Nebojte se masturbace. Je to základ moderního světa, ukazuje kniha

Masturbace: dokonalý balanc mezi rozkoší a ponížením. V češtině vyšla kniha, která mapuje kulturní historii autoerotiky. Jmenuje se Samotářský sex, má přes čtyři sta stran a cituje se v ní z Rousseaua i Freuda. Dvacet let starou publikaci amerického akademika Thomase W. Laqueura z univerzity v kalifornském Berkeley už před lety recenzent v Guardianu popsal jako mimořádně suchopárnou knihu.

Moc vzrušující čtení to vážně není, místo peprných scén se tu setkáte se spoustou poznámek pod čarou a často se opakujících tezí. Přesto se autorovi nedá upřít, že o jedné z nejzásadnějších sexuálních praktik lidstva přemýšlí celkem originálně. Masturbaci totiž bere jako základní kámen kultury moderního člověka.

Samotářský sex, jak ho známe dnes, Laqueur datuje do doby raných románů Daniela Defoea, prvních krachů na burze a narození Jean-Jacquese Rousseaua. Zrod moderního pojetí masturbace, jednoho z nejlepších vynálezů osvícenství, lze ale přesně určit hlavně díky děsivému traktátu Onanie aneb Ohavný hřích sebeprznění… (celý název tu citovat nebudu, ať zbytečně nezdržuji). Ten vyšel kolem roku 1712 v Londýně a jeho autor, v anonymitě se skrývající šarlatán Samuel-Auguste Tissot, varoval před masturbací jako proviněním, které nese nespočet závažných zdravotních následků – od tuberkulózy až po slepotu. Zdrcení a vyděšení čtenáři Onanie si spolu s traktátem mohli zakoupit léčivý elixír. Z pobuřující publikace se stal hit. Jenže masturbaci stejně nedokázala zastavit.

Lidi jako Tissot děsily autoerotické praktiky hlavně proto, že osvobozovaly. Byla to „nejdemokratičtější a nejdostupnější nepřirozená praktika“, píše se v Samotářském sexu. Masturbace oddělovala jednotlivce od masy, vracela mu jeho vlastní já jako dárek s překvapením. A platilo se za ni jen představivostí. „Sex se sebou samým vzbuzoval tři velké obavy,“ vysvětluje v první kapitole knihy Laqueur, „ve světě, v němž byla na prvním místě otevřenost, byl skrývaný; návykovostí mohl vést k nezřízenosti více než jiné neřesti; neměl žádné hranice, protože byl výplodem fantazie.“

Publikace Samotářský sex se při rekapitulaci kulturní historie masturbace vydává do antiky i středověku, prozkoumává perspektivy různých genderů i sexuálně orientovaných komunit, cituje myslitele, lékaře i terapeuty. Vůbec nejzajímavější pasáže Laqueurovy knihy jsou ale ty hledající pojítka mezi masturbací a literaturou. Sebeukájení, na rozdíl od soukromého čtení knih, tu sice bylo odjakživa, ale ve čtenářství si rychle našlo silného partnera. Obě činnosti se provozovaly v soukromí a pracovaly s bezbřehou, nikým nekontrolovanou fantazií, v níž si lidé mohli vytvářet vlastní svobodné světy.

I autora traktátu o onanii literatura dost znervózňovala. „Sebeprznitel, navždy opuštěn ve svých oplzlých meditacích, je v tomto ohledu něco na způsob literáta, jenž veškerou svou pozornost upíná k jednomu bodu,“ psal roku 1768 v eseji věnované „chorobám spojeným se sedavými či literárními osobami“. Jinde v textu argumentoval, že „sperma se nejčastěji nevyčerpává při ejakulaci, ale při přílišném přemýšlení“.

A tak zatímco lékaři radili lidem ztrápeným masturbací, aby nezůstávali o samotě, nečetli a příliš nepřemýšleli, literatuře začal dominovat román – forma, u které se dalo dumat dlouhé týdny. Z Laqueurovy knihy vyplývá, že osvobozování pomocí četby (a masturbace) se věnovaly hlavně ženy, ale dvojsmyslně tu cituje i Josefa Škvoreckého: „Zavrtal jsem se do postele, schoval se pod peřinu a pak se oddal rozkoši čtení, čtení, čtení. Nakonec jsem… usnul velice příjemně vyčerpán.“

Z pohledu dneška vrcholí Samotářský sex poněkud předčasně: Na samém začátku 21. století, tedy před masivním nástupem internetové pornografie a doby, kdy masturbace definitivně prosákla do popkultury. „Samotářská sexuální rozkoš se vnitřního moderního lidstva dotýká způsobem, jemuž stále nerozumíme. Dodnes balancuje mezi sebepoznáním a zahleděností do sebe, mezi touhou a nezřízeností, mezi soukromím a samotářstvím, mezi nevinností a pocitem viny jako žádná jiná sexualita naší doby,“ uzavírá Laqueur svou knihu.

Mohlo by se zdát, že masturbace dávno není tabu, ale ambivalentní postoj k autoerotice, který popisuje Samotářský sex, za poslední dvě dekády opět posílil. Zvlášť muži jako by se nemohli rozhodnout, jak nakládat se svými orgasmy. Internet nedávno obletěla esej Daniela Kolitze The Goon Squad (volně by se dala přeložit jako „Oddíl honičů”), jejíž autor pronikl do světa diskuzních fór, na nichž se mladí muži snaží dosáhnout něčeho, co se dá popsat jako nekonečně trvající orgasmus.

Mezi fotografiemi masturbačních doupat s miliony otevřených prohlížečů s pornem hledá Kolitz cokoli, co by ho zbavilo pocitu, že sleduje zcela rezignované muže. Občas se dojme nad mimořádnou blízkostí, přátelstvím a porozuměním některých „honičů“, jindy se neubrání hořekování: „Před šedesáti lety by z těchto chlápků byli otcové. Drobní podnikatelé. Spolehliví muži v kloboucích jedoucí příměstskými vlaky, přemýšlející o akciích, dluhopisech a o sekání trávníku.“ Co se dá dělat, určité společenské systémy selhaly a my se teď s takovýmihle chlápky musíme vyrovnat, konstatuje Kolitz.

Muži zavření v pornokumbálcích mají svůj protipól ve hnutí, které naopak hlásá masturbační abstinenci. Nesahejte na sebe, budete mít lepší potenci, budete zdravější, kvalitnější muži, získáte lepší společenské postavení nebo posílíte nadřazenost bílé rasy, tvrdí samozvaní alfa samci na sociálních sítích.

Ve 20. století se masturbace konečně oprostila od mýtu zdraví devastující činnosti, ale poslední dobou to vypadá, že někteří zase začínají věřit děsivým historkám z dob traktátu Onanie. Vlastně to dává smysl. Pokud masturbace opravdu osvobozuje, posiluje představivost, má blízko k přemýšlení nebo dokonce k literatuře, je logické, že ji někteří muži chtějí zakázat. Všeho s mírou, ale tohle bychom si neměli nechat líbit. Lidé, čtěte!