Havel jako řidič provokatér. V Lánech vystavují jeho auta, včetně jednoho extra

Kdo si chtěl před listopadem 1989 koupit skutečně kvalitní automobil západní značky, často neměl jinou možnost než si sehnat speciální poukázky – bony – a vyrazit do Tuzexu, kde se spolu s televizemi, magnetofony, džíny a dalším západním zbožím prodávala i vozidla.

Tehdejší disident a dramatik Václav Havel neměl o bony nouzi, protože jeho hry se běžně hrály v kapitalistické cizině, odkud dostával honorář v „tvrdé“ měně, kterou následně musel proměnit právě za bony.

V roce 1987 si v Tuzexu pořídil nesmírně oblíbený Volkswagen Golf. Byla to už druhá generace tohoto produktu západoněmecké automobilky. Právě tento Golf je součástí výstavy Havlových automobilů, která se od začátku června až do podzimu koná v areálu zámku v Lánech.

Havel měl před tím Golfa první generace, kterého po zakoupení nového vozu prodával. Novým majitelem se stal shodou okolností Zdeněk Svěrák, který se kvůli tomu dostal do hledáčku Státní bezpečnosti. Zprostředkovatelem obchodu se stal Jan Kašpar, dlouholetý člen Divadla Járy Cimrmana a Havlův kamarád.

Právě Kašpar starší Havlovo auto Svěrákovi nabídl, jak později vyprávěl v pořadu 7 pádů Honzy Dědka. „To bylo ještě za totáče. Honza Kašpar s ním kamarádil a říkal: Hele, Vašek prodává Golfa. Docela zachovalý auto. Dozvěděl jsem se cenu a řekl jsem, že jo.“

Pak následovala na svou dobu nesmírně kuriózní situace. Svěrák šel osobně s Havlem na dopravní inspektorát obě auta přihlásit. Úřednice se Havla zeptala, jestli by na espézetku chtěl nějaké číslo, které má rád. „A on řekl, že by byl rád, kdyby tam bylo číslo 77,“ vzpomínal Svěrák.

Úřednici samozřejmě nedošlo, že je to Havlův fígl s odkazem na Chartu 77. „Ta paní bezelstně řekla, že to nebude problém,“ řekl Svěrák, který současně převzal Havlův původní Golf, na jehož espézetce byla rovněž číslice 77.

„Za mnou pak chvíli jezdili fízlové,“ řekl Svěrák. Především šlo ale o to, že estébáci měli auto pod kontrolou především kvůli jeho původnímu majiteli Václavu Havlovi, který byl pro předlistopadový režim nepřítelem číslo jedna.

Výstava s jeho vozidly v lánském zámku má přesný název „Automobily Václava Havla ze sbírek Národního technického muzea a bonus navíc“. Tím bonusem je právě druhý Havlův Golf, protože ho na výstavu zapůjčil jeho současný majitel David Hubáček z Luhačovic, který ho zachránil před tím, aby skončil na šrotišti.

Václav Havel svůj druhý Golf, kterému podle jeho barvy přezdíval „Stříbrný blesk“, nevyužíval jen on sám, na konci 80. let ho půjčoval i dalším disidentům, například pro převoz letáků nebo k návštěvám věznic. Za jeho volantem tak seděl třeba známý představitel undergroundu František Stárek přezdívaný Čuňas, který je nyní badatelem v Ústavu pro studium totalitních režimů.

Právě v tomto Golfu přijel Havel 18. listopadu 1989 z Hrádečku do svého pražského bytu a přivezl si v něm počítač a další důležité věci pro zapojení do sametové revoluce. V následujících dnech s ním jezdil po všech důležitých schůzkách a jednáních, byť obvykle na sedadle spolujezdce.

Po Havlově zvolení prezidentem 29. prosince 1989 si auto ještě nějakou dobu ponechal, dostal na něj dokonce speciální výjimku, aby mohl jezdit i do zákazu vjezdu nebo mohl parkovat na zákazu stání.

Na počátku 90. let pak Golfa prodal svému příteli Antonínu Maněnovi, který se ale brzy na to stal šéfem Hradní policie a jezdil služebním vozem. Golf nakonec skončil ve stodole na Hrádečku a až v roce 2003 ho Maněna prodal své známé do Prahy. Po třech letech se vůz „stěhoval“ k novému majiteli do Šlapanic, po dalších dvou letech na Bruntálsko. V roce 2015 ho v katastrofálním stavu koupil současný majitel David Hubáček a vůz kompletně zrekonstruoval.

Teď si ho mohou lidé prohlédnout na výstavě v Lánech, kterou připravilo Národní technické muzeum ve spolupráci se Správou Pražského hradu. Základem výstavy jsou tři autentické automobily ze sbírek Národního technického muzea, užívané Václavem Havlem, z nichž však jeden sloužil nikoliv prezidentu Václavu Havlovi, ale jeho stejnojmennému dědečkovi.

„Je to jenom šasi bez karoserie, i tak je to část naší historie,“ řekl Seznam Zprávám Arnošt Nezmeškal, ředitel muzea dopravy Národního technického muzea. Dodal, že je to nádherný technický kousek se spoustou zajímavých detailů. „U nás v muzeu jsem kolem něj šel snad tisíckrát, ale v Lánech jsem u něho strávil snad hodinu,“ uvedl Nezmeškal.

Jde o podvozek automobilu Mercedes 14/30 HP z roku 1911, který byl vůbec prvním vozidlem v rodině Havlů. Do sbírek Národního technického muzea se dostal krátce po druhé světové válce jako dar Václava Havla, syna původního majitele a otce budoucího prezidenta.

„Karoserie se bohužel nedochovala,“ upřesnil Petr Kožíšek, kurátor automobilové sbírky Národního technického muzea. Havlovi patřili k nejstarším motorizovaným pražským rodinám. Výstava seznamuje návštěvníky také s jejich vztahem k automobilismu.

Výstava se koná v roce 90. výročí narození Václava Havla. „V Lánech poměrně často pobýval a zámecký park zpřístupnil veřejnosti,“ připomněl generální ředitel Národního technického muzea Karel Ksandr. Součástí výstavy je také vůz Renault 21 TSE, který mu na konci prosince 1989 daroval portugalský prezident Mário Soares – vlastně jen pár hodin před tím, než se stal prezidentem Československa.

Havel si v tu dobu ještě nedokázal představit, že by se nechával vozit auty z oficiální flotily prezidentské kanceláře, kterou tvořilo několik Tatrovek 613, ale také sovětský vůz ZIL, který od Kremlu dostal Havlův předchůdce Gustáv Husák. Havel si chtěl auto řídit sám.

Po čase na to vzpomínal portugalský právník Pedro Magalhaes. „Stojím u vstupu do Zlaté uličky v srdci Hradčan a sleduji bizarní scénku. Řidič Havlovy limuzíny projíždí pomaloučku hradním nádvořím obrovským černým ruským zilem, aby odtlačil chumel turistů-uctívačů, kteří si chtějí sáhnout na Havlova malého renaulta, osobní dar od portugalského prezidenta.“

A pokračoval: „Prezidentův řidič nemá nic jiného na práci, protože Havel zcela odmítá zilem jezdit. Miluje svůj malý renault, který sám řídí. Na jeho čelní sklo nalepil někdo velké červené srdce, zadní okno pokrývají láskyplné vzkazy naškrábané chvatně rtěnkou a přelévají se i na boky auta.“

Mezi vystavenými automobily je ještě Mercedes Benz S 600 z roku 1993, který Václava Havla doprovázel téměř deset let při výkonu jeho funkce prezidenta. Pro mercedesy měl Havel obzvlášť slabost, oceňoval pohodlí na delších cestách. Patrně jeho nejslavnějším mercedesem byl model W114, s nímž v roce 1974 jezdil coby dělník do pivovaru v Trutnově.

„Kdokoliv, kdo přijel tehdy do práce, mohl parkovat na dvoře, aby nemusel na ulici. Vašek ze začátku taky, ale pak mu to zakázali,“ vzpomínal později jeden z jeho tehdejších spolupracovníků. „On se tomu divil, ale já mu říkám: Vašku, nediv se. Ředitel má Moskviče, sládek má Moskviče, tady paní mistrová má taky Moskviče a ty si vozíš prdel v Mercedesu.“

Jeho někdejší mluvčí Ladislav Špaček popisoval před lety v Lidových novinách Havla jako vynikajícího řidiče. „Když jezdíval na Hrádeček svou lancií, policisté si stěžovali, že jezdí jako ďábel a že mají co dělat, aby mu stačili. Jezdí rychle, sportovním stylem. Miluje auta a vždycky musel dobré auto mít,“ vyprávěl Špaček.

Ostatně o tom, že rád šlapal na plyn, svědčí i historka z konce 90. let, kdy tehdejší šéf automobilky Škoda Vratislav Kulhánek přivezl do Lán novinku – modrou fábii, a vyrazili s Havlem na projížďku. Projeli asi 30 kilometrů po úzkých silničkách, načež Kulhánek poté prozradil, že jeli až sto šedesát kilometrů v hodině. Jeden z poslanců následně Havla vyzval, aby se národu za riskantní jízdu omluvil, což hlava státu skutečně udělala s tím, že je ochotna zaplatit pokutu.

O svém stylu jízdy sám Václav Havel v roce 2006 pro iDnes.cz řekl: „Pokušení jezdit rychle jsem podléhal prvních deset let, zbývajících třicet už jezdím normálně.“ Současně přiznal, že měl také několik havárií, které ale vždycky skončily jen pomačkanými plechy. „Měl jsem nějaké dvě či tři havárie. Ale při nich mě vždy nějaký zázračný anděl strážný ochránil. Nejen mně, ale ani nikomu druhému se nic nestalo.“