Hlavní obsah

Knihy pod stromeček: výpravná Toyen, vlakový Rudiš a román pro táty i dcery

Foto: Seznam Zprávy

Vyberte si z nabídky knížek pod stromeček.

Reklama

Výborný román Rachel Cusk o zdánlivě nenápadných mezilidských setkáních, Evropa pohledem z vlakového okénka nebo slavný Ian McEwan v nejlepší formě. Nabízíme knihy, které dát vašim blízkým pod stromeček.

Článek

Chvíli to vypadalo, že britský spisovatel Ian McEwan má své nejlepší knihy za sebou. Hodiny, které právě vyšly v nakladatelství Odeon, naznačují opak.

V první várce knižních tipů pod stromeček najdete také majestátně vypadající publikaci o malířce Toyen nebo prózu o tom, jestli si navzdory neporozumění dokážeme udržet mezigenerační blízkost.

Vyberte si?

Rachel Cusk – Obrys (Nakladatelství Lidové noviny)

Vcelku nenápadná, útlá knížka, jejíž obálka napovídá, že se odehrává v létě u moře, může pod stromečkem působit docela zvláštně. Uvnitř se ale skrývá jeden z nejzajímavějších literárních zážitků roku. Kanadská spisovatelka v Obrysu vyráží na literární rezidenci do řeckých Athén a nejspíš zažívá to, co většina lidí, když se ocitnou v cizím prostředí. Svět jako by se nepatrně zvedl, všechno je intenzivnější a zajímavější. Možná i proto, že má člověk najednou čas všímat si zdánlivě nedůležitých věcí. Vůní ve vzduchu, ale i příběhů, které s vámi sdílí náhodní známí, ať už jsou to spolucestující v letadle, nebo studenti tvůrčího psaní. Zatímco běžně nám jdou tyhle historky jedním uchem dovnitř a druhým ven, Cusk je pečlivě odposlouchává, dokáže v nich zachytit něco tak přesného a pravdivého, až to člověku na chvilku vyrazí dech. Ale jenom jemně. Jako nečekaná vlna v klidném moři.

Koho potěší: Poeticky založené čtenáře.

Jaroslav Rudiš – Návod k použití železnice (Labyrint)

„Evropa je nekonečná. Nekonečná je Evropa. Za celý železniční život nestihnete projet všechny trasy, všude vystoupit, něco sníst, vypít pivo v každé nádražní hospodě. I když vlaky milujete, jako je milují železniční lidé,“ píše Jaroslav Rudiš v knize, která v jistém směru působí jako středobod jeho dosavadní tvorby. Vlaky i koleje v jeho románech vždycky hrály důležitou roli, stejně tak střední Evropa se svou porůznu poschovávanou historií a jejími nekonečnými souvislostmi. V Návodu k použití železnice se Rudiš rozhodl své nejoblíbenější životní vášni konečně věnovat hlavní roli. Výsledkem je cestopis, ve kterém zavítáte do všech koutů Evropy – od Laponska až po Sicílii, ovšem uvidíte z nich hlavně nádražní haly. Návod k použití železnice je přeplněný informacemi o náklonech tras a inženýrských provedeních stanic. Není to nuda, naopak: vždyť trávíte čas s někým vášnivě zaujatým pro věc.

Koho potěší: Rodinného šotouše či milovníka historie.

Ian McEwan – Hodiny (Odeon)

Roland se ocitá v prapodivné situaci. Před pár dny ho opustila žena a on zůstal sám s několikaměsíčním batoletem na krku. V noci nemůže spát, protože se mu na mysl vrací neodkladná vzpomínka na jeho vlastní dětství: hodina klavíru, při níž ho učitelka políbila na rty a vzkázala mu, že odteď bude chodit na lekce k někomu jinému.

Čtenář tráví Hodiny hluboko uvnitř Rolandovy hlavy. Na 500 stranách postupně odkrývá zabarikádovanou paměť jak McEwanova hrdiny, tak i světa kolem něj. Brzy zjistí, že vzpomínky jsou vždycky komplikovanější, než se na první pohled zdálo. Ať už ty z lekcí klavíru, nebo ty na zmizelou partnerku. McEwan se v Hodinách vrací do formy, s níž napsal své nejlepší romány – od Betonové zahrady až po Pokání.

Koho potěší: Čtenáře hladového po pořádném románu.

Andrea Sedláčková – Toyen: První dáma surrealismu (Prostor)

Výhoda pětisetstránkové publikace o jedné z nejvýznamnějších malířek naší historie je zřejmá na první pohled: je to skvělý dárek. Poctivá pevná vazba, kvalitní papír, celkem logicky spousta doprovodného obrazového materiálu. A pak text: spisovatelka a dokumentaristka Andrea Sedláčková, před dvěma lety oceněná francouzským Řádem umění a literatury, malířčin život pečlivě propátrala a vypráví o něm erudovaně a s velikým zaujetím. A přitom se jí daří nesmýt nic z malířčiny aury. Toyen i v práci Andrey Sedláčkové zůstává malířským přízrakem.

Koho potěší: Kohokoli, kdo si rád čte v křesle (tohle do tramvaje neberte).

Naomi Kleinová – Tím se všechno mění (Host)

V originálním znění vyšla obří publikace Naomi Kleinové o vztahu změny klimatu a kapitalismu už před téměř 10 lety. To by se v jiných ohledech mohlo zdát jako krátká doba, ne tak v případě politiky nebo klimatické krize, o jejíchž budoucích dopadech se každý týden dozvídáme něco víc (a horšího). Publikaci Tím se všechno mění lze brát jako jeden ze základních kamenů klimatické literatury. Na téměř 700 stranách Kleinová kombinuje reportážní psaní s analýzami a vysvětluje, že z měnícího se klimatu se nedostaneme zázračným vynálezem, ale revizí celého systému, v němž žijeme.

Pokud chcete obdarovat pokročilejšího čtenáře, kterého klimatická změna zajímá v českém kontextu, nabízí se kniha Vojtěcha Pecky – Továrna na lži. Reportáž o tom, jak se u nás vyrábějí klimatické dezinformace.

Koho potěší: Čtenáře, který se zajímá o klima a jen tak nepropadne skepsi.

Michal Kašpárek – Fosilie (Paseka)

A když už jsme u klimatické změny, nabízí se doporučit i nedávno vydaný román novináře Michala Kašpárka (rozhovor s autorem si můžete přečíst nebo poslechnout zde). Fosilie je pokus, který v české literatuře vlastně nemá moc obdoby. Zatímco historických románů tu máme spoustu, o komunismu nebo druhé světové válce jsme převyprávěli snad všechno možné, málokdy jsme schopní podívat se s podobným odstupem na přítomnost. Kašpárek ve svém románu sleduje dnešní dobu pohledem tří generací – dědečka, otce a dcery. A sleduje nejen zvětšující se propasti mezilidských vztahů, ale všímá si nenápadných pokusů všech postav o sblížení. Můžeme si rozumět, i když se neshodneme na tom, co je dobré pro tuhle planetu? Na tom, jak bude vypadat budoucnost a co symbolizovala naše minulost?

Na Fosilii je skvělé, že si ji o svátcích mohou přečíst prarodiče, rodiče i dospívající děti a společně pak nad ní vést debaty. Vlastně se to vyloženě nabízí.

Koho potěší: Všechny dcery, všechny otce, všechny dědečky. A to i přesto, že budou možná u čtení občas nesouhlasně prskat.

Reklama

Doporučované