Článek
Přehlídku nazvanou Umění Asie napříč prostorem a časem může veřejnost navštívit od minulého týdne. Přípravy trvaly bezmála deset let, výsledek zabírá 24 historických sálů ve dvou patrech. Lidé zde uvidí umění z Japonska, Koreje, Číny, Tibetu, jižní a jihovýchodní Asie či islámské kulturní oblasti.
„Vystavená díla vznikala v průběhu 5000 let,“ řekla minulý týden při představení projektu Markéta Hánová, hlavní kurátorka a ředitelka galerijní Sbírky asijského umění. „Expozice není řazená chronologicky, ale tematicky. Zajímal nás především vztah českých zemí k asijskému umění a jak se u nás formovala tradice sběratelství, která sahá až na přelom 16. a 17. století a de facto přetrvává dodnes,“ dodala.
První část expozice ukazuje, jak se Středoevropané poprvé setkali s asijským či islámským světem. Připomíná, kterak světové výstavy v Paříži a Vídni reflektované mimo jiné spisovateli jako Janem Nerudou vyvolaly v 19. století zvýšenou poptávku po japonském zboží, stejně jako pražské obchody se zbožím z „Orientu“ typu Maison Staněk na dnešní Národní třídě nebo takzvané orientální salony v zámeckých a palácových interiérech. „Druhá část expozice pak představuje výběr těch nejzajímavějších exponátů,“ doplňuje Hánová.
Nejvzácnější artefakty pocházejí z 15. století, jsou jimi čínská porcelánová mísa z období dynastie Ming a perský rukopis Koránu. Lidé uvidí také čínskou keramickou zásobnici z třetího tisíciletí před naším letopočtem, starověké čínské bronzy, zenové obrazy, moderní japonskou kaligrafii nebo korejskou či tureckou keramiku.
„Každá místnost je pojata tematicky a díky architektonickému řešení, scénické instalaci a audiovizuálním prvkům návštěvníkům zprostředkuje prostředí a kulturní kontext, ve kterém tato díla vznikala,“ poznamenává Markéta Hánová.
Kurátorka galerijních islámských sbírek Kristýna Rendlová říká, že se výklad pokusila oprostit od dřívější nadřazenosti evropské křesťanské civilizace nad ostatními kulturami. Takzvaný orientalismus vytvářel nepřesné a stereotypní představy o „kulturně a průmyslově zaostalém“ asijském či islámském světě a sloužil k prosazování koloniálních zájmů evropských mocností včetně Rakouska-Uherska, vysvětluje jedna z informačních tabulí v expozici.
V českých zemích se tento typ umění sbíral od 16. století, kdy se některé předměty asijské a islámské provenience objevily například v takzvané kunstkomoře císaře Rudolfa II. na Pražském hradě.
Národní galerie první díla z asijských či islámských kultur získala do své kolekce až ve 30. letech minulého století díky Vincenci Kramářovi. Nejstarší předměty má díky sběratelům Joeu Hlouchovi a Josefu Martínkovi, nejvzácnější exponáty pak poskytl průmyslník, sběratel a mecenáš Vojtěch Lanna. Uměleckoprůmyslovému museu například prodal iluminovaný perský rukopis Koránu z roku 1462.
Rukopis Koránu, Írán, 1462, inkoust, barvy a zlato na papíře, tlačená kůže.
Mnohá díla musela nyní galerie zrestaurovat, aby je mohla vystavit. Exponáty z různých materiálů v průběhu půldruhého roku ošetřilo více než 20 odborníků. Na výzkumu obsahu tibetských soch pomocí nejmodernější metody neutronové tomografie se podílela Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská Českého vysokého učení technického v Praze.
Textilní díla a práce na papíře budou pracovníci galerie v expozici pravidelně obměňovat. Audioprůvodce novou expozicí načetli herci Pavla Beretová, David Matásek a Šimon Krupa.
Oddělení orientálního umění zřídila Národní galerie v roce 1951. Sbírka asijského umění dnes čítá přes 13 tisíc předmětů, v Salmovském paláci jsou tak nyní vystavena jen zhruba čtyři procenta. Pět exponátů zapůjčilo Náprstkovo muzeum. Dříve byla část sbírky umístěna na zámku Zbraslav, později v paláci Kinských a naposledy ve Veletržním paláci.
Salmovský palác se veřejnosti otevřel po dvou letech, naposledy do léta 2023 zde byly k vidění japonské zenové obrazy ze sbírky Kaeru-an, kterou galerii věnoval nizozemský sběratel Felix Hess. Stálé expozice věnované starým mistrům lze na Hradčanském náměstí navštívit ve Schwarzenberském a Šternberském paláci.
