Článek
O úmrtí pozdě večer informovala agentura AFP s odkazem na jejího agenta Laurenta Savyho. „Zanechává nám dědictví svobodné a inspirativní ženy,“ uvedl. Podle něj zesnula poblíž Paříže, kde žila. Příčina není známa.
Claudia Cardinale patřila k sexsymbolům 60. let minulého století. Její bravurní výkon v Tenkrát na Západě, kde roku 1968 ztvárnila novomanželku Jill, přiměl herce Richarda Burtona k výroku, že „Claudia Cardinale je tím nejlepším, co dala Itálie světu od vynálezu špaget“.
Herečka měla za sebou pestrou filmografii, od snoubenky a manželky v dramatu Rocco a jeho bratři režiséra Luchina Viscontiho, přes koketní a vypočítavou prostitutku ve filmové verzi románu Statek, nezištnou a obětavou venkovskou dívku v milostném dramatu Bubovo děvče až k symbolu krásy, touhy a čistoty v oscarové existenciální satiře Osm a půl filmaře Federica Felliniho.
Od pohledných žen typu Venuše z dobrodružné komedie Cartouche se propracovala k náročnějším rolím ve Viscontiho snímcích jako Gepard a Hvězdy Velkého vozu. Prostor ale dostala také v prvním díle komedie Růžový panter. Ztělesnila princeznu Dahlu, jež jako malá získala od svého otce největší diamant světa.
Před lety řekla, že zpočátku se zdráhala přijímat filmové role. „Nahota byla pro mě vždy mimo debatu,“ prohlásila podle deníku Le Monde herečka, jež ve filmu poprvé účinkovala jako čtrnáctiletá. Na vrcholu kariéry v 60. a 70. let bývala často srovnávána s francouzskou hvězdou Brigitte Bardot.
Podle agentury Reuters měla Claudia Cardinale pověst mimořádně nezávislé a svobodomyslné ženy. Například na audienci u papeže Pavla VI. v roce 1967 přišla v krátké sukni, což v tehdy stále silně katolické Itálii vzbudilo pozdvižení.
Claudia Cardinale (na fotografii z Tenkrát na Západě) patřila k nejznámějším ženám italské poválečné kinematografie.
Claudia Cardinale se narodila v Tunisu sicilskému Italovi a Francouzce. Vyrůstala se třemi sourozenci mezi arabskými dětmi, vystudovala lyceum a jako devatenáctiletá vyhrála soutěž o královnu krásy. To jí otevřelo cestu před kamery.
Na benátském festivalu se seznámila s producentem Frankem Cristaldim, který jí pomohl nastartovat kariéru. Několik let byla i jeho životní partnerkou. První roky ji možná provázela spíš pověst sexsymbolu, brzy ale excelovala v charakterních rolích a získala si uznání kritiků.
Po šedesátce se odvážila vystoupit také v divadle. „Nebyla jsem připravena,“ vysvětlovala, proč dříve odmítla nabídky účinkovat v inscenacích slavných režisérů jako Luchina Viscontiho nebo Giorgia Strehlera. Dodala, že samou trémou před divadelní premiérou několik nocí nespala. Pro svůj debut si vybrala italskou hru ze 16. století nazvanou Benátčanka. Ztvárnila v ní bohatou vdovu zamilovanou do mladého muže. Inscenace se hrála na jedné z pařížských scén.
Za celoživotní dílo převzala v 90. letech Zlatého lva na benátském festivalu a později čestného Césara. V roce 1999 se stala držitelkou francouzského řádu Čestné legie. Tehdejší prezident Jacques Chirac ji v projevu označil za herečku s nezaměnitelným šarmem, „nejkrásnější Italku z Tuniska“ a „téměř mytickou podobu středomořské ženy“. Ocenění se dočkala i na německém Berlinale.
V první polovině 60. let byla Claudia Cardinale hostem karlovarského festivalu, v roce 1998 přijela před volbami do Bratislavy na pozvání tehdejšího slovenského premiéra Vladimíra Mečiara.
V roce 2006 zavítala na pražský Febiofest a převzala v multikině Village Cinemas Anděl z rukou tehdejšího premiéra Jiřího Paroubka z ČSSD čestnou cenu Kristián. Hereččiny kvality předtím vyzdvihl režisér Ivan Passer. „Váš úsměv je nenapodobitelný a nakažlivý,“ řekl a upozornil, že většina hvězd měla na rozdíl od ní krátkou kariéru. „Dokázala jste, že skutečná krása je věčná,“ poklonil se jí Passer.
Claudia Cardinale jako filmová hvězda Claudia v oscarovém filmu Osm a půl režiséra Federica Felliniho z roku 1963.
Herečka v Praze osobně uvedla italsko-francouzský snímek Statek, který s ní a Jeanem-Paulem Belmondem natočil roku 1961 režisér Mauro Bolognini. „Líbí se mi, že tam nejsem za princeznu, ale obyčejná. Práce s tímto režisérem i s Belmondem, s nímž jsme vzápětí točila historický snímek Cartouche, byla prostě nádherná,“ uvedla.
„Jsem ráda sama, ráda chodím pěšky. Hodně pracuji i cestuji, ale nikdy jsem nepožádala režiséra o roli,“ prohlásila také na Febiofestu žena, jež měla ráda ticho a byla velmi vzdělaná, například hovořila plynně pěti jazyky.
O šest let později byla Claudia Cardinale čestnou porotkyní České Miss 2012. Za recept na krásu tehdy označila to, když je člověk aktivní a hodně se usmívá. „Zpočátku jsem hraní ve filmu odmítala. Četla jsem to pak o sobě v novinách,“ vzpomínala herečka, která u mladých dívek kromě krásy vyzdvihla umění komunikace, pohled a oči.
Předávání emocí považovala za důležitější než samotný vzhled. Svůj věk nezapírala, kosmetické úpravy těla odmítala. V mládí se považovala za ošklivou, prala se s kluky, aby jim dokázala, že je silnější. Chtěla být učitelkou a pak objevitelkou. „To se mi díky filmu splnilo, když jsem procestovala celý svět,“ vyprávěla na České Miss s tím, že díky filmovému plátnu mohla prožít spoustu životů a být princeznou, prostitutkou i obyčejnou ženou z lidu.
K aféře z roku 2017 s oficiálním festivalovým plakátem ve francouzském Cannes, kde na archivním snímku Claudii Cardinale údajně zeštíhlili nohy, herečka pouze podotkla, jak je hrdá na to, že ji pořadatelé vybrali.
