Výtvarník Nepraš: Technologie jsou digitální štětec. Jsme na nich závislí

Jakub Nepraš má za sebou řadu instalací ve veřejném prostoru. Reaguje v nich například na nový digitální svět sociálních sítí, který člověk nemá plně pod kontrolou, nebo na fenomén fake news. Jeho díla jsou převážně kritikou moderní digitální společnosti.

„Je to prostě úžasný, rozmanitý svět, v němž je dobré spíš hledat krásu než se prostě jen obávat nezastavitelného pokroku, který se ‚někam řítí‘. A jediná šance, co můžeme, je ten rozjetý vlak nějak nasměrovat na správnou kolej,“ říká výtvarník.

Na aktuální situaci reagujete objektem Chrlič. Co z něho vychází?

Je to chrlič ruské televize, která nám tady dost zkazila rok a vrátila zdravý vývoj o dost let nazpátek. Je to o propagandě, které je potřeba se nějak elegantně zbavit.

Vidíte tu naši podivnou zeměkouli, která má na sobě asambláže civilizace (plynové kohouty apod.), a předměty související s energií. Je to taková momentálně nezdravá planeta, která vypouští gejzír ruské politické a komerční propagandy vyplavovaný do intergalaktické prázdnoty. Jde o touhu zbavit se těchto aktuálních problémů a nechat je přirozeně rozložit v nekonečném prostoru.

Chrlič měl původně stát jako veřejná instalace?

Ano, a ještě se tak může v budoucnu stát, rád bych, aby to mělo větší odezvu. Je to kompaktní instalace včetně zabudované techniky, zavěšená na jednom lanku, z něhož vede napájení a internet, který zprostředkovává streamování ruské televize. Jsem rád, že se projekce neustále mění podle aktuálního programu.

Mám z toho úplně jiný pocit než ze svých starších videí, umocněný rozmnožením obrazovek do principu padajícího domina a neškodného kaleidoskopu. Co se týká datových videosoch, ty mě lákají čím dál tím víc. Baví mě vzít digitální vizuální materiál, kterého je denně nekonečno, a automaticky měnit význam skrz nové nástroje, které tu již máme.

Vystavujete hodně po světě, ale tady je to teprve druhá vaše samostatná výstava v Česku.

Měl jsem samostatnou výstavu například v Německu, v Bruselu, pak ve Švýcarsku a Portugalsku. V Čechách to je asi druhá výstava, kde představuji víc věcí najednou. Mám ateliér hned vedle Trafo Gallery, byla pro mne velká výhoda a určitá svoboda, ale já třeba rád vystavuju i v lese nebo v krajině.

Existuje teď spousta programů, které po nahrání vstupních obrazů samy vytvářejí variace, například van Gogha. Používáte je?

Naučil jsem umělou inteligenci 20 tisíc fotek z mého života, které jsem fotil telefonem nebo foťákem za posledních 15 let, když jsem cestoval nebo když jsem prostě viděl něco, co mě zaujalo.

Vznikl model privátní neuronové sítě, jakéhosi endemitu, mého osobního vizuálního vesmíru. Pak to asi 34 dní počítalo a začalo to automaticky generovat abstraktní obrazy. Je neuvěřitelné, jak systém dokáže vytvořit sadu nekonečno obrazů, z nichž každý sám je originál a spouští vám v mozku určité asociace: tohle je místo někde v Nevadě, kde jsem byl, ale je spojené ještě s Burning Manem (umělecký festival ve Spojených státech, kde se vytvořené artefakty na konci spálí, pozn. red.) a zároveň s výstavou někde v Basileji. Jsou to jen moje asociace, ale mně se strašně líbí ta vizuální podprahovost sdělení, která zpětně působí na vaši mysl.

Co zobrazuje objekt Rozklad jedné propagandy?

Je to trošku pokračování příběhu „Chrliče“. Jde o norský kus dřeva vyplaveného ve fjordech, co jsem si přivezl dodávkou. Umělá inteligence tu jako nový nástroj evoluce automaticky požírá propagandistická poselství.

Je pro vás umělá inteligence další štětec, jímž se dají věci přesněji vyjádřit?

Mám rád ty podprahové informace ve vytvořené animaci, kdy každý obraz ve videu se dá nějak ovlivnit významy slov. Je to urychlovací štětec, když se na to člověk správně napojí, ušetří to hodně práce.

Když vám umělá inteligence vytvoří nějakou vlastní lokální neuronovou síť, může vzniknout něco jako digitální endemit. V přírodě to jsou izolované druhy, které žily na specifických místech, ať už rostliny, nebo živočichové na nějakých ostrovech nebo na vysokých skalách, kam se nedostaly další druhy a statisíce let se dokázaly vyvíjet ve specifických podmínkách a mohly se stát kořením evoluce.

V digitálním světě je to taky vzácná chyba nebo anomálie, která ale nepodléhá homogenní směsi globálního vědomí.

V objektu „Digitální hojnost“ pokračujete v kritice soudobé společnosti?

Vracím se tím k problematice, jak celý dnešní svět řeší energie, inflaci atd. Přicházíme o základní a dosud samozřejmé primární potřeby, na které jsme zvyklí, jako například teplo domova. Diamanty a drahokamy si prostě nezatopíš.

Moje kamínka jsou levně vyrobitelný fake, který už jen znázorňuje ten zažitý pocit.

„Digitální oheň“ nás nezahřeje. Reagujete tím i na digitální svět, který se vytvořil s nástupem technologií?

Facebook a sociální sítě neumíme zkrotit, a proto způsobují takový chaos. Já myslím, že technologie je rychlejší než naše schopnost se ubránit závislosti na nich. Než si nastavíme nějaké bezpečnostní mechanismy, já tomu říkám individuální filtry, chvíli to potrvá.

My jsme tady evolučně organismy, které miliony let vznikají v nějakém „přirozeném“ prostředí, ale teď posledních „pár let“ se exponenciálně setkáváme s aktuální zrychlenou realitou. Ale je potřeba s tím nějak vyrovnat naše chápání.

Pojďme k „Můře“, která byla nainstalovaná pod Karlovým mostem. Před čím se schovávala?

To místo jsem si vybral, protože je to intimní prostor pod zlatou perlou Prahy. V centrech měst dochází k proměně staré tradiční tváře, která nyní obléká již pouze lákavou masku, a to hlavně pro turisty a zbohatlíky.

V druhém plánu se tiše rozvíjí i podivný obchod v kasinech, prodej drog, prostituce, růst mafie a kriminality. Předražené nájmy a jiné komerční zájmy odsud postupně vystrnadí původní obyvatele a přirozenou kulturu. Pravý duch se vytrácí a zůstává pouze okrasná slupka, lákavá kamufláž, která je živena hlavně dávnou tradicí a současným konzumem.

Tuto emoci jsem zobrazil ve formě svěšené můry, která se choulí pod obloukem slavného mostu. Její tenká křídla se také nějak snaží splynout s okolím, ale často prosakuje skutečný svět, který ve vlnách narušuje její oslabené maskování.

Jste také docela vysoko – na dvacátém místě – v žebříčku umělců, který sestavuje J&T Banka. Co z toho pro vás plyne?

Člověka to potěší.

Pomáhá vám to při získávání zakázek od investorů?

Asi ano, před pár lety jsem se naučil odmítat zakázky, nebrat všechno. To znamená, že ke mně přichází různé možnosti a nabídky, já nemám šanci všechno stihnout realizovat na míru, ale jsem rád, že to podporuje zájem o koupi hotových děl.

Můžete popsat, co vás ovlivnilo a z čeho jste vycházel? Všechny ty objekty mají nějaký začátek.

Určitě je to věda, naše společnost. Odstup od toho, v čem se nacházíme v našem superorganismu, v současném stadiu evoluce. Kladu si otázky, jakou roli tady máme, jaká vrstva vývoje jsme a jaké vrstvy nás čekají v budoucnu. Je to prostě úžasný, rozmanitý svět, v němž je dobré spíš hledat krásu než se prostě jen obávat nezastavitelného pokroku, který se „někam řítí“. A jediná šance, co můžeme, je ten rozjetý vlak nějak nasměrovat na správnou kolej.

Kolik objektů vytvoříte za rok?

Několik kusů za rok, ale pořád něco někde vystavuju.

Najímáte si i programátora. Co pro vás dělá?

Vytváří třeba funkční přehrávače, ze kterých to vše hraje, až po ty sofistikovanější systémy, které živí například tu „Lampu“ u Mariánského náměstí u městské knihovny. Ta se mění podle aktuální intenzity českých fake news.