Hlavní obsah

Nejlepší rapper světa vydal desku o vlastní nedokonalosti. Ne moc zábavnou

Foto: Wally Skalij / Los Angeles Times, Profimedia.cz

Nejsem váš spasitel. Kendrick Lamar natočil desku, na které nutí posluchače ke hluboké sebereflexi a přijetí vlastní zodpovědnosti. (Snímek z vystoupení KL na letošním Superbowlu.)

Reklama

27. 5. 11:00

V říjnu do Prahy zavítá rapper, jehož desky platí za světové kulturní události. Na novince se snaží zbavit aury spasitele. Škoda, že se občas bere tak vážně.

Článek

Kendrick Lamar, rapper, který získal Pulitzerovu cenu. Lépe ho snad definovat nejde. Ocenění, jehož těžiště spočívá hlavně v literatuře a v psaném slově, poukazuje na Lamarův jazykový talent. Jeho desky připomínají složitě prokomponované romány. Literární dojem posiluje i rapperův storytelling i fakt, že po jeho albech bloudí všelijaké postavičky, kterým Lamar propůjčuje roztodivné hlasy.

Pulitzerova cena – mimochodem první, kterou v historii ocenění získal rapper – ale odhaluje i cosi dalšího. Z Kendricka Lamara je modla. Respektovaný umělec, který snad nemůže udělat chybu. Samotného rappera taková pozice frustrovala natolik, že se rozhodl natočit desku o vlastní slabosti.

„Řekni jim to všechno,“ vyzývá Lamara hlas terapeutky v úvodu nové desky Mr. Morale & The Big Steppers. Co má na srdci, vyjde na osmnáct skladeb. Řeší v nich rozchod, vztah k vlastnímu otci i závislost na sexu. A v neposlední řadě i to, že už nechce být mesiášem na pódiu.

Spasitelský rap

Není tak zvláštní, že se jím stal. V roce 2012, na začátku takzvané Kendrickovy dekády, jak o ni mluví hudební kritik John Caramanica z New York Times, se comptonský rapper stal miláčkem parties. Celý svět si pouštěl Swimming Pools (Drank), největší hit z Lamarovy druhé desky good kid, m.A.A.d city. Nikomu tenkrát nevadilo, že křesťansky založený rapper ve skutečnosti ve Swimming Pools mluví o svých špatných zkušenostech s alkoholem.

Status rapujícího spasitele definitivně získal až s následující deskou To Pimp A Butterfly (2015). Album s velkolepými jazzovými aranžemi překypovalo roztěkanou energií a napětím – znělo jako předzvěst něčeho temného. Lamar na Butterfly rapoval o historii i současnosti útlaku afroamerické menšiny i o tom, jakou roli by na sebe v komplikované rasové situaci v USA měl vzít. Skladby jako Alright se okamžitě po vydání staly hymnami, které Afroameričani zpívali na prvních demonstracích Black Lives Matter. Byly tu ale i songy jako How Much a Dollar Cost, kontemplativní podobenství, ve kterých vystupoval Bůh v podobě bezdomovce. To Pimp a Butterfly si člověk mohl pustit, když potřeboval ulevit frustraci (jakkoli nepatřičně tohle může znít z úst bělocha), ale šlo jím taky listovat jako knihou novodobých žalmů nebo katalogem těžko přenositelných zkušeností.

Na koho bylo To Pimp a Butterfly moc vážné a velkolepé, dostal DAMN. Desku, která dokázala být stejně intenzivní jako svůj předchůdce, ale nabízela daleko kondenzovanější zážitek. Jazzový bigband a Kendrickova zadumaná intermezza nahradila agresivní elektronika a bezprostřednost. Lamara šlo opět pouštět na večírcích. Nakonec je to docela paradox, že právě za DAMN. získal comptonský rapper Pulitzerovu cenu.

Ty jsi ten důvod

„S pravdou ven / nejsem váš spasitel / stejně jako pro vás je i pro mě těžké milovat své bližní,“ rapuje čtyřiatřicetiletý Lamar na nové desce, kterou od předcházející DAMN. dělí pět let. V žánru, v němž umělci zásobují posluchače novými mixtapes v rámci měsíců, je to velmi dlouhá doba, která ale paradoxně posiluje Lamarův status nedostižné modly. S médii moc nemluví, na sociálních sítích je aktivní jen málo. Působí exkluzivně.

Aury nedostižnosti se teď Lamar snaží za každou cenu zbavit. Což je někdy pro posluchače dost nepohodlný zážitek. Třeba když rapuje o tom, kolikrát „o***l bílou d***u“. Někomu to může znít jako úlitba žánru, který miluje sprosťárny a machismus. Kontext desky Mr. Morale & The Big Steppers ale posouvá význam takových veršů trochu jinam. I proto, že na albu vystupuje Lamarova dlouholetá partnerka a matka dvou jeho dětí, která při zmínce o sexu s běloškou naráží na rapperovu závislost na sexu. „Whitney se ptala, jestli mám problém / řekl jsem: ‚Asi jsem rasista‘.“

Někoho možná vyprovokuje zmínka o latentní nenávisti k bělochům, daleko znepokojivější je přitom fakt, že Lamar svou odpovědí partnerku ignorantsky odpálkoval.

Mr. Morale je nejsilnější právě ve chvílích, kdy řeší intimní vztahy. We Cry Together je vrchol desky – zhudebněná partnerská hádka, ve které si Lamar s herečkou Taylour Paige tak dlouho vyměňují výčitky, až na sebe přenesou celospolečenské křivdy. „Ty jsi ten důvod, proč jsou silné ženy v p*deli / proč se říká, že tenhle svět patří mužům,“ viní Lamara Taylour Paige. Na mnoha místech desky Lamar řeší, že vztah mužů k ženám je potřeba změnit. „Aby se to povedlo, bylo by dobré začít někde hluboko ve vlastní duši,“ radí rapper.

Rapové nešpory

Je zábavné sledovat Kendrickův boj za nalezení svého zranitelného místa. Mr. Morale je komponované jako terapeutický bildungsroman. V první části desky máme ještě co dočinění s Lamarem sebevědomě mentorujícím (v singlu N95 radí, abychom sundali všechny masky). Při We Cry Together, která půlí celou desku, jako by se něco zlomilo. Možná je to tím, že Lamar na přesvědčování posluchačů o vlastní nedokonalosti najednou není sám. Zažíváme ho v konfrontaci se ženou, které obdivovaný rapper ublížil. I Lamar se občas hádá – stejně zuřivě jako my, obyčejní smrtelníci.

Se závěrem desky se pak opravdu stává zranitelným a zraněným. „Jsem citlivý, cítím všechno, cítím všechny,“ otevírá track Mother I Sober přesně v protikladu se zmíněnou N95, na které tvrdil, že už ho city nezajímají. Jeho tiše přeříkávané verše doprovází pouze piano a vokál britské zpěvačky Beth Gibbons. Lamar vypráví o traumatech z dětství i o zničeném vztahu: „Whitney je pryč, v době, kdy posloucháte tenhle song, už udělala, co mohla.“ Kendrick Lamar, rapper, který by posluchače dokázal rozplakat.

Mr. Morale & The Big Steppers je deska, kterou se vyplatí poslouchat dlouho. Pročíst se texty i jejich interpretacemi od zarytých fanoušků. S každým dalším poslechem člověk odhalí skrytý odkaz, ocení neobvyklé aranže – málokterý rapper experimentuje s žánrem tak jako Lamar, který své bars rád doprovází jazzovým big bandem, symfonickým orchestrem nebo osamoceným pianem.

Ve své snaze o tematizaci nedokonalosti je ale Mr. Morale nakonec až příliš dokonalá. Působí rozvlekle, nesoustředěně, chybí jí údernost DAMN. i napětí To Pimp a Butterfly – a zvukově je spíš kombinací obou alb, nenabízí moc nového. Když člověk navíc poněkolikáté slyší Lamara opakovat, že „není náš spasitel“, zní to trochu legračně. Jako by ho vůbec nenapadlo, že pro spoustu fanoušků nikdy spasitelem být nemusel. Mr. Morale se prostě místy bere příliš vážně.

Jenže po tom všem, co se Lamar na Mr. Morale narapoval o nedokonalosti – může člověk vůbec novou desku odsoudit?

„Než tvrdě usnu / miluj mě takového, jaký jsem,“ zpívá sbor v závěru alba. Lamar není spasitel ani svatý, ale tyhle verše připomínají žalm. Měli bychom si ho občas říkat před usnutím.

Kendrick Lamar vystoupí 10. října v pražské 02 Areně.

Poslechněte si podcast Kulturák s Jonášem Zbořilem a Janou Patočkovou:

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované