Architektonickou „nobelovku“ letos získal Brit David Chipperfield

Stavby sira Davida Chipperfielda, který letos oslaví 70. narozeniny, znají lidé v Evropě, Asii a Severní Americe. Vedle Řádu britského impéria je tento tvůrce nejvyšší světové úrovně držitelem řady prestižních ocenění za architekturu. Teď se k nim přidalo i uznání nejcennější, Pritzkerova cena, kterou každoročně uděluje britská Hyattova nadace. V oboru platí za obdobu Nobelovy ceny.

Chipperfield je známý jako autor působivých novostaveb, ale také rekonstrukcí, které nenásilně propojují staré a nové. Zatímco někteří architekti mají vyhraněný styl, autorství Davida Chipperfielda není na první pohled rozpoznatelné. Oceněný architekt však často používá minimalistické formy ve světlých neutrálních barvách, pohledový beton a klasicismem inspirované řady tenkých sloupů.

Jeho projekty vyvolávají pocit klidu, působí až spirituálním a majestátním dojmem. Porota Pritzkerovy ceny ocenila mimo jiné nadčasovost staveb, jíž autor dosahuje i tím, že nepodléhá módním trendům. Dokáže vždy dobře vystihnout vhodnou formu pro konkrétní místo, od zdobných evropských památek po japonskou jednoduchost. Seznam Zprávy připravily průřez jeho nejznámějšími a nejnovějšími projekty.

Klasicistní budova na berlínském Muzejním ostrově pochází z 19. století, za druhé světové války ji poničilo bombardování. Dlouho chátrala, než se její rekonstrukce na přelomu tisíciletí ujal právě Chipperfield.

Architekt doplnil zničené části tak, že respektují historii, ale přitom je lze jasně rozpoznat. V nových konstrukcích, stavěných třeba z recyklovaných cihel, zachoval historické fragmenty. Přidal i současné prvky, které původní architekturu rozvíjejí. Zvláště efektní jsou nové výstavní prostory a hlavní schodiště, sestavené z betonových prvků z bílého cementu a mramorové drti.

Projekt si vysloužil nominaci na Stirlingovu cenu v roce 2010 a o rok později zvítězil v ceně Evropské unie Mies van der Rohe Award. Chipperfieldovým dílem je i sousední novostavba James-Simon-Galerie.

Málo známé německé město Marbach nad Neckarem je rodištěm spisovatele Friedricha Schillera. Už dříve tu stálo literární muzeum a archiv, v roce 2007 na skalní plošině vysoko nad řekou přibyla nová budova pro sbírky z 20. století. Najít tu lze například originály rukopisů Procesu Franze Kafky.

Podobně jako u berlínské James-Simon-Galerie Chipperfield sáhl po minimalistické formě neoklasicismu. Za stavbu, jejíž horní část má podobu pavilonu, získal v roce 2007 britskou Stirlingovu cenu. Jako materiál se zde opakuje vápenec, použitý i jako kamenivo v litém betonu.

Přední světová soutěž v jachtingu, Americký pohár, se v roce 2007 konala ve španělské Valencii. Poprvé za více než 150 let existence se přesunula do Evropy. K té příležitosti organizátoři nechali v tamějším přístavu postavit budovu nazvanou „Veles e Vents“, sloužící jako zázemí pro týmy a sponzory.

Čtyřpodlažní betonovou budovu, rovněž nominovanou na Stirlingovu cenu, architekt sestavil z naskládaných masivních vodorovných desek. Mají různé rozměry a všechny jako konzoly do všech stran vyčnívají až 15 metrů daleko ze středové konstrukce. Tím vytvářejí vyhlídkové terasy pro sledování závodu, přičemž venkovní prostor tvoří více než polovinu plochy budovy.

Severní stranu slavného benátského náměstí Svatého Marka už od půlky 16. století uzavírá budova zvaná Procuratie Vecchie. Teprve od roku 2022, tedy po 500 letech, je však přístupná veřejnosti. Pojišťovna Generali, která v budově začínala a většinu jí vlastní, ji nechala renovovat a upravit pro řadu různých funkcí, aby obohatila život v centru města.

Kromě kanceláří a coworkingového centra tady fungují výstavní a společenské prostory. Přístupné jsou i střešní terasy a přibyl i nový střešní pavilon. Chipperfield v interiérech odhalil části historické teracové podlahy (dlaždice z kamenné drti, pozn. red.) nebo cihlové zdi, které ukazují stopy přeměn za pět staletí. Na renovacích pracovala řada místních řemeslníků podle tradičních stavebních postupů. Projekt postoupil do finále v prestižní soutěži Mipim Awards 2023.

Rozložitou budovu z přelomu 50. a 60. let minulého století, v níž dříve sídlila městská správa, přestavěl tým Davida Chipperfielda na multifunkční využití. Hotovo bylo loni, dnes jsou tam kanceláře a obchody, bydlení a ubytování různého typu, galerie, zařízení péče o děti nebo městská střešní zahrada.

V původní podobě měl komplex uzavřený a nepřístupný vzhled a působil příliš dominantně. Architekt se ho proto snažil zlidštit. K vysoké budově po stranách přistavěl menší křídla, aby vytvořil přechod mezi ní a nižší okolní zástavbou. Nové části přitom vyzvedl na elegantní arkády, jimiž se dá procházet a které zároveň oživily původně strohé fasády. Tento projekt čerstvě získal i cenu v soutěži Mipim Awards 2023.

V anglickém Wakefieldu stojí pod jezem na břehu řeky Calder umělecká galerie pojmenovaná po zdejší rodačce, zesnulé sochařce Barbaře Hepworthové. Obsadila špičku ostrohu na říčním ostrově, na němž dělá společnost historickým industriálním budovám. Architekt ji navrhl jako skládačku z deseti hranolů na půdorysech nepravidelných čtyřúhelníků. Zakrývají je pultové střechy, každá natočená jiným směrem.

Stavba nemá žádnou dominantní fasádu a působí jako betonový monolit. Jako řada starých mlýnů a skladišť se přímo dotýká vodní hladiny. Denní osvětlení galerijních místností zajišťují pásy střešních oken, v některých se přidávají i různě velká fasádní okna.

Inagawa je malá obec nedaleko japonské Ósaky. Místní hřbitov se rozkládá na strmém svahu, který je součástí pohoří Hokusetsu. Členěný je do dlouhé řady stupňovitých teras a půlí ho monumentální schodiště, stoupající k historické svatyni v nejvyšším bodě.

Kaple a návštěvnické centrum stojí přímo u paty schodiště, sousedící stavby mezi sebou svírají polootevřené nádvoří. Architekt pro ně zvolil uklidňující minimalistické betonové formy v zemitě červeném odstínu. Jejich pultové střechy se sklonem, který kopíruje svah, jsou propojené do jediné roviny.

Svůj oblíbený motiv tenkých sloupů Chipperfield v sídle jihokorejské firmy v centru Soulu přetavil do slunolamů, které v podobě svislých hliníkových lamel zakrývají všechny fasády. Kancelářské prostory tu doplňuje veřejné atrium, muzeum, knihovna, společenský sál a restaurace.

Centrální nádvoří není zcela uzavřené a poskytuje výhledy na okolní budovy. Díky tomu mají také interiéry dostatečný přístup k dennímu světlu a přirozenému větrání. V různých výškách se do lehce působící plochy venkovních stěn prolamují terasy se zahradami.

Colección Jumex představuje jednu z největších soukromých sbírek současného umění v Latinské Americe. V roce 2013 pro ni Chipperfield dokončil reprezentativní budovu muzea. V oblasti s velmi rozdílnou zástavbou nové moderní čtvrti si mohl dovolit originální tvar. Celou budovu přitom posadil na zvýšený sokl, díky čemuž přízemí splývá s přilehlým náměstím.

K dispozici měl trojúhelníkový pozemek naproti budově trojúhelníkového tvaru. Možná i proto stejnou geometrii zopakoval v horní části budovy, když galerijním prostorám v horním patře zajistil nepřímé denní světlo pomocí pilovité střechy. Mezi přízemí a horní patro vsunul střední podlaží s otevřenou multifunkční lodžií, která funguje jako vyhlídková terasa. Venkovní stěny jsou obložené travertinem, čímž architekt odkázal na domorodé sochařské tradice.

Do výběru 20 širších finalistů v mezinárodní soutěži na Vltavskou filharmonii v Praze postoupil tým Davida Chipperfielda v návrhu, na němž spolupracovala česká kancelář Jakub Cigler Architekti.

Podobně jako ve Valencii sáhl britský architekt po sestavě vykonzolovaných desek. Zkombinoval je však s masivními sloupy odkazujícími na starověkou architekturu a zjemnil střešní zelení. Budovu doplnil monumentálním schodištěm, klesajícím až na sníženou náplavku. V soutěži však nakonec zvítězil projekt dánské kanceláře BIG.