaly pochyby, zda jej obrázek skutečně zachycuje. Tím spíš, že Banksyho agent Lazarides pravost fotografie ihned dementoval se slovy, že se jedná „o někoho jiného“.

Agentura Reuters se nyní Lazaridese zeptala, proč to řekl. Odpověděl, že zřejmě jen mluvil s reportérem Evening Standardu a fotku ve skutečnosti neviděl.

Rickards zemřel v roce 2014. Není známo, co přesně způsobilo jeho roztržku s Banksym, ale fotografie mluví jasně. Reportéři je srovnali se snímky z Lazaridesovy knihy, na nichž má Banksy zakrytou tvář, a také se záběry z různých interview, jež Banksy vždy se schovaným obličejem poskytl okolo přelomu tisíciletí. Ze srovnání jasně vyplývá, že Rickards opravdu vyfotil Banksyho.

Umělec tou dobou často nosil náramek a hodinky na levé ruce. Měl hnědé, rozcuchané vlasy, brýle a náušnici v levém uchu. Rickards i Lazarides shodně zachytili také výrazné tetování na Banksyho levém předloktí.

Rickardsovu fotografii v roce 2008 znovu otiskl Mail on Sunday, když pátral po Banksyho identitě. Právě tento nedělník jako první napsal, že Banksy se jmenuje Robin Gunningham, pochází z anglického Bristolu, narodil se roku 1973 a absolvoval střední školu Bristol Cathedral School.

Dochované kopie studentského časopisu The Cathedralian obsahují několik zmínek o Gunninghamovi, včetně komiksového stripu, jejž vytvořil, když mu bylo zhruba 11 let.

Gunningham za svou výtvarnou tvorbu dostal školní cenu a podle časopisu měl herecký i sportovní talent. Ve studentské divadelní inscenaci se „výrazně zapsal na jevišti“ a jako brankář školního týmu pozemního hokeje zaujal „fantastickými zákroky“. Oba charakterové rysy, hbitost a umělecké nadání, Gunningham později rozvedl v personě Banksyho.

Mail on Sunday výsledky svého pátrání zveřejnil v roce 2008 – a překvapivě na ně nikdo nenavázal. V britských úředních záznamech se reportérům ani nyní nepodařilo dohledat o dotyčném žádné další zmínky. Jako by tou dobou přestal existovat.

Novináři však už začínali tušit, proč se jim nedaří najít jakýkoliv důkaz o Gunninghamově cestě na Ukrajinu. Teorii si ověřili poté, co se koncem loňského roku spojili se Stevem Lazaridesem a ten jim řekl, že pátrají po duchovi.

„Žádný Robin Gunningham už neexistuje,“ sdělil reportérům, když se ho na toto jméno zeptali. „Tohle jméno jsem zabil před mnoha lety. Pátrání po něm vede do slepé uličky. Takhle ho živého nikdy nenajdete,“ vzkázal.

Banksy se na začátku uchýlil k anonymitě, aby ho nedopadli policisté, vysvětluje Lazarides. Ale to, že musí tajit své jméno, pro něj postupně začalo být čím dál náročnější. Ke konci jejich spolupráce Lazarides tvrdí, že minimálně polovinu času věnoval tomu, aby nebyla prozrazena Banksyho totožnost. „Jestli chcete znát můj upřímný názor, tak to začalo jako dobrý vtip a postupně se z toho stala trochu nemoc,“ hodnotí Lazarides.

V roce 2008 se „po vzájemné dohodě“ rozhodli jít každý jinou cestou. Jednou z posledních věcí, které pro něj Lazarides zařídil, bylo, že mu na úřadě nechal změnit jméno a příjmení. Robin Gunningham se přejmenoval tak, aby ho nikdo nikdy nedohledal.

„Nevím už, čí to byl nápad, ale vím jistě, že jsem to vyřizoval já,“ vzpomíná Lazarides. Jak zní Banksyho nové jméno, odmítá prozradit. „Slíbil jsem mu, že to neřeknu, a slovo dodržím,“ vysvětluje.

Lazarides naznačil, že nové jméno Robina Gunninghama nemá žádný skrytý význam, není to hříčka, ani není ničím jiným zajímavé. „Je úplně obyčejné,“ sdělil pouze.

Tato neopatrná poznámka se ukázala být cenná. A reportérům se propojila s další teorií ohledně identity druhého sprejera, jenž s Robertem Del Najou přijel na Ukrajinu.

Novináři v průběhu pátrání sestavili dlouhý seznam Banksyho výroků, firem s ním spojených, útržků z jeho knih či článků, které o něm vyšly. Když tato data porovnali s veřejně dostupnými záznamy, dopátrali se jména, o němž jsou přesvědčeni, že jej Banksy přijal. Je to jedno z nejčastějších jmen ve Velké Británii, tak běžné, že umělci umožňuje zůstat stranou zájmu.

Ačkoliv jsou dokumenty veřejně přístupné, agentura Reuters se rozhodla neuvést, na základě kterých ke zjištění došla. Cílem je minimalizovat pravděpodobnost, že bude prozrazena Banksyho adresa a další detaily z jeho soukromí. Reportéři pracovali mimo jiné s majetkovými záznamy, v nichž se objevila změna jména u příbuzného, a údaji z obchodního rejstříku, kam Banksyho bývalý účetní nechal zapsat změnu. Jednalo se o firmu, jejímiž jedinými akcionáři byli tentýž příbuzný a Banksy pod svým novým jménem.

V této fázi už reportéři věděli, že do ukrajinské Horenky přijel Robert Del Naja, a měli potvrzeno od svědků, že tento hudebník nasprejoval Banksyho dílo ještě s druhým mužem. Zároveň neexistoval důkaz o tom, že by na Ukrajinu společně s Del Najou přicestoval někdo, kdo se jmenuje Gunningham. Ale co to druhé jméno, které reportéři našli v majetkovém záznamu a obchodním rejstříku?

To jméno zní David Jones a u britských mužů je jedním z nejčastějších. Například v roce 2017 žilo ve Velké Británii zhruba 6000 občanů jménem David Jones, uvádí společnost GBG, jež se zabývá analýzou dat týkajících se identity. David Jones je v neposlední řadě skutečné jméno hudebníka Davida Bowieho, jehož alter ego zvané Ziggy Stardust svého času inspirovalo Banksyho portrét královny Alžběty.

28. října 2022 s fotografem Gilesem Duleyem a hudebníkem Robertem Del Najou přijel na Ukrajinu muž jménem David Jones, potvrzuje zdroj blízký imigračním úřadům. Reportérům sdělil i datum narození uvedené v Jonesově občanském průkazu. Shoduje se s datem narození Robina Gunninghama.

Podle zdroje Jones odcestoval z Ukrajiny 2. listopadu 2022, ve stejný den, kdy odjel Robert Del Naja.

Banksy se tedy narodil jako Robin Gunningham, ale později se přejmenoval na Davida Jonese. Zda toto jméno používá doteď, není známo.

Banksy tedy není Robert del Naja, jeho někdejší vzor z graffiti scény a frontman kapely, jejíž koncert spojený s klimatickým apelem v roce 2024 vidělo v Bristolu více než 30 tisíc fanoušků. Byť Del Naja umělci minimálně v jednom případě tajně pomohl nasprejovat dílo podepsané Banksym.

Přesto se i Banksy stal hvězdou. Dokazuje to epizoda z divoké aukce londýnského domu Sotheby's v roce 2018, kde se výtvarníkova slavná Dívka s balonkem prodala za 1,4 milionu dolarů, v přepočtu asi 30 milionů korun. Sotva ale licitátor úderem kladívka ukončil dražbu, plátno samo od sebe sjelo pod rám a prošlo skartovačkou, která ho částečně znehodnotila. Banksy zařízení tajně zabudoval do rámu. Napůl zničený obraz byl o tři roky později znovu vydražen pod názvem Láska je v koši za přibližně 25 milionů dolarů, asi 554 milionů korun.

Obchodník s uměním Robert Casterline na aukci byl a pamatuje si, jak skartovačka začala pípat. Vytáhl mobilní telefon, aby to zachytil.

„Bohužel přede mnou stál jeden člověk, který mi zakryl výhled,“ vzpomíná. Muž vypadal výstředně, měl širokou šálu a brýle s tlustými obroučky. Překvapivě ale nesledoval, jak dílo prochází skartovačkou. Díval se opačným směrem – na reakci davu.

Když si Casterline později prohlížel své fotky, všiml si, že muž má v obroučkách od brýlí zabudovanou malou kameru. Banksy následně na sociálních sítích skutečně zveřejnil video z aukce, včetně záběrů užaslého publika.

Když mu teď reportéři předložili fotografii Robina Gunninghama z roku 2004, Casterline si je „docela jistý“, že jde o téhož muže, který jen od té doby trochu přibral na váze a zestárnul.

Casterline fotografie z aukce nesmazal. Uchovává je však v soukromí a novinářům poslal pouze drobný výřez mužových brýlí. Dodal k tomu totéž, co už roky říkají lidé z kruhu umělcových přátel, spolupracovníků, sběratelů či kritiků: „Přece neprozradím Banksyho.“

Článek napsali Simon Gardner na Ukrajině a v Londýně, James Pearson v Londýně a Blake Morrison v New Yorku. Na textu se dále podíleli Anton Zverev, Filipp Lebeděv, Chris Kirkham a zesnulý Ryan Evans. Editovali Blake Morrison a Michael Williams. Překlad obstaraly Seznam Zprávy se svolením agentury Reuters, mezititulky a popisky fotogalerií jsou redakční.