Hlavní obsah

Krásné bílé krabice. Funkcionalismus žije i po sto letech

Foto: Stiftung Bauhaus Dessau, Thomas Meyer, Seznam Zprávy

Experimentální plechový dům v Desavě z let 1926–27 od Georga Mucheho a Richarda Paulicka je předobraz dnešních modulárních domů.

Reklama

3. 1. 16:50

Modernistická architektura měla více podob. Jako její hlavní proud se však prosadil funkcionalismus, který se zrodil před sto lety v Německu. Jeho myšlenky byly natolik silné, že se jimi řada architektů řídí dodnes.

Článek

Brněnská vila Tugendhat nedávno oslavila 20. výročí zápisu na seznam UNESCO. Její autor, německý architekt Ludwig Mies van der Rohe, však dal světu mnohem víc. Ve 20. a 30 letech minulého století stál u zrodu funkcionalismu a patřil i k vedoucím osobnostem německé školy Bauhaus, která tento styl pojmenovala.

Nový styl pro nové myšlení

Rozvoj techniky a průmyslu započatý v 19. století vyvolal i nové nazírání na svět, které na přelomu 19. a 20. století vyvrcholilo vznikem modernismu v umění a architektuře. Přinesl experimenty a individuální vyjádření – nové styly proto vznikaly jako na běžícím pásu.

V modernistické architektuře hrál významnou roli německý umělecký svaz Deutscher Werkbund, založený v roce 1907. Po první světové válce modernismus v Německu ještě posílil. Tamější avantgardní umělci a architekti hledali nový styl, který by vyjádřil změny ve společnosti. Rozhodující krok udělal architekt Walter Gropius. Ve Výmaru prosadil vznik nové školy Staatliches Bauhaus, a to sloučením dvou starších škol – umělecké a uměleckoprůmyslové.

Foto: Thüringer Tourismus, Samuel Zuder, Seznam Zprávy

Funkcionalistickým stavbám předcházela pracovna Waltera Gropia ve Výmaru z roku 1923, navržená dle geometrického schématu.

Škola zvaná i jednoduše Bauhaus se stala protiváhou zkostnatělým akademiím. Gropius coby ředitel se snažil propojit umění, architekturu a řemeslo. Cílem byla stavba jako komplexní dílo, včetně nábytku, osvětlení a dekorací. Kantoři neboli mistři se studenty experimentovali a hledali nový styl pro všechna umělecká odvětví, který by se odstřihl od historických vzorů.

Brzy vykrystalizoval jednotící prvek – inspirace v geometrických tělesech. Křesla a židle získaly tvar krychle či válce, pohovky podobu kvádru, svítidla nebo konvice vyšly z koule či polokoule. Zrodil se dodnes všudypřítomný funkcionalistický design.

Přes pokusy k obří stavebnici

Také k „nové architektuře“ lidé z Bauhausu dospěli prostřednictvím pokusů. Tím největším byl experimentální dům Haus am Horn ve Výmaru z roku 1923 od Georga Mucheho, na němž se podílela celá škola. Ještě u něj nelze mluvit o funkcionalismu, ale blíží se mu. Má půdorys čtverce, bílé omítky, plochou střechu a ve vyvýšeném středu pásová okna.

Walter Gropius však měl větší ambice. Vymyslel modulární systém „stavebnice ve velkém“. Domy chtěl skládat do různých asymetrických tvarů z modulů ve tvarech kvádrů a krychlí. Naplánoval z něj celé sídliště, ale světlo světa spatřila jen jedna vila – dům Auerbach v Jeně. Stavbu z roku 1924 ze systému v poměru 2:3 lze označit za první funkcionalistický dům vůbec.

Je na něm vidět inspirace tvorbou nizozemského neoplastického hnutí De Stijl, založenou na kontrastech svislých a vodorovných ploch a linií. Od De Stijl lidé z Bauhausu převzali i kombinaci bílých a barevných ploch v interiéru či konstrukce nábytku. Ovlivnil je též ruský konstruktivismus.

Stěhování za trubkami

Bauhaus měl ovšem i řadu odpůrců, což se projevovalo v politice spojené s financováním. Po volbách v roce 1924 nová durynská vláda přestala škole přát a snížila jí rozpočet natolik, že se školní rada rozhodla instituci přestěhovat do Desavy v Sasku-Anhaltsku. Díky tomu si mohl Bauhaus postavit novou budovu a domy pro ředitele a mistry dle myšlenek „nové architektury“. Samotné školní stavby se tak staly manifestem hlásaných idejí.

Foto: Stiftung Bauhaus Dessau, Thomas Meyer, Seznam Zprávy

Desavské školní křídlo Prellerhaus sloužilo studentům k ubytování i ateliérové tvorbě, ikonické balkony inspirovaly řadu architektů.

Pro nový styl se na škole vžil název funkcionalismus. Koncepce vyšla z funkce – na jednotlivých částech budovy mělo být vidět, k čemu slouží. Bílá barva symbolizovala hygienickou čistotu, kvalitní pobyt v interiéru zajistilo bohaté osvětlení okny seskupenými do pásů a velkých ploch.

Desavská kapitola přinesla Bauhausu další rozvoj. Aby nehrozil problém s penězi, škola se zaměřila na spolupráci s průmyslem – na sériově vyráběný nábytek či tapety. V tom škole pomohl Barcel Breuer, nadaný absolvent Bauhausu, jehož Gropius přijal jako mladšího mistra truhlářské dílny.

Nábytek se zde původně dělal ze dřeva. Breuer se však inspiroval jízdním kolem a spolu s kolegou Martem Stamem vyvinul nábytek z ocelových trubek. Výroby se chopila známá firma Thonet-Mundus a trubkový design se stal dalším symbolem funkcionalismu.

Osud zpečetěný nacismem

Finance škole zajišťovala i Gropiova projekční kancelář. Pro souměstí Desava-Rosslau navrhla v letech 1926–28 čtvrť Törten z 314 dvoupatrových domů, k níž architekt vymyslel „sériovou výrobu“. Montovalo se z prefabrikovaných dílců jeřábem, který popojížděl po kolejích. Tento systém se později uplatnil i při stavbě panelových sídlišť.

Na Gropia v téže čtvrti navázal i nový ředitel Bauhausu Hannes Meyer, který dostal zakázku na pět pavlačových domů se sociálními byty. Je to jeden z příkladů cihlového funkcionalismu, známého i z baťovského Zlína nebo z tvorby Ludwiga Miese van der Rohe.

+5

Právě ten se stal posledním ředitelem Bauhausu v roce 1930. S Bauhausem spolupracoval již dříve, když v letech 1925–27 vedl projekt čtvrti Weissenhof ve Stuttgartu, kterého se účastnili i Walter Gropius a Mart Stam. Měl už za sebou stavbu řady funkcionalistických domů, včetně právě dokončené vily Tugendhat. Jeho tvorba byla Bauhausu blízká. Vsázel na ocelové konstrukce staveb i nábytku, v domech minimalizoval příčky a snažil se o maximální prosklení.

Už za rok ho však čekaly těžkosti. Z Desavy školu vyhnali nacisté, kteří vyznávali klasicismus. Architekt ji přeměnil na soukromou a přestěhoval do Berlína, ale v roce 1933 ji musel definitivně zavřít. Mnozí mistři a studenti emigrovali a na Bauhaus navázali v USA či v Izraeli.

Cesta k mezinárodnímu stylu

Podobné myšlenky jako v Bauhausu se ve stejné době rozvíjely i jinde. Stály na odmítání historismu a využití nových konstrukcí z litiny, oceli a betonu, včetně prefabrikace. V Německu to bylo hnutí Neues Bauen, ve Francii Le Corbusiér.

Přidávali se i architekti z dalších zemí, včetně Československa. To ve funkcionalismu hrálo první ligu díky stavbám Bohuslava Fuchse či koloniím Baba v Praze a Nový dům v Brně.

Po sérii mezinárodních kongresů a výstav na přelomu 20. a 30. let se pro novou architekturu v angličtině ujal název International style – mezinárodní styl. V němčině se dnes funkcionalismu říká Bauhausstil.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované