Emotivní návrat Linkin Park na Rock for People vyšel

Američtí Linkin Park do Česka naposledy zavítali v červnu 2017. Na dnes již neexistujícím festivalu Aerodrome na pražském Letišti Letňany vystoupili s bývalým frontmanem Chesterem Benningtonem pouhých několik týdnů před tím, než si vzal život. Nyní se vrátili symbolicky na měsíc přesně – tentokrát ovšem s novou zpěvačkou Emily Armstrong a také bubeníkem Colinem Brittainem, který za bicí soupravou nahradil Roba Bourdona.

Královéhradecký Rock for People se stal druhou zastávkou na jejich letním evropském turné. Jednodenní vstupenky na sobotu byly už zkraje roku beznadějně vyprodané, což jenom potvrdilo, že je teď o hvězdy žánru nu metal z Los Angeles enormní zájem. Kdo se v sobotu chtěl dostat do předních řad, musel k hlavnímu pódiu vyrazit se značným předstihem. Půl hodiny před plánovaným startem už byl dav prakticky neprůchozí.

S blížící se půl desátou večer se na obrazovkách objevuje odpočet. Mezi lidmi to zašumí napětím. Pak se časomíra konečně dostává na nulu a Linkin Park vchází na scénu. Jejich loňská novinka se ostatně jmenuje From Zero – tedy od nuly. Hned zkraje devadesátiminutového setu se za nadšených ovací obecenstva vrací k jedné ze svých nejslavnějších desek Meteora.

„Chci se vyléčit, chci cítit všechno, co jsem si odmítal přiznat. Chci se zbavit bolesti, kterou jsem tak dlouho cítil,“ zpívají fanoušci s kapelou sborově refrén songu Somewhere I Belong. Na Chestera Benningtona sice šestičlenná sestava v průběhu večera nahlas nevzpomíná, už slovy úvodní skladby však mezi řádky naznačuje, že na něj stále myslí a že ozdravný proces, jímž si po jeho odchodu musela projít, právě míří do cíle.

Je znát, že Emily Armstrong ke starším písním přistupuje s velkým respektem a zpočátku snad i bázní. Zatímco mozek kapely Mike Shinoda okamžitě podléhá kolektivní euforii a s klukovským úsměvem bezprostředně přeskakuje mezi rapováním, hraním na kytaru i klávesy a zpěvem, nová vokalistka jen soustředěně stojí u mikrofonu a dává si pozor na každý tón. Tréma z ní trochu opadává, až když se může při Lying from You poprvé naplno položit do řevu.

Bennington si už v pozdějších letech musel hlasivky šetřit, jeho nástupkyně ovšem s přehledem zvládá i náročnější party, při nichž šel bývalý zpěvák v křiku až nadoraz. Dokazuje to také při singlu From the Inside, jehož klip plný pouličních nepokojů se mimochodem natáčel v Praze. Stejně jako video k hitu Numb, v němž lze zahlédnout Karlův most i Gymnázium Jana Keplera. Zamrzí, že Emily Armstrong ani Mike Shinoda nejsou nejdřív zcela dokonale nazvučení a jejich zpěvy se ztrácí pod vrstvami nástrojů. Technické nedostatky se však naštěstí brzy daří vyřešit.

Návrat v obměněné sestavě kapela dlouho držela v tajnosti, oznámila ho teprve loni v září. Ředitel festivalu Michal Thomes už tehdy věděl, že se Linkin Park v rámci comebackového turné zastaví také v Hradci Králové. Na pokyn jejich managementu však musel účast nejdražších hvězd v historii Rock for People držet až do listopadu pod pokličkou.

Ulovit se je snažil od roku 2008, kdy se seznámil s jejich agentem. Organizátoři museli podle Thomese prokázat, že areál, kde se akce koná, je na vystoupení skupiny patřičně vybavený. Minulý ročník agenturu přesvědčil, a tak pořadatelé v únoru dostali zprávu, že se k obnovení formace pomalu schyluje, a v červenci už se blížilo uzavření dohody. Cena za Linkin Park se dle odhadů pohybovala v desítkách milionů korun.

Kapela si od vzniku na přelomu milénia vybudovala mimořádně věrnou komunitu. Nebylo tedy pochyb, že se mezi fanoušky bude i po sedmileté pauze těšit ohromné pozornosti. Zároveň však byla neodmyslitelně spjatá s původním zpěvákem. Jeho hlas dokázal nezaměnitelně vyjádřit vzdor i zranitelnost. Uměl být ohlušující i konejšivý.

Emily Armstrong se tak ocitla pod drobnohledem přísných kritiků, kteří ji s jejím předchůdcem nevyhnutelně srovnávali. Po prvním, živě streamovaném koncertu v nové sestavě, který kapela odehrála vloni 11. září v domovském Los Angeles, byli vůči jejímu vokálnímu rejstříku mnozí skeptičtí. Pochybnosti měl i Michal Thomes. „Připadalo mi, že se Emily do chrapláku velmi nutí, takže mi to nejdřív nebylo tak příjemné,“ připustil pro Deník N. Při jednání s agentem údajně ani netušil, kdo za mikrofonem bude.

Při sobotním vystoupení nicméně prvotní skepse mizí. „Nejtěžší část konce je začít nanovo,“ rapuje Shinoda příznačně při skladbě Waiting for the End, zatímco se Emily Armstrong ve slokách přesvědčivě pouští také do jemnějších poloh. V těch se projevuje i během písně Lost, jež vznikla při nahrávání alba Meteora, ale vydání se dočkala až po dvou dekádách. Zahajuje ji akustické intro pouze s pianem, teprve poté se přidávají další nástroje.

„Jsem ztracen ve vzpomínkách, žiju za svou vlastní iluzí. Ztratil jsem veškerou svou důstojnost, žiju ve svém vlastním zmatku,“ zpívá Emily Armstrong další z refrénů, v němž Chester Bennington zachycoval svůj vnitřní zápas. Jako by byl s kapelou duchem stále přítomen, byť jej už ostatní členové zjevně nemají potřebu připomínat v srdceryvných proslovech.

Slovy koneckonců muzikanti v Hradci Králové šetří. Ani se šik věrných příznivců nepokouší hecovat. Nechávají se jen unášet radostí ze společného hraní a z toho, že ji s nimi posluchači sdílí. Tvorba Linkin Park u většiny přítomných očividně vyvolává tak silné „flashbacky“ z dospívání, že nepotřebuje jakýkoli komentář. Zvlášť při trojici hitů Numb, In the End a Faint si fanoušci bez obtíží vybavují snad každé slovo. Mike Shinoda i Emily Armstrong se tak po molu vydávají k lidem a obracejí mikrofony do davu.

Když Linkin Park v roce 2000 přišli s debutem Hybrid Theory, bylo zpěvačce 14 let. Zasáhl ji tedy v období teenagerské revolty, kdy jejich rap-metalové hity s texty o depresích, samotě či pocitech nedostatečnosti zásadně formovaly také mnoho dalších. „Nejvíc jsem propadla songu One Step Closer. Díky němu jsem si uvědomila, že bych jednou také chtěla takhle křičet. Ta deska pro mě byla vším. Poslouchala jsem ji pořád, ať už jsem zrovna jezdila na skejtu, nebo pogovala na večírku,“ vzpomíná Emily Armstrong v rozhovoru pro magazín Billboard.

Loňské album From Zero, které se svými idoly z období puberty natočila, se první nahrávce v lecčems podobá. I na něm se mísí syrová energie s melodickými refrény, tvrdost s jemností. Zároveň však nejde o žádnou vyčpělou nostalgii. Svědčí o tom úspěch čerstvých singlů The Emptiness Machine nebo Heavy Is the Crown, které se na streamovací službě Spotify se stamiliony přehrání směle zařadily po bok časem prověřených hitů.

Oba zaznívají také na Rock for People, stejně jako zatím poslední singl Up From the Bottom, o němž kapela směle prohlásila, že jde o vůbec nejlepší věc, kterou natočila. Jakkoli je výrok přehnaný, v porovnání se staršími kusy nijak nezaostává. Neméně osvěžující je další z novinek – atmosférická, pomalu gradující Overflow. Hudebníci ji uvozují úryvkem z písně God Only Knows od kapely Beach Boys, aby uctili památku před pár dny zesnulého zpěváka Briana Wilsona.

Práce na nové tvorbě začala nesměle. Rapper Mike Shinoda, baskytarista Dave Farrell, kytarista Brad Delson a DJ Joe Hahn se scházeli ve studiu, kam si zvali různé vokalisty a zkoušeli, s kým vznikne vzájemná synergie. Nikdo z kandidátů přitom o ostatních nevěděl. Až když muzikantům pod rukama pomalu vznikaly skladby s identitou starší tvorby, začali o nich uvažovat jako o comebackovém materiálu Linkin Park. „Pochopili jsme, že by bylo zavádějící a vlastně i zbabělé tomu říkat jakkoli jinak,“ přiznává pro Billboard Mike Shinoda.

Podle něj s Emily Armstrong a Colinem Brittainem měli ve studiu „ten správný pocit“, proto věřili, že si novou sestavu před fanoušky obhájí. „I kdyby nám po poslechu alba řekli, že nic horšího neslyšeli, a všichni se od nás odvrátili, nepřipadali bychom si jako úplní pitomci. Pořád bychom totiž věděli, že nám to při nahrávání společně fungovalo a že jsme si to užili, byť se deska nepovedla,“ vyzdvihuje frontman v rozhovoru pro magazín Alternative Press.

Oceňuje, že Emily Armstrong do tvůrčího procesu vnesla víc intuice, a vyvážila tak jeho sklony k analytičnosti. „Emily dovede vypnout mentální filtr, vypouštět slova a tóny, aniž by o nich přemýšlela. Přichází s nápady, které jsou divné, ale zároveň cool. Ať už se jedná o texty, nebo hlasový projev,“ pochvaluje si Shinoda. „Na začátku jsem o tom také příliš přemýšlela. Je to nevyhnutelné, když se přidáte ke kapele s takovým odkazem. Dost mě to děsilo. Pak jsem se ale nechala vést jen přítomným okamžikem,“ dodává zpěvačka.

V Hradci Králové stále působí mnohem sebejistěji právě při skladbách, které už s Linkin Park sama nahrála, což je ale vzhledem k vysoké laťce nastavené Chesterem Benningtonem pochopitelné. „O tohle sis říkal,“ noří se do hrdelního řevu při energickém singlu Heavy Is the Crown. To už po pódiu pobíhá stejně uvolněně jako Shinoda. Těsně před závěrem koncertu se pak neplánovaně ujímá role kadeřnice.

Všimne si totiž dlouhovlasého fanouška, který si s sebou vzal transparent s nápisem: „Emily, ostříhej mě.“ Kapela ho vyzývá, aby přišel blíž, zpěvačka dostává do ruky holicí strojek a bujná kštice vmžiku mizí. Jenom na odvážlivcově temeni zůstávají zbytky porostu, tak trochu v duchu nechvalně známého účesu, jemuž se přezdívá „vpředu byznys, vzadu party“. „Musím ti tam něco nechat, ať můžeš jít ještě pařit,“ směje se zpěvačka.

Úplný vrchol koncertu pak tvoří hit Bleed It Out, s nímž kapela zakončovala sety ještě v dobách Chestera Benningtona. „Krvácím, kopu hlouběji, jen abych to mohl odhodit,“ nese se areálem královéhradeckého letiště dokola opakovaná mantra z refrénu. Když se potom Linkin Park s publikem loučí, přilétá na molo zničehonic bílá podprsenka s logem kapely. Baskytarista Farrell ji se smíchem zvedne a přiloží ji na hruď překvapenému Shinodovi. Vtipnější závěr si fanoušci přát nemohli.