Velké stěhování magistrátu na Václavák. Obsadí budovu, kterou upravila Jiřičná

Po jistou dobu to byl největší bankovní kancelářský komplex v Česku. A i když jeho větší část stojí už skoro sto let, díky úpravám z posledních desetiletí je moderně vybavený. Řeč je o bývalém paláci Poštovního úřadu šekového, později Poštovní spořitelny a pobočky Státní banky československé, který byl donedávna centrálou Komerční banky.

Banka se rozhodla přestěhovat do nového sídla ve Stodůlkách a to staré v centru prodat. Před dvěma lety komplex za 3,5 miliardy koupil pražský magistrát, kterému bude končit nájem ve Škodově paláci. Městští úředníci a služby pro veřejnost se sem začnou stěhovat příští rok.

„Předpokládáme, že Komerční banka bude budovu využívat do konce roku. Po odchodu Komerční banky budeme následně řešit úpravy budovy, při kterých budeme řešit i konkrétní využití,“ říká mluvčí magistrátu Vít Hofman.

Budova u Štěpánské ulice je i cenná památka, pozoruhodná noblesní architekturou, designem interiérů a technickým vybavením. Její hlavní část v duchu moderního klasicismu navrhl architekt František Roith, autor budov České národní banky, Městské knihovny či ministerstev financí a zemědělství. Od jeho narození v červenci uplyne 150 let.

Dal jí široká výsuvná okna, různobarevné kamenné obklady, velký přísun denního světla, nápaditá schodiště a vysoké stropy, zajišťující příjemnou teplotu i bez klimatizace. Velkorysou halu služeb s prosklenou střechou v 90. letech upravila Eva Jiřičná. V interiérech se lze potkat s desítkami výtahů, včetně dvou páternosterů, s historickým trezorem či s pozůstatky potrubní pošty.

Hlavní budova areálu se pro potřeby Poštovního úřadu šekového stavěla v letech 1926-1931. Instituce zajišťující bezhotovostní styk nejprve jen pro úřady patřila k páteřním součástem státu. Proto dostala reprezentativní místo a sídlo.

Architektonická soutěž tehdy nedopadla jednoznačně. „Komise nevybrala vítěze, ale nejlepší projekt byl od pana architekta Roitha, který skončil až na druhém místě,“ říká správce budovy Miloslav Vaňous z magistrátu. O komplex se stará už asi 20 let a jako milovník historie jej zná nejen z technické stránky. Na stavbu se zřejmě spěchalo a dle materiálů Open House Praha rozhodly i přiměřené náklady ve srovnání s jinými návrhy.

Na vybrané parcele stávaly tři domy, mezi nimi i dům U Primasů s pivovarem a vyhledávaným hostincem. „Ty domy už byly ale v docela havarijním stavu, tak je město zbouralo a parcela se nechávala volná, až se na ni najde využití,“ komentuje Miloslav Vaňous.

Ještě před dokončením budovy, v roce 1930, se úřad přeměnil na Poštovní spořitelnu. A její působnost se rozšířila i na běžné občany.

Finanční služby tu fungovaly i za druhé světové války, kdy byla budova svědkem řady dramat. V červenci 1942 se před ní konala masová manifestace loajality k Říši. Jiří Padevět v Průvodci protektorátní Prahou zmiňuje i událost z 26. října 1944, kdy se gestapo uvnitř pokusilo zatknout bývalého důstojníka československé armády a levicového odbojáře Františka Brožovského.

„Brožovský využil nepozornosti úředníků gestapa, proskočil skleněnou přepážkou a dostal se do zadního traktu budovy a odsud do Štěpánské ulice. Při útěku si však zlomil nohu a utrpěl četná řezná poranění, takže byl nakonec dopaden ve Slezské ulici. Cestou stačil zničit usvědčující materiály,“ píše Padevět.

Na podzim 1944 byla v suterénu zřízena telegrafní spojovací centrála pro spojení mezi složkami nacistického aparátu a mezi Prahou a Berlínem. „Českým telegrafistům se podle jejich poválečných výpovědí dařilo záměrně měnit obsah telegramů nebo je prostě neodesílat,“ uvádí Padevět. Při Pražském povstání v květnu 1945 se v horní části náměstí bojovalo a spojovací centrálu obsadili povstalci.

Začátkem 50. let byla budova včleněna pod Státní banku československou, v části sídlila Investiční banka. V roce 1958 se stala kulturní památkou. Od počátku zde bylo i pár bytů, a ty se v 60. letech rušily kvůli potřebě rozšířit kanceláře. V 80. letech pak ve vyšších patrech přibyly dva počítačové sály.

Po revoluci se státní banka rozdělila na více subjektů. Vznikla i Komerční banka, zpočátku určená jen na finanční služby pro firmy. Jako své sídlo získala budovu na Václavském náměstí. „Tady byla spousta lidí, kteří byli zaměstnaní v rámci státní banky a plynule přešli pod Komerčku,“ přibližuje Miloslav Vaňous.

Brzy se ale ukázalo, že s rozvojem podnikání bance prostory nestačí. Proto se v rámci velké rekonstrukce v letech 1994-1997 areál rozšířil o další dvě budovy. Jednak o sousední neorenesanční nájemní dům ve Štěpánské ulici. A také se kompletně přestavoval dvůr a na něm kromě čtyřpatrových podzemních garáží vyrostla novostavba. Jak uvádí Atlas Česka, pod dvorem byl protiletecký kryt a při jeho demolici se používaly i výbušniny.

Rekonstrukci navrhl architekt Luděk Přenosil s týmem z firmy VPU Deco Praha. Výraznou stopu zde zanechala Eva Jiřičná, pod jejímž vedením se proměnila dvorana v moderní klientské centrum. Tři budovy se propojily do jednoho celku s plochou téměř 50 tisíc metrů čtverečních a s 1100 pracovními místy. Tím se komplex stal na několik let největší bankovní kancelářskou budovou Česka. V rámci posledních úprav před pár lety pak uvnitř přibylo kongresové centrum s jednacími sály.

Pandemie covidu a rozvoj technologií přinesly do bankovnictví revoluci. Stačí méně zaměstnanců a banky je koncentrují do velkých centrál na okraji Prahy. I proto Komerční banka před dvěma lety budovu na Václavském náměstí prodala magistrátu.

Odstěhovává se postupně, část interiérů má do konce roku v nájmu. Pro veřejnost v suterénu dál fungují bezpečnostní schránky, k nimž se vstupuje přes recepci bývalým hlavním vchodem. Příští rok se sem začnou přesouvat magistrátní úředníci ze Škodova paláce, kde městu končí nájem v březnu 2028.

Budova se pro potřeby úřadu nemusí zásadně přestavovat, změní se zřejmě jen některé příčky. Výhodou je velká kapacita garáží, banka jich uvádí 178. „To je taky jedna věc, co bralo město v potaz, že v centru Prahy nemáte tak obří garáže,“ podotýká správce. Je nadšený, že se budova využije pro veřejnou službu, namísto přestavby třeba na hotel.

Část kanceláří dočasně využívá i Ministerstvo průmyslu a obchodu a Agentura pro podnikání a inovace. „V tuto chvíli jsou ve výpovědi. Se všemi komerčními nájemci jsme se domluvili na pokračování nájemních smluv,“ říká mluvčí magistrátu Vít Hofman a odkazuje tím na gastro provozy v přízemí.

Hlavní pětipatrová budova od architekta Roitha má čtyři křídla, která obklopují dvoranu s prosklenou střechou. Pro snadnou orientaci je každé patro celé dokola průchozí.

Dle Vaňouse se ve vzhledu stavby potkává inspirace v raném baroku a také v tehdy moderních amerických budovách. To dokládají třeba takzvaná americká okna, jejichž dolní půlka se dala celá vysunout nahoru. Jsou však hodně velká, kvůli vysoké hmotnosti musela být opatřena skrytými protizávažími. Vedlo to k častým poruchám, při rekonstrukci v 90. letech proto byla okna nahrazena výklopnými typy.

V interiéru se dochovaly původní truhlářské prvky i další vybavení, při rekonstrukci v 90. letech se některé části obnovovaly jako repliky. Jsou tu původní dveře a kliky, hodiny či parapety s kryty radiátorů. Parkety jsou zakryty koberci, aby v nich nezůstávaly stopy po jehlových podpatcích.

Ve vstupním prostoru, ve dvoraně i na schodištích zaujmou obklady z různobarevných kamenů. „Nejedná se o dovoz z ciziny. Požadavek při stavbě byl, aby vše bylo z českých lomů,“ říká Vaňous. Při rekonstrukci se však ukázalo jako problém podobné kusy sehnat, některé se tedy musely importovat. „Ty české lomy už jsou bohužel všechny zavřené,“ podotýká správce.

Miloslav Vaňous si pochvaluje řešení schodišť. Každé má jiný design, což pomáhá orientaci. „Co je tady noblesní na všech schodištích, jsou nízké stupně a hluboké schody. Jsou pohodlné a vám vůbec nevadí jít po schodech. Spousta lidí vesele běhá mezi patry, i ženy s vyšším podpatkem,“ říká správce.

Dalším plusem je velké množství světla v interiéru, díky velkým oknům a nadsvětlíkům. Chodby i schodiště jsou plné světla a v některých kancelářích to přes otevřené dveře vypadá, jako by se tam svítilo. „Já vždycky jdu kontrolovat, že tady půjdu zhasnout. A ono není co, jen se tu denní světlo odráží od stěny,“ ukazuje správce optický klam.

Nelze si nevšimnout vysokých stropů. Kromě příjemného pocitu z nestísněných prostor mají technologickou funkci.

„Tehdy oni neklimatizovali, a abyste měl v místnosti příjemně, i když je vedro, potřebujete mít dva metry nad hlavou. Takže potřebujete mít tak tři metry osmdesát strop. Horký vzduch vám uteče do prostoru nad hlavu a vy se pohybujete v tom metru osmdesáti, kde je teplota příznivá,“ vysvětluje Vaňous. V některých prostorách je dnes klimatizace nainstalovaná, ale zapíná se jen v létě.

Největším zážitkem je vstup do haly služeb ve dvoraně. Před návštěvníkem se otevře široký prostor obložený pestrou mozaikou kamenů s luxusní kresbou. V centrální části halu zaplavuje denní světlo přes zdobný prosklený strop. Podobně efektní je prý prostor i při umělém osvětlení, jež zajišťují svítidla umístěná mezi stropem a skleněnou střechou.

Střed haly tvoří ostrůvek obložený shora černým kamenem, ve kterém jsou vestavěné sedačky ze světlé kůže. Tento „sarkofág“, jak se mu přezdívá, zdobí originální svítidlo od Evy Jiřičné. Dlouhou linku z matného skla zakončuje vztyčená skleněná trubice a velké zavěšené kruhové svítidlo z kovu, připomínající svatozář.