Hlavní obsah

Ledovcové řeky vstřebávají uhlík čtyřicetkrát rychleji než pralesy. Jak dlouho ale ledovce přežijí?

Foto: Coast Guard Compass

Ilustrační fotografie.

Reklama

25. 10. 2019 20:55

Ve studených a kalných vodách kanadské Arktidy došli vědci k překvapivému objevu. Ledovcové řeky podle nejnovějších zjištění vstřebávají uhlík z atmosféry rychleji než deštné pralesy. Optimismus ale brzdí pokračující tání světových ledovců.

Článek

„Bylo to naprosté překvapení,“ okomentovala objev doktorka Kyra St. Pierrová z Univerzity Britské Kolumbie. „O ledovcích už toho víme hodně, dosud jsme ale netušili, co se děje, když voda z nich proudí do řek a jezer.“

Kanadští vědci na fakt přišli při odebírání vody z tajících ledovců na ostrově Ellesmere v regionu Nunavut. Většina vody pocházející z ledovců se v této oblasti vlévá do jezera Hazen. Další vzorky pocházejí ze Skalnatých hor a Grónska.

Zatímco mírnější řeky jsou ideálním prostředím pro faunu a flóru, mléčně zabarvené a bahnité ledovcové řeky naopak moc možností k životu nenabízí. To ale zároveň znamená nižší počet rozkládajících se těl zvířat a rostlin, tedy i méně vyprodukovaného oxidu uhličitého a zmíněného uhlíku.

Ledovcové řeky navíc s sebou kromě vody a půdy berou také různé sedimenty včetně křemičitanu a uhličitanu. Dochází tak k jevu známému jako chemické zvětrávání. „Řeky zachycují částice, které se ve vodě mísí také s různými plyny včetně oxidu uhličitého,” vysvětluje St. Pierrová. „Smícháním toho všeho dochází k těmto reakcím a vytvoření jakési nálevky pro oxid uhličitý.“

Výzkumníci tak zjistili, že chemické zvětrávání odstraňuje uhlík z atmosféry z okolí 42 kilometrů od toku řeky. To znamená, že v období tání ledovců řeky absorbují čtyřicetkrát větší množství uhlíku než stejná plocha amazonského deštného pralesa.

„Ledovcové řeky vstřebají na ploše jednoho metru čtverečního neuvěřitelné množství oxidu uhličitého,“ říká St. Pierrová. Kvůli omezené ploše vodních toků ale zůstává největším „likvidátorem” oxidu uhličitého amazonský prales. Vědci už ale mají v plánu podobný pokus provést v dalších částech Kanady a očekávají stejné výsledky.

V rychle se měnícím klimatu tak může tato informace znít velmi optimisticky. Jde o důkaz, že planeta bojuje s vysokými emisemi uhlíku nám často neznámým způsobem. Podle St. Pierrové jde jen o jeden z dalších důkazů o tom, jak málo toho o fungování planety víme. Zároveň ale přehnaně optimistické reakce mírní.

Ledovce v Kanadě totiž podobně jako v dalších částech světa tají mnohem rychleji, než vědci předpokládali. „Ledovce jsou omezeným zdrojem stejně jako voda z nich,“ uzavírá St. Pierrová. „My tak ztrácíme něco, z čeho čerpáme spoustu výhod, aniž bychom to plně docenili.“

Podle výzkumu z minulého roku se průtok některých kanadských ledovcových řek zvýšil od roku 2007 až desetinásobně. S tím spojená sedimentace pak ovlivňuje život v jezerech, kde je voda kalnější. Vědci se domnívají, že některé ryby pak nedosahují své normální velikosti a je pro ně obtížnější orientovat se v prostoru.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené