Z vybydleného domu chlouba Jihlavy. Každé patro z jiné doby připomíná sendvič

Ještě před pár lety by si kolemjdoucí domu číslo 21 na Masarykově náměstí v Jihlavě téměř nevšiml. Tedy kromě čajovny a knihkupectví v přízemí. Patra byla obydlená, cenná historická stavba však byla zvenčí celkem omšelá a uvnitř v dost zanedbaném stavu.

Po důkladné obnově podle projektu architekta Marka Jana Štěpána z Atelieru Štěpán je dnes tento v základu goticko-renesanční dům „rodinným stříbrem“ a chloubou města, která láká k návštěvě i přespolní. Dostal název Stříbrný dům, do okolí září stříbřitě šedou klasicistní fasádou zdobenou štuky a kamenným renesančním portálem.

Udivuje také noblesně renovovanými interiéry. Kromě nově upravené čajovny jsou uvnitř výstavní prostory a sály pro koncerty, přednášky a jiné akce. Sídlí zde Jihlavský architektonický manuál s badatelnou či organizace Brána Jihlavy, která dům provozuje a propojuje kulturu, historii a cestovní ruch. A také Centrum dokumentárního filmu s knihovnou, videotékou a technickým zázemím pro filmaře. Místo zde našel rovněž apartmán k ubytování významných hostů.

Ve sklepě je při pravidelných komentovaných prohlídkách k vidění unikátní expozice, odkazující na středověkou historii Jihlavy spojenou s těžbou stříbra a ražbou mincí. Při přípravě rekonstrukce v roce 2022 se v rámci archeologického průzkumu na domovním dvoře našlo vybavení královské mincovny z doby před rokem 1300, než se přestěhovala do Kutné Hory. Nález doložil, jak vypadaly středověké stříbrné mince z Jihlavy – byl na nich drak s mečem.

Expozice odkazuje na fakt, že Jihlava byla nejstarším královským městem s těžbou stříbra i ražbou mincí v českých zemích. V této souvislosti stojí za zmínku, že letos v létě má být ve městě veřejnosti zpřístupněna šachta svatého Jiří, která rovněž připomene historii jihlavské stříbrné horečky.

Rekonstrukce vyšla na 80 milionů korun, z toho 39 milionů město získalo z Norských fondů. Obnova získala ocenění Stavba roku Kraje Vysočina 2024 a vloni také třetí místo v soutěži Památka roku.

Výstavy v budově se věnují současnému a regionálnímu umění, historii Jihlavy, její architektuře a osobnostem, místním fotografům a tvůrcům nebo tématům spojeným s dědictvím stříbrných dolů. Jinak se zde konají autorská čtení, přednášky, komorní koncerty, projekce, setkání s umělci, tvůrčí workshopy i edukační programy.

Už koncem 13. století stály kolem jihlavského náměstí kamenné budovy. „Do této doby spadají i počátky domu č. o. 21, v němž byla torza trámového stropu nejstaršího sklepení datována do roku 1280,“ uvádí Jihlavský architektonický manuál. Z doby gotiky se zachovaly sklepy, část nadzemního zdiva a klenba průchodu do dvora.

Po několika městských požárech přišlo v 16. a na začátku 17. století období prosperity, kdy se řada domů včetně tohoto dočkala přestavby na honosné renesanční paláce. Třicetiletá válka však poté město zdecimovala a dům byl zřejmě opuštěný a zchátral.

V době klasicismu byl přestavěn a upraven ze sídla jednoho boháče pro bydlení více rodin. V 19. století se přestavovalo schodiště a po požáru dům dostal nový krov. Interiéry se průběžně uzpůsobovaly počtu obyvatel, jichž bylo až padesát. Město dům koupilo v roce 1907 a k bydlení sloužil i další desetiletí.

Se záměrem dům rekonstruovat na nové využití město přišlo v roce 2019, s pracemi se začalo o dva roky později. „Objekt byl kompletně vyklizen a jako první byl realizován archeologický průzkum dvora objektu, kde byl odkryt suterén ze 13. století a na něj navazující studna z 18. století. Ve středověké odpadní jímce bylo objeveno vybavení královské mincovny z konce 13. století,“ popisuje web města Jihlavy.

Architekti pod vedením Marka Jana Štěpána se svým řešením více vrátili k renesančním dispozicím před úpravami z 18. a 19. století. Provoz domu je členěný hlavně výškově na expoziční, nástupní, kancelářské, společenské a galerijní patro.

„Stříbrný dům je takovým historickým sendvičem. Každé patro je z jiné doby. Ve sklepě začnete gotikou a v podkroví skončíte v 21. století. To vše můžete v koncentrované podobě zažít při jízdě výtahem. V jednotlivých místnostech jsou ponechány zdi, klenby i povrchy v syrovém původním stavu,“ uvádí architekt Marek Jan Štěpán.

Ve sklepě našla místo expozice s nálezy mincovny, řada exponátů je umístěná pod skleněné poklopy. Přízemí slouží infocentru a čajovně Nasypaný čaj, která má trámový strop ze 16. století. K pořádání akcí v prvním patře slouží koncertní sál s kapacitou 50 míst a dva menší historické malované sály. Druhé poschodí zabírá zázemí Brány Jihlavy spolu s apartmánem, v podkroví sídlí Jihlavský architektonický manuál a Centrum dokumentárního filmu.

„Původní krov z roku 1893 byl od začátku staticky chybný a vyvozoval špatné vodorovné síly do zdí. Podlaha pod podkrovím byla v havarijním stavu. Návrh tuto situaci napravil novým krovem a vytvořil prosvětlovací podkrovní vodorovnou štěrbinu, těsně nad římsou,“ popisují architekti v autorské zprávě.

Střeše nechali původní tvar, jen ji posunuli o půl metru výše. Tím ji oddělili od historického zdiva a ve zmíněné štěrbině získali prostor pro úzké pásy oken. Inspiraci k tomuto řešení našli v antice.

Celým domem se prolíná stříbrná barva doplněná šedými tóny. Kovovou perleť je vidět na výmalbě stěn nebo na kamnech, použité jsou i současné nerezové prvky, na střeše je stříbřitá krytina z falcovaných plechů. Vše odkazuje na historii domu a města spojenou se stříbrem, ale i na stříbrné filmové plátno umístěné v Centru dokumentárního filmu.

„V apartmánu ve druhém patře je skleněná koupelna se stříbrnou mozaikovou podlahou,“ přibližuje Marek Jan Štěpán. Také schodiště do podkroví je na pohled stříbrné. „Má samonosnou konstrukci, zahýbá se do tvaru písmene U a stupně jsou vidět shora i zdola. Trochu máte pocit, jako byste se ocitli v grafickém optickém klamu Mauritse Eschera,“ nastiňuje architekt.

Staré prkenné podlahy jsou repasované, našly se pod novějšími vrstvami krytin. Pod novějšími nátěry stěn se objevily historické výmalby a pod rákosovými stropy staré malované trámové stropy.

Výtahovou šachtu architekti nechali neošetřenou v původním stavu. Jízda nahoru a dolů je tak díky prosklené stěně výtahu i cestou časem různými obdobími zdejších stavebních konstrukcí. „Ve výtahové šachtě můžete vidět i část expozice nebo mé stříbrné boty ze slavnostního otevření domu,“ přibližuje hlavní autor projektu.

Informace a značení místností jsou ručně namalované přímo na stěny. Na zdi je písmomalířsky přenesena i stará veduta Jihlavy. Chodbu do dvora pak zdobí namalované plány domu i architektovy koncepční skici.

Směrem do zahrady dostal dům moderní kubickou dostavbu z černěného betonu a závoje z nerezové tkaniny. Stojí na místě někdejšího dvorního křídla. „Je komponovaným doplňkem, který umožňuje vymístit z historického domu nezbytné zázemí,“ vysvětlují architekti. V patře přístavby má čajovna zimní zahradu využívanou na různé akce, jako jsou lekce jógy a meditací nebo přednášky.